1., 2. Co musí každý z nás udělat sám, jak to dokládá Angelitův příběh?

VYCHOVÁVAJÍ tě rodiče, kteří jsou svědkové Jehovovi? Pokud ano, pamatuj, že osobní vztah s Jehovou nezískáš automaticky jenom díky tomu, že ho mají oni. I když naši rodiče slouží Bohu, přátelství s ním si musíme vytvořit každý sám.

² Ověřil si to bratr, který se jmenuje Angelito. Vyrůstal v rodině svědků, ale když byl mladší, žádný zvláštní vztah k Bohu neměl. Vypráví: „Sloužil jsem Jehovovi jenom proto, že jsem chtěl dělat to, co všichni ostatní u nás doma.“ Angelito se ale rozhodl věnovat čas tomu, že bude číst Bibli a přemýšlet o ní, a začal se k Jehovovi častěji modlit. K čemu to vedlo? Říká: „Došlo mi, že jestli chci mít ke svému Otci Jehovovi blízko, musím ho sám poznat.“ Z Angelitova příběhu vyplývají důležité otázky: Jaký rozdíl je mezi tím, když o Jehovovi něco víme a když ho dobře známe? A jak ho vlastně můžeme poznat?

3. Jaký rozdíl je mezi tím, když o Jehovovi něco víme a když ho dobře známe?

³ To, že člověk o Jehovovi něco ví, se dá říct tehdy,  když zná jeho jméno a něco o tom, co řekl nebo udělal. Ale dobře Boha znát vyžaduje víc. Musíme věnovat čas tomu, abychom se o něm učili a seznámili se s jeho úžasnými vlastnostmi. Teprve pak začneme chápat důvody, proč různé věci řekl a udělal. Díky tomu pochopíme, jestli schvaluje naše názory, rozhodnutí a jednání. A když už víme, co od nás očekává, je nutné, abychom podle toho žili.

4. O čem nás ujišťují příběhy lidí, o kterých se píše v Bibli?

⁴ Někteří z nás teprve začínají sloužit Jehovovi a možná se jim kvůli tomu někdo posmívá. Když pak začnou chodit na shromáždění, odpor může ještě zesílit. Pokud ale důvěřujeme Jehovovi, nikdy nás nezklame. Začneme si s ním vytvářet přátelství, které bude trvat celý náš život. Opravdu Jehovu můžeme tak dobře poznat? Rozhodně! Je to vidět z příběhů lidí, kteří byli stejně nedokonalí jako my. Podíváme se teď na dva z nich – na to, co zažili Mojžíš a král David. Odpovíme si při tom na dvě otázky: Jak Jehovu poznali? A co se z jejich příběhů můžeme dozvědět?

5. Co si Mojžíš vybral?

⁵ Mojžíš jednal podle toho, co o Jehovovi věděl. Když mu bylo asi 40, vybral si, že bude radši patřit k Jehovovu lidu, než aby byl nazýván „synem faraónovy dcery“. (Hebr. 11:24) Vzdal se vysokého postavení. Dal najevo, že stojí na straně Hebrejců, kteří byli v Egyptě otroky, i když riskoval, že si tím znepřátelí mocného faraona, který byl považován za boha. Tím projevil mimořádnou víru! Mojžíš důvěřoval Jehovovi. Pro trvalý vztah je taková důvěra velmi důležitá. (Přísl. 3:5)

6. Co se od Mojžíše učíme?

⁶ Co se z toho učíme? Stejně jako Mojžíš, každý z nás se musí rozhodnout: Budu sloužit Bohu a připojím se k jeho lidu? Možná se kvůli tomu musíme něčeho vzdát a možná tím riskujeme, že lidé, kteří Jehovu neznají, se postaví proti nám. Když ale našemu nebeskému Otci důvěřujeme, můžeme počítat s jeho podporou.

7., 8. Co Mojžíš dál poznával?

⁷ Mojžíš dál poznával Jehovovy vlastnosti a dělal to, co si Bůh přeje. Například když po něm Jehova chtěl, aby vyvedl izraelský národ ze zajetí, nevěřil si a opakovaně Bohu říkal, že se na to necítí. Bůh s ním měl soucit a pomohl mu ten úkol zvládnout. (2. Mojž. 4:10–16) Mojžíš díky tomu dokázal faraonovi oznamovat drtivé rozsudky. Potom viděl, jak Jehova použil svoji moc, když Izraelity zachránil a faraona s jeho vojskem zničil v Rudém moři. (2. Mojž. 14:26–31; Žalm 136:15)

⁸ Když Izraelité pod Mojžíšovým vedením vyšli z Egypta, stále dokola si na něco stěžovali. Mojžíš mohl pozorovat, že Jehova má se svým národem, který vyvedl z otroctví, obrovskou trpělivost. (Žalm 78:40–43) Také viděl jeho výjimečnou pokoru, když Jehova  změnil svoje rozhodnutí potom, co ho o to Mojžíš požádal. (2. Mojž. 32:9–14)

9. Jak blízký byl podle Hebrejcům 11:27 vztah mezi Mojžíšem a Jehovou?

⁹ V době po odchodu Izraelitů z Egypta získal Mojžíš k Jehovovi tak důvěrný vztah, jako by svého nebeského Otce viděl. (Přečti Hebrejcům 11:27.) O tom, jak blízko k sobě měli, Bible říká: „Jehova mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, právě jako muž mluvívá se svým bližním.“ (2. Mojž. 33:11)

10. Co musíme dělat, abychom Jehovu dobře znali?

¹⁰ Co se z toho učíme? Když chceme Jehovu dobře znát, musíme nejen poznávat jeho vlastnosti, ale také dělat to, co si přeje. Jehova dnes chce, „aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:3, 4) Dělat to, co si přeje, můžeme tedy i tak, že o něm učíme druhé.

11. Jak poznáváme Boha, když o něm učíme druhé?

¹¹ Když o Jehovovi učíme druhé, často ho při tom sami lépe poznáváme. Například když nás vede za lidmi, kteří mají správný stav srdce, vidíme konkrétní důkazy jeho soucitu. (Jan 6:44; Sk. 13:48) Můžeme sledovat moc Božího Slova, když se lidé, se kterými studujeme, zbavují špatných zvyků a oblékají si novou osobnost. (Kol. 3:9, 10) A z toho, že mnoho lidí v našem obvodu dostává spoustu příležitostí dozvědět se o Bohu a být zachráněni, vidíme jeho trpělivost. (Řím. 10:13–15)

12. O co podle 2. Mojžíšovy 33:13 Mojžíš prosil a proč?

¹² Mojžíš nebral svůj vztah s Jehovou jako samozřejmost. I potom co s Jehovovou pomocí vykonal působivé zázraky, ho prosil, aby ho mohl lépe poznat. (Přečti 2. Mojžíšovu 33:13.) Bylo mu tehdy už přes 80, ale věděl, že je toho ještě hodně, co se o Jehovovi potřebuje dozvědět.

13. Jak můžeme dát najevo, že si přátelství s Bohem vážíme?

¹³ Co se z toho učíme? Ať sloužíme Jehovovi jakkoli dlouho, přátelství s ním bychom nikdy neměli považovat za samozřejmost. Jeden z hlavních způsobů, jak můžeme dát najevo, že si našeho vztahu s Bohem vážíme, je mluvit s ním v modlitbě.

14. Proč je modlitba tak důležitá, když chceme lépe poznat Boha?

¹⁴ Pevný vztah nemůže existovat bez dobré komunikace. Proto se k Bohu modli často a neboj se mu říkat i svoje nejvnitřnější myšlenky. (Ef. 6:18) Krista, která žije v Turecku, říká: „Pokaždé když o svých pocitech mluvím s Jehovou a pak vidím, jak mi pomáhá, zase ho o něco víc miluju a důvěřuju mu. Když vidím, jak vyslýchá moje modlitby, pomáhá mi to, abych ho vnímala jako svého otce a přítele.“

15. Jak Jehova popsal krále Davida?

¹⁵ Král David se narodil v národě, který byl zasvěcený Jehovovi. Nespokojil se ale jenom s tím, že by převzal náboženství své rodiny. Vytvořil si  k Jehovovi osobní vztah a Jehova ho zvlášť miloval. Dokonce Davida popsal jako „muže příjemného [svému] srdci“. (Sk. 13:22) Díky čemu měl David k Bohu tak blízko?

16. Co David pochopil z toho, co Jehova vytvořil?

¹⁶ David hodně pochopil z toho, co Jehova vytvořil. Jako kluk trávil hodně času venku, protože se staral o otcovy ovce. Možná že právě tehdy začal přemýšlet o tom, co Jehova stvořil. Například když se za nocí díval na oblohu, neviděl jen spoustu hvězd, ale také rozpoznával vlastnosti toho, který je udělal. Svoje pocity vyjádřil těmito slovy: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ (Žalm 19:1, 2) Když uvažoval nad tím, jak je vytvořeno lidské tělo, viděl Jehovovu úžasnou moudrost. (Žalm 139:14) Boží výtvory Davidovi pomohly uvědomit si, jak je nepatrný.

17. Co nám dává to, když přemýšlíme o Božích výtvorech?

¹⁷ Co se z toho učíme? Zajímej se o přírodu a vesmír. Nezůstaň u toho, že v tom úžasném světě, který Jehova stvořil, prostě žiješ. Žasni nad ním! Nečekej na nějakou zvláštní příležitost. Všímej si Jehovových výtvorů kolem sebe – rostlin, zvířat i lidí – a přemýšlej, co se z nich můžeš dozvědět o Jehovovi. Pak ti každý další den přinese nové informace o tvém milujícím Otci. (Řím. 1:20) A s každým dalším dnem ho budeš mít zase o něco raději.

18. Co David uznával, jak to ukazuje 18. žalm?

¹⁸ David si uvědomoval, jak mu Jehova pomáhá. Například když otcovy ovce ubránil před lvem a medvědem, uvědomil si, že ty šelmy dokázal zabít jenom díky pomoci od Jehovy. Když později porazil obřího bojovníka Goliáše, bylo mu jasné, že ho vedl Jehova. (1. Sam. 17:37) A když se mu podařilo utéct před žárlivým králem Saulem, svoji záchranu zase připsal Jehovovi. (Žalm 18, nadpis) Pyšný člověk by to všechno asi považoval za svoje úspěchy. David byl ale pokorný, takže si uvědomoval, jak mu Jehova v životě pomáhá. (Žalm 138:6)

19. Co se od Davida učíme?

¹⁹ Co se z toho učíme? Je potřeba dělat víc než jenom prosit Jehovu o pomoc. Musíme se snažit rozpoznat, kdy a jak nám pomáhá. Pokud jsme pokorní a víme, kde končí naše schopnosti, jasně uvidíme, že Jehova doplňuje to, co nám chybí. A pokaždé když uvidíme, že nám Jehova pomohl, náš vztah k němu zesílí. Bratr jménem Isaac, který je z Fidži a Jehovovi slouží už spoustu let, se o tom přesvědčil. Vypráví: „Když se ohlédnu zpátky, vidím, jak mi Jehova pomáhal – od doby, co jsem začal studovat Bibli, až doteď. Jehova je díky tomu pro mě velmi skutečný.“

20. Jak si David vytvořil dobrý vztah s Jehovou a v čem je pro nás příkladem?

²⁰ David napodoboval Jehovovy vlastnosti. Jehova nás stvořil tak, že můžeme mít stejné vlastnosti jako on. (1. Mojž. 1:26) Čím víc toho o jeho vlastnostech víme, tím lépe se mu můžeme přiblížit v tom, jací jsme. David  svého nebeského Otce dobře poznal, a tak se od něj hodně naučil o tom, jak jednat s druhými. Podívejme se na jednu situaci. Když zcizoložil s Bat-šebou a pak nechal zabít jejího manžela, vážně tím zhřešil proti Jehovovi. (2. Sam. 11:1–4, 15) Protože byl ale předtím milosrdný k druhým, Jehova se rozhodl být milosrdný k němu. Díky tomu, že měl s Jehovou tak dobrý vztah, se stal jedním z nejmilovanějších izraelských králů a zároveň měřítkem, podle kterého Jehova hodnotil jiné izraelské krále. (1. Král. 15:11; 2. Král. 14:1–3)

21. K čemu podle Efezanům 4:24 a 5:1 vede to, když se snažíme napodobovat Boha?

²¹ Co se z toho učíme? I my bychom měli Boha napodobovat. Jednak nám to hodně dá, a jednak ho díky tomu lépe poznáme. Když pracujeme na tom, aby se naše osobnost podobala té jeho, prokazujeme, že jsme jeho děti. (Přečti Efezanům 4:24; 5:1.)

22., 23. Co můžeme očekávat, když uplatňujeme to, co se o Jehovovi dozvídáme?

²² Jak jsme viděli, Jehova nám dává možnost ho poznat prostřednictvím toho, co stvořil, a toho, co nechal zapsat do svého Slova, Bible. V této mimořádné knize je mnoho příkladů věrných Božích služebníků, jako byli Mojžíš a David, od kterých se toho můžeme hodně naučit. Jehova udělal svůj díl a na nás je, abychom se o něm snažili dozvědět co nejvíc.

²³ Vždycky budeme mít dost toho, co se o Jehovovi můžeme dozvídat. (Kaz. 3:11) Nejdůležitější ale není, kolik toho víme. Záleží na tom, jestli to ovlivňuje náš život. Pokud se to, co se dozvíme, snažíme uplatňovat a našeho milujícího Otce napodobovat, on k nám bude mít stále blíž. (Jak. 4:8) Ve svém Slově nás ujišťuje, že nikdy neopustí ty, kdo ho hledají.