ZAČÁTKEM 30. let minulého století postupovala kazatelská činnost v Brazílii relativně pomalu. To se ale mělo změnit. V roce 1935 poslali průkopníci Nathaniel a Maud Yuilleovi dopis bratru Josephu F. Rutherfordovi, ve kterém napsali, že rádi půjdou sloužit kamkoli, kde to bude potřeba.

Nathaniel býval stavebním inženýrem a teď byl ve svých 62 letech už v důchodu. Ve sboru v San Francisku v Kalifornii působil jako ředitel služby. Organizoval kazatelskou činnost a při šíření dobré zprávy používal zvukovou aparaturu. Jeho zkušenosti a ochotný přístup se mu hodily, když byl jmenován služebníkem brazilské pobočky, která spravovala rozlehlý mnohojazyčný obvod.

Nathaniel a Maud dorazili do Brazílie v roce 1936 a spolu s nimi přijel další průkopník, Antonio P. Andrade, který jim tlumočil. Přivezli s sebou vzácný náklad: 35 gramofonů a auto se zvukovou aparaturou. V Brazílii, páté nejrozlehlejší zemi na světě, tehdy bylo jenom 60 zvěstovatelů. Ale díky těmto technickým vymoženostem se jim během pár let podařilo oslovit miliony lidí.

Měsíc po příjezdu Yuilleových uspořádala pobočka první služební sjezd v Brazílii, a to v São Paulu. Auto se zvukovou aparaturou, které podle všeho řídila Maud, poprvé vyjelo do ulic a zvalo lidi na přednášku pro veřejnost. Nakonec jich na ni přišlo 110. Program sjezdu pozvedl služební morálku zvěstovatelů, takže se víc zapojili do  kázání. Naučili se pracovat s publikacemi, kartami se svědectvím a gramofonovými nahrávkami v angličtině, maďarštině, němčině, polštině, španělštině a později také portugalštině.

Dalším impulzem pro kazatelskou činnost byly tři služební sjezdy, které se konaly v roce 1937 v São Paulu, Rio de Janeiru a Curitibě. Auto s aparaturou doprovázelo účastníky sjezdu ve službě dům od domu. José Maglovsky, který byl tehdy ještě chlapec, později napsal: „Biblickou literaturu jsme postavili na stojan a z auta hrála přednáška. Když se lidé vyšli ven podívat, co se děje, vydali jsme jim svědectví.“

Křty se konaly v řekách, což byla skvělá příležitost vydat s pomocí auta se zvukovou aparaturou svědectví těm, kdo se na břehu opalovali. Z amplionů zněl proslov ke křtu pronášený mocným hlasem bratra Rutherforda. Kolem auta se seběhli zvědaví lidé a naslouchali proslovu tlumočenému do portugalštiny. Samotný křest pak probíhal za doprovodu teokratických písní nazpívaných v polštině. Bratři a sestry se ke zpěvu připojili každý ve svém jazyce. V Ročence 1938 se o tom psalo: „Připomínalo to Letnice, kdy každý slyšel dobrou zprávu ve své řeči.“

Po sjezdech se každou neděli bez ohledu na počasí pouštěly z auta biblické přednášky lidem v parcích a obytných i průmyslových čtvrtích v centru São Paula a v dalších městech v té oblasti. Auto také každý měsíc přehrávalo program v osadě malomocných, která ležela necelých 100 kilometrů od São Paula a měla 3 000 obyvatel. Časem v ní byl založen pěkný sbor. Tamní zvěstovatelé dostali i přes svůj politováníhodný stav povolení navštívit s biblickým poselstvím jinou osadu malomocných.

V druhé polovině roku 1938 konečně dorazily biblické nahrávky v portugalštině. V den Památky zesnulých jezdilo auto s aparaturou hřbitov od hřbitova a přehrávalo proslovy „Kde jsou mrtví?“, „Jehova“ a „Bohatství“. Slyšelo je přes 40 000 truchlících pozůstalých.

Duchovní nelibě nesli to, že se veřejně šíří biblická pravda, a často naléhali na místní úřady, aby auto „umlčely“. Sestra Yuilleová vyprávěla, jak se jednou na popud nějakého kněze srotil kolem auta dav lidí. Ale na místo dorazil starosta a policejní úředníci a vyslechli si celý program. Když starosta odcházel, odnášel si s sebou biblické publikace. Ten den k žádným nepokojům nedošlo. I přes to, že se zvěstovatelé setkávali s odporem, byl v Ročence 1940 ve zprávě o Brazílii rok 1939 popsán jako „nejlepší čas pro službu Velkému teokratovi a oznamování jeho jména“.

To, že se začal používat „automobil Strážné věže“, bylo milníkem v dějinách kazatelské činnosti v Brazílii. Díky němu se podařilo vydat svědectví milionům tamních obyvatel. V roce 1941 sice bylo auto prodáno, ale zástupy svědků Jehovových dál oznamovaly dobrou zprávu upřímným lidem po celé Brazílii. (Z našeho archivu v Brazílii.)