1. S čím musí počítat ti, kdo vstupují do manželství? (Viz úvodní obrázek.)

SVATEBNÍ DEN je konečně tady. Nevěsta i ženich vypadají báječně a oba prožívají nepopsatelně krásné pocity. V době, kdy spolu chodili, jejich láska rostla a teď jsou připravení jeden druhému slíbit, že si budou věrní. Aby se ze dvou jednotlivců stal spokojený pár, vyžaduje to od nich samozřejmě určité změny. Boží Slovo ale obsahuje moudré rady, které v tom můžou být velkou pomocí. Jehova, láskyplný původce manželství, si totiž přeje, aby každý takový svazek byl šťastný a pevný. (Přísl. 18:22) Bible ale zároveň otevřeně ukazuje, že nedokonalí lidé, kteří vstupují do manželství, „budou mít soužení ve svém těle“. (1. Kor. 7:28) Co můžou křesťané dělat, aby toto soužení bylo co nejmenší a aby jejich manželství bylo opravdu spokojené?

2. Jaké druhy lásky by měly být v manželství patrné?

² Bible zdůrazňuje, jak důležitá je láska. V manželství je zapotřebí něžná náklonnost (filia). Erotická láska (eros) je zdrojem potěšení a láska ke členům rodiny (storge) je nezbytná, když se narodí děti. Pro šťastné a trvalé manželství je  ale klíčová láska založená na zásadách (agape). Apoštol Pavel o tomto druhu lásky napsal: „Ať také každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (Ef. 5:33)

3. Jak silná by měla být láska mezi manžely?

³ Pavel řekl: „Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Ef. 5:25) Ježíšovi následovníci by měli jeden druhého milovat stejně, jako on miloval je. (Přečti Jana 13:34, 35; 15:12, 13.) Láska mezi manželem a manželkou by tedy měla být tak silná, že budou ochotní jeden za druhého i zemřít. Je pravda, že když dojde k nějaké vážné neshodě, možná je to to poslední, co by se jim chtělo. Láska agape ale „všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává.“ (1. Kor. 13:7, 8) Pokud manželé mají úctu k Bohu a pamatují na svůj slib, že si budou věrní a budou jeden druhého milovat, pomůže jim to, aby v souladu s Jehovovými zásadami spolupracovali na řešení všech problémů, které se můžou objevit.

4., 5. a) Jakou odpovědnost má manžel jako hlava rodiny? b) Jak by se na jeho úlohu měla dívat manželka? c) Jaké změny museli jedni manželé udělat?

⁴ Pavel také ukázal, jakou roli by manžel a manželka měli mít. Napsal: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru.“ (Ef. 5:22, 23) To neznamená, že by žena měla podřadné postavení. Uvedený pokyn jí ale pomůže, aby dokázala plnit úlohu, kterou jí určil Bůh, když řekl: „Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ (1. Mojž. 2:18) Křesťanský manžel by měl napodobovat Krista, „hlavu sboru“, a vést svoji manželku s láskou. Když to bude dělat, jeho žena se bude cítit dobře a bude pro ni snazší mít k němu úctu, podporovat ho a podřizovat se jeho rozhodnutím.

⁵ Jak už bylo řečeno, po svatbě člověk musí udělat určité změny. Potvrzuje to i Cathy ^[1], která vypráví: „Za svobodna jsem byla nezávislá a byla jsem zvyklá se o sebe starat sama. Manželství pro mě byla změna, protože jsem se musela naučit spoléhat na svého muže. Není to vždycky lehké, ale když se řídíme Jehovovými pokyny, hodně nás to sbližuje.“ Její manžel Fred říká: „Dělat rozhodnutí mi nikdy moc nešlo. A v manželství je to o to těžší, že musíte brát v úvahu dalšího člověka. Ale díky tomu, že prosím Jehovu o vedení a opravdu svojí manželce naslouchám, je to pro mě čím dál lehčí. Myslím, že jsme dobrý tým.“

6. V jakém smyslu je láska „dokonalým poutem jednoty“?

⁶ K tomu, aby bylo manželství pevné, je potřeba, aby se každý z partnerů dokázal povznést nad nedostatky toho druhého. Měli by se řídit zásadou: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ Oba manželé dělají chyby. Vždycky se z nich ale můžou poučit, odpustit si a projevit lásku, která je „dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:13, 14) Láska je také „trpělivá a laskavá. . . . Nevypočítává urážky.“ (1. Kor. 13:4, 5) Každou neshodu je potřeba co nejrychleji urovnat. Pokud tedy  vznikne nějaký problém, manželé by ho měli vyřešit ještě před tím, než jdou spát. (Ef. 4:26, 27) Upřímně říct „promiň, že jsem ti ublížil“ vyžaduje pokoru a odvahu, ale když to oba partneři dokážou, problémy se jim řeší snáz a jejich vztah je čím dál pevnější.

7., 8. a) Jaké rady ohledně intimního života dává Bible manželům? b) Proč je důležité, aby k sobě manželé byli něžní?

⁷ V Bibli jsou vynikající rady, které můžou manželům i manželkám pomoct, aby měli správný pohled na intimní život. (Přečti 1. Korinťanům 7:3–5.) Je nezbytné, aby s láskou brali ohled na pocity a potřeby toho druhého. Pokud by manžel nebyl k manželce něžný, tato oblast manželského soužití by pro ni pravděpodobně nebyla příjemná. Muž by se svou ženou měl jednat „podle poznání“. (1. Petra 3:7) Sex by si nikdo z manželů neměl vynucovat – měl by být přirozeným projevem lásky. Muži na sexuální podněty často reagují rychleji, ale měli by pamatovat, že pro ženu je důležitá i citová stránka, a ujistit se, že i pro ni je ta správná chvíle.

⁸ Bible sice konkrétně neříká, co všechno a v jaké míře by mělo k intimnímu životu manželů patřit, ale zmiňuje se o projevech náklonnosti. (Pís. 1:2; 2:6) Manželé by k sobě proto měli být něžní.

9. Proč je nesprávné projevovat milostný zájem o kohokoli, kdo není naším partnerem?

⁹ Křesťan, který hluboce miluje Boha i svého partnera, nedovolí, aby byl manželský svazek někým nebo něčím narušen. Některá manželství utrpěla vážnou trhlinu, nebo se dokonce úplně rozpadla kvůli tomu, že jeden z partnerů byl závislý na pornografii. Pokud někdo cítí, že ho pornografie nebo nějaká forma sexuální nemravnosti přitahují, měl by proti takovým sklonům tvrdě bojovat. Křesťan by se také k nikomu neměl chovat způsobem, který by se dal považovat za flirtování – i to by totiž bylo projevem nedostatku lásky. Když pamatujeme na to, že Jehova ví o všem, co děláme a na co myslíme, posiluje to naši touhu dělat mu radost a být morálně čistí. (Přečti Matouše 5:27, 28; Hebrejcům 4:13.)

10., 11. a) Jak rozšířený je rozvod? b) Jaké pokyny dává Bible ohledně toho, jestli odejít od partnera? c) Co křesťanům pomůže, aby od partnera neodcházeli ukvapeně?

¹⁰ Kvůli dlouhotrvajícím vážným problémům někdy partneři začnou uvažovat o tom, že budou bydlet odděleně nebo se rozvedou. V některých zemích končí rozvodem víc než polovina manželství. Mezi Božími služebníky je situace lepší, ale nemůžeme zavírat oči před tím, že i v křesťanských manželstvích problémů přibývá.

¹¹ V Bibli je tento pokyn: „Manželka [by] neměla odejít od svého manžela; ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opustit svou manželku.“ (1. Kor. 7:10, 11) Odejít od partnera je rozhodnutí, které je potřeba dobře zvážit. I když se může zdát, že je to dobrý způsob, jak vyřešit vážné problémy, často to ještě víc problémů přinese. Ježíš vyjádřil důležitou zásadu. Nejprve zopakoval Jehovova slova, že muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky, a potom dodal: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať  žádný člověk neodděluje.“ (Mat. 19:3–6; 1. Mojž. 2:24) Pokyn neoddělovat to, co Bůh jhem spojil, se týká i samotné dvojice. Jehova se na manželství dívá jako na celoživotní svazek. (1. Kor. 7:39) Vědomí, že každý z nás se bude Bohu zodpovídat, by mělo manžele motivovat, aby se snažili řešit problémy rychle a předcházeli tak tomu, že se situace ještě zhorší.

12. Například proč by někdo mohl začít uvažovat o tom, že od svého partnera odejde?

¹² Příčinou manželských problémů můžou být nerealistická očekávání. Když se sny o ideálním manželství nenaplní, člověk se někdy cítí nespokojený nebo podvedený, a může dokonce zahořknout. Neshody můžou vznikat také kvůli tomu, že každý z partnerů má jinou povahu, vyrostl v jiném prostředí nebo se jinak dívá na peníze, kontakt s příbuznými a výchovu dětí. Převážná většina křesťanů si ale zaslouží pochvalu, protože se nechávají vést Jehovou a díky tomu se jim daří nacházet řešení přijatelná pro oba.

13. V jakých situacích může být odůvodněné odejít od partnera?

¹³ Odejít od partnera může být v určitých výjimečných situacích odůvodněné. Pokud jeden z manželů úmyslně zanedbává hmotnou péči o rodinu, dopouští se fyzického násilí nebo se snaží svému partnerovi úplně zabránit v uctívání Jehovy, ten druhý se může rozhodnout, že od něj odejde. Křesťanští manželé, kteří mají vážné problémy, by se měli obrátit na starší. Tito zkušení bratři jim můžou pomoct, aby uplatňovali rady z Božího Slova. Manželé by také měli prosit Jehovu, aby jim dával svého ducha a pomáhal jim projevovat křesťanské vlastnosti a uvádět biblické zásady do praxe. (Gal. 5:22, 23) ^[2]

14. Co Bible říká křesťanům, kteří mají nevěřícího partnera?

¹⁴ Někteří křesťané jsou v manželství s někým, kdo Jehovovi zatím neslouží. Bible uvádí pádné důvody, proč by i za takových okolností měli zůstat spolu. (Přečti 1. Korinťanům 7:12–14.) Ať už si to nevěřící partner uvědomuje, nebo ne, díky svému manželovi či manželce je „posvěcen“. A jejich děti jsou z Božího hlediska „svaté“, a mají tedy jeho ochranu. Pavel napsal: „Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš svého manžela? Nebo manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku?“ (1. Kor. 7:16) Skoro v každém sboru jsou nějaké páry, v nichž jeden z partnerů přispěl k „záchraně“ toho druhého.

15., 16. a) Jakou radu dává Bible křesťankám, jejichž manžel neslouží Bohu? b) Jaký postoj by měl mít křesťan, když se jeho nevěřící partner rozhodne odejít?

¹⁵ Apoštol Petr křesťankám napsal, ať se podřizují svým manželům, „aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky [jejich] cudného chování spolu s hlubokou úctou“. Pokud sestra projevuje „tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích“, může pro svého manžela v duchovním ohledu udělat víc, než kdyby mu vnucovala biblické nauky. (1. Petra 3:1–4)

¹⁶ A co když se nevěřící partner rozhodne, že od svého manžela či manželky odejde? Bible říká: „Jestliže . . . nevěřící odchází, ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v nevolnictví, ale Bůh vás povolal k pokoji.“  (1. Kor. 7:15) To neznamená, že by za takových okolností byl křesťan z biblického hlediska volný pro nové manželství. Znamená to, že nemá povinnost snažit se svého partnera přesvědčit, aby s ním zůstal. Když manželé začnou žít odděleně, možná se situace trochu uklidní. A křesťan může doufat, že se jeho partner vrátí, společnými silami manželství zachrání a nakonec budou Jehovovi sloužit oba.

17. Co by mělo být pro křesťanské manžele tím nejdůležitějším?

¹⁷ V těchto „posledních dnech“ zažíváme „kritické časy, s nimiž [je] těžké se vyrovnat“. (2. Tim. 3:1–5) Když si ale uchováváme blízký vztah k Jehovovi, pomáhá nám to, abychom negativním vlivům tohoto světa nepodlehli. Pavel napsal: „Zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné; . . . a ti, kdo užívají světa, jako ti, kdo ho neužívají plně.“ (1. Kor. 7:29–31) Pavel křesťanům neradil, aby svoje manželství zanedbávali. Ale vzhledem k tomu, v jaké době žili, bylo důležité, aby na prvním místě měli duchovní věci. (Mat. 6:33)

18. Díky čemu může být manželství křesťanů šťastné a pevné?

¹⁸ Přestože je dnešní doba velmi náročná a mnoho manželství se rozpadá, neznamená to, že by vaše manželství nemohlo být šťastné a pevné. Pokud křesťanští manželé spolupracují s Jehovovou organizací, řídí se biblickými radami a nechávají se vést svatým duchem, potom to, „co . . . Bůh jhem spojil“, může i v jejich případě zůstat trvalé. (Mar. 10:9)