Byla to jen jedna z mnoha oblastí, ve kterých měli proti Ježíšovi a jeho učedníkům výhrady. Mojžíšův zákon obsahoval mnoho předpisů ohledně obřadní čistoty. Týkaly se například malomocenství, výtoků a zacházení s mrtvými těly lidí a zvířat. Zákon také obsahoval pokyny k tomu, jak se očistit. Mohlo to být předložením oběti, umytím nebo pokropením. (3. Mojž., 11.–15. kap.; 4. Mojž., 19. kap.)

Židovští rabíni všechny tyto pokyny dopodrobna rozpracovali. V jedné knize se píše, že u každého druhu znečištění „se zkoumalo, za jakých okolností k němu mohlo dojít, jakým způsobem a do jaké míry by mohlo být přeneseno na ostatní, které nádoby a jiné předměty by se mohly a nemohly znečistit a jaké prostředky a rituály jsou nutné k očištění“.

Ježíšovi odpůrci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice mužů dřívějších časů, ale berou si jídlo poskvrněnýma rukama?“ (Mar. 7:5) Rabínům nešlo o to, že by bylo nezdravé jíst jídlo nemytýma rukama. To, aby jim před jídlem byla na ruce vylita voda, vyžadovali z obřadních důvodů. Zmíněná kniha dodává: „Řešilo se také, jaké nádoby by měly být používány, jaký druh vody je vhodný, kdo má vodu lít a kam až by se měly ruce umývat.“

Jak se na tato lidská pravidla díval Ježíš? Náboženským vůdcům otevřeně řekl: „Izajáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno: ‚Tento lid mě [Jehovu] ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je marné, že mě stále uctívají, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.‘ Opustili jste Boží přikázání a pevně se držíte lidské tradice.“ (Mar. 7:6–8)