„VŠECHNY uplynulé války . . . se stávají bezvýznamnými ve srovnání s konfliktem, který se právě šíří Evropou.“ Tak se Strážná věž z 1. září 1915 vyjádřila o první světové válce, do které se nakonec zapojilo zhruba 30 zemí. O jednom z důsledků válčení Strážná věž napsala: „Služba [pro Království] je do jisté míry omezena, zejména v Německu a ve Francii.“

V době, kdy zuřil tento celosvětový konflikt, badatelé Bible plně nechápali, v čem spočívá křesťanská neutralita. Byli ale odhodlaní oznamovat dobrou zprávu. Wilhelm Hildebrandt, který se chtěl na kázání podílet, si objednal výtisky Měsíčníku badatelů Bible ve francouzštině. Ve Francii přitom nebyl jako kolportér (celodobý kazatel), ale jako německý voják. I když ve vojenské uniformě vypadal jako nepřítel, místním obyvatelům k jejich úžasu předával poselství míru.

Z dopisů, které byly uveřejňovány ve Strážné věži, vyplývá, že i další němečtí badatelé Bible si v době, kdy sloužili v armádě, přáli dělit se o dobrou zprávu s druhými. Bratr Lemke, který působil u námořnictva, uvedl, že pět členů jeho posádky projevilo zájem. Napsal: „K Jehovově chvále sklízím ovoce i na palubě této lodi.“

Georg Kayser odešel na frontu jako voják a vrátil se jako služebník pravého Boha. Nějak se totiž dostal k jedné publikaci badatelů Bible, nadšeně přijal pravdu a rozhodl se, že už nebude bojovat. Později sloužil u nebojových jednotek a po válce byl mnoho let horlivým průkopníkem.

Přestože badatelům Bible nebylo v otázce neutrality ještě všechno jasné, svým chováním a postojem se diametrálně odlišovali od těch, kdo válku podporovali. Zatímco politici a duchovní rozdmýchávali vlastenecké nálady,  badatelé Bible stáli na straně „Knížete pokoje“. (Iz. 9:6) I když někteří z nich nebyli přísně neutrální, jejich základní přesvědčení bylo stejné jako to, které vyjádřil badatel Bible Konrad Mörtter: „Z Božího Slova jsem jasně pochopil, že křesťan nesmí zabíjet.“ (2. Mojž. 20:13) *

V Německu zákon neumožňoval odmítnout službu v armádě z důvodu svědomí. Přesto to víc než 20 badatelů Bible udělalo. Někteří byli prohlášeni za duševně nemocné. Jeden z nich, Gustav Kujath, byl umístěn do psychiatrické léčebny a dostával silné dávky léků. Hans Hölterhoff, který se také nenechal odvést, musel do vězení. I tam odmítal dělat cokoli, čím by podporoval válečné úsilí. Dozorci ho navlékli do svěrací kazajky a nechali ho v ní tak dlouho, až mu znecitlivěly ruce. Když ho ani to nezlomilo, sehráli na něj, že bude popraven. Přes to všechno se Hans držel svého přesvědčení až do konce války.

Jiní bratři sice odvedeni byli, ale odmítali nosit zbraň a žádali o zařazení, ve kterém nebudou muset bojovat. * Patřil k nim například Johannes Rauthe, který dostal práci na železnici. Konrad Mörtter pracoval jako sanitář a Reinhold Weber jako ošetřovatel. Dalším, kdo v rámci své vojenské služby nemusel na frontu, byl August Krafzig. Tito a další badatelé Bible byli odhodlaní sloužit Jehovovi v souladu s tehdejším pochopením toho, jak se má projevovat láska a oddanost.

Kvůli tomu, jak badatelé Bible za války vystupovali, se o ně začaly zajímat německé úřady. Během následujících let se před soud dostaly tisíce případů souvisejících s kazatelskou činností. Ve snaze těmto bratrům pomoct německá pobočka zřídila v magdeburském betelu právní oddělení.

Svědkové Jehovovi postupem času lépe a lépe chápali, co znamená křesťanská neutralita. Když vypukla druhá světová válka, projevili ji tak, že s armádou odmítali mít cokoli společného. Kvůli tomu byli v Německu považováni za nepřátele státu a krutě pronásledováni. Toto téma si ale nechme do některého z dalších článků v rubrice „Z našeho archivu“. (Z našeho archivu ve střední Evropě.)