1., 2. a) Jaký vztah měl Ježíš k Božímu Zákonu? b) Jak znalci Zákona a farizeové Zákon překrucovali?

JEŽÍŠ miloval Mojžíšův zákon. To nás nepřekvapuje, protože Zákon pocházel od někoho, kdo byl pro Ježíše nejdůležitější – od jeho Otce Jehovy. To, že Ježíš bude Boží zákon hluboce milovat, bylo prorocky vyjádřeno v Žalmu 40:8: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ Ježíš svými slovy i skutky potvrdil, že Zákon je dokonalý, že řídit se jím je prospěšné a že všechno, co obsahuje, se splní. (Mat. 5:17–19)

² Ježíše muselo trápit, když viděl, jak znalci Zákona a farizeové Zákon jeho Otce překrucují. Puntičkářsky dodržovali úplné maličkosti. Ježíš jim řekl: „Dáváte desetinu z máty, kopru a kmínu.“ V čem byl tedy problém? Ježíš dodal: „Ale znevažujete závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost.“ (Mat. 23:23) Na rozdíl od  samospravedlivých farizeů chápal, co je za tímto Zákonem a co nám každé přikázání odhaluje o Jehovovi.

3. Na co se zaměříme v tomto článku?

³ Od nás Jehova nevyžaduje, abychom dodržovali Mojžíšův zákon. (Řím. 7:6) Přesto ho zachoval ve svém Slově, Bibli. Nechce, abychom se zabývali každým jeho detailem, ale abychom pochopili a uplatňovali „závažnější záležitosti“, tedy vznešené zásady, ze kterých přikázání vycházejí. Takže které zásady poznáváme například z opatření útočištných měst? Minulý článek vyzdvihl některá poučení z toho, co musel udělat člověk, který někoho neúmyslně zabil. Můžeme se ale také dozvědět něco o Jehovovi a o tom, jak napodobovat jeho vlastnosti. Při studiu tohoto článku si tedy odpovíme na tři otázky: Jak je z opatření útočištných měst vidět, že Jehova je milosrdný? Co se z tohoto opatření dozvídáme o jeho názoru na život? A jak se v něm zračí Jehovova dokonalá spravedlnost? Když o těchto otázkách budeme přemýšlet, hledej způsoby, jak můžeš našeho nebeského Otce napodobovat. (Přečti Efezanům 5:1.)

4., 5. a) Proč Jehova chtěl, aby útočištná města byla snadno dostupná, a díky čemu to tak bylo? b) Co se z toho, že útočištná města byla snadno dostupná, dozvídáme o Jehovovi?

⁴ Všech šest útočištných měst bylo snadno dostupných. Jehova Izraelitům přikázal, aby je vybrali rovnoměrně na východ a na západ od řeky Jordán. Proč? Aby člověk mohl najít útočiště rychle a snadno. (4. Mojž. 35:11–14) Cesty, které do těchto měst vedly, byly dobře udržované. (5. Mojž. 19:3) Podle židovské tradice byly podél nich umístěny ukazatele, které člověka do útočištného města nasměrovaly. Díky dostupnosti těchto měst nemusel ten, kdo někoho neúmyslně zabil, utéct do cizí země, kde by mohl být sveden k uctívání falešných bohů.

⁵ Všimni si, že Jehova nařídil, aby vrah byl potrestán smrtí, a přesto tomu, kdo někoho zabil neúmyslně, dal úžasnou příležitost pocítit jeho soucit a ochranu. Jeden biblický učenec k tomu napsal: „Všechno bylo tak jasné, jednoduché a snadné, jak to jen šlo. Tak laskavě Bůh jednal.“ Jehova není bezcitný soudce, který se nemůže dočkat, až své služebníky potrestá. Je naopak „bohatý v milosrdenství“. (Ef. 2:4)

6. Jací byli ve srovnání s Jehovou farizeové?

 ⁶ Naproti tomu farizeové milosrdní být nechtěli. Židovská tradice například říká, že odmítali odpustit stejný přestupek víc než třikrát. Aby Ježíš ukázal, jak špatný je jejich postoj, vyprávěl podobenství o jednom farizeovi, který se modlil: „Ó Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní“ – jako výběrčí daní, který Boha pokorně prosil o odpuštění. Proč farizeové takoví byli? Bible říká, že „považovali ostatní za nic“. (Luk. 18:9–14)

7., 8. a) Když ti někdo ublíží, jak můžeš napodobit Jehovu? b) Proč je ochota odpouštět zkouškou pokory?

⁷ Napodobuj Jehovu, ne farizee. Buď soucitný. (Přečti Kolosanům 3:13.) Pokud tě někdo chce poprosit o odpuštění, usnadni mu to. (Luk. 17:3, 4) Zeptej se sám sebe: Odpouštím druhým rychle a snadno, i když mi ublížili opakovaně? Chci se s tím, kdo mě urazil nebo mi nějak ublížil, usmířit co nejdřív?

⁸ Být ochotný odpouštět je zkouškou pokory. Farizeové v tom selhali, protože se na ostatní dívali svrchu. Jako křesťané bychom ale měli „považovat ostatní za sobě nadřazené“ a velkoryse jim odpouštět. (Fil. 2:3) Budeš napodobovat Jehovu a obstojíš v této zkoušce pokory? Jestliže jsi pokorný, bude pro druhé snazší tě poprosit o odpuštění a pro tebe bude snazší jim prominout. Takže neváhej odpouštět a neurážej se. (Kaz. 7:8, 9)

9. Jak Jehova Izraelitům zdůraznil, že lidský život je posvátný?

⁹ Útočištná města plnila jeden důležitý účel – chránila Izraelity před tím, aby nemuseli nést vinu za prolití krve. (5. Mojž. 19:10) Jehova miluje život a nenávidí „ruce prolévající nevinnou krev“. (Přísl. 6:16, 17) Spravedlivý a svatý Bůh nemohl přehlížet ani neúmyslné prolití krve. Je pravda, že tomu, kdo nechtěně zavinil smrt jiného člověka, mohlo být projeveno milosrdenství. Musel ale svůj případ předložit starším, a pokud jeho jednání posoudili jako neúmyslné, musel v útočištném městě zůstat až do smrti velekněze. Mohlo to znamenat, že tam stráví zbytek života. Z těchto vážných následků všichni Izraelité jasně viděli, že lidský život je posvátný. K jeho dárci měli projevit úctu tím, že udělají všechno pro to, aby život druhých neohrozili.

10. Jak je z Ježíšových slov vidět, že znalci Zákona a farizeové si nevážili života druhých?

¹⁰ Na rozdíl od Jehovy znalci Zákona a farizeové dávali najevo, že si života druhých neváží. Ježíš jim řekl: „Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“ (Luk. 11:52, Český ekumenický překlad)  Očekávalo se od nich, že budou lidem vysvětlovat Boží Slovo a pomáhat jim získat věčný život. Namísto toho je odvedli od Ježíše, „Hlavního zprostředkovatele života“, a nasměrovali na cestu, na jejímž konci je věčné zničení. (Sk. 3:15) Znalci Zákona a farizeové byli pyšní a sobečtí a nezajímali se o život ani o blaho jiných lidí. Jednali krutě a nemilosrdně.

11. a) Jak dával apoštol Pavel najevo, že má na život stejný názor jako Jehova? b) Co nám pomůže mít takový postoj ke službě, jako měl Pavel?

¹¹ Jak můžeme napodobovat Jehovu a nebýt jako znalci Zákona a farizeové? Tím, že k životu budeme mít úctu a budeme ho považovat za dar. Apoštol Pavel to dával najevo tak, že mluvil o Království s co možná nejvíc lidmi. Mohl proto říct: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ (Přečti Skutky 20:26, 27.) Jeho pohnutkou ale nebyl ani pocit viny, ani povinnost. Lidi miloval a jejich život považoval za cenný. (1. Kor. 9:19–23) Jehovův názor na život bychom měli mít i my. „Touží, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. Petra 3:9) Přeješ si to také? Napodobuj Jehovu tím, že druhé budeš milovat. Měj s nimi soucit. Bude tě to motivovat, abys s nimi o Bibli mluvil co možná nejvíc, a ty sám z toho budeš mít radost.

12. Proč je pro Boží služebníky otázka bezpečnosti důležitá?

¹² To, jestli se na život díváme stejně jako Jehova, ukazujeme i tím, že neriskujeme. Musíme pracovat bezpečně, dokonce i když stavíme a udržujeme místa, kde uctíváme Jehovu, a také bezpečně řídit, když tam cestujeme. Lidé, bezpečnost a zdraví jsou za všech okolností důležitější než výkon, čas a peníze. Náš spravedlivý Bůh vždycky dělá, co je správné, a my chceme být jako on. Na bezpečnost svoji a svých spolupracovníků by měli svědomitě dbát především starší. (Přísl. 22:3) Pokud ti starší připomíná nějaké zásady a pravidla týkající se bezpečnosti, neber to na lehkou váhu. (Gal. 6:1) Dívej se na život jako Jehova a nebude na tobě „žádná vina krve“.

13., 14. Jak izraelští starší dávali najevo, že se řídí Jehovovými měřítky spravedlnosti?

¹³ Jehova přikázal izraelským starším, aby se řídili jeho vysokými měřítky spravedlnosti. Nejdřív museli zjistit fakta. Potom museli pečlivě zvážit pohnutku, postoj a předchozí jednání člověka, který někoho zabil, a rozhodnout, jestli mu projeví milosrdenství. Museli zjistit, jestli jednal „v nenávisti“ a „se zlým úmyslem“. (Přečti 4. Mojžíšovu 35:20–24, ppč.) Pokud se brala v úvahu svědectví očitých svědků, museli prokázat vinu minimálně dva, než mohl být vrah odsouzen. (4. Mojž. 35:30)

¹⁴ Potom co starší zjistili fakta týkající se případu, se měli zaměřit na člověka, nejenom na to, co udělal. Potřebovali schopnost vidět za to, co bylo zřejmé, a zjistit důvody, proč se to stalo. Především ale potřebovali mít svatého ducha, který by jim pomohl, aby se v jejich rozhodnutí odráželo Jehovovo pochopení, milosrdenství a spravedlnost. (2. Mojž. 34:6, 7)

15. V čem se Ježíšův pohled na hříšníky lišil od pohledu farizeů?

¹⁵ Farizeové se zaměřovali jenom na to, co hříšník udělal, a ne na to, co je v jeho srdci. Když viděli, že Ježíš je na hostině u Matouše, zeptali se jeho učedníků: „Proč váš učitel jí s výběrčími daní a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Zdraví  lidé nepotřebují lékaře, ale churaví ano. Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Mat. 9:9–13) Omlouval tím Ježíš vážná provinění? Vůbec ne. Vždyť to hlavní, co lidem říkal, bylo, aby činili pokání. (Mat. 4:17) Prozíravě ale poznamenal, že přinejmenším někteří z těch výběrčích daní a hříšníků se chtějí změnit. Nepřišli do Matoušova domu jenom proto, aby se najedli. Mnoho z nich vlastně začalo Ježíše následovat. (Mar. 2:15) Většina farizeů ale nedokázala vidět v druhých to, co Ježíš. Na rozdíl od spravedlivého a soucitného Boha, o kterém tvrdili, že ho uctívají, si druhé zaškatulkovali jako hříšníky a odsoudili je jako beznadějné případy.

16. Co se snaží zjistit starší, kteří slouží v právním výboru?

¹⁶ Jehova „miluje právo“ a starší ho musí napodobovat. (Žalm 37:28) Nejdřív musí „pátrat a důkladně se dotazovat“, aby zjistili, jestli došlo k provinění. Pokud k němu došlo, budou případ řešit podle pokynů v Písmu. (5. Mojž. 13:12–14) Když slouží v právním výboru, musí pečlivě posoudit, jestli ten, kdo vážně zhřešil, činí pokání. To není vždycky zřejmé. Pokání zahrnuje to, jaké má dotyčný k hříchu stanovisko a jaký je postoj jeho srdce. (Zjev. 3:3) Aby mu mohlo být projeveno milosrdenství, musí dát najevo pokání. *

17., 18. Jak můžou starší rozpoznat, jestli ten, kdo hřešil, činí opravdové pokání? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁷ Na rozdíl od Jehovy a Ježíše starší do srdce nevidí. Pokud jsi starší, jak můžeš zvládnout ten náročný úkol rozlišit, jestli dotyčný činí opravdové pokání, nebo ne? Zaprvé, modli se o moudrost a dobrý úsudek. (1. Král. 3:9) Zadruhé, pomocí Božího Slova a publikací od „věrného a rozvážného otroka“ prozkoumej, v čem se liší „smutek světa“ od „bohabojného smutku“ neboli upřímného pokání. (2. Kor. 7:10, 11) Zaměř se na to, jak Bible popisuje ty, kdo činili pokání, a ty, kdo svých skutků nelitovali. Jak popisuje jejich pocity, postoje a jednání?

¹⁸ Zatřetí, přemýšlej o člověku, nejenom o jeho provinění. Vezmi v úvahu to, z jakého prostředí pochází, jakou má minulost, jaké jsou jeho pohnutky a co je v jeho silách. O Ježíšovi, který je hlavou křesťanského sboru, Bible předpověděla: „Nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši. A ponížené bude soudit se spravedlností a s přímostí bude muset udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ (Iz. 11:3, 4) Starší, Ježíš vám svěřil péči o jeho sbor a bude vám pomáhat, abyste soudili spravedlivě a milosrdně. (Mat. 18:18–20) Za starší, kteří o nás pečují, jsme velmi vděční. Vážíme si jejich neúnavného úsilí prosazovat ve sborech milosrdenství a spravedlnost.

19. Které poučení z opatření útočištných měst chceš uplatnit?

¹⁹ Mojžíšův zákon obsahuje „rámec poznání a pravdy“ o Jehovovi a jeho spravedlivých zásadách. (Řím. 2:20) Například z opatření útočištných měst se starší dozvídají, jak soudit spravedlivě, a my všichni se učíme, jak si navzájem projevovat věrnou lásku a milosrdenství. (Zech. 7:9) Mojžíšovým zákonem se dnes řídit nemusíme. Nicméně Jehova se nezměnil a vlastnosti, jako jsou spravedlnost a milosrdenství, stále považuje za důležité. Uctívat takového Boha je pro nás úžasná čest. Napodobujme jeho krásné vlastnosti a hledejme u něj útočiště!