Aby badatelé Bible dokázali svůj úkol plnit, potřebovali odvahu. Měli totiž oznamovat nejen „dobrou zprávu“ mírným, ale také „den pomsty“ těm špatným.

Jedním z těch, kdo odvážně kázali navzdory odporu, byl bratr J. H. Hoskin z Kanady. Na jaře roku 1921 se setkal s jedním metodistickým kazatelem. Bratr Hoskin zahájil rozhovor slovy: „Měli bychom být schopni si příjemně popovídat o Písmu. A i když se na nějaké věci díváme různě, můžeme se shodnout, že se neshodneme, a rozloučit se jako přátelé.“ To se ale nestalo. Bratr Hoskin vyprávěl: „Po pouhých několika minutách rozhovoru kazatel práskl dveřmi tak silně, až jsem čekal, že se jejich velká skleněná výplň vysype na zem.“

Kazatel zakřičel: „Proč nejdete mluvit s bezvěrci?“ Bratr Hoskin sice nic neřekl, ale při odchodu si pomyslel: Mám pocit, že jsem s jedním právě mluvil!

Další den kazatel ve svém útoku pokračoval. „Varoval přede mnou své ovečky a říkal, že jsem ten nejhorší podvodník, jaký se kdy ve městě objevil, a že bych měl být zastřelen,“ vzpomínal bratr Hoskin. Jeho to ale neodradilo. Sloužil dál a přineslo to skvělé výsledky. Řekl: „Nikdy se mi nezvěstovalo líp. Někteří lidé dokonce zvolali: ‚Vím, že jste Boží muž!‘ a ptali se, co by pro mě mohli udělat, aby mi nic nescházelo.“

Badatelé Bible chtěli zájemcům pomáhat k dalšímu pokroku, a tak v časopise Zlatý věk * začali vydávat programy studia Bible. Program nazvaný Studium Bible pro mladistvé obsahoval otázky, o kterých si měli rodiče popovídat se svými dětmi. „Měli svým dětem tyto otázky položit a pomoci jim nalézt v Bibli odpověď.“ Některé, jako například „Kolik je v Bibli knih?“, se  týkaly základních faktů. Jiné, jako třeba „Měl by každý pravý křesťan očekávat nějakou formu pronásledování?“, připravovaly mladé na to, aby byli odvážnými kazateli.

Další program se jmenoval Pokročilá studia Božského plánu věků. Duchovně zralým badatelům Bible předkládal zajímavé otázky, které vycházely z 1. svazku Studií Písem. I když z obou těchto programů měly užitek tisíce čtenářů, ve Zlatém věku z 21. prosince 1921 bylo oznámeno, že přestanou vycházet. Co k té změně vedlo?

Bratři, kteří dílo vedli, si uvědomili, že zájemci potřebují poznávat základní pravdy systematicky. Proto v listopadu 1921 vyšla kniha Harfa Boží. Zájemci, kteří knihu dostali, byli zároveň zapsáni do Biblického studijního kurzu Harfy. Tento kurz ve formě samostudia pomáhal čtenářům, aby poznali „Boží plán požehnat lidstvu věčným životem“. Jak probíhal?

Spolu s knihou dostal zájemce kartičku s informací, které stránky si má přečíst. Následující týden dostal další kartičku, kde byly otázky k přidělenému úseku. Na konci kartičky bylo napsáno, co si má zájemce přečíst příští týden.

Kurz trval 12 týdnů. Každý týden dostal zájemce poštou novou kartičku od místní třídy neboli sboru. Kartičky často rozesílali bratři a sestry pokročilého věku nebo ti, kdo nemohli chodit dům od domu. Například Anna K. Gardnerová z Millvale v Pensylvánii vzpomínala: „Když vyšla Harfa Boží, mojí invalidní sestře Thayle to umožnilo dělat víc. Mohla každý týden rozesílat kartičky s otázkami.“ Na konci kurzu někdo zájemce navštívil a pomohl mu poznat Bibli ještě lépe.

Na konci roku bratr J. F. Rutherford poslal všem třídám dopis. Napsal, že „letos bylo o Království vydáno mocnější a působivější svědectví než kterýkoli jiný rok v období žně“. Pak dodal: „Je před námi ještě spousta práce. Povzbuzujte další, aby se k této požehnané službě přidali.“ Badatelé Bible na tuto vybídku zjevně zareagovali. V roce 1922 se do kázání o Království pustili s ještě větším odhodláním a odvahou.