DIANĚ je přes 80 let a v poslední době si toho vytrpěla opravdu hodně. Její manžel měl Alzheimerovu chorobu, několik let byl v pečovatelském domě a nakonec zemřel. Přišla také o dva syny a musela bojovat s rakovinou prsu. Když je ale na shromáždění nebo ve službě, bratři a sestry si všímají, že je vždycky veselá.

John byl víc než 43 let cestujícím dozorcem. Miloval to, byl to zkrátka jeho život. Jeden z jeho příbuzných ale onemocněl, a tak John musel s touto službou přestat, aby se o něj mohl postarat. Teď slouží v místním sboru. Když ho na sjezdu potkají bratři a sestry, kteří ho znají z minulosti, přijde jim, že se vůbec nezměnil. Pořád září štěstím.

Jak je možné, že jsou Diana i John šťastní? Jak může mít radost někdo, kdo psychicky a fyzicky trpí? A jak může být člověk šťastný, když už nemůže pro Jehovu dělat to, co tak miloval? Odpověď najdeme v Bibli. Píše se tam: „Spravedlivý se bude radovat v Jehovovi.“ (Žalm 64:10) Tuto základní pravdu líp pochopíme, když budeme vědět, co přináší trvalou radost a co ne.

Z některých věcí má člověk radost téměř vždycky, například ze svatby, narození dítěte nebo nového pověření ve službě pro Jehovu. Takové věci vedou ke štěstí oprávněně, protože to jsou dary od Jehovy. To on vymyslel manželství, dal nám schopnost mít děti a pověřuje nás úkoly ve své organizaci. (1. Mojž. 2:18, 22; Žalm 127:3; 1. Tim. 3:1)

Některé z těchto věcí ale můžou být dočasné. Manželský partner nám může být nevěrný nebo může zemřít. (Ezek. 24:18; Oz. 3:1) Některé děti neposlouchají rodiče a Boha, a možná musí být dokonce vyloučené. Například Samuelovi synové Jehovovi nesloužili správně a David měl ve své rodině spoustu problémů, protože zhřešil s Bat-šebou. (1. Sam. 8:1–3; 2. Sam. 12:11) Když se něco takového stane, zažíváme místo radosti bolest a trápení.

 Nebo se může stát, že už nemůžeme Jehovovi sloužit tak jako dřív. Možná onemocníme, přibydou nám rodinné povinnosti nebo dojde ke změnám v Boží organizaci. Hodně bratrů a sester, kteří něco z toho zažili, říká, že jim chybí ten dobrý pocit, který jim jejich služba přinášela.

Jasně tedy vidíme, že některé důvody k radosti nemusí trvat věčně. Existuje nějaký druh radosti, který není závislý na okolnostech? Musí existovat, protože Samuel, David a další radost neztratili, i když procházeli náročným obdobím.

Ježíš věděl, v čem spočívá opravdová radost. Během své předlidské existence v nebi, kde byly určitě příznivé podmínky, se před Jehovou neustále radoval. (Přísl. 8:30) Když byl ale potom na zemi, stál někdy tváří v tvář velice náročným situacím. I tak měl ale radost, že dělá to, co se líbí jeho Otci. (Jan 4:34) A jak to bylo během jeho posledních hodin na zemi, kdy nesmírně trpěl? V Bibli čteme: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl.“ (Hebr. 12:2) Od Ježíše se tedy o skutečné radosti můžeme hodně naučit. Podívejme se na dvě věci, které o ní řekl.

Jednou poslal Ježíš kázat 70 učedníků. Když se k němu vrátili, měli velkou radost, protože zvládli úžasné věci, dokonce vyháněli démony. Ježíš jim na to řekl: „Neradujte [se] z toho, že jsou vám podřízeni duchové, ale radujte se, protože vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Luk. 10:1–9, 17, 20) Mít Jehovovo schválení je rozhodně důležitější než jakákoli výsada, kterou můžeme dostat. A přináší nám to mnohem větší radost.

Druhá situace nastala, když Ježíš mluvil k zástupu lidí. Jedna židovská žena zvolala, že matka tak vynikajícího učitele, jako je Ježíš, musí být skutečně šťastná. Ježíš jí ale odpověděl: „Ne, spíše: Šťastní jsou ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují je!“ (Luk.  11:27, 28) Být hrdým rodičem je něco nádherného, ale poslouchat Jehovu a mít ho za svého přítele je mnohem větší důvod k radosti.

Zdrojem hluboké vnitřní radosti je tedy to, když cítíme, že je s námi Jehova spokojený. O tento pocit nás nemůžou připravit ani různé zkoušky, ačkoli nejsou samy o sobě vůbec příjemné. Když navzdory nim vytrváváme, tak bude naše radost naopak ještě hlubší. (Řím. 5:3–5) Navíc Jehova dává těm, kdo mu důvěřují, svatého ducha. A ten se projevuje mimo jiné právě radostí. (Gal. 5:22) Díky tomu chápeme, proč se v Žalmu 64:10 píše: „Spravedlivý se bude radovat v Jehovovi.“

Tím se vysvětluje, proč Diana a John, o kterých jsme mluvili na začátku, zůstali šťastní, i když zažívali náročné situace. Diana říká: „Schovala jsem se u Jehovy stejně jako dítě u svého rodiče.“ Jak věděla, že má Boží schválení? „Cítila jsem, že mi Jehova dává sílu dál kázat jako dřív a mít přitom úsměv na tváři.“ Co pomohlo Johnovi zůstat šťastný a aktivní ve službě, přestože už nemohl být cestujícím dozorcem? Vysvětluje: „V roce 1998 jsem dostal za úkol učit ve škole služebního vzdělávání a od té doby si studuju víc než předtím.“ O sobě a své manželce říká: „Vždycky jsme měli takový postoj, že budeme dělat pro Jehovu cokoli, co bude potřeba. Díky tomu pro nás bylo relativně snadné tu změnu zvládnout. Udělali jsme to a nemáme důvod toho litovat.“

I mnozí další si ověřili, že to, co se píše v Žalmu 64:10, je pravda. Například jedni manželé byli víc než 30 let v betelu ve Spojených státech, ale potom dostali pověření sloužit jako zvláštní průkopníci. Upřímně uznávají: „Smutek je přirozená reakce, když přijdete o něco, co milujete.“ Zároveň ale dodávají: „Nemůžete být smutní do konce života.“ V novém sboru hned začali chodit s bratry a sestrami do služby. Říkají: „Modlili jsme se o velmi konkrétní věci. Když jsme potom viděli, jak Jehova naše modlitby vyslýchá, povzbudilo nás to a měli jsme z toho radost. Krátce po našem příchodu se do průkopnické služby přihlásili i další lidi ze sboru a začali jsme vést dvě krásná biblická studia.“

Upřímně, mít radost není vždycky jednoduché. Někdy je na tom člověk líp a někdy hůř. Jehova nás proto povzbuzuje slovy, která nechal zapsat v Žalmu 64:10. I když se občas cítíme mizerně, můžeme si být jistí, že když navzdory problémům zůstaneme věrní, budeme se „radovat v Jehovovi“. Navíc se můžeme těšit na dobu, kdy Jehova splní svůj slib a vytvoří „nová nebesa a novou zemi“. Potom budeme všichni dokonalí a budeme jásat a mít „navždy radost“ ze všeho, co Jehova udělá. (Iz. 65:17, 18)

Jen si představ, co to bude znamenat. Budeme naprosto zdraví a každý den vstaneme plní energie. Ať už jsme v minulosti zažili jakkoli strašné věci, už na to nebudeme vzpomínat. Jehova nám slibuje, že „dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce“. Díky vzkříšení se znovu setkáme s lidmi, které jsme milovali. Budeme se cítit jako rodiče jedné 12leté dívky, které Ježíš vrátil život. V Bibli se o nich píše, že „byli bez sebe velkým nadšením“. (Mar. 5:42) Všichni lidé na zemi budou dělat to, co je správné, a budou se navždy „radovat v Jehovovi“.