1., 2. Proč je pozoruhodné, že byl Jonatan Davidovým věrným přítelem?

JONATAN musel být ohromen odvahou toho mladého muže. Když David srazil Goliata a přišel za izraelským králem Saulem „s Filištínovou hlavou v ruce“, bylo Jonatanovi jasné, že Davida podporuje Bůh. (1. Sam. 17:57) Od toho dne se Jonatan a David stali blízkými přáteli a slavnostně slíbili, že budou jeden druhého věrně podporovat. (1. Sam. 18:1–3) Tohoto slibu se Jonatan držel až do své smrti.

² Jonatan nežárlil, že Bůh vybral za příštího krále Davida, a ne jeho. A když se Saul snažil jeho přítele zabít, měl o něho strach. Věděl, že pobývá v pustině u Choreše, a tak se za ním vydal, aby „povzbudil jeho důvěru v Boží ochranu“. Řekl mu: „Ničeho se neboj . . . Staneš se králem Izraele a já budu stát po tvém boku.“ (1. Sam. 23:16, 17, Slovo na cestu)

3. Co bylo pro Jonatana nejdůležitější a jak to víme? (Viz úvodní obrázek.)

³ Věrnosti si na druhých velmi ceníme. Na Jonatanovi ale  není obdivuhodné jen to, jak věrně stál za Davidem. Ještě pozoruhodnější je jeho věrná oddanost Jehovovi. Ta byla totiž důvodem, proč považoval Davida za svého přítele, a ne za rivala. Byla pro něj důležitější než jeho vlastní prospěch. Motivovala ho, aby svému příteli pomáhal spoléhat se na Jehovu. Jonatan i David se celý život drželi tohoto slibu: „Kéž se sám Jehova prokáže být mezi mnou a tebou a mezi mým potomstvem a tvým potomstvem na neurčitý čas.“ (1. Sam. 20:42)

4. a) Komu bychom měli být věrní především, pokud chceme být opravdu šťastní? b) Co si ukážeme v tomto článku?

⁴ Věrnost není jen něco, čeho si vážíme. Chceme ji také projevovat – ve vztahu ke své rodině, přátelům a spoluvěřícím. (1. Tes. 2:10, 11) Komu bychom ale měli být věrní především? Samozřejmě Jehovovi. Vždyť jemu vděčíme za život! (Zjev. 4:11) Když jsme Jehovovi věrní, můžeme být opravdu šťastní. Jsou ale i chvíle, kdy je to těžké. V tomto článku si ukážeme, jak nám Jonatanův příklad pomůže zůstat věrní ve čtyřech náročných situacích: 1. Když nám připadá, že někdo, kdo má nad námi autoritu, si nezaslouží naši úctu, 2. když si musíme vybrat, komu dáme přednost, 3. když nás někdo nechápe nebo nám křivdí a 4. když se zdá, že není výhodné dodržet slovo, které jsme dali.

5. Proč bylo během Saulovy vlády pro Izraelity těžké zůstat věrní Bohu?

⁵ Bůh vybral Jonatanova otce Saula za izraelského krále. Saul se za nějakou dobu proti Jehovovi vzbouřil, ale on přesto dovolil, aby ještě řadu let vládl dál. (1. Sam. 15:17–23) Pro Jonatana i ostatní Izraelity muselo být náročné zůstat věrní Bohu, když jejich král, který seděl „na Jehovově trůnu“, dělal špatné věci. (1. Par. 29:23)

6. Z čeho je vidět, že Jonatan byl Jehovovi věrný?

⁶ Jonatan zůstal Jehovovi věrný i potom, co jeho otec začal jednat nevěrně. (1. Sam. 13:13, 14) Přibližně v té době přitáhla proti Izraeli obrovská armáda Filištínů s 30 000 válečnými dvoukolými vozy. Saul měl k dispozici jen 600 vojáků. Kromě něj a Jonatana navíc nikdo neměl zbraně. Jonatan se ale nebál. Pamatoval na výrok proroka Samuela, který prohlásil: „Jehova svůj lid neopustí kvůli svému velkému jménu.“ (1. Sam. 12:22) Jonatan proto řekl svému zbrojnoši: „Jehovovi nic nebrání, aby zachraňoval mnohými nebo nečetnými.“ Potom společně zaútočili na přední hlídku Filištínů a zabili dvacet mužů. Jehova pak způsobil zemětřesení, v táboře Filištínů propukla panika a oni se začali vzájemně pobíjet. Pro Izraelity to bylo velké vítězství. (1. Sam. 13:5, 15, 22; 14:1, 2, 6, 14, 15, 20)

7. Jak jednal Jonatan se svým otcem?

⁷ Přestože se Saulův vztah s Bohem stále zhoršoval, Jonatan se svým otcem spolupracoval, kdykoli to bylo možné. Například bojovali bok po boku proti nepřátelům Božího lidu. (1. Sam. 31:1, 2)

8., 9. Proč bychom měli mít úctu k těm, kdo nad námi mají autoritu?

⁸ My můžeme věrnost Bohu projevit podobně jako Jonatan. Jak? Tím, že se  podřizujeme „nadřazeným autoritám“, kdykoli je to možné. Jehova to totiž od nás očekává. (Přečti Římanům 13:1, 2.) Platí to i tehdy, když například jednáme s nějakým úředníkem, který je zkorumpovaný. Úctu bychom měli mít ke všem, jimž Jehova svěřil nějakou autoritu. (1. Kor. 11:3; Hebr. 13:17)

⁹ Skvělý příklad v tom dala Olga ^[1], která žije v Jižní Americe. Projevovala úctu svému manželovi, přestože to nebylo lehké. Celá léta se na ni zlobil za to, že se stala svědkem Jehovovým. Citově jí ubližoval, nemluvil s ní, nebo ji naopak urážel a vyhrožoval, že vezme děti a opustí ji. Olga mu ale takové jednání neoplácela. Ze všech sil se snažila být dobrou manželkou. Svědomitě se starala o domácnost a věnovala se i jeho rodině. (Řím. 12:17) Pokud to bylo možné, chodila s ním na rodinná setkání nebo na firemní akce. Když zemřel manželův otec, připravila všechno, aby mohli i s dětmi jet na pohřeb, a pak čekala před kostelem, dokud obřad neskončil. Po mnoha letech začal manžel díky její trpělivosti a úctě měnit svůj postoj. Dnes už ji vozí do sálu Království, povzbuzuje ji k tomu, aby chodila na shromáždění, a někdy se k ní dokonce sám přidá. (1. Petra 3:1)

10. Podle čeho se Jonatan rozhodl mezi Davidem a Saulem?

¹⁰ Když Saul řekl, že chce Davida zabít, Jonatan si musel vybrat, komu bude věrný. S Davidem sice uzavřel smlouvu, ale zároveň věděl, že by se měl podřizovat svému otci. Klíčové pro něho bylo, kdo má Boží podporu. Proto dal Davidovi přednost před Saulem. Varoval Davida, aby se schoval, a pak se snažil Saula přesvědčit, aby Davidovi neubližoval. (Přečti 1. Samuelovu 19:1–6.)

11., 12. Jak nám láska k Bohu pomáhá v situacích, kdy se musíme rozhodnout, čemu dáme přednost?

¹¹ I sestra Alice z Austrálie se musela  rozhodnout, jestli dá přednost svojí rodině, nebo Jehovovi. Když začala studovat Bibli, vyprávěla doma o krásných věcech, které se z ní dozvídala. Později svým příbuzným řekla, že s nimi nebude slavit Vánoce, a vysvětlila jim proč. Jejich počáteční obavy časem přerostly v neskrývaný hněv. Měli pocit, že se k nim obrací zády. Alice vypráví: „Maminka mi nakonec řekla, že už mě nepovažuje za svoji dceru. Byla jsem v šoku. Hluboce mě to zranilo, protože jsem svoji rodinu milovala. Rozhodla jsem se ale, že Jehova a jeho Syn budou v mém srdci na prvním místě, a na příštím krajském sjezdu jsem se dala pokřtít.“ (Mat. 10:37)

¹² Kdybychom si nedali pozor, mohlo by pro nás něco získat větší důležitost než vztah k Bohu – například vztah ke škole, k národu nebo ke sportovnímu družstvu. Zamysleme se nad příkladem Henryho, který reprezentoval svoji školu na šachových turnajích. Moc si přál svojí škole pomoct vyhrát titul. Ale přiznává: „Reprezentovat školu pro mě začalo být důležitější než sloužit Jehovovi. Kvůli víkendovým turnajům jsem neměl čas na duchovní věci. A tak jsem se rozhodl, že z týmu odejdu.“ (Mat. 6:33)

13. Jak nám může věrnost Bohu pomoct, když řešíme rodinné problémy?

¹³ Někdy také může být těžké se rozhodnout, komu z rodiny vyhovíme. Například Ken vypráví: „Chtěl jsem pravidelně navštěvovat svoji zestárlou maminku a přál jsem si, aby u nás mohla čas od času strávit pár dní. Jenže ona a moje manželka spolu nevycházely. Ze začátku jsem nevěděl, jak to mám řešit, protože jsem se nemohl zavděčit jedné, aniž by to vadilo té druhé. Pak jsem si uvědomil, že v takové situaci musím dát manželce přednost před maminkou. A tak jsem navrhl řešení, se kterým byla manželka spokojená.“ Věrnost Bohu a úcta k jeho Slovu dodaly Kenovi odvahu, aby mamince vysvětlil, proč je potřeba, aby respektovala jeho manželku, a manželce ukázal, proč by se k jeho mamince měla chovat hezky. (Přečti 1. Mojžíšovu 2:24; 1. Korinťanům 13:4, 5.)

14. S jakým nepochopením se Jonatan setkal?

¹⁴ Zkouškou naší věrnosti Bohu může být i to, když nás někdo, kdo má zodpovědné postavení, nechápe nebo nám křivdí. V takové situaci se ocitl i Jonatan. Král Saul, který byl Bohem ustanovenou autoritou, věděl, že Jonatan se s Davidem přátelí, ale nechápal proč. Jednou svého syna v záchvatu vzteku před mnoha lidmi ponížil. Jonatan svému otci přesto dál projevoval úctu. Zároveň byl ale věrný Jehovovi a Davidovi, kterého Bůh vybral za příštího izraelského krále. (1. Sam. 20:30–41)

15. Jak bychom měli reagovat, když nám nějaký bratr ukřivdí?

¹⁵ Je velmi nepravděpodobné, že by s námi zodpovědní bratři ve sboru úmyslně jednali nespravedlivě. Jsou to ale nedokonalí lidé, a tak se může stát, že si něco špatně vyloží. (1. Sam. 1:13–17) Pokud se někdy setkáme s nepochopením  nebo nám někdo ukřivdí, nenechme se tím odradit a zůstaňme věrní Jehovovi.

16. V jakých situacích od nás může věrnost Bohu vyžadovat sebezapření?

¹⁶ Saul chtěl, aby Jonatan myslel v první řadě na svoje zájmy. (1. Sam. 20:31) Jonatan byl ale věrný Bohu, a proto pomáhal Davidovi a nesnažil se získat trůn sám pro sebe. Nikdo, kdo miluje Jehovu a je mu věrný, by neměl měnit „to, co odpřisáhl, i kdyby na to doplatil“. (Žalm 15:4, Bible21) Věrnost Bohu nám pomůže, abychom stejně jako Jonatan dostáli svým slibům. Například pokud uzavřeme smlouvu, budeme se držet toho, k čemu jsme se v ní zavázali, i kdyby se ukázalo, že je to náročné. A pokud zjistíme, že život v manželství je těžší, než jsme čekali, láska k Bohu nám pomůže, abychom se i přesto drželi svého manželského slibu. (Přečti Malachiáše 2:13–16.)

17. V čem ti tento článek pomohl?

¹⁷ Jonatan je výborným příkladem. Buďme stejně jako on nesobečtí a zůstaňme věrní svým bratrům a sestrám, přestože nás někdy zklamou. A především zůstaňme i v náročných situacích věrní Jehovovi. Vždyť co nám může přinést větší štěstí než vědomí, že rozradostňujeme jeho srdce? (Přísl. 27:11) Můžeme si být jistí, že on bude vždy dělat to, co je v našem nejlepším zájmu. V příštím článku si ukážeme, co se můžeme naučit z příkladu několika věrných i nevěrných současníků krále Davida.