1., 2. Nad čím se v tomto článku zamyslíme?

NĚKDY můžeme mít pocit, že život je krátký a „plný trápení“. (Job 14:1) Je tedy pochopitelné, že se čas od času cítíme zdrcení. Cítili se tak i mnozí Jehovovi služebníci ve starověku. Někteří dokonce chtěli zemřít. (1. Král. 19:2–4; Job 3:1–3, 11; 7:15, 16) Ale Jehova, Bůh, kterému důvěřovali, je znovu a znovu utěšoval a posiloval. Zprávy o nich byly zapsané pro naše povzbuzení a poučení. (Řím. 15:4)

² V tomto článku se zamyslíme nad několika Jehovovými služebníky, kteří náročné zkoušky zvládli. Budeme mluvit o Jákobovu synu Josefovi, vdově Noemi a její snaše Rut, Levitovi, který napsal 73. žalm, a apoštolu Petrovi. Jak je Jehova posiloval? A co se od nich každý z nás může naučit? To, co se dozvíme, nás ujistí, že „Jehova je blízko těm, kdo mají ztrápené srdce“ a že zachraňuje „ty, kdo jsou zdrcení“. (Žalm 34:18)

3., 4. Co se stalo mladému Josefovi?

³ Když bylo Josefovi asi 17 let, zdály se mu dva sny, které pocházely od Boha. Naznačovaly, že bude mít jednou vysoké postavení a že si ho jeho rodina bude velmi vážit. (1. Mojž. 37:5–10) Netrvalo ale dlouho a jeho život se dramaticky změnil. Místo aby si ho jeho bratři vážili, prodali ho do otroctví. Dostal  se do domácnosti egyptského úředníka Potifara. (1. Mojž. 37:21–28) Během krátké doby se z milovaného syna stal pouhým otrokem pohanského Egypťana. (1. Mojž. 39:1)

⁴ Tím ale jeho problémy zdaleka neskončily. Potifarova manželka ho křivě obvinila z pokusu o znásilnění. Potifar si neověřil fakta a uvrhl ho do vězení, kde ho spoutali okovy. (1. Mojž. 39:14–20; Žalm 105:17, 18) Představ si, jak se Josef musel cítit, když byl nařčený z takového zločinu. Navíc to mohlo pošpinit Jehovovo jméno. Josef měl rozhodně důvody být zdrcený.

5. Díky čemu Josef nepropadl zoufalství?

⁵ Když byl Josef otrokem a později vězněm, nemohl na své situaci skoro nic změnit. Co mu pomohlo nepropadnout zoufalství? Nezaměřoval se na to, co nemůže dělat, ale svědomitě se věnoval práci, která mu byla svěřena. Nejdůležitější bylo, že měl Jehovu stále na prvním místě v životě. A Jehova mu pomáhal, takže Josefovi se dařilo všechno, co dělal. (1. Mojž. 39:21–23)

6. Jak mohly být pro Josefa útěchou jeho sny?

⁶ Josefa taky mohlo povzbuzovat to, když přemýšlel o prorockých snech, které se mu dřív zdály. Naznačovaly, že svoji rodinu znovu uvidí a že se jeho situace zlepší. A to se i stalo. Když mu bylo asi 37, začaly se úžasným způsobem plnit. (1. Mojž. 37:7, 9, 10; 42:6, 9)

7. Co nám podle 1. Petra 5:10 pomůže zvládnout zkoušky?

⁷ Poučení pro nás. Josefův příběh nám připomíná, že tento svět je krutý a že lidé s námi budou jednat nespravedlivě. Může nám ukřivdit dokonce  i někdo ze sboru. Pokud ale vnímáme Jehovu jako svoji skálu neboli útočiště, nesklíčí nás to a nepřestaneme mu sloužit. (Žalm 62:6, 7; přečti 1. Petra 5:10) Vzpomeň si taky, že Josef dostal od Jehovy prorocké sny, když mu bylo kolem 17. Jehova svým mladým služebníkům očividně důvěřuje. Takových mladých lidí, jako byl Josef, je dnes mnoho. I oni se spoléhají na Jehovu. Někteří z nich jsou dokonce nespravedlivě uvězněni, protože chtějí zůstat Bohu věrní. (Žalm 110:3)

8. Co se stalo Noemi a Rut?

⁸ Krutý hladomor přinutil Noemi a její rodinu opustit domov v Judsku a usadit se v Moabu. Noemin manžel Elimelek tam zemřel a ona zůstala sama se dvěma syny. Časem se oba oženili s Moabkami – jeden si vzal Rut a druhý Orpu. Asi po deseti letech oba zemřeli a nezanechali po sobě žádné děti. (Rut 1:1–5) Představ si, jak tyto tři ženy musely být zdrcené. Rut a Orpa se samozřejmě mohly znovu vdát, ale kdo by se postaral o stárnoucí Noemi? Noemi byla tak sklíčená, že dokonce prohlásila: „Neříkejte mi Noemi. Říkejte mi Mara, protože Všemohoucí mi naplnil život hořkostí.“ Plná zármutku se rozhodla vrátit do Betléma a Rut šla s ní. (Rut 1:7, 18–20)

9. Co podle Rut 1:16, 17, 22 Noemi pomohlo?

⁹ Co Noemi pomohlo? Byla to věrná láska. Například Rut jí projevila věrnou lásku tím, že s ní zůstala. (Přečti Rut 1:16, 17, 22.) Rut v Betlémě tvrdě pracovala. Paběrkovala klasy ječmene na polích, aby sebe i Noemi uživila. Díky tomu si tato mladá žena brzy získala dobrou pověst. (Rut 3:11; 4:15)

10. Z čeho je vidět Jehovova láska k chudým lidem?

¹⁰ Jehova dal Izraelitům zákon, ze kterého bylo vidět, že má soucit s chudými lidmi, jako byla Noemi a Rut. Pole se neměla sklízet až k okraji, aby na nich chudí mohli paběrkovat. (3. Mojž. 19:9, 10) Noemi a Rut tak nemusely žebrat o jídlo a mohly si ho obstarat důstojným způsobem.

11., 12. Jaké důvody k radosti měly díky Boazovi Noemi s Rut?

¹¹ Pole, na kterém Rut paběrkovala, patřilo bohatému muži Boazovi. Velmi na něj zapůsobilo, jak věrně Rut stojí při Noemi a jak se o ni s láskou stará, takže odkoupil dědictví jejich rodiny a vzal si Rut za manželku. (Rut 4:9–13) Narodil se jim syn Obed, který se později stal dědečkem krále Davida. (Rut 4:17)

¹² Představ si, jak byla Noemi šťastná, když v náručí držela malého Obeda a děkovala Jehovovi! To nejlepší ale na Noemi a Rut teprve čeká. Až budou vzkříšené, dozvědí se, že Obed se stal předkem slíbeného Mesiáše, Ježíše Krista.

13. Co důležitého se můžeme naučit ze zprávy o Noemi a Rut?

¹³ Poučení pro nás. Když zažíváme zkoušky, můžeme se cítit zdrcení a ztrápení. Možná se nám zdá, že naše problémy nemají řešení. V takových chvílích bychom se měli naprosto spoléhat  na našeho nebeského Otce a zůstávat blízko bratrům a sestrám. Jehova náš problém možná neodstraní. Ani Noemi nevrátil jejího manžela a syny. Pomůže nám ale tu situaci zvládnout, třeba tím, že nám někdo z naší duchovní rodiny projeví věrnou lásku. (Přísl. 17:17)

14. Proč jeden Levita ztratil radost?

¹⁴ Pisatelem 73. žalmu byl jeden Levita. Měl úžasnou čest sloužit na místě, kde Izraelité uctívali Jehovu. Přesto v určitém období svého života ztratil radost. Proč? Začal závidět ničemným a pyšným lidem, že žijí v blahobytu. (Žalm 73:2–9, 11–14) Zdálo se, že mají všechno – jsou bohatí, žije se jim dobře a nemají žádné starosti. Tolik ho to trápilo, že řekl: „Zbytečně jsem si udržoval čisté srdce a myl si ruce v nevinnosti.“ Je z toho vidět, že mu hrozil duchovní pád.

15. Jak Levita podle svých slov v Žalmu 73:16–19, 22–25 překonal sklíčenost?

¹⁵ Přečti Žalm 73:16–19, 22–25. Levita vešel „do velkolepé Boží svatyně“. Tam se nejspíš setkal se svými spoluvěřícími a mohl se modlit a v klidu a jasně se zamyslet nad svojí situací. Díky tomu si uvědomil, že uvažoval nerozumně, že se vydal na nebezpečnou cestu, která by ho mohla odvést od Jehovy. Také pochopil, že ničemní lidé stojí na kluzké zemi a že je čeká „strašný konec“. Aby závist a sklíčenost překonal, potřeboval vidět věci z Jehovova pohledu. Když to udělal, už se netrápil a byl šťastný. Jehovovi v modlitbě řekl: „Když mám tebe, po ničem jiném na zemi netoužím.“

16. Co se můžeme naučit od jednoho Levity?

¹⁶ Poučení pro nás. Nikdy nezáviďme špatným lidem, kterým se na první pohled dobře daří. Jejich štěstí je zdánlivé a dočasné. Nemají žádnou budoucnost. (Kaz. 8:12, 13) Kdybychom jim  záviděli, můžeme ztratit radost a způsobit si duchovní pád. Pokud zjistíš, že špatným lidem závidíš jejich úspěch, udělej to samé co Levita. Poslouchej Jehovovy láskyplné rady a stýkej se s těmi, kdo jednají podle jeho vůle. Opravdové štěstí získáš, když budeš Jehovu milovat víc než cokoli jiného. A zůstaneš na cestě ke skutečnému životu. (1. Tim. 6:19)

17. Kvůli čemu se Petr cítil zdrcený?

¹⁷ Apoštol Petr byl energický člověk, ale byl taky impulzivní a občas reagoval unáhleně. Kvůli tomu někdy řekl nebo udělal věci, kterých později litoval. Například když Ježíš řekl svým apoštolům, že bude trpět a zemře, Petr ho pokáral: „To se ti určitě nestane.“ (Mat. 16:21–23) Ježíš ho pak usměrnil. Když zástup přišel Ježíše zatknout, Petr bez váhání vytasil meč a usekl veleknězovu otroku ucho. (Jan 18:10, 11) Ježíš ho znovu usměrnil. Aby toho nebylo málo, Petr se vychloubal, že i kdyby ostatní apoštolové Ježíše opustili, on to nikdy neudělá. (Mat. 26:33) Jeho přehnaná sebedůvěra ho ale brzy dohnala. Podlehl strachu z lidí a třikrát svého Pána zapřel. Zdrcený „vyšel ven a hořce se rozplakal“. (Mat. 26:69–75) Určitě pochyboval o tom, jestli mu Ježíš někdy odpustí.

18. Jak Ježíš Petrovi pomohl vyrovnat se s jeho pocity?

¹⁸ Petr se ale svými pocity nenechal přemoct. Ze svého selhání se vzpamatoval a později se dozvídáme, že byl s jinými apoštoly. (Jan 21:1–3; Sk. 1:15, 16) Co mu pomohlo? Například si vzpomněl, jak se Ježíš modlil, aby jeho víra nezeslábla, a jak ho vybídl, aby se vrátil ke svým bratrům a posiloval  je. Jehova tu upřímnou modlitbu vyslyšel. Později se Ježíš Petrovi osobně objevil a určitě ho povzbudil. (Luk. 22:32; 24:33, 34; 1. Kor. 15:5) Potom co apoštolové za celou noc nechytili ani rybu, se Ježíš objevil všem. Tehdy dal Petrovi možnost říct mu, jak moc ho má rád. Svému milovanému příteli odpustil a svěřil mu další úkoly. (Jan 21:15–17)

19. Jak nám Žalm 103:13, 14 pomáhá vidět své chyby Jehovovýma očima?

¹⁹ Poučení pro nás. To, jak Ježíš s Petrem jednal, ukazuje, že je milosrdný, stejně jako jeho Otec. Takže když uděláme chybu, neměli bychom nad sebou lámat hůl. Pamatujme na to, že Satan chce, abychom si mysleli, že nám Jehova nikdy neodpustí. Snažme se proto vidět sebe a ty, kdo nám ubližují, očima našeho soucitného a milujícího nebeského Otce. (Přečti Žalm 103:13, 14.)

20. O čem bude další článek?

²⁰ To, co jsme se dozvěděli o Josefovi, Noemi a Rut, Levitovi a Petrovi nás ujišťuje, že „Jehova je blízko těm, kdo mají ztrápené srdce“. (Žalm 34:18) Občas připustí, abychom zažili zkoušky a cítili se zdrcení. Nicméně když je s jeho pomocí zvládneme, naši víru to posílí. (1. Petra 1:6, 7) V dalším článku si řekneme něco víc k tomu, jak Jehova pomáhá svým věrným služebníkům, kteří jsou zdrcení, možná kvůli svým chybám nebo náročným okolnostem.