ŘEKL bys o sobě, že jsi vděčný? Stojí za to se nad tím zamyslet. Bible totiž o naší době předpověděla, že mnozí lidé budou „nevděční“. (2. Tim. 3:2) Určitě ses už setkal s někým, kdo měl pocit, že má na všechno nárok a že druzí jsou tu od toho, aby mu sloužili. Takoví lidé nemívají pocit, že by měli být za něco vděční. Asi budeš souhlasit, že být v přítomnosti takového člověka není nic příjemného.

Jehova naopak svoje služebníky vybízí „ukažte, že jste vděční“ a „ve spojitosti se vším vzdávejte díky“. (Kol. 3:15; 1. Tes. 5:18) A když se učíme být vděční, máme z toho sami prospěch. Podívejme se na některé důvody, proč to tak je.

Jedním důvodem, proč pracovat na vděčnosti, je, že přispívá k naší sebeúctě. Dobře se totiž cítí nejen ten, kdo poděkování přijímá, ale také ten, kdo děkuje. Čím to je, že vděčnost pomáhá oběma stranám? Podívejme se na to takhle: Když si uvědomíš, že druzí jsou pro tebe ochotní něco udělat, neukazuje to, že jim za to stojíš? Záleží jim na tobě. Když cítíš takový zájem, nejspíš to zvýší tvoji sebeúctu. Můžeme si představit, že to tak bylo v případě Rut. Boaz k ní byl štědrý a ona si uvědomila, že někomu na ní záleží. To ji muselo moc potěšit. (Rut 2:10–13)

Tím, komu máme být zvlášť vděční, je Bůh. Určitě občas myslíš na tu spoustu duchovních i jiných darů, které nám dává. (5. Mojž. 8:17, 18; Sk. 14:17) Co kdyby sis na Boží dobrotu nejen občas vzpomněl, ale udělal si čas a o všem dobrém, co od něj ty a tvoji blízcí dostáváte, do hloubky přemýšlel? Když o štědrosti našeho Stvořitele uvažujeme, ještě víc si ho vážíme a víc cítíme, jak nás miluje a jakou pro něj máme hodnotu. (1. Jana 4:9)

Můžeš ale udělat ještě víc než myslet na Jehovovu štědrost a na to, co ti dává. Za jeho dobrotu mu děkuj. (Žalm 100:4, 5) Jeden odborník řekl, že „vyjadřování vděčnosti významným způsobem přispívá k pocitu štěstí“.

Dalším důvodem, proč nám vděčnost svědčí, je to, že posiluje přátelství. Všichni potřebujeme cítit, že si nás druzí váží. Když někomu za něco upřímně poděkuješ, přirozeně vás to sblíží. (Řím. 16:3, 4) A navíc lidé, kteří jsou vděční, mnohem častěji pomáhají druhým. Všímají si totiž, když s nimi jiní jednají laskavě, a to je motivuje, aby laskavost opláceli. A pokud pomáháme druhým, přispívá to k našemu štěstí. Je to přesně, jak řekl Ježíš: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Sk. 20:35)

Robert Emmons, jeden z vedoucích výzkumného projektu o vděčnosti, který proběhl na Kalifornské univerzitě, napsal: „Pokud máme být vděční, musíme vidět, jak jsme navzájem propojení a jeden na druhém závislí. Někdy vystupujeme v roli dárce a někdy v roli příjemce.“ Skutečností je, že k tomu, abychom mohli žít a být šťastní, druhé v mnoha ohledech potřebujeme. Například nám možná zajišťují jídlo nebo zdravotní péči. (1. Kor. 12:21) Vděčný člověk dobře ví, co pro něj ostatní dělají, a dává to najevo. Jak jsi na tom ty? Máš  ve zvyku děkovat druhým za to, co pro tebe dělají?

Jiným důvodem, proč se učit vděčnosti, je, že pomáhá zaměřovat se na pozitivní stránky života. Tvoje mysl pracuje v určitém smyslu jako filtr. Umožňuje ti na něco se soustředit a některým věcem nevěnovat pozornost. Když jsi vděčný, zaměřuješ se na ty pozitivní věci a tolik si nevšímáš problémů. Čím jsi vděčnější, tím víc dobrého kolem sebe vidíš, a to tvoji vděčnost dál prohlubuje. Když se budeš na svět kolem sebe dívat s vděčností, pomůže ti to řídit se vybídkou apoštola Pavla: „Vždy se radujte v Pánu.“ (Filip. 4:4)

Určitě zjistíš, že vděčnost působí proti negativnímu myšlení. Copak to jde cítit vděčnost a přitom závidět, být smutný anebo naštvaný? Pro vděčné lidi také nejsou tolik důležité peníze a majetek. Váží si toho, co mají, a nesoustředí se na to, aby měli stále víc. (Filip. 4:12)

Určitě chápeš, že Satan by moc rád viděl, že jsi kvůli těžkostem v tomhle světě ztratil radost a chuť sloužit Bohu. Máloco by ho tak potěšilo, jako kdybys začal být negativní a na všechno si stěžoval. Jak by pak lidé reagovali, kdybys za nimi přišel s dobrou zprávou? Vděčnost vlastně úzce souvisí s ovocem Božího ducha, ke kterému patří i radost z toho, co ti Bůh dává, a víra ve všechny jeho sliby. (Gal. 5:22, 23)

Když patříš k Jehovovým služebníkům, s myšlenkami v tomto článku zřejmě souhlasíš. Zároveň si asi uvědomuješ, že vděčnost a optimismus nepřijdou samy od sebe. To ale neznamená, že je nemůžeš získat. Vděčnost si můžeš vypěstovat a udržet. Jak? Každý den věnuj chvíli tomu, abys přemýšlel, za co můžeš být ve svém životě vděčný. Čím víc to budeš dělat, tím přirozenější pro tebe bude vděčnost cítit. Budeš díky tomu mnohem šťastnější než ti, kdo se zaměřují na svoje problémy. Přemýšlej o dobrých věcech, které pro tebe Bůh a druzí lidé dělají a ze kterých máš radost. Možná by sis dokonce mohl začít vést něco jako deník a pravidelně si do něj zapisovat dvě nebo tři věci, za které jsi ten den vděčný.

Z výzkumů vyplynulo, že „pokud si zvykneme pravidelně vyjadřovat vděčnost, změní se reakce neuronů v našem mozku a začneme automaticky myslet pozitivněji“. Vděčnost vede ke štěstí. A tak přemýšlej, co všechno jsi dostal, užívej si hezké věci ve svém životě a zvykni si být vděčný! Dobré věci neber jako samozřejmost, ale děkuj Jehovovi za jeho dobrotu. „Ve spojitosti se vším [vzdávej] díky.“ (1. Tes. 5:18; 1. Par. 16:34)