Ne. Ani Bible, ani historie to nenaznačují.

Kvůli tomu, jak tento verš zní v mnoha Biblích, si někteří myslí, že v Pavlově době se křty za mrtvé prováděly. Například Jeruzalémská bible uvádí: „Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč se za ně někdo dává křtít?“

Všimněte si ale, jak se k tomu vyjádřili dva bibličtí učenci. Dr. Gregory Lockwood řekl, že křty prováděné „za osoby, které už zemřely“ by byly „formou křtu, která – do té míry, jak jsme schopni zjistit – neměla historickou ani biblickou obdobu“. Podobně profesor Gordon D. Fee napsal: „Pro takový křest neexistuje žádný historický ani biblický precedent. N[ový] Z[ákon] se o něm jinak vůbec nezmiňuje; neví se o žádném [takovém] zvyku v jakékoli jiné církvi ani v žádné ortodoxní křesťanské komunitě ve staletích, která bezprostředně následovala.“

Podle Bible Ježíš svým následovníkům řekl: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ... a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Než se někdo mohl dát pokřtít, musel se o Jehovovi a jeho Synu učit, věřit v ně a poslouchat je. Nemohl to udělat někdo mrtvý v hrobě ani to za něj nemohl udělat žádný živý křesťan. (Kaz. 9:5, 10; Jan 4:1; 1. Kor. 1:14–16)

Co měl tedy Pavel na mysli?

Někteří Korinťané popírali, že mrtví budou vzkříšeni. (1. Kor. 15:12) Pavel jejich názor vyvrátil. Upozornil na to, že denně čelí smrti, když podstupuje nebezpečí. Byl si ale jistý, že po smrti bude vzkříšený jako mocná duchovní osoba, podobně jako Ježíš. (1. Kor. 15:30–32, 42–44)

Korinťané potřebovali pochopit, že být pomazanými křesťany znamená, že budou denně čelit zkouškám a zemřou, než budou moct být vzkříšeni. Být „pokřtěni v Krista Ježíše“ zahrnovalo být „pokřtěni v jeho smrt“. (Řím. 6:3) Tento jejich obrazný křest znamenal, že nastoupili životní cestu, která povede k jejich doslovné smrti a vzkříšení k nebeskému životu.

Víc než dva roky potom, co byl Ježíš pokřtěný ve vodě, řekl dvěma svým apoštolům: „Křtem, kterým jsem křtěn, budete pokřtěni.“ (Mar. 10:38, 39) Ježíš tehdy nebyl křtěn ve vodě. Myslel tím, že jeho věrná služba Bohu povede ke smrti. Pavel napsal, že pomazaní budou s Kristem trpět, aby s ním byli i oslaveni. (Řím. 8:16, 17; 2. Kor. 4:17) Takže i oni budou muset zemřít, aby byli vzkříšeni k životu v nebi.

Pavlův výrok se tedy dá přesně vyjádřit takto: „Pokud mrtví vůbec nejsou kříšeni, co budou dělat ti, kdo jsou křtěni proto, aby byli mrtví? Proč by se křtili, aby byli takoví?“