1., 2. a) Jak Jehova vnímá ty, kdo vážně hřeší a nechtějí se změnit? b) Co Jehova chce, aby provinilci udělali?

 JEHOVA nenávidí hřích a netoleruje špatné jednání. (Žalm 5:4–6) Očekává, že se budeme řídit jeho měřítky, která pro nás nechal zapsat do Bible. Samozřejmě bere v úvahu, že jsme nedokonalí. (Žalm 130:3, 4) Zároveň netoleruje „[bezbožné lidi], kteří nezaslouženou laskavost našeho Boha používají jako omluvu pro nestoudné chování“. (Juda 4) Jak to s nimi dopadne? Bible říká, že bezbožní lidé budou zničeni v Armagedonu. (2. Petra 3:7; Zjev. 16:16)

² Jehova ale „nechce, aby byl někdo zničen“. Jak jsme si ukázali v předchozích článcích, Bible jasně říká, že „chce, aby všichni dospěli k pokání“. (2. Petra 3:9) Starší ho v tom napodobují a trpělivě se snaží provinilcům pomáhat, aby se změnili a zase měli s Jehovou blízký vztah. Ale ne všichni na to reagují pozitivně. (Iz. 6:9) I když se jim starší snaží opakovaně pomoct,  někteří dál jednají špatně. Co v tu chvíli musí starší udělat?

„ODSTRAŇTE TOHO NIČEMU“

3. a) Jak by se podle Bible mělo jednat s tím, kdo vážně zhřešil a nelituje toho? b) Proč se dá říct, že si provinilec sám vybral, že bude od sboru oddělen?

³ Když se provinilec nekaje, starší se musí řídit pokynem z 1. Korinťanům 5:13: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ Ten, kdo vážně zhřešil, ví, že pokud toho nebude litovat, bude od sboru oddělen. Vlastně si sám vybere, jak to s ním dopadne. Dalo by se říct, že sklidí, co zasel. (Gal. 6:7) Proč? Odmítl totiž reagovat na to, jak se mu starší opakovaně snažili pomoct, aby dospěl k pokání. (2. Král. 17:12–15) Svým jednáním ukazuje, že se nechce řídit Jehovovými měřítky. (5. Mojž. 30:19, 20)

4. Proč se ve sboru oznamuje, že nekajícný provinilec už není svědek Jehovův?

⁴ Když je nekajícný provinilec od sboru oddělen, na shromáždění zazní oznámení, že už není svědek Jehovův. Neoznamuje se to proto, aby ho to ponížilo, ale proto, aby bratři a sestry mohli poslechnout biblický příkaz a přestali se s takovým člověkem stýkat. Nemají s ním ani jíst. (1. Kor. 5:9–11) Pro tenhle příkaz je dobrý důvod. Apoštol Pavel napsal: „Trocha kvasu prokvasí celé těsto.“ (1. Kor. 5:6) Kdyby mohl ten, kdo dál vážně hřeší, ve sboru zůstat, ostatní by si možná mysleli, že není nutné žít tak, jak si Jehova přeje. (Přísl. 13:20; 1. Kor. 15:33)

5. Jak bychom měli vnímat někoho, kdo je od sboru oddělený, a proč?

⁵ Jak bychom tedy měli vnímat někoho, kdo je od sboru oddělený? I když se s ním už nestýkáme, měli bychom ho vnímat jako ztracenou ovci, ne jako ztracený případ. Ovečka, která se zatoulala, se může do stáda vrátit. Ten člověk Jehovovi slíbil, že mu bude věrný, a je smutné, že teď podle toho nežije. Sám sebe tím vystavuje nebezpečí. (Ezek. 18:31) Ale dokud je ještě čas a Jehova je ochotný projevovat milosrdenství, pořád je naděje, že se změní a vrátí se. Jak můžou starší ukázat, že si přejí, aby to udělal?

JAK STARŠÍ POMÁHAJÍ TĚM, KDO JSOU ODDĚLENÍ OD SBORU

6. Co starší dělají pro někoho, kdo je od sboru oddělený?

⁶ Když je někdo od sboru oddělený, znamená to, že už je úplně odepsaný a už mu nikdo nepomůže vrátit se k Jehovovi? Tak to rozhodně není. Když mu výbor starších řekne, že už nemůže patřit do sboru, vysvětlí mu, co dělat, aby se mohl vrátit. To ale není všechno. Ve většině případů mu taky řeknou, že by se s ním rádi za pár měsíců znovu sešli, aby zjistili, jestli se jeho postoj změnil. Pokud se s nimi bude chtít sejít, budou laskavě působit na jeho srdce, aby dospěl k pokání a vrátil se. A co kdyby se jeho postoj nezměnil? I tak ho starší zkusí čas od času kontaktovat.

7. Jak starší napodobují Jehovův soucit, když jednají s někým, kdo je oddělený od sboru? (Jeremjáš 3:12)

⁷ Když starší jednají s někým, kdo je od sboru oddělený, snaží se být stejně  soucitní jako Jehova. Když šlo třeba o vzpurné Izraelity, nečekal, až udělají první krok. Byl iniciativní, a pomáhal jim dokonce ještě před tím, než projevili jakýkoli náznak pokání. Jak jsme viděli v druhém článku téhle série, svůj soucit jim ukázal na tom, co řekl proroku Ozeášovi. Vybídl ho, aby svojí manželce odpustil a vzal ji zpátky k sobě, i když v té době ještě pořád vážně hřešila. (Oz. 3:1; Mal. 3:7) Starší v tom Jehovu napodobují. Z celého srdce si přejí, aby se provinilec vrátil. A rozhodně mu to neztěžují. (Přečti Jeremjáše 3:12.)

8. Jak je z Ježíšova příběhu o marnotratném synovi vidět, že je Jehova soucitný a milosrdný? (Lukáš 15:7)

⁸ Vzpomeň si taky na Ježíšův příběh o marnotratném synovi, o kterém jsme mluvili v druhém článku téhle série. Už když ho jeho otec zahlédl, jak se vrací domů, „běžel, padl mu kolem krku a něžně ho políbil“. (Luk. 15:20) Všimni si, že nečekal, až ho syn bude prosit o odpuštění. Rozběhl se k němu, tak jako by to udělal každý milující otec. Stejný postoj chtějí mít starší k těm, kdo Jehovu opustili. Přejí si, aby se vrátili zpátky domů. (Luk. 15:22–24, 32) Když se to stane, všichni v nebi mají obrovskou radost. A velkou radost máme i my. (Přečti Lukáše 15:7.)

9. Co si Jehova přeje, aby udělali ti, kdo vážně hřeší?

⁹ Jak jsme si zatím řekli, Jehova nezavírá oči před špatným jednáním. Ale i když někdo nelituje toho, co udělal, a už nemůže patřit do sboru, Jehova si přeje, aby se vrátil. To, co cítí k těm, kdo se chtějí změnit, hezky ukazuje Ozeáš 14:4: „Uzdravím jejich nevěrnost. Budu je milovat z vlastní vůle, protože už na ně nebudu rozzlobený.“ To je krásná motivace pro starší, aby na jakýkoli náznak pokání reagovali stejně. A je to taky krásná motivace pro všechny, kdo od Jehovy odešli, aby se co nejdřív vrátili.

10., 11. Jak se starší snaží pomáhat těm, kdo jsou už dlouho oddělení od sboru?

¹⁰ A co ti, kdo jsou od sboru oddělení už dlouho, možná spoustu let? Někteří z nich už mohli se špatným jednáním dávno přestat. Jiní si třeba ani nevzpomenou, proč byli od sboru odděleni. Bez ohledu na to, jak dlouho jsou pryč, starší by se měli snažit je najít a navštívit. Během takové návštěvy se s nimi můžou modlit a budou laskavě působit na jejich srdce, aby se do sboru vrátili. Samozřejmě, pokud je někdo oddělený od sboru už dlouho, určitě je v duchovním ohledu hodně slabý. A tak když řekne, že se chce vrátit, starší můžou zařídit, aby s ním někdo studoval Bibli, a to ještě před tím, než bude znovu přijatý. To, s kým bude ten člověk studovat, vždycky určí starší.

¹¹ Chtějí být soucitní jako Jehova. Přejí si, aby co nejvíc lidí, kteří udělali něco špatného, vědělo, že dveře do sboru mají pořád otevřené. Když provinilec ukáže, že svého jednání lituje, a přestane s ním, starší ho můžou do sboru hned přijmout zpátky. (2. Kor. 2:6–8)

12. a) Kdy musí být starší zvlášť opatrní? b) Proč bychom si neměli myslet, že některým provinilcům Jehova nikdy neodpustí? (Viz taky poznámka.)

 ¹² V některých případech musí být starší hodně opatrní, než někoho přijmou zpátky do sboru. Jde například o člověka, který krutě jednal s dítětem nebo ho zneužíval, byl odpadlík nebo úkladně naplánoval, že ukončí manželství. (Mal. 2:14; 2. Tim. 3:6) Starší by si měli být jistí, že se ten člověk opravdu kaje. Bratry a sestry ve sboru musí chránit. Ale Jehova přijme zpátky každého, kdo svého špatného jednání skutečně lituje a přestane s ním. Takže i když jsou starší opatrní, pokud jde o někoho,  kdo s druhými jednal zrádně, neměli by si myslet, že k němu Jehova už nikdy nebude milosrdný a neodpustí mu. a (1. Petra 2:10)

CO MŮŽE DĚLAT SBOR

13. Jak se chováme k někomu, kdo byl pokárán, a jak k někomu, kdo je od sboru oddělený?

¹³ Jak jsme si rozebrali v předchozím článku, někdy se ve sboru oznámí, že byl někdo pokárán. Můžeme se s ním dál stýkat, protože víme, že činil pokání a změnil se. (1. Tim. 5:20) Pořád patří do sboru a potřebuje trávit čas s bratry a sestrami, aby měl sílu dělat to, co je správné. (Hebr. 10:24, 25) Ale jiné je to v případě, kdy byl někdo od sboru oddělen. Bible říká, abychom se s takovým člověkem „přestali stýkat“. (1. Kor. 5:11)

14. Jak se křesťan může na základě svého biblicky školeného svědomí rozhodnout, pokud jde o někoho, kdo je od sboru oddělený? (Viz taky obrázek.)

¹⁴ Znamená to, že když je někdo od sboru oddělený, máme ho úplně ignorovat? Ne. Určitě s ním netrávíme čas, ale pokud je to někdo z rodiny nebo někdo, kdo nám byl dřív hodně blízký, můžeme se na základě svého biblicky školeného svědomí rozhodnout, že ho pozveme na shromáždění. A co když přijde? Dřív bychom ho nepozdravili. Ale i v téhle situaci se může každý křesťan na základě svého biblicky školeného svědomí rozhodnout, co udělá. Někteří se možná rozhodnou, že ho pozdraví nebo přivítají. Ale určitě si s ním nebudeme dlouze povídat ani s ním trávit čas.

15. Na koho se vztahují slova z 2. Jana 9–11? (Viz taky rámeček „ Mluvili Jan i Pavel o stejných lidech?“.)

¹⁵ Někoho možná napadne: Nepíše se v Bibli, že když křesťan takového člověka zdraví, „podílí se s ním  na jeho špatném jednání“? (Přečti 2. Jana 9–11.) Z kontextu vyplývá, že se tyhle verše vztahují na odpadlíky a na ty, kdo propagují špatné jednání. (Zjev. 2:20) Samozřejmě pořád existuje naděje, že se tihle lidé změní. Ale dokud odpadlické myšlenky a špatné jednání propagují, nebudeme je zdravit, zvát na shromáždění a starší je ani nenavštíví.

BUĎ SOUCITNÝ A MILOSRDNÝ JAKO JEHOVA

16., 17. a) Co si Jehova podle Ezekiela 18:32 přeje? b) Jak můžou starší s Jehovou spolupracovat?

¹⁶ Co jsme se v téhle sérii článků naučili? Jehova nechce, aby byl někdo zničen. (Přečti Ezekiela 18:32.) Přeje si, aby se s ním hříšníci smířili. (2. Kor. 5:20) Proto v průběhu historie svůj vzpurný národ i jednotlivce, kteří ho odmítali poslouchat, opakovaně vybízel, aby činili pokání a vrátili se k němu. Pro starší je velká čest, že s ním můžou spolupracovat a pomáhat těm, kdo udělali něco špatného, aby toho litovali a změnili se. (Řím. 2:4; 1. Kor. 3:9)

¹⁷ Představ si, jaká radost pak zavládne v nebi! Náš nebeský Otec Jehova je nadšený z každé ztracené ovečky, která se do sboru vrátí. Když přemýšlíme o tom, jak je soucitný, milosrdný a laskavý, milujeme ho ještě víc. (Luk. 1:78)