V tom článku jsme se dozvěděli, že se všech lidí i andělů týká vlastně jenom jedna naprosto zásadní věc – posvěcení Jehovova velkého jména. Jednou stránkou téhle věci je otázka jeho svrchovanosti, tedy jestli je jeho vláda ta nejlepší. A další stránkou je otázka, jestli zůstanou lidé Jehovovi věrní.

Proč teď říkáme, že tou zásadní věcí je Jehovovo jméno a jeho posvěcení? Ukážeme si tři důvody.

Zaprvé, Satan očernil Jehovovo jméno neboli pověst. V zahradě Eden Satan položil Evě záludnou otázku. Chtěl naznačit, že Jehova ke svým poddaným není štědrý a že na ně má přemrštěné nároky. Potom zpochybnil to, co Adamovi s Evou Jehova řekl, a v podstatě ho tím označil za lháře. Pomluvil tak Jehovovo jméno a stal se „Ďáblem“, to znamená „pomlouvačem“. (Jan 8:44) Eva Satanovým lžím uvěřila, a proto Boha neposlechla a vzbouřila se proti jeho vládě. (1. Mojž. 3:1–6) Satan Boží jméno pomlouvá dodnes a šíří lži o tom, jaký Bůh je. Když jim lidé uvěří, často to vede k tomu, že ho neposlouchají. Takové pomluvy Jehovova jména považují Boží služebníci za tu největší nespravedlnost. Jsou hlavní příčinou toho, v jak hrozném stavu je dnešní svět.

Zadruhé, pro dobro všech je Jehova rozhodnutý posvětit svoje jméno, očistit ho od všech pomluv. Je to pro něj to nejdůležitější. Řekl proto: „Posvětím své velké jméno.“ (Ezek. 36:23) To, že je očištění Jehovova jména důležité, ukázal i Ježíš, když své následovníky učil, o co se mají v prvé řadě modlit. Řekl: „Ať je posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) O tom, že je důležité oslavovat Boží jméno, Bible mluví na hodně místech. Tady je pár příkladů: „Vzdávejte Jehovovi slávu hodnou jeho jména.“ (1. Par. 16:29; Žalm 96:8) „Chvalte zpěvem jeho slavné jméno.“ (Žalm 66:2) „Navždy budu oslavovat tvé jméno.“ (Žalm 86:12) A když byl jednou Ježíš v jeruzalémském chrámu, řekl: „Otče, oslav své jméno.“ Byla to jedna z těch situací, kdy sám Jehova promluvil z nebe. Odpověděl mu: „Oslavil jsem ho a znovu ho oslavím.“ (Jan 12:28) a

Zatřetí, s Jehovovým jménem, tedy pověstí, souvisí jeho záměr. Zamysli se, jak to bude po závěrečné zkoušce na konci Kristovy tisícileté vlády. Bude se pořád řešit ta zásadní věc – posvěcení Jehovova jména? Abychom si na to odpověděli, připomeňme si ty dvě otázky, které s tím  souvisí – věrnost lidí a Jehovova svrchovanost. Budou lidé, kteří svoji věrnost Bohu už dokázali, zkoušeni znovu a znovu? Ne. Budou dokonalí a jejich věrnost Bohu už bude prověřená. Budou mít před sebou věčný život. A co Jehovova svrchovanost? Bude pořád předmětem sporu? Ne. To, jestli má Jehova právo vládnout a jeho vláda je ta nejlepší, bude vyřešené jednou provždy. Ale jak to bude s Jehovovým jménem?

V té době už bude jeho jméno definitivně posvěcené, úplně očištěné od všech pomluv. Pořád ale bude pro všechny Boží služebníky v nebi i na zemi tím nejdůležitějším. Proč? Protože uvidíme, jak bude Jehova dál dělat úžasné věci. Jen si to vezmi! Až mu Ježíš pokorně předá vládu, „Bůh [bude] pro každého vším“. (1. Kor. 15:28) Pak se lidé na zemi budou moct radovat z toho, že získají „slavnou svobodu Božích dětí“. (Řím. 8:21) A Jehova dotáhne do konce svůj záměr. Všichni lidé a andělé se stanou jednou velkou sjednocenou rodinou. (Ef. 1:10)

Jak na nás bude tohle všechno působit? Je jasné, že budeme mít obrovskou touhu dál ze srdce chválit Jehovovo krásné jméno. Žalmista David napsal: „Ať je chválen Bůh Jehova… Ať je navždy chváleno jeho slavné jméno.“ (Žalm 72:18, 19) Jehova nám k tomu bude celou věčnost dávat další a další důvody.

Jeho jméno představuje to, jaký je. A to první, co nás v souvislosti s ním napadne, je láska. (1. Jana 4:8) Pořád si budeme připomínat, že nás z lásky vytvořil, že za nás dal z lásky výkupné a že důkazem jeho lásky je i jeho spravedlivá vláda. Svojí láskou nás ale bude zahrnovat i dál. Budeme ji vnímat celou věčnost a bude nás to motivovat, abychom se k němu pořád přibližovali a chválili jeho slavné jméno. (Žalm 73:28)