1., 2. Jaký byl rozdíl mezi Achabem a Manassem a na jaké otázky si odpovíme?

 POJĎME se teď blíž podívat na dva krále ze starověku. Jeden vládl v desetikmenném izraelském království a ten druhý v dvoukmenném judském. I když žil každý v jiné době, měli toho hodně společného. Oba se bouřili proti Jehovovi a strhli za sebou i jeho lid. Oba uctívali falešné bohy a byli to vrazi. A přesto mezi nimi byl zásadní rozdíl. Jeden se choval špatně až do konce svého života. Ale ten druhý činil pokání a Bůh mu jeho hrozné jednání odpustil. O koho jde?

² Byli to izraelský král Achab a judský král Manasse. Z rozdílů mezi těmito dvěma muži se můžeme hodně naučit o jednom velmi důležitém námětu – o pokání. (Sk. 17:30; Řím. 3:23) Co je pokání a jak se projevuje? Potřebujeme to vědět, protože když uděláme chybu, chceme, aby nám Jehova odpustil. Odpovědi na tyto otázky zjistíme, když prozkoumáme život těchto dvou králů a řekneme si, co se z toho dozvídáme. Potom si rozebereme, co o pokání učil Ježíš.

3. Jakým králem byl Achab?

³ Achab byl sedmý král desetikmenného izraelského království. Oženil se s Jezábel, dcerou sidonského krále. Sidonci byli bohatý národ a žili na sever od Izraele. Díky jejich manželství možná zbohatl i Izrael. Ale taky  kvůli němu národ ještě víc hřešil proti Jehovovi. Jezábel uctívala Baala a naváděla Achaba, aby v zemi tohle odporné náboženství propagoval. Patřila k němu chrámová prostituce, a dokonce obětování dětí. Když byla Jezábel u moci, žádný Jehovův prorok nebyl v bezpečí. Spoustu jich nechala zabít. (1. Král. 18:13) A samotný Achab „byl v Jehovových očích horší než všichni, kdo byli před ním“. (1. Král. 16:30) Jehova nad jejich jednáním nezavíral oči. Moc dobře věděl, co dělají. Protože je ale milosrdný, poslal proroka Elijáše, aby lid varoval a pomohl jim se změnit dřív, než bude příliš pozdě. Jenže Achab a Jezábel ho nechtěli poslouchat.

4. Jak zněl rozsudek nad Achabem a jak na něj zareagoval?

⁴ Jehovovi nakonec došla trpělivost. Poslal Elijáše, aby Achabovi a Jezábel oznámil jeho rozsudek. Rozhodl se, že vyhladí celou jejich rodinu. To, co Elijáš řekl, Achaba hodně zasáhlo. K velkému překvapení se tenhle arogantní muž před Jehovou pokořil. (1. Král. 21:19–29)

5., 6. Z čeho je vidět, že Achabovo pokání nebylo opravdové?

⁵ I když se Achab v tu chvíli pokořil, z toho, jak se choval dál, bylo vidět, že jeho pokání nebylo opravdové. Nesnažil se ze svého království odstranit uctívání Baala. Taky vůbec nevedl lidi k tomu, aby uctívali Jehovu. A to, že nečinil pokání, se projevilo i jinak.

⁶ O něco později požádal dobrého judského krále Jehošafata, aby s ním šel bojovat proti Syřanům. Jehošafat navrhl, aby se nejdřív poradili s Jehovovým prorokem. Achab byl ze začátku proti a řekl: „Ještě je tu jeden muž, prostřednictvím kterého se můžeme Jehovy zeptat. Já ho ale nenávidím, protože mi nikdy neprorokuje nic dobrého, jenom to špatné.“ Přesto se s Mikajášem nakonec poradili. Tento Boží prorok měl pro Achaba samozřejmě špatné zprávy. Místo aby Achab kajícně prosil Jehovu o odpuštění, nechal tento zkažený král proroka zavřít do vězení. (1. Král. 22:7–9, 23, 27) I když se mu podařilo uvěznit Jehovova proroka, nemohl zabránit tomu, aby se proroctví splnilo. V bitvě, která následovala, byl Achab zabit. (1. Král. 22:34–38)

7. Jak Jehova popsal Achaba po jeho smrti?

⁷ Po Achabově smrti Jehova ukázal, co si o něm myslel. Když se dobrý král Jehošafat v pořádku vrátil domů, Jehova poslal proroka Jehua, aby ho pokáral za to, že se s Achabem spolčil. Řekl mu: „Je správné, abys pomáhal ničemovi a miloval ty, kdo nenávidí Jehovu?“ (2. Par. 19:1, 2) Zamysli se nad tímhle: Kdyby Achabovo pokání bylo opravdové, určitě by ho prorok nepopsal jako ničemu, který nenávidí Jehovu. Achab sice projevil určitou míru lítosti, ale je jasné, že nikdy nečinil opravdové pokání.

8. Co se o pokání dozvídáme od Achaba?

⁸ Co se z Achabova příběhu můžeme naučit? Když mu Elijáš řekl, jaký trest čeká jeho rodinu, Achab se nejdřív pokořil. To byl dobrý začátek. Ale z toho, jak se choval dál, bylo vidět, že se nekál v srdci. Pokání tedy musí  znamenat víc než jenom říct, že něčeho litujeme. Pojďme se teď podívat na další příklad, který nám pomůže pochopit, co k opravdovému pokání patří.

9. Jakým králem byl Manasse?

⁹ Asi o 200 let později se Manasse stal judským králem. Choval se možná ještě hůř než Achab. Čteme o něm: „Ve velké míře dělal to, co je špatné v Jehovových očích, a tím ho provokoval.“ (2. Par. 33:1–9) Manasse postavil oltáře falešným bohům. Dokonce vytesal posvátný kůl – nejspíš šlo o modlu bohyně plodnosti – a dal ho přímo do Jehovova chrámu! Zabýval se magií, věštěním a kouzelnictvím. Taky prolil obrovské „množství nevinné krve“. Tento krutý vrah dokonce „obětoval své syny v ohni“ falešným bohům. (2. Král. 21:6, 7, 10, 11, 16)

10. Jak Jehova potrestal Manasseho a jak na to král reagoval?

¹⁰ Jehova Manasseho varoval prostřednictvím svých proroků, ale on to stejně jako Achab zatvrzele ignoroval. Nakonec Jehova proti Judsku „přivedl velitele vojska asyrského krále, kteří Manasseho chytili do háků, spoutali měděnými okovy a odvedli do Babylonu“. Zdá se, že když se Manasse ocitl uvězněný v cizí zemi, vážně se nad sebou zamyslel. „Velmi se před Bohem svých praotců pokořil.“ Ale nejenom to. „Úpěnlivě prosil svého Boha Jehovu o přízeň a ... modlil se k němu.“ Tenhle zkažený muž se měnil. Začal vnímat Jehovu jako „svého Boha“ a vytrvale se na něho obracel v modlitbě. (2. Par. 33:10–13)

11. Jak dal podle 2. Paralipomenon 33:15, 16 Manasse najevo opravdové pokání?

¹¹ Jehova Manasseho modlitby po nějaké době vyslyšel. Viděl z nich, že se Manasse v srdci změnil. Jeho úpěnlivé prosby na něho zapůsobily a znovu ho dosadil na trůn. Manasse dostal příležitost ukázat, že je jeho pokání opravdové, a naplno ji využil. Udělal něco, co Achab ne. Změnil svoje chování. Rázně se postavil proti uctívání falešných bohů a vedl lidi k tomu, aby uctívali Jehovu. (Přečti 2. Paralipomenon 33:15, 16.) To chtělo určitě odvahu a víru, protože Manasse celá desetiletí strhával ke špatnému jednání svoji rodinu, vysoké úředníky a lid. Ale teď, na sklonku svého života, se snažil napravit některé škody, které napáchal.  Pravděpodobně měl dobrý vliv na svého vnuka, malého Josijáše, ze kterého se později stal skvělý král. (2. Král. 22:1, 2)

12. Co se o pokání dozvídáme od Manasseho?

¹² Co se z Manasseho příběhu můžeme naučit? Pokořil se, ale nezůstal jenom u toho. Modlil se a úpěnlivě prosil o odpuštění. A taky se změnil. Dělal, co mohl, aby napravil škody, které napáchal, a ze všech sil se snažil uctívat Jehovu a pomáhat v tom i druhým. Příběh Manasseho dává naději i těm největším hříšníkům. Je jasným důkazem, že platí to, co Jehovovi řekl žalmista: „Jsi dobrý a ochotně odpouštíš.“ (Žalm 86:5) Pokud člověk činí opravdové pokání, Jehova mu odpustí.

13. Jaké přirovnání nám pomáhá pochopit něco důležitého o pokání?

¹³ Manasse dělal víc, než že svých hříchů litoval. O pokání se z toho učíme něco velmi důležitého. Představ si následující situaci: Přijdeš do cukrárny a chceš si dát zákusek. Ale prodavačka ti místo něj podá vajíčko. Budeš s tím spokojený? Jasně že ne! Pomohlo by ti, kdyby ti prodavačka vysvětlila, že vajíčko je hlavní přísadou zákusku? Samozřejmě že ne! Podobně Jehova chce, aby hříšník činil pokání. Když svého hříchu lituje, je to dobře. Takový pocit je důležitá „přísada“ pokání, ale není to všechno. Co dalšího je potřeba? Hodně se o tom dozvídáme z dojemného podobenství, které vyprávěl Ježíš.

14. Jaké byly první známky toho, že se vzpurný syn z Ježíšova podobenství kaje?

¹⁴ Ježíš vyprávěl působivý příběh o vzpurném synovi, který je zapsaný u Lukáše 15:11–32. Ten mladý muž se vzepřel svému otci, odešel z domova a „odcestoval do daleké země“. Tam vedl divoký, nemravný život. Když se ale dostal do těžkých problémů, vážně se nad sebou zamyslel. Došlo mu, že když byl ještě doma u táty, měl se mnohem líp. Ježíš o něm řekl, že „se vzpamatoval“. Rozhodl se, že se vrátí domů a poprosí otce o odpuštění. To, že si syn uvědomil, jak hluboko klesl, bylo důležité. Ale stačilo to? Ne. Musel jednat!

15. Jak dal ztracený syn najevo, že činí pokání?

¹⁵ Ztracený syn dal najevo, že kvůli tomu, co udělal, upřímně činí pokání. Podnikl dlouhou cestu domů. Když se pak setkal se svým otcem, řekl mu: „Zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. Už si nezasloužím nazývat se tvým synem.“ (Luk. 15:21) Z toho, že ze srdce přiznal  svoji chybu, bylo vidět, že chce dát svůj vztah s Jehovou do pořádku. Taky uznal, že tím, co udělal, ublížil i svému otci. A byl připravený tvrdě pracovat, aby ho jeho otec přijal zpátky. Dokonce byl ochotný stát se jedním z jeho najatých dělníků! (Luk. 15:19) Tohle podobenství není jenom příběh se šťastným koncem. Zásady z něj jsou hodně užitečné pro sborové starší. Můžou jim pomoct, když se snaží poznat, jestli jejich spoluvěřící, který se dopustil vážného hříchu, činí pokání.

16. Proč může být pro starší těžké poznat opravdové pokání?

¹⁶ Poznat, jestli ten, kdo udělal vážnou chybu, činí opravdové pokání, není pro starší vůbec jednoduché. Proč ne? Starší nedokážou číst v srdci, takže musí hledat viditelné známky toho, že jejich bratr úplně změnil postoj ke svému hříchu. Někdy člověk zhřeší tak otřesným způsobem, že si starší, kteří se s ním sejdou, nemusí být jistí, jestli je jeho pokání opravdové.

17. a) Z jakého příkladu je vidět, že k opravdovému pokání nestačí projevit lítost? b) Co se podle 2. Korinťanům 7:11 očekává od křesťana, který činí opravdové pokání?

¹⁷ Řekneme si jeden příklad. Bratr se mnoho let dopouští cizoložství. Místo aby poprosil o pomoc, tají svoje špatné jednání před manželkou, přáteli a staršími. Nakonec to vyjde najevo. Když ho starší konfrontují s důkazy, přizná se, a dokonce se zdá, že je mu to hodně líto. Stačí to? Starší, kteří se případem zabývají, určitě potřebují vidět víc než lítost. Nešlo o chvilkový zkrat, ale o zkažený způsob života, který trval celé roky. Hříšník se nepřiznal dobrovolně, jeho jednání vyšlo najevo. Takže starší potřebují vidět důkazy, že opravdu změnil svoje myšlení, pocity a chování. (Přečti 2. Korinťanům 7:11.) Udělat potřebné změny mu může trvat poměrně dlouho. Velmi pravděpodobně bude na nějakou dobu vyloučen z křesťanského sboru. (1. Kor. 5:11–13; 6:9, 10)

18. Jak může vyloučený člověk dávat najevo opravdové pokání a k čemu to povede?

¹⁸ Jak dává vyloučený člověk najevo opravdové pokání? Tak, že chodí pravidelně na shromáždění a řídí se radami starších, aby se modlil a studoval si. Taky se důsledně vyhýbá tomu, co ho ke špatnému jednání svedlo. Když se ze všech sil snaží dát svůj vztah s Jehovou do pořádku, může si být jistý, že  mu Jehova odpustí a že ho starší přijmou zpátky do sboru. Starší samozřejmě u každého případu berou v úvahu okolnosti a posuzují ho individuálně. A dávají pozor, aby při souzení nebyli příliš tvrdí.

19. Co zahrnuje opravdové pokání? (Ezekiel 33:14–16)

¹⁹ Ukázali jsme si, že opravdové pokání znamená víc než jenom říct, že svých hříchů litujeme. Je taky potřeba úplně změnit svoje myšlení a pocity a dokázat to svými skutky. Patří k tomu přestat jednat špatně a znovu se začít chovat tak, jak to chce Jehova. (Přečti Ezekiela 33:14–16.) Člověk, který zhřešil, by se měl v první řadě snažit napravit svůj poničený vztah s Jehovou.

20., 21. Jak můžeme pomoct někomu, kdo vážně zhřešil?

²⁰ Ježíš popsal důležitou součást svojí služby těmito slovy: „[Přišel] jsem vyzývat k pokání . . . hříšníky.“ (Luk. 5:32) O to samé by mělo jít i nám. Představ si, že se dozvíš, že tvůj dobrý kamarád udělal něco hodně špatného. Jak bys měl zareagovat?

²¹ Kdyby ses snažil jeho hřích zatajit, jenom bys mu tím ublížil. Takové snahy by stejně byly zbytečné, protože Jehova vidí všechno. (Přísl. 5:21, 22; 28:13) Co můžeš pro svého kamaráda udělat? Řekni mu, že mu starší chtějí pomoct. Když se jim nechce přiznat, měl bys jim o tom říct sám. Právě tak ukážeš, že ti na něm opravdu záleží. V sázce je jeho vztah s Jehovou!

22. Co si rozebereme v dalším článku?

²² Ale co když člověk zašel tak daleko a hřešil tak dlouho, že starší rozhodnou, že musí být vyloučený? Znamená to, že s ním jednali nemilosrdně? V dalším článku se podíváme na to, jak Jehova milosrdně napravuje hříšníky a jak ho v tom můžeme napodobovat.