DŮLEŽITOU součástí uctívání Jehovy bylo odjakživa předkládání obětí. Izraelité obětovali zvířata a křesťané byli od začátku známí tím, že předkládali „oběť chvály“. Bohu se ale líbí i jiné oběti. (Hebr. 13:15, 16) Když mu je dáváme, máme z toho radost a on nás odměňuje. Je to vidět z následujících příkladů.

Hana, která ve starověku věrně sloužila Jehovovi a nemohla mít děti, si moc přála syna. V modlitbě slíbila, že když ho bude mít, dá ho Jehovovi „na všechny dny jeho života“. (1. Sam. 1:10, 11) Časem otěhotněla a narodil se jí Samuel. Jakmile ho přestala kojit, odvedla ho do svatostánku, tak jak to slíbila. Jak ji Jehova za její obětavost odměnil? Měla dalších pět dětí a Samuel se stal prorokem a biblickým pisatelem. (1. Sam. 2:21)

Podobně jako Hana a Samuel můžeme i my zasvětit svůj život službě našemu Stvořiteli. Ježíš slíbil, že za jakékoli oběti, které při uctívání Jehovy přinášíme, nás čeká bohatá odměna. (Mar. 10:28–30)

Dorkas, křesťanka z prvního století, byla známá „dobrými skutky“ a tím, že dávala „dary z milosrdenství“. Těmito oběťmi pomáhala druhým. Potom ale „onemocněla a zemřela“. Celý sbor pro ni truchlil. Když se učedníci dozvěděli, že je poblíž Petr, prosili ho, aby hned přišel. Představ si, jakou pak měli radost, když Dorkas vzkřísil! Je to vlastně první zpráva o tom, že někoho vzkřísil apoštol. (Sk. 9:36–41) Na oběti, které Dorkas přinesla, Bůh nezapomněl. (Hebr. 6:10) Záznam o její štědrosti máme v Božím Slově jako hezký příklad k napodobení.

Také apoštol Pavel je nám vzorem v tom, že štědře věnoval svůj čas druhým a nesobecky se o ně zajímal. Křesťanům v Korintu napsal: „Já se velmi rád vydám a budu úplně vydán pro vaše duše.“ (2. Kor. 12:15) Sám se přesvědčil, že obětovat se ve prospěch druhých nepřináší jenom dobrý pocit, ale co je důležitější, také Jehovovo požehnání a přízeň. (Sk. 20:24, 35)

Jehova má určitě radost, když svůj čas a energii využíváme k podpoře Božího království a k tomu, že pomáháme bratrům a sestrám. Můžeme ale kazatelské dílo podporovat ještě nějak jinak? Ano. Můžeme ctít Boha dobrovolnými dary. Ty jsou využívány k financování celosvětového kazatelského díla, včetně podpory misionářů a ostatních zvláštních celodobých služebníků. Je z nich také hrazena příprava a překládání publikací a videí, humanitární pomoc při katastrofách a výstavba sálů Království. Můžeme si být jistí, že člověk, který „je štědrý, bude požehnán“. Svými hodnotnými věcmi navíc ctíme Jehovu. (Přísl. 3:9; 22:9, Český studijní překlad)