1. O co se podle 1. Tesaloničanům 5:11 máme snažit?

 UŽ NĚKDY váš sbor stavěl nebo rekonstruoval sál Království? Pokud ano, určitě si vzpomínáš na první shromáždění, které se tam konalo. Byl jsi Jehovovi tak vděčný! Při úvodní písni jsi možná dojetím ani nedokázal zpívat. Naše krásné sály přináší chválu Jehovovi. Ještě větší chválu mu ale přináší jiná „stavební činnost“. O jakou činnost se jedná? Odpověď najdeme v klíčovém verši tohoto článku. (Přečti 1. Tesaloničanům 5:11.) Když apoštol Pavel křesťany vybízel, aby jeden druhého posilovali, použil řecké slovo, které taky může znamenat „stavět“ nebo „budovat“. Důležitější než samotné budovy jsou lidé, kteří se v nich schází. Když tedy jeden druhého posilujeme, je to skvělý způsob, jak chválíme Jehovu.

2. O čem budeme mluvit v tomhle článku?

² Apoštol Pavel je skvělým příkladem člověka, který uměl druhé posílit. Byl empatický. V tomhle článku si ukážeme, jak svým bratrům a sestrám pomáhal, aby dokázali 1. zvládat zkoušky, 2. přispívat k pokoji a 3. upevňovat svoji víru v Jehovu. Zároveň si ukážeme, jak ho v tom můžeme napodobovat. (1. Kor. 11:1)

3. V čem byl Pavel vyrovnaný?

³ Pavel svoje bratry ze srdce miloval. Pro ty, kdo procházeli nějakou zkouškou, měl pochopení a soucítil s nimi, protože sám moc dobře věděl, jaké to je. Jednou  mu například došly peníze. Aby se tedy dokázal o sebe a o svoje společníky postarat, musel si najít nějakou práci. (Sk. 20:34) Když dorazil do Korintu, zpočátku se s Aquilou a Priscillou věnoval svému řemeslu, výrobě stanů. Přesto ale „každý sabat“ kázal Židům i Řekům. Když potom přišli Silas a Timoteus, „Pavel se začal naplno věnovat oznamování Božího slova“. (Sk. 18:2–5) Nikdy nezapomněl, že to nejdůležitější je sloužit Jehovovi. Díky tomu, jak byl pracovitý a zároveň horlivý ve službě, se nemusel zdráhat svoje bratry a sestry povzbudit. Připomněl jim, aby kvůli životním starostem a snaze postarat se o rodinu nezanedbávali věci, které „jsou důležitější“ – všechno, co patří k uctívání Jehovy. (Filip. 1:10)

4. Jak Pavel a Timoteus pomáhali svým spoluvěřícím zvládat pronásledování?

⁴ Krátce potom, co vznikl sbor v Tesalonice, se noví křesťané setkali se silným odporem. Rozzuřený dav se pokoušel najít Pavla a Sila. Když se jim to nepovedlo, odvlekli „některé bratry k městským vládcům“ a křičeli: „Ti všichni porušují nařízení císaře.“ (Sk. 17:6, 7) Umíš si představit, jak to místními bratry muselo otřást? Byli v pravdě teprve krátce a teď viděli, že celé město je proti nim. Snadno se mohlo stát, že by jejich nadšení pro službu Jehovovi opadlo. To ale Pavel nechtěl. I když museli se Silem odejít, zajistili, aby bylo o nový sbor dobře postaráno. Pavel Tesaloničanům napsal: „Poslali jsme k vám Timotea, našeho bratra…, aby vás upevnil a povzbudil ve víře, aby nikdo kvůli těm těžkostem nezakolísal.“ (1. Tes. 3:2, 3) Timoteus velmi pravděpodobně zažil pronásledování ve svém domovském městě Lystře a byl u toho, když Pavel místní bratry posiloval. A protože viděl, jak je Jehova podpořil, mohl bratry a sestry v Tesalonice ujistit, že i v jejich případě všechno dobře dopadne. (Sk. 14:8, 19–22; Hebr. 12:2)

5. Jak Bryantovi pomohl jeden starší?

⁵ Jakým dalším způsobem Pavel posiloval svoje spolukřesťany? Když se s Barnabášem vrátili do Lystry, Ikonia a Antiochie, „v každém sboru pro ně jmenovali starší“. (Sk. 14:21–23) Tihle bratři byli pro sbory určitě velkým povzbuzením, tak jako starší dnes. Bratr, který se jmenuje Bryant, vzpomíná: „Když mi bylo patnáct, táta od nás odešel a máma opustila Jehovu. Připadal jsem si sám a byl jsem na dně.“ Co mu pomohlo tohle těžké období zvládnout? Říká: „Jeden starší, který se jmenuje Tony, si se mnou na shromážděních i jindy hodně povídal. Vyprávěl mi o lidech, kteří to měli v životě těžké, a přesto byli šťastní. Ukázal mi Žalm 27:10 a často se mnou mluvil o Ezekjášovi, který věrně sloužil Jehovovi, i když mu jeho otec nedával dobrý příklad.“ Jak to Bryantovi pomohlo? On sám říká: „I díky tomu, jak mě Tony povzbuzoval, jsem nakonec začal s celodobou službou a dělá mi to velkou radost.“ Starší, když si všimnete někoho, kdo podobně jako Bryant potřebuje slyšet „dobré slovo“, neváhejte mu pomoct. (Přísl. 12:25)

6. Co dalšího Pavel dělal, aby povzbudil svoje bratry a sestry?

 ⁶ Pavel svým bratrům a sestrám psal o „velkém oblaku svědků“, kteří díky síle od Jehovy dokázali zvládat těžkosti. (Hebr. 12:1) Věděl totiž, že jim jejich životní příběhy můžou dodat odvahu a pomoct jim, aby se zaměřovali na „město živého Boha“. (Hebr. 12:22) Stejné je to dnes. Nás všechny určitě povzbuzuje, když čteme o tom, jak Jehova pomáhal Gideonovi, Barakovi, Davidovi, Samuelovi a mnoha dalším. (Hebr. 11:32–35) A co příběhy svědků z dnešní doby? Bratři a sestry nám do světového ústředí často píšou, jak životní příběh někoho z dnešních Jehovových služebníků posílil jejich víru.

7. Co se učíš z Pavlových slov v Římanům 14:19–21?

⁷ Svoje bratry a sestry můžeme posilovat taky tím, že přispíváme k pokoji ve sboru. Co k tomu patří? I když máme v něčem odlišné názory, nedovolíme, aby nás to rozdělilo. A ve věcech, na které se nevztahují žádné biblické zásady, netrváme na svém. Uveďme si příklad. Ve sboru v Římě byli křesťané židovského i nežidovského původu. Když přestal platit Mojžíšův zákon, přestala platit taky omezení týkající se určitých jídel. (Mar. 7:19) Někteří židovští křesťané od té doby neměli problém jíst cokoli. Pro jiné to ale pořád bylo nepřijatelné. Sbor to začalo rozdělovat. Pavel proto zdůraznil, jak je důležité zachovávat pokoj. Napsal jim: „Je … lepší nejíst maso a nepít víno ani nedělat nic, co by podkopávalo víru tvého bratra.“ (Přečti Římanům 14:19–21.) Pomohl jim tak pochopit, jak velký dopad můžou takové neshody mít na jednotlivce i na celý sbor. On sám byl ochotný se druhým přizpůsobit, aby nepodkopal jejich víru. (1. Kor. 9:19–22) I my můžeme posilovat druhé a přispívat k pokoji, když zbytečně neřešíme věci, které jsou otázkou osobního názoru.

8. Jak Pavel zareagoval, když se neshody ve sboru týkaly něčeho důležitého?

⁸ Pavel přispíval k pokoji, i když se neshody ve sboru týkaly něčeho důležitého. Dal v tom skvělý příklad. Někteří třeba trvali na tom, aby se křesťané nežidovského původu dali obřezat, možná proto, aby je Židé nekritizovali. (Gal. 6:12) I když s tím Pavel zásadně nesouhlasil, svůj pohled neprosazoval. Celou věc pokorně předložil apoštolům a starším v Jeruzalémě. (Sk. 15:1, 2) To, že se Pavel takhle zachoval, přispělo k radosti a pokojným vztahům ve sboru. (Sk. 15:30, 31)

9. Jak můžeme napodobit Pavlův příklad?

⁹ I dnes se může stát, že ve sboru dojde k neshodám, které se týkají něčeho závažného. V takovém případě přispíváme k pokoji tím, že hledáme vedení u bratrů, které Jehova pověřil péčí o sbor. Dobré rady založené na Bibli můžeme často najít v našich publikacích nebo v pokynech od naší organizace. Když se jimi řídíme a neprosazujeme svoje vlastní názory, přispíváme k pokoji ve sboru.

10. Jakým dalším způsobem Pavel přispíval k pokoji ve sboru?

 ¹⁰ Pavel přispíval k pokoji taky tím, že vyzdvihoval hezké vlastnosti svých bratrů a sester. Například v závěru dopisu Římanům se o mnoha spolukřesťanech jmenovitě zmínil. A u většiny z nich zároveň napsal, za co si jich váží. Tak jako on chceme o druhých mluvit pozitivně. Když to děláme, přispíváme k tomu, aby bylo ve sboru ještě víc lásky a aby k sobě bratři a sestry měli blíž.

11. Co bychom měli dělat, když se s někým nepohodneme?

¹¹ Občas se i duchovně zralým křesťanům může stát, že se spolu nepohodnou. Vzpomeň si, k čemu došlo mezi Pavlem a jeho dobrým přítelem Barnabášem. Měli opačný názor na to, jestli s sebou na příští misionářskou cestu vzít Marka. „Strhla se mezi nimi tak ostrá hádka, že se rozešli“ a každý se vydal někam jinam. (Sk. 15:37–39) Nakonec to ale Pavel, Barnabáš a Marek mezi sebou urovnali a ukázali tak, jak si váží pokoje a jednoty ve sboru. Pavel později o Barnabášovi i Markovi mluvil moc hezky. (1. Kor. 9:6; Kol. 4:10) Co se z té situace můžeme naučit? Když se s někým ve sboru nepohodneme, měli bychom to urovnat a dál se zaměřovat na jeho dobré vlastnosti. Přispějeme tak k pokoji a jednotě. (Ef. 4:3)

12. S jakými těžkostmi dnes někteří bratři a sestry bojují?

¹² Svoje bratry a sestry posilujeme i tak, že upevňujeme jejich víru v Jehovu. Některým se posmívají jejich nevěřící příbuzní, kolegové nebo spolužáci. Další bojují s vážnými zdravotními problémy nebo s pocitem křivdy. A ještě jiní už dlouhá léta čekají, až skončí tenhle zkažený svět. Takové situace můžou být pro dnešní křesťany zkouškou víry. Podobné věci řešili i bratři a sestry v prvním století. Jak je Pavel posiloval?

13. Jak Pavel pomáhal těm, kterým se druzí posmívali za jejich víru?

¹³ Pavel upevňoval víru svých bratrů a sester pomocí Písma. Někteří židovští křesťané možná nevěděli, jak odpovědět svým příbuzným, kteří tvrdili, že křesťanství se judaismu nemůže rovnat. Pavlův dopis Hebrejcům tyhle křesťany určitě hodně posílil. (Hebr. 1:5, 6; 2:2, 3; 9:24, 25) Našli v něm působivé argumenty, kterými mohli svoji víru obhájit. Podobně když se někdo posmívá našim bratrům a sestrám, můžeme jim pomoct, aby na základě biblických publikací dokázali vysvětlit, čemu věří a proč. Našim mladým se druzí někdy posmívají za to, že věří ve stvoření. Co pro ně můžeme udělat? Můžeme jim pomoct, aby v brožurách Byl život stvořen? a Vznik života – Pět otázek, které stojí za odpověď našli potřebné informace. Díky nim pak dokážou vysvětlit, proč věří, že život nevznikl náhodou.

14. Co Pavel dělal, i když měl plno práce s kázáním a vyučováním?

¹⁴ Pavel svoje bratry a sestry povzbuzoval, aby si projevovali lásku dobrými skutky. (Hebr. 10:24) Druhým nepomáhal jenom tím, co říkal, ale taky tím, co dělal. Když například křesťané v Judeji  trpěli hladem, Pavel jim doručil hmotnou pomoc. (Sk. 11:27–30) I když měl plno práce s kázáním a vyučováním, vždycky se snažil pomáhat těm, kdo měli nouzi. (Gal. 2:10) Posiloval tak důvěru svých spoluvěřících, že se o ně Jehova postará. Jak můžeme víru bratrů a sester posilovat my? Když je postihne nějaká přírodní katastrofa, můžeme ochotně věnovat svůj čas, úsilí a schopnosti, abychom jim pomohli. Můžeme taky pravidelně přispívat na celosvětovou činnost. To jsou jen některé způsoby, jak našim bratrům a sestrám pomáháme důvěřovat, že je Jehova nikdy neopustí.

15., 16. Co bychom měli dělat, když něčí víra zeslábne?

¹⁵ I když víra některých křesťanů zeslábla, Pavel to s nimi nevzdával. Měl s nimi soucit a mluvil s nimi laskavě a povzbudivě. (Hebr. 6:9; 10:39) Například když ve svém dopise Hebrejcům křesťany k něčemu vybízel, často neříkal jen „měli byste“ nebo „musíte“, ale zahrnoval do toho i sebe. (Hebr. 2:1, 3) Když něčí víra zeslábne, stejně jako Pavel to s ním nechceme vzdávat. Naopak ho chceme posilovat tím, že se o něj budeme upřímně zajímat. Ujistíme ho tak, že ho máme rádi. A když kromě správných slov zvolíme i příjemný tón, může to na něj zapůsobit ještě víc.

¹⁶ Pavel svoje bratry a sestry ujistil, že Jehova moc dobře ví, jak věrně mu sloužili. (Hebr. 10:32–34) Když něčí víra zeslábne, můžeme pro něj udělat to samé. Mohli bychom se ho zeptat, jak poznal pravdu nebo jestli si vybavuje  chvíle, kdy cítil Jehovovu podporu. Můžeme ho taky ujistit, že Jehova nezapomněl na to všechno, co pro něj s láskou dělal, a že ho nikdy neopustí. (Hebr. 6:10; 13:5, 6) Když si s ním takhle popovídáme, snad to v něm probudí touhu Jehovovi dál sloužit.

17. V čem se můžeme zlepšovat?

¹⁷ Ten, kdo pracuje na doslovných stavbách, se ve svých dovednostech postupem času zlepšuje. Podobně se i my můžeme zlepšovat v obrazné stavební činnosti – v tom, jak se navzájem posilujeme. Můžeme druhým pomáhat zvládat zkoušky, když s nimi mluvíme o těch, kdo je zvládali v minulosti. Můžeme přispívat k pokoji tím, že vyzdvihujeme dobré vlastnosti ostatních, chránit pokoj, když je ohrožený, a obnovit ho, když dojde k neshodám. Zároveň můžeme upevňovat víru svých bratrů a sester, když jim připomeneme některé důležité myšlenky z Bible, když pro ně něco uděláme v praktickém ohledu a když podporujeme ty, kdo duchovně zeslábli.

18. K čemu jsi rozhodnutý?

¹⁸ Ti, kdo pracují na stavbách sálů Království, jsou šťastní a spokojení. Podobné pocity můžeme zažívat, když posilujeme svoje bratry a sestry. Doslovné budovy se časem rozpadnou, ale výsledky naší obrazné stavební činnosti můžou trvat věčně. Buďme tedy rozhodnutí řídit se vybídkou: „Povzbuzujte se … navzájem a jeden druhého posilujte.“ (1. Tes. 5:11)