Otázky čtenářů
Měli Izraelité v pustině k jídlu něco jiného než manu a křepelky?
Když Izraelité 40 let putovali pustinou, jedli hlavně manu. (2. Mojž. 16:35) A při dvou příležitostech jim dal Jehova křepelky. (2. Mojž. 16:12, 13; 4. Mojž. 11:31) Ale to nebylo všechno. Občas měli k dispozici i něco jiného.
Jehova je třeba přivedl na nějaké hezké místo, kde byla voda a taky něco dalšího k jídlu. (4. Mojž. 10:33) Jedno z takových míst byla oáza v Elimu, „kde bylo 12 vodních pramenů a 70 palem“, nepochybně datlových. (2. Mojž. 15:27) Kniha Plants of the Bible uvádí, že datlové palmy „rostou na mnoha různých místech… Na poušti je to hlavní rostlina, ze které se získává potrava. Kromě jídla a oleje poskytuje milionům lidí i přístřeší“.
Izraelité se taky možná zastavili v jedné velké oáze, která se dnes jmenuje Feiran a která leží ve vádí Feiran. a V knize Discovering the World of the Bible se píše, že tohle vádí „je 130 kilometrů dlouhé a je jedním z nejdelších, nejkrásnějších a nejznámějších vádí na Sinaji“. Dál se v knize uvádí: „Asi 45 kilometrů od místa, kde vádí ústí do moře, se nachází nádherná, necelých 5 kilometrů dlouhá oáza Feiran. Je posetá palmami a leží ve výšce 610 metrů nad mořem. Je to zahrada Eden Sinaje. Ty tisíce palem lidi už od starověku velmi přitahují.“
Datlové palmy v oáze Feiran
Když Izraelité odcházeli z Egypta, vzali si s sebou díže s těstem a taky možná nějaké obilí a olej. To jim samozřejmě dlouho nevydrželo. Kromě toho s sebou měli „obrovská stáda ovcí a dobytka“. (2. Mojž. 12:34–39) Kvůli drsným podmínkám v pustině se ale časem počet zvířat pravděpodobně zmenšil. Je taky možné, že některá Izraelitům posloužila k jídlu. A další zvířata možná obětovali, a to i falešným bohům. b (Sk. 7:39–43) Některá jim ale zůstala. Je to vidět z toho, co jim Jehova řekl, když se ukázalo, jak malou mají víru: „Vaši synové se na 40 let stanou pastýři v pustině.“ (4. Mojž. 14:33) Takže je možné, že měli ze zvířat mléko a někdy i maso. Určitě toho ale nebylo dost pro asi třímilionový národ, který putoval pustinou 40 let. c
Kde ale mohli Izraelité pro svá stáda najít vodu a pastvu? d V pustině tehdy možná víc pršelo, a tak tam rostlo víc vegetace. V Hlubším pochopení Písma 1. svazku se píše, že „tehdy, asi před 3 500 lety, bylo v Arábii do jisté míry více vody než v současné době. To, že je tam mnoho hlubokých vyschlých vádí neboli údolí, která byla kdysi říčními koryty, dokazuje, že někdy v minulosti tam bylo dostatečné množství srážek, díky nimž mohly těmito říčními koryty protékat proudy vody“. I tak ale byla pustina nehostinné a děsivé místo. (5. Mojž. 8:14–16) Kdyby Jehova Izraelitům několikrát zázračně nezajistil vodu, oni i jejich zvířata by tam určitě zahynuli. (2. Mojž. 15:22–25; 17:1–6; 4. Mojž. 20:2, 11)
Mojžíš Izraelitům řekl, že jim Jehova dával k jídlu manu proto, aby poznali, „že člověk nežije jenom z chleba, ale že žije z každého výroku z Jehovových úst“. (5. Mojž. 8:3)
a Viz Strážná věž z 1. května 1992, strany 24 a 25.
b V Bibli se píše o dvou situacích, kdy Izraelité v pustině obětovali zvířata Jehovovi. Poprvé to bylo tehdy, když byli kněží uvedeni do svého úřadu, a podruhé, když se slavil Pesach. K obojímu došlo v roce 1512 př. n. l., asi rok potom, co Izraelité odešli z Egypta. (3. Mojž. 8:14–9:24; 4. Mojž. 9:1–5)
c Na konci 40letého putování pustinou Izraelité získali stovky tisíc zvířat jako válečnou kořist. (4. Mojž. 31:32–34) I tak ale jedli manu až do doby, kdy přišli do Zaslíbené země. (Jozue 5:10–12)
d Z ničeho nevyplývá, že by manu jedla i zvířata. Když totiž Jehova určil, kolik jí připadá na jednoho člověka, o zvířatech se nezmínil. (2. Mojž. 16:15, 16)
