HODNĚ bratrů a sester, kteří v minulosti emigrovali z rozvojových zemí do zemí s vyšší životní úrovní, se do své rodné země vrátilo. Z lásky k Jehovovi a k bližním se přestěhovali tam, kde je zapotřebí víc zvěstovatelů. (Mat. 22:37–39) Co obětovali a co získali? Pojďme se podívat do Kamerunu v západní Africe.

Bratr, který se jmenuje Onésime, emigroval v roce 1998 z rodného Kamerunu. V zahraničí žil 14 let. Jednou na shromáždění slyšel toto přirovnání o službě: „Dva kamarádi loví ryby na různých místech, ale jeden jich chytí víc než ten druhý. Nepřemístí se snad ten, který toho moc nechytil, ke svému kamarádovi, který měl větší úlovek?“

Díky tomuto přirovnání začal Onésime přemýšlet, že by se vrátil do Kamerunu, kde se duchovní vody hemží rybami a je tam potřeba pomoct. Měl ale obavy. Dokáže se přizpůsobit životu ve své rodné zemi po těch všech letech, kdy byl pryč? Aby to zjistil, odjel do Kamerunu na půl roku. V roce 2012 se tam potom přestěhoval natrvalo.

Vypráví: „Musel jsem si zvyknout na vysoké teploty a jiné životní podmínky. V sále Království jsem zase seděl na těch tvrdých lavicích. Ale čím víc jsem se soustředil na program,“ říká s úsměvem, „tím rychleji bledly vzpomínky na polstrovaná křesla.“

V roce 2013 se Onésime oženil s Géraldine, která se do Kamerunu vrátila po devíti letech života ve Francii. Jakou odměnu získali za to, že dali službu Jehovovi na první místo v životě? Onésime říká: „Absolvovali jsme spolu školu pro zvěstovatele Království a pak jsme sloužili v betelu. Loni se 20 zájemců z našeho sboru dalo pokřtít. Mám pocit, že teď jsem na tom správném místě k rybaření.“ (Mar. 1:17, 18) Géraldine dodává: „Získala jsem víc požehnání, než jsem si kdy dokázala představit.“

Judith se přestěhovala do Spojených států, ale přála si sloužit víc. Říká: „Jezdila jsem do Kamerunu za rodinou, a vždycky když se návštěva chýlila ke konci, jsem plakala, protože jsem musela opustit lidi, se kterými jsem začala studovat Bibli.“ Judith ale váhala vrátit se tam natrvalo.  Měla dobrou práci, díky které mohla svému tatínkovi v Kamerunu platit zdravotní péči. Nicméně důvěřovala Jehovovi a přestěhovala se. Přiznává, že jí některé věci, díky kterým měla v zahraničí pohodlnější život, zpočátku chyběly. Modlila se, aby jí Jehova pomohl se přizpůsobit, a povzbuzení přišlo od krajského dozorce a jeho manželky.

Když se ohlíží zpět, říká: „Během tří let jsem získala čtyři duchovní děti. Měla jsem z toho velkou radost!“ Judith začala sloužit jako zvláštní průkopnice. Dnes je se svým manželem Sam-Castelem v krajské službě. Jak to ale dopadlo s jejím tatínkem? Judith a její příbuzní našli nemocnici v zahraničí, která byla ochotná zaplatit jeho operaci a úspěšně ji provedla.

Victor se přestěhoval do Kanady. Potom co si ve Strážné věži přečetl článek o vysokoškolském vzdělání, začal přemýšlet o sobě. Odešel z univerzity a absolvoval kratší kurz s technickým zaměřením. „Získal jsem díky tomu práci rychleji,“ říká, „a mohl jsem dělat to, po čem jsem dlouho toužil – jít do průkopnické.“ Časem se oženil s Caroline a spolu navštívili Kamerun. Během návštěvy pobočky je bratři povzbudili, aby zvážili možnost v této zemi sloužit. Victor říká: „Neměli jsme důvod odmítnout, a protože jsme vedli jednoduchý způsob života, mohli jsme pozvání přijmout.“ I když měla Caroline nějaké zdravotní problémy, rozhodli se do toho jít a přestěhovali se.

Victor a Caroline začali sloužit jako pravidelní průkopníci, aby pomohli se sklizní na duchovním poli. Nějakou dobu žili z úspor. Potom pracovali několik měsíců v Kanadě a díky tomu se mohli do Kamerunu vrátit a v průkopnické službě pokračovat. Čím je Jehova odměnil? Absolvovali školu pro zvěstovatele Království, sloužili jako zvláštní průkopníci a teď pracují jako služebníci na stavbách. Victor říká: „Opustili jsme svoji komfortní zónu a zažíváme, jak nás Jehova podporuje.“

V roce 2002 si Alain, student univerzity v Německu, přečetl leták Mladí – Čeho chcete v životě dosáhnout? Motivovalo ho to, aby si dal nové cíle. V roce 2006 absolvoval školu služebního vzdělávání a byl poslán do rodného Kamerunu.

Tam pracoval na částečný úvazek. Později našel lépe placenou práci, ale obával se, že kvůli tomu bude mít méně času na službu. Takže když měl možnost sloužit jako zvláštní průkopník, bez váhání to přijal. Zaměstnavatel mu nabídl vyšší plat, ale Alain se svého rozhodnutí držel. Později si vzal Stéphanie, která žila léta ve Francii. S jakými problémy se setkala potom, co se přestěhovala do Kamerunu?

Stéphanie říká: „Začala jsem mít nějaké zdravotní problémy a alergie, ale díky pravidelné léčbě je to lepší.“ Jejich vytrvalost přinesla plody. Alain vypráví: „Když jsme kázali v odloučené vesnici Katé, našli jsme několik lidí, kteří chtěli studovat Bibli.  Později jsme s nimi mohli studovat po telefonu. Dva z nich se dali pokřtít a vznikla tam skupina.“ Stéphanie dodává: „Neexistuje větší radost než pomáhat lidem, aby se zasvětili Jehovovi! Takovou radost jsme tady zažili mnohokrát.“ Alain a Stéphanie jsou dnes v krajské službě.

Gisèle se dala pokřtít v době, kdy studovala zdravotnickou školu v Itálii. Bibli jí pomohli poznat manželé, kteří jako průkopníci vedli jednoduchý způsob života. Hodně to na ni zapůsobilo, takže pro Jehovu chtěla dělat víc. A tak se ještě během studia na škole pustila do pravidelné průkopnické služby.

Chtěla Jehovovi sloužit v Kamerunu, ale měla určité obavy. Říká: „Musela bych se vzdát trvalého pobytu v Itálii a byla bych daleko od přátel a rodiny, kteří tam žili.“ Přesto se v květnu 2016 do Kamerunu přestěhovala. Po nějaké době se vdala za Léonce. Pobočka jim doporučila, ať se přestěhují do města Ayos, kde je málo zvěstovatelů.

Jak se jim tam žilo? Gisèle říká: „Často jsme byli týdny bez elektřiny a nemohli jsme si nabít telefony. Většinou jsme je měli vypnuté. Naučila jsem se vařit na ohni a pro vodu jsme jezdili s osvětleným kolečkem večer, když bylo u pramene málo lidí.“ Jak to zvládali? Gisèle pokračuje: „Jehova nám pomáhal svým duchem, vzájemně jsme se podporovali a taky nás povzbuzovali příbuzní a přátelé. Občas nám poslali i nějaké peníze.“

Je Gisèle ráda, že se vrátila do své rodné země? „Ano, bez nejmenších pochybností!“ říká. „Na začátku jsme měli nějaké problémy a objevily se překážky, ale potom, co jsme je překonali, jsme s manželem cítili, že děláme přesně to, co bychom měli. Spoléháme na Jehovu a jsme mu blíž.“ Léonce a Gisèle absolvovali školu pro zvěstovatele Království a teď slouží jako dočasní zvláštní průkopníci.

Podobně jako rybáři, kteří se perou s náročnými podmínkami, aby měli dobrý úlovek, ti, kdo se vrátili do své rodné země, ochotně přinášejí oběti, aby pomáhali upřímným lidem, kteří reagují na dobrou zprávu o Království. Jehova bude určitě v dobrém pamatovat na tyto pracovité zvěstovatele, kteří projevují lásku k jeho jménu. (Neh. 5:19; Hebr. 6:10) Pokud žiješ v zahraničí a ve tvé rodné zemi je potřeba pomoct, mohl by ses vrátit? Když to uděláš, Jehova tě bohatě odmění. (Přísl. 10:22)