„JESTLIŽE jen jeden z vás odmítne bojovat proti Francii nebo Anglii, všichni zemřete!“ zařval na skupinu svědků Jehovových jeden nacistický důstojník během druhé světové války. I když kolem nich stáli plně ozbrojení vojáci SS, ani jednoho z bratrů tahle výhrůžka nezlomila. To chtělo obrovskou odvahu! Je z toho hezky vidět, jaký postoj jako svědkové Jehovovi máme: Odmítáme se účastnit válek. A i když nám za to hrozí smrt, v konfliktech tohoto světa se nestavíme na žádnou stranu.

1. VŠICHNI BOŽÍ SLUŽEBNÍCI BYLI Z JEDNOHO NÁRODA

V minulosti. Jehova si za svůj lid vybral jeden národ – Izraelity. Nazval je svým „zvláštním majetkem mezi všemi národy“. (2. Mojž. 19:5) Taky jim přesně určil, na jakém území mají žít. Když je posílal válčit proti jiným národům, nebojovali proti těm, kdo stejně jako oni uctívali Jehovu, ani je nezabíjeli. *

V dnešní době. Ti, kdo uctívají Jehovu, jsou „ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9) Pokud by šli do války, bojovali by proti svým spoluvěřícím, a dokonce by je zabíjeli.

 2. IZRAELITÉ VÁLČILI NA PŘÍKAZ JEHOVY

V minulosti. Jehova vždycky rozhodl, kdy a proč mají Izraelité vytáhnout do boje. Například jim nařídil, aby vykonali jeho rozsudek nad Kananejci. Ti byli nechvalně známí uctíváním démonů, odpornou sexuální nemravností a obětováním dětí. Měli je ze Zaslíbené země vyhladit, aby se jejich zkaženými zvyky neznečistili. (3. Mojž. 18:24, 25) Potom co se tam Izraelité usadili, jim Bůh čas od času dovolil, aby šli do války a bránili tak svoje území před nepřáteli. (2. Sam. 5:17–25) Nikdy jim ale nedovolil, aby se v téhle věci rozhodovali sami. Když to dělali, výsledky byly často tragické. (4. Mojž. 14:41–45; 2. Par. 35:20–24)

V dnešní době. Jehova nesouhlasí s tím, aby lidé válčili. Národy vedou války z ekonomických a politických důvodů, proto, aby získaly území nebo aby prosazovaly svoji ideologii, a ne proto, aby hájily Boží zájmy. Co když ale lidé tvrdí, že bojují ve jménu Boha, aby bránili svoji víru nebo aby zabíjeli Boží nepřátele? O to se Jehova postará sám. Svoje služebníky ochrání a svoje nepřátele zničí ve válce, ke které teprve dojde – v Armagedonu. (Zjev. 16:14, 16) Na Boží straně budou bojovat jenom duchovní bytosti, ne jeho služebníci tady na zemi. (Zjev. 19:11–15)

3. IZRAELITÉ NEZABÍJELI TY, KDO VĚŘILI V JEHOVU

V minulosti. Izraelští vojáci často ušetřili ty, kdo věřili v Jehovu, a zabíjeli jenom ty, kdo si podle něj smrt zasloužili. Uveďme si dva příklady. Když Jehova přikázal Izraelitům, aby zničili Jericho, Raab a její rodinu nechali naživu, protože měla víru. (Jozue 2:9–16; 6:16, 17) Později bylo zachráněno celé město Gibeon díky tomu,  že se Gibeoňané báli Boha. (Jozue 9:3–9, 17–19)

V dnešní době. Národy ve válce nehledí na to, kdo věří v Boha a kdo ne. Někdy během konfliktu umírají i nevinní civilisté.

4. IZRAELITÉ SE MĚLI VE VÁLCE ŘÍDIT POKYNY OD BOHA

V minulosti. Jehova od Izraelitů vyžadoval, aby se během války řídili jeho pokyny. Někdy například chtěl, aby nepřátelskému městu oznámili „podmínky míru“. (5. Mojž. 20:10) Jehova od nich taky očekával, že budou morálně i fyzicky čistí, a čistý měl být i jejich tábor. (5. Mojž. 23:9–14) Když armády okolních národů dobyly nějaké území, často tam znásilňovaly ženy. Izraelitům to ale Jehova zakázal. Zajaté ženy si navíc mohli brát za manželky nejdřív měsíc po dobytí města. (5. Mojž. 21:10–13)

V dnešní době. Většina zemí podepsala mezinárodní dohody, které určují pravidla války. Mají za cíl chránit civilisty. Je ale smutné, že se často porušují.

5. BŮH ZA SVŮJ LID SÁM BOJOVAL

V minulosti. Jehova Izraelitům v mnoha případech pomohl k vítězství nějakým zázrakem. Vzpomeň si, jak to bylo s Jerichem. Na Jehovův pokyn zazněl „mohutný válečný pokřik, hradby se zbortily“ a pro Izraelity bylo díky tomu snazší město dobýt. (Jozue 6:20) A co jim pomohlo zvítězit nad Amorejci? „Jehova na ně … vrhal z nebe velké kroupy... Těch, kteří zemřeli při krupobití, bylo víc než těch, které Izraelité zabili mečem.“ (Jozue 10:6–11)

PRAVÍ KŘESŤANÉ PŮSOBÍ POKOJ

Jsme tedy v úplně jiné situaci, než byli starověcí Izraelité. Těch pět rozdílů, o kterých jsme mluvili, ale nejsou jediné důvody, proč se válek neúčastníme. Uveďme si další. Bůh například předpověděl, že jeho služebníci v posledních dnech „se už nebudou učit bojovat“. (Iz. 2:2–4) Tím spíš by se neměli na válkách podílet. Ježíš taky o svých učednících řekl, že nebudou „částí světa“ – že se v konfliktech tohoto světa nebudou stavět na žádnou stranu. (Jan 15:19)

Ježíš šel ale ještě dál. Svým následovníkům řekl, že se mají vyhýbat všemu, co ke vzteku, agresi a konfliktům vede. (Mat. 5:21, 22) Vybízel je, aby působili pokoj a milovali svoje nepřátele. (Mat. 5:9, 44)

Nikdo z nás asi netouží jít do války. Mohlo by se ale stát, že bychom v srdci měli vůči někomu nepřátelský postoj, který by ve sboru mohl vést ke konfliktu nebo rozdělení? Pokud takové pocity máme, ze všech sil se je snažme vykořenit. (Jak. 4:1, 11)

Konflikty tohoto světa nepodporujeme. Naopak děláme všechno pro to, abychom přispívali k pokoji a hezkým vztahům. (Jan 13:34, 35) Už se moc těšíme na den, kdy Jehova všechny války jednou provždy ukončí. Do té doby buďme rozhodnutí zůstat neutrální. (Žalm 46:9)