„Co přinese rok 1918?“ To byla úvodní slova ve Strážné věži z 1. ledna 1918. V Evropě stále zuřila Velká válka, ale z událostí na začátku roku se zdálo, že badatele Bible a svět obecně čekají dobré věci.

Dne 8. ledna 1918 americký prezident Woodrow Wilson ve svém proslovu ke Kongresu zdůraznil 14 myšlenek, které jsou podle něj nezbytné k nastolení „spravedlivého a trvalého míru“. K jeho návrhům patřily otevřená diplomacie mezi národy, snížení počtu zbraní a založení „všeobecného společenství národů“, které bude ku prospěchu „velkým stejně jako malým státům“. Z těchto „Čtrnácti bodů“ se později vycházelo při zakládání Společnosti národů a při jednání o Versailleské smlouvě, což vedlo k tomu, že Velká válka byla ukončena.

Navzdory neklidným událostem v předchozím roce * se zdálo, že pokojné podmínky budou zažívat i badatelé Bible. Příslibem toho byl průběh výroční obchodní schůzky Watch Tower Bible and Tract Society.

Během této schůzky konané 5. ledna 1918 se několik vlivných mužů, kteří byli předtím propuštěni z betelu, pokusilo ovládnout organizaci. Richard Barber, věrný cestující dozorce, zahájil schůzku modlitbou. Potom co zazněla zpráva o kazatelském díle z předchozího roku, byli voleni členové správní rady. Bratr Barber navrhl Josepha Rutherforda a šest dalších bratrů. Potom právní zástupce, který byl na straně nepřátel, navrhl sedm jiných mužů včetně těch, kteří byli propuštěni z betelu. Utrpěli ale porážku. Akcionáři výraznou většinou zvolili jako členy správní rady bratra Rutherforda a šest dalších věrných bratrů.

Mnozí přítomní bratři o této schůzce řekli, že to byl „sjezd, na kterém zažili to největší Jehovovo požehnání“. Jejich radost ale netrvala dlouho.

Badatelé Bible několik měsíců nabízeli lidem knihu Ukončené tajemství. Na biblické pravdy, o kterých pojednávala, upřímní čtenáři reagovali pozitivně.

E. F. Crist, cestující dozorce v Kanadě, vyprávěl o manželském páru, který si Ukončené tajemství přečetl a přijal pravdu během pouhých pěti týdnů! Bratr Crist řekl: „Manžel i manželka jsou Bohu plně zasvěceni a dělají nádherné duchovní pokroky.“

Jeden muž o této knize ihned mluvil se svými přáteli. Jejím poselstvím byl „zasažen“. Vzpomíná: „Šel jsem po Třetí Avenue [a] do ramene mě něco zasáhlo. Myslel jsem si, že to je cihla, ale bylo to ‚Ukončené tajemství‘. Doma jsem celou knihu přečetl. ... Později jsem se dozvěděl, že ji ve vzteku vyhodil z okna jeden kazatel... Jsem naprosto přesvědčen, že tímto jedním skutkem  obrátil k živé naději víc lidí než čímkoli jiným, co v životě udělal. ... Díky zlosti toho kazatele dnes chválíme Boha.“

Reakce kazatele nebyla nijak výjimečná. Dne 12. února 1918 kanadští úředníci knihu Ukončené tajemství zakázali. Tvrdili, že obsahuje rozvratné a protiválečné výroky. Krátce nato udělali totéž úředníci ve Spojených státech. Vládní složky prohledaly domov betel a kanceláře ve státech New York, Pensylvánie a Kalifornie. Jejich cílem bylo najít důkazy proti vedoucím představitelům organizace. Dne 14. března 1918 americké ministerstvo spravedlnosti knihu Ukončené tajemství zakázalo. Tvrdilo, že její vydávání a distribuce oslabuje válečné úsilí, a je tedy porušením zákona o špionáži.

Dne 7. května 1918 ministerstvo spravedlnosti vydalo federální zatykač na Giovanniho DeCeccu, George Fishera, Alexandera Macmillana, Roberta Martina, Fredericka Robisona, Josepha Rutherforda, Williama Van Amburgha a Claytona Woodwortha. Byli obviněni z „protizákonného, zločinného a vědomého nabádání k nepodřízenosti, nevěře a odmítání povinnosti ve vojsku a v námořních válečných silách Spojených států“. Soudní proces s nimi začal 5. června 1918 a bylo téměř jisté, že budou odsouzeni. Proč?

Zákon o špionáži, který údajně porušili, generální prokurátor Spojených států nazval „účinnou zbraní proti propagandě“. Dne 16. května 1918 Kongres odmítl schválit dodatek k tomuto zákonu, který by chránil ty, kdo zveřejňují „co je pravdivé, s dobrými pohnutkami a pro ospravedlnitelné cíle“. Kniha Ukončené tajemství patřila k důležitým bodům jednání. V oficiální zprávě vydané Kongresem bylo napsáno: „Jedním z nejnebezpečnějších ukázek tohoto druhu propagandy je kniha nazvaná ‚Ukončené tajemství‘... Jejím jediným smyslem je vést vojáky k tomu, aby zpochybnili náš cíl, a přimět je, aby odmítli brannou povinnost.“

Dne 20. června 1918 porota shledala osm bratrů vinnými ve všech bodech obžaloby. Následující den soudce vynesl rozsudek. Řekl: „Náboženská propaganda, kterou tito obžalovaní mocně podporovali a šířili..., je nebezpečnější než celá divize německého vojska. ... Proto soud rozhodl [o] uložení tvrdého trestu.“ O dva týdny později bylo těchto osm bratrů uvězněno ve federální věznici v Atlantě v americkém státě Georgia. Dostali tresty od 10 do 20 let.

V tomto období badatelé Bible čelili tvrdému odporu. Jejich činnost důkladně prošetřil Federální úřad pro vyšetřování (FBI) a výsledkem byly  tisíce dokumentů. Je z nich vidět, že bratři byli odhodláni v kázání pokračovat.

V dopise adresovaném FBI přednosta poštovního úřadu v Orlandu na Floridě napsal: „[Badatelé Bible] chodí ve městě dům od domu a dělají to zejména v noci. ... Zdá se, že přinejmenším chtějí udržet vodu na bodu varu, a tak pořád přikládají pod kotel.“

Jeden plukovník ve službách ministerstva války poslal FBI zprávu o činnosti Fredericka Franze, který později sloužil ve vedoucím sboru. Napsal: „F. W. Franz ... je aktivně zapojen do prodeje nějakého tisíce svazků knihy ‚Ukončené tajemství‘.“

Charles Fekel, který později také sloužil ve vedoucím sboru, zažíval tvrdé pronásledování. Úřady ho zatkly kvůli tomu, že rozšiřoval knihu Ukončené tajemství, a také četly jeho osobní korespondenci. Strávil měsíc ve vězení v Baltimore ve státě Maryland a byl označen za „rakouského vetřelce“. Když odvážně mluvil o biblické pravdě s vyšetřovateli, vzpomněl si na Pavlova slova v 1. Korinťanům 9:16, kde se píše: „Běda mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu!“ *

Badatelé Bible horlivě kázali a se stejnou horlivostí sbírali podpisy na petici, ve které požadovali propuštění bratrů uvězněných v Atlantě. Anna Gardnerová vzpomíná: „Pořád jsme něco dělali. Když byli bratři ve vězení, naším úkolem bylo sehnat podpisy. Chodili jsme dveře od dveří. Posbírali jsme tisíce podpisů. Říkali jsme lidem, že to jsou praví křesťané, kteří byli nespravedlivě uvězněni.“

V té těžké době se často konaly sjezdy, aby bratři zůstávali duchovně silní. Strážná věž uvedla: „Během tohoto roku se konalo ... přes čtyřicet sjezdů. ... Ze všech těch míst přicházely nadšené ohlasy. Dřív se všechny sjezdy konaly koncem léta nebo začátkem podzimu, ale teď se pořádaly každý měsíc.“

Upřímní lidé na dobrou zprávu dál příznivě reagovali. Na jednom sjezdu v Clevelandu ve státě Ohio bylo asi 1 200 přítomných a 42 lidí bylo pokřtěno. K pokřtěným patřil i jeden chlapec, který „si Boha a zasvěcení se jemu natolik vážil, že tím zahanbil mnohé dospělé“.

S tím jak se rok 1918 blížil ke konci, byla budoucnost badatelů Bible čím dál víc nejistá. Některé nemovitosti v Brooklynu byly prodány a světové ústředí přestěhováno do Pittsburghu v Pensylvánii. Bratři, kteří stáli v čele organizace, byli pořád ve vězení a další výroční schůzka akcionářů byla naplánovaná na 4. ledna 1919. Co bude dál?

Bratři ve své činnosti nepolevili. Byli si jistí, že to dobře skončí, a tak na rok 1919 vybrali biblický verš: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch.“ (Iz. 54:17, King James Version) Scéna byla připravená na dramatický zvrat událostí. To, co následovalo, posílilo víru bratrů i jejich odhodlání pokračovat v díle, které bylo před nimi.