1. Jaký vliv na nás můžou mít zdrcující pocity?

KAŽDÝ den se setkáváme s problémy a snažíme se je co nejlíp řešit. Asi budeš souhlasit, že je zvládáme mnohem líp, když jsme v pohodě. Proto se na zdrcující pocity musíme dívat jako na nezvaného hosta, který nás chce obrat o sebedůvěru, odvahu a radost. Přísloví 24:10 říkají: „Pokud v těžkých chvílích propadneš beznaději, budeš mít málo sil.“ Takové pocity z nás můžou vysát energii, kterou potřebujeme, abychom problémy zvládali.

2. Co nás může drtit a co si ukážeme v tomto článku?

² Drtit nás může hodně věcí. Někdy jsme sklíčení sami ze sebe, jindy z vnějších okolností. Příčinou můžou být naše chyby, slabosti nebo nemoc. Nešťastní můžeme být i z toho, že jsme ve službě pro Jehovu nedostali úkol, po kterém toužíme, nebo že v našem obvodu většina lidí na dobrou zprávu nereaguje. V tomto článku si ukážeme, co můžeme dělat, abychom svoje pocity zvládli.

3. Co nám pomůže mít správný pohled na svoje chyby?

³ Na svoje chyby a slabosti si člověk snadno vytvoří nesprávný pohled. Můžeme si začít myslet, že kvůli tomu,  jak selháváme, nás Jehova nebude chtít v novém světě. To může být velmi nebezpečné. Jak bychom se na svoje chyby měli dívat? Bible ukazuje, že kromě Ježíše Krista „všichni zhřešili“. (Řím. 3:23) Její autor se ale na naše chyby nezaměřuje ani neočekává, že budeme dokonalí. Je to náš milující Otec, který nám chce pomáhat. Je také trpělivý. Vidí, jak moc se snažíme bojovat se svými slabostmi a mít na sebe zdravý pohled, a je ochotný nám s tím pomoct. (Řím. 7:18, 19)

4., 5. Jaká myšlenka z 1. Jana 3:19, 20 pomohla Deboře a Marii nepodlehnout svým pocitům?

⁴ Zamysleme se, s čím bojují dvě naše sestry, Deborah a Maria. * Když byla Deborah malá, často s ní doma jednali tak, že se cítila ponížená. Skoro nikdy ji nechválili. Kvůli tomu se na sebe začala dívat negativně. Když udělala malou chybu, měla pocit, že naprosto selhala. Maria na tom byla podobně. Příbuzní ji ponižovali, a proto si o sobě myslela, že je k ničemu. Když poznala Jehovu, byla dokonce přesvědčená, že si nezaslouží nosit jeho jméno.

⁵ Tyto dvě sestry ale Jehovovi dál slouží. Díky čemu? Pomohlo jim třeba to, že se mu v modlitbě svěřily se svými pocity. (Žalm 55:22) Uvědomily si, že náš milující nebeský Otec ví, jak nás ovlivňuje naše minulost a negativní pohled na sebe. Ale vidí v našem srdci i to dobré – vlastnosti, které my možná nevidíme. (Přečti 1. Jana 3:19, 20.)

6. Jaký pocit může mít člověk, který podlehl svojí slabosti?

⁶ Někdo možná bojuje s hluboce zakořeněným zlozvykem. Může se stát, že mu znovu podlehne a je ze sebe zklamaný. Když zhřešíme, je normální, že se cítíme špatně. (2. Kor. 7:10) Neměli bychom ale zacházet do extrému a odsuzovat se, říkat si: „Jsem k ničemu. Jehova mi nikdy neodpustí.“ Takové uvažování se nezakládá na pravdě a mohlo by vést k tomu, že Jehovovi přestaneme sloužit. Vzpomeň si, co je v Příslovích 24:10 – když „propadneš beznaději, budeš mít málo sil“. Spíš pros Jehovu, aby ti odpustil, a tak to s ním urovnej. (Iz. 1:18) Když Jehova uvidí, že je ti to opravdu líto a že se chceš změnit, promine ti to. Řekni o tom taky starším. Trpělivě ti budou pomáhat, aby ses duchovně uzdravil. (Jak. 5:14, 15)

7. Proč bychom se neměli cítit zdrcení, když bojujeme s nějakou slabostí?

 ⁷ Jean-Luc, sborový starší ve Francii, říká těm, kdo bojují s nějakou slabostí: „Člověk, který v Jehovových očích jedná správně, není ten, kdo nedělá žádné chyby, ale ten, kdo jich lituje a vždycky činí pokání.“ (Řím. 7:21–25) Takže pokud bojuješ s nějakou slabostí, neodsuzuj se. Pamatuj, že nikdo z nás si Boží schválení nezaslouží. Všichni potřebujeme jeho nezaslouženou laskavost, kterou nám projevuje na základě výkupného. (Ef. 1:7; 1. Jana 4:10)

8. Na koho se můžeme obrátit o pomoc, když nás něco trápí?

⁸ Povzbudit nás můžou naši bratři a sestry – naše duchovní rodina. Když se potřebujeme vypovídat, vyslechnou si nás a svými slovy nás potěší. (Přísl. 12:25; 1. Tes. 5:14) Joy z Nigérie říká: „Co bych si bez bratrů a sester počala! Jsou důkazem, že Jehova odpovídá na moje modlitby. Dokonce jsem se od nich naučila, jak povzbuzovat druhé, když jsou smutní.“ Měli bychom ale pamatovat na to, že naši bratři a sestry nemusí vždycky vědět, co prožíváme. Buďme tedy iniciativní a otevřeně řekněme duchovně zralému křesťanovi, že potřebujeme pomoc.

9. Jak nás povzbuzuje Žalm 41:3 a 94:19?

⁹ Prosme Jehovu o pomoc. Když se necítíme dobře, a zvlášť když bojujeme s nějakou chronickou nemocí, může pro nás být těžké myslet pozitivně. Jehova nás dnes sice zázračně nevyléčí, ale utěšuje nás a dává nám sílu, kterou potřebujeme, abychom to zvládli. (Přečti Žalm 41:3; 94:19.) Například může podnítit nějakého bratra nebo sestru, aby nám pomohli s domácími pracemi nebo nákupy. Může podnítit bratry, aby se s námi modlili. Taky nám může připomenout utěšující myšlenky ze svého Slova, například krásnou naději na dokonalý život v novém světě bez nemocí a bolesti. (Řím. 15:4)

10. Co Isangovi pomohlo, aby nepodlehl svým pocitům?

¹⁰ Isang, který žije v Nigérii, měl nehodu a ochrnul. Doktor mu řekl, že už nikdy nebude chodit. „Strašně mě to zasáhlo a byl jsem zdrcený,“ řekl Isang. Zůstal ale zdrcený? Ne. Co mu pomohlo? Vypráví: „S manželkou jsme se nikdy nepřestali modlit k Jehovovi a studovat jeho Slovo. Rozhodli jsme se, že budeme vděční za všechno dobré, co od Jehovy máme, včetně naděje na život v novém světě.“

11. Z čeho měla Cindy radost během vážné nemoci?

¹¹ Sestře, která se jmenuje Cindy a žije v Mexiku, lékaři zjistili vážnou nemoc. Jak se s tím vyrovnala? Dala si za cíl, že během léčby vydá každý den někomu svědectví. Napsala: „Díky tomu jsem se zaměřovala na druhé, a ne na operaci, bolest nebo na to, jak špatně se cítím. Postupovala jsem takhle: Když jsem si povídala s doktory nebo sestřičkami, ptala jsem se jich na jejich rodinu. Pak jsem se jich zeptala, proč si vybrali takovou náročnou práci. Díky tomu jsem snadno zjistila, co by je asi zajímalo. Někteří řekli, že se jich pacienti málokdy zeptají, jak se jim daří. A mnozí  mi za můj zájem poděkovali. Od některých jsem dokonce dostala kontakt. V té těžké době mi dal Jehova tolik vnitřní radosti, že to překvapilo i mě.“ (Přísl. 15:15)

12., 13. Jak někteří nemocní nebo nemohoucí bratři a sestry kážou a jaké výsledky to přináší?

¹² Nemocné nebo nemohoucí bratry a sestry možná trápí, že už nemůžou sloužit Jehovovi tolik, kolik by chtěli. Přesto se mnohým daří najít způsob, jak kázat. Sestra Laurel ze Spojených států byla uvězněná v železných plicích 37 let. Překonala rakovinu, velké operace a chronické kožní potíže. Ale ani takové překážky jí nezabránily, aby s druhými mluvila o Jehovovi. Využívala příležitosti, kdy k ní domů přišly sestřičky a pečovatelky. K čemu to vedlo? Biblickou pravdu pomohla poznat minimálně 17 lidem! *

¹³ Richard z Francie, který slouží jako sborový starší, má praktický návrh pro ty, kdo nemůžou vycházet z domu nebo z pečovatelského zařízení. „Doporučuju, aby si několik našich publikací dali na místo, kde je druzí uvidí. Může to vzbudit zvědavost a vést k rozhovorům. Naše milované bratry a sestry, kteří už nejsou schopní sloužit dům od domu, to může hodně povzbudit.“ Takoví zvěstovatelé taky můžou vydávat svědectví prostřednictvím dopisů nebo po telefonu.

14. V čem je král David skvělým příkladem?

¹⁴ Kvůli vysokému věku, špatnému zdraví nebo z jiných důvodů možná nemůžeme vykonávat nějaký úkol nebo pověření ve sboru nebo v kraji. V takovém případě se můžeme něco naučit od krále Davida. Když se dozvěděl, že nebyl vybrán, aby Jehovovi postavil chrám – něco, po čem velmi toužil – plně podpořil toho, koho Bůh pro tento úkol vybral. Dokonce na projekt štědře přispěl. To je krásný příklad pro nás. (2. Sam. 7:12, 13; 1. Par. 29:1, 3–5)

15. Jak Hugues překonal svoje negativní pocity?

¹⁵ Bratr Hugues z Francie přestal kvůli špatnému zdraví sloužit jako starší, a dokonce nezvládal ani vykonávat jednoduché domácí práce. Napsal: „Zpočátku jsem se cítil bezcenný a byl jsem velmi sklíčený. Časem jsem si ale uvědomil, že  je důležité smířit se s tím, že už některé věci nemůžu dělat, a našel jsem radost v tom, co pro Jehovu dělat můžu. Jsem rozhodnutý to nevzdat. Stejně jako Gideon a jeho 300 mužů, kteří byli všichni unavení, i já budu dál bojovat.“ (Soud. 8:4)

16. V čem jsou pro nás příkladem andělé?

¹⁶ Pěkným příkladem jsou věrní andělé. V době vlády krále Achaba Jehova vybídl anděly, aby navrhli způsob, jak tohoto ničemného krále oklamat. Padlo několik návrhů, ale Bůh vybral jenom jeden. Andělovi, který s ním přišel, řekl, že uspěje. (1. Král. 22:19–22) Byli ostatní věrní andělé zklamaní a říkali si: „Proč jsem se vůbec namáhal?“ Nemáme žádný důvod si to myslet. Andělé jsou velmi pokorní a chtějí všechnu slávu připisovat Jehovovi. (Soud. 13:16–18; Zjev. 19:10)

17. Co bychom měli dělat, pokud nás trápí, že nemůžeme vykonávat nějaký úkol pro Jehovu?

¹⁷ Pamatujme, že ta největší čest, jakou můžeme mít, je být svědkem Jehovovým a kázat o Božím království. Úkoly přicházejí a odcházejí, ale Jehova nás nehodnotí podle toho, co pro něj děláme. Jehova a naši bratři a sestry nás milují proto, že jsme pokorní. Takže ho pros, aby ti pomáhal takový zůstat. Přemýšlej o mnoha pokorných lidech, o kterých se píše v Bibli. A ochotně služ svým bratrům tak, jak můžeš. (Žalm 138:6; 1. Petra 5:5)

18., 19. Jak můžeš mít radost ze služby, i když se v ní setkáváš s malou odezvou?

¹⁸ Byl jsi někdy sklíčený z toho, že lidi ve tvém obvodu dobrá zpráva nezajímá nebo že nebývají doma? Co v takové situaci můžeme dělat, abychom si udrželi radost nebo ji měli ještě větší? Některé praktické návrhy najdeš v rámečku „ Jak můžeš obohatit svoji službu“. Je taky důležité mít na službu správný pohled. Co to znamená?

¹⁹ Zaměřujme se na oznamování Božího jména a Království. Ježíš jasně řekl, že na cestu k životu se vydá relativně málo lidí. (Mat. 7:13, 14) Ve službě máme čest spolupracovat s Jehovou, Ježíšem a anděly. (Mat. 28:19, 20; 1. Kor.  3:9; Zjev. 14:6, 7) Jehova k sobě přitahuje lidi, kteří si to zaslouží. (Jan 6:44) Pokud tedy někdo na dobrou zprávu nereaguje pozitivně dnes, možná si nás vyslechne příště.

20. Jak nám může v boji s našimi pocity pomoct Jeremjáš 20:8, 9?

²⁰ Skvělým vzorem je pro nás prorok Jeremjáš. Dostal za úkol sloužit v obvodu, který byl extrémně náročný. Lidé ho „celý den“ uráželi a pošklebovali se mu. (Přečti Jeremjáše 20:8, 9.) Byl tak zdrcený, že to v jednu chvíli chtěl vzdát. Ale neudělal to. Proč ne? Jehovovo slovo v něm bylo jako oheň a on ho nedokázal zadržovat. Můžeme to cítit stejně, pokud svoji mysl a srdce budeme plnit Božím Slovem. To je další důvod, proč ho denně studovat a do hloubky o něm přemýšlet. Může to vést k tomu, že budeme mít větší radost a možná nám bude naslouchat více lidí. (Jer. 15:16)

21. Jak můžeš nad zdrcujícími pocity zvítězit?

²¹ „Zdrcující pocity můžou být mocnou Satanovou zbraní,“ říká Deborah, kterou jsme už citovali. Jeho zbraně ale proti Jehovovi nemají šanci. Takže když se z jakéhokoli důvodu cítíš zdrcený, modli se k Jehovovi o pomoc. Dá ti sílu bojovat s chybami a slabostmi. Bude tě podporovat během nemoci. Pomůže ti mít správný pohled na úkoly od něj. A taky ti pomůže, aby ses na svoji službu díval pozitivně. Modli se k našemu nebeskému Otci a říkej mu, jak se cítíš. S jeho pomocí dokážeš nad zdrcujícími pocity zvítězit!