Jehova tyto horlivé kazatele opravdu posílil. Počet kolportérů neboli průkopníků se v tom roce zvýšil z 225 na 350. A počet pracovníků tříd neboli zvěstovatelů, kteří do ústředí poslali zprávu o své službě, vůbec poprvé překonal hranici 8 000. Bylo jasné, že jim Jehova žehná.

Joseph F. Rutherford, který v té době řídil činnost badatelů Bible, měl 21. března 1920 přednášku na námět „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“. Badatelé Bible napnuli všechny síly, aby na tuto přednášku pozvali co nejvíc lidí. Pronajali si jedno z největších divadel v New Yorku a rozdali kolem 320 000 pozvánek.

Reakce veřejnosti předčila veškerá očekávání. Lidé zaplnili v divadle všech 5 000 míst a dalších 7 000 lidí muselo odejít s nepořízenou. Strážná věž uvedla, že to bylo „jedno z nejvydařenějších shromáždění, jaká kdy Mezinárodní badatelé Bible uspořádali“.

„Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“ – to bylo poselství, kterým se badatelé Bible dostali do povědomí veřejnosti. Tou dobou ještě netušili, že dobrá zpráva o Království se má oznamovat v mnohem větším rozsahu. Přesto je úžasné, s jakým nadšením kázali. Ida Olmsteadová, která začala chodit na shromáždění v roce 1902, vzpomínala: „Věděli jsme, že pro celé lidstvo jsou připravena velká požehnání, a nikdy jsme si nenechali ujít příležitost podělit se o tuto dobrou zprávu s lidmi, které jsme ve službě potkali.“

Bratři v betelu chtěli zajistit pravidelné dodávky duchovního pokrmu, a tak se rozhodli, že si některé publikace budou tisknout sami. Nakoupili potřebné stroje a umístili je v pronajaté budově na Myrtle Avenue 35 v Brooklynu, jen pár bloků od domova betel.

Leo Pelle a Walter Kessler přišli do betelu v lednu 1920. „Když jsme tam dorazili,“ vzpomínal Walter, „dozorce tiskárny se na nás podíval a řekl: ‚Do oběda máte ještě hodinu a půl.‘ A dal nám za úkol nosit ze suterénu krabice s knihami.“

 Leo vyprávěl, co se stalo další den: „Měli jsme umývat stěny v přízemí. Byla to ta nejšpinavější práce, jakou jsem kdy dělal. Ale byla to práce pro Pána, a proto měla smysl.“

Za pár týdnů už Strážnou věž tiskli horliví dobrovolníci. Na stroji pro tisk z plochy, který byl umístěný v prvním patře, vytiskli 60 000 kusů Strážné věže z 1. února 1920. V suterénu mezitím bratři sestavili rotačku, které začali říkat Bitevní loď. Počínaje vydáním ze 14. dubna 1920 si bratři sami tiskli také časopis Zlatý věk. Jehova jejich úsilí nepochybně žehnal.

Jehovovi služebníci měli radost z toho, že jsou znovu aktivní a jednotní. V náročných letech 1917 až 1919 ale někteří badatelé Bible Boží organizaci opustili. Dalo se pro ně něco udělat?

Strážná věž z 1. dubna 1920 obsahovala článek „Přebývejme v pokoji“. Byla v něm tato vřelá vybídka: „Jsme si ... jisti, že každý, kdo má Pánova ducha..., je ochoten zapomenout na to, co se stalo, ... abychom mohli přebývat v jednotě a harmonicky spolupracovat jako jedno tělo.“

Mnozí na tato laskavá slova zareagovali. Jedni manželé napsali: „Uznáváme, že když jsme v uplynulém více než roce jen stáli opodál, zatímco ostatní se věnovali [kazatelskému] dílu, byla to chyba. ... Doufáme, že již nikdy nebudeme zavedeni na scestí.“ Tito bratři a sestry měli před sebou spoustu práce.

Dne 21. června 1920 zahájili badatelé Bible intenzivní kampaň se „ZG“, což bylo brožované vydání knihy Ukončené tajemství. * Když byla tato kniha v roce 1918 zakázána, hodně výtisků zůstalo na skladě.

 K účasti na kampani byli vyzváni nejen kolportéři, ale všichni pracovníci tříd. V Bulletinu * z června 1920 se psalo: „Každý zasvěcený [pokřtěný] jednotlivec v každé třídě, který se může zapojit, by tak měl s radostí učinit. Nechť je heslem každého z nás: ‚To jedno činím – rozšiřuji ZG.‘“ Edmund Hooper vyprávěl, že mnozí byli při této kampani vůbec poprvé ve službě dům od domu. A dodal: „Až teď jsme si začali uvědomovat, co toto dílo, které mělo svým rozsahem překonat i naše nejodvážnější představy, vlastně obnáší.“

Za první světové války byla komunikace mezi ústředím a badateli Bible v jiných zemích ztížená. Bratr Rutherford chtěl tyto bratry povzbudit a reorganizovat kazatelskou činnost. A tak se 12. srpna 1920 vydal se čtyřmi dalšími bratry na dlouhou cestu po Británii, Evropě a Blízkém východě.

Badatelé Bible v Británii uspořádali u příležitosti návštěvy bratra Rutherforda 3 sjezdy a 12 veřejných shromáždění. Celkem se jich zúčastnilo kolem 50 000 lidí. Strážná věž o této návštěvě uvedla: „Bratry to povzbudilo a pozvedlo na duchu. Ještě více se semkli v lásce a ve službě a mnohá smutná srdce se naplnila radostí.“ V Paříži bratr Rutherford znovu mluvil na námět „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“. Přišlo tolik lidí, že sál praskal ve švech. Tři sta návštěvníků pak požádalo o další informace.

V dalších týdnech bratři navštívili Atény, Káhiru a Jeruzalém. Řada lidí tam o biblickou pravdu projevila zájem, a tak bratr Rutherford nechal ve městě Ramalláh nedaleko Jeruzaléma zřídit sklad publikací. Potom se vrátil do Evropy, kde založil středoevropskou kancelář a zajistil, aby se tam tiskly publikace.

Na podzim roku 1920 vydali badatelé Bible Zlatý věk č. 27. Bylo to mimořádné vydání, ve kterém odhalovali pronásledování badatelů Bible v roce 1918. Bitevní loď, o které už byla zmínka, běžela na plné obrátky ve dne v noci a vytiskla víc než čtyři miliony kusů tohoto časopisu.

 Čtenáři se z něj dozvěděli o případu Emmy Martinové. Sestra Martinová sloužila jako kolportérka v San Bernardinu v Kalifornii. Spolu se třemi bratry, E. Hammem, E. J. Sonnenburgem a E. A. Stevensem, se 17. března 1918 zúčastnila malého shromáždění badatelů Bible.

Mezi přítomnými byl ale jeden muž, kterému nešlo o to, dozvědět se něco o Bibli. Později vypověděl: „Na toto setkání jsem šel ... z nařízení kanceláře státního zástupce. Mým úkolem bylo obstarat nějaký důkaz.“ A důkaz, který hledal, také našel. Jednalo se o knihu Ukončené tajemství. O několik dní později byli sestra Martinová a tři zmínění bratři zatčeni. Byli obviněni z toho, že rozšiřováním zakázané knihy porušili zákon o špionáži.

Emma a její přátelé byli shledáni vinnými a odsouzeni ke třem letům vězení. Potom co vyčerpali všechny možnosti odvolání, nastoupili 17. května 1920 výkon trestu. Brzy ale nastal obrat k lepšímu.

O tom, co se těmto křesťanům stalo, vyprávěl 20. června 1920 bratr Rutherford na sjezdu v San Franciscu. Posluchače to šokovalo a jednohlasně podpořili návrh, aby byl prezidentovi Spojených států odeslán telegram tohoto znění: „Obvinění ... paní Martinové ... z porušení zákona o špionáži považujeme za nespravedlivé... Postup federálních agentů, kteří zneužili svou pravomoc, aby ... vlákali paní Martinovou do pasti ... a potom proti ní vykonstruovali obvinění, aby ji mohli poslat do vězení, odsuzujeme jako ... skandální.“

Hned druhý den prezident Woodrow Wilson udělil sestře Martinové a bratrům Hammovi, Sonnenburgovi a Stevensovi s okamžitou platností milost. Jejich nespravedlivé uvěznění skončilo.

Rok 1920 se chýlil ke konci a badatelé Bible měli spoustu důvodů k radosti. Práce v ústředí nabírala na obrátkách a praví křesťané víc než kdy dřív oznamovali dobrou zprávu o Božím království jako o jediné naději lidstva. (Mat. 24:14) A následující rok, rok 1921, měl být v historii kazatelské činnosti ještě významnější.