Přejít k článku

Přejít na obsah

Napodobujme Jehovovy blízké přátele

Napodobujme Jehovovy blízké přátele

„Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kdo se ho bojí.“ (ŽALM 25:14)

PÍSNĚ: 106, 118

1.–3. a) Jak víme, že se můžeme stát Božími přáteli? b) O kom budeme uvažovat v tomto článku?

ABRAHAM je jediný člověk, který je v Bibli přímo označen jako Boží přítel. (Iz. 41:8; Jak. 2:23) Měli bychom z toho vyvozovat, že nikdo jiný Jehovovým přítelem nebyl? Ne. Z Bible totiž vyplývá, že přátelství s Bohem může získat každý z nás.

2 Boží Slovo mluví o bezpočtu věrných mužů a žen, kteří se Jehovy báli, důvěřovali mu a stali se jeho blízkými přáteli. (Přečti Žalm 25:14.) Apoštol Pavel zmínil „velký oblak svědků“ – pestrou paletu lidí, kteří Božími přáteli nepochybně byli. (Hebr. 12:1)

3 Společně se teď zaměříme na tři z Jehovových přátel, o kterých Bible vypráví. Budeme uvažovat o Rut, věrné mladé vdově z Moabu, o Ezekjášovi, dobrém judském králi, a o Marii, Ježíšově pokorné matce. Co se můžeme naučit z toho, jak každý z nich rozvíjel přátelství s Bohem?

PŘÍKLAD VĚRNÉ LÁSKY

4., 5. Před jakým rozhodnutím Rut stála a proč bylo tak obtížné? (Viz úvodní obrázek.)

4 Představ si tři vdovy, jak jdou po cestě vedoucí přes Moabské pláně. Jsou to Noemi a její snachy Rut a Orpa. Noemi míří do své domoviny, do Izraele. Orpa se nakonec rozhodne, že se vrátí zpátky. Rut teď stojí před možná nejdůležitějším rozhodnutím svého života: Může se buď také vrátit ke svému lidu, nebo zůstat se svou tchyní Noemi a pokračovat s ní do Betléma. (Rut 1:1–8, 14)

5 Rut má v Moabu rodinu. Její matka a další příbuzní by se o ni postarali. Moab je jejím domovem. Místní kultura, jazyk a lidé – to všechno důvěrně zná. Noemi jí žádné takové výhody slíbit nemůže. Dokonce jí radí, aby v Moabu zůstala. Bojí se, že by svým snachám nedokázala zajistit domov ani manžela. Co Rut udělá? Jak už jsme si řekli, Orpa se „navrátila k svému lidu a svým bohům“. (Rut 1:9–15) Ale Rut se k falešným moabským bohům vrátit nechce.

6. a) Jaké moudré rozhodnutí Rut udělala? b) Proč Boaz řekl, že Rut přišla hledat útočiště pod Jehovova křídla?

6 Zdá se, že Rut znala Jehovu už dřív. Možná se o něm dozvěděla od svého manžela nebo od Noemi. Chápala, že Jehova není jako moabští bohové a že si zaslouží, aby ho milovala a uctívala. Musela se ale rozhodnout. Vybere si Jehovu za svého Boha? Rut se rozhodla moudře. Své tchyni řekla: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rut 1:16) Když přemýšlíme o tom, jak hluboce Rut Noemi milovala, silně to na nás působí. Ale ještě krásnější byla její láska k Jehovovi. Boaz později Rut pochválil za to, že přišla hledat útočiště pod Jehovova křídla. (Přečti Rut 2:12.) Toto vyjádření v nás vyvolává představu ptáčete, které se schovává pod křídly svého silného rodiče. (Žalm 36:7; 91:1–4) Právě takovým rodičem se Jehova pro Rut stal. Odměnil ji za její víru a ona svého rozhodnutí nikdy nemusela litovat.

7. Co může pomoct těm, kdo se zdráhají zasvětit svůj život Jehovovi?

7 Mnozí lidé sice Jehovu poznávají, ale zatím se nerozhodli hledat u něj útočiště. Zdráhají se zasvětit mu svůj život a dát se pokřtít. Pokud je to i tvůj případ, přemýšlel jsi někdy o tom, proč to tak je? V určitém smyslu se dá říct, že každý člověk slouží nějakému bohu. (Jozue 24:15) Nebylo by tedy moudré sloužit jedinému Bohu, kterého má smysl uctívat? Když se Jehovovi zasvětíš, projevíš tím víru, že tě bude chránit. Jehova ti pomůže, abys v souladu se svým zasvěcením dokázal žít a zvládl všechny náročné situace, do kterých se možná dostaneš. Přesně to udělal pro Rut.

„STÁLE SE PŘIDRŽOVAL JEHOVY“

8. V jakém prostředí Ezekjáš vyrůstal?

8 Na rozdíl od Rut byl Ezekjáš už od narození členem národa zasvěceného Jehovovi. Ne všichni Izraelité ale Jehovu opravdu uctívali. Otřesným příkladem byl Ezekjášův otec, zkažený král Achaz. Způsobil, že judské království zabředlo do modlářství, a dokonce znesvětil Jehovův chrám v Jeruzalémě. Sotva si dokážeme představit, jak hrozné měl Ezekjáš dětství. Někteří jeho bratři totiž zemřeli strašlivou smrtí – byli upáleni zaživa jako oběť falešnému bohu. (2. Král. 16:2–4, 10–17; 2. Par. 28:1–3)

9., 10. a) Proč mohl Ezekjáš snadno zahořknout? b) Proč bychom se neměli zlobit na Jehovu? c) Proč ani špatná výchova neznamená, že nemůžeme být dobrými lidmi?

9 Snadno se mohlo stát, že by z Ezekjáše vyrostl zahořklý, agresivní muž, který by se stavěl proti Jehovovi. Někteří lidé, kteří ani zdaleka nezažili tak hrozné věci jako Ezekjáš, došli k závěru, že mají oprávněný důvod se na Jehovu nebo na jeho organizaci zlobit. (Přísl. 19:3) Jiní lidé si myslí, že v důsledku toho, v jaké rodině vyrůstali, jsou odsouzeni k tomu, aby opakovali chyby svých rodičů, a že jejich život určitě nebude stát za nic. (Ezek. 18:2, 3) Jsou takové názory správné?

10 Ezekjášův příklad jasně ukazuje, že to tak není. Jehova nepůsobí utrpení, které postihuje lidi v tomto světě, a proto není žádný důvod, abychom se na něj zlobili. (Job 34:10) A i když je pravda, že rodiče můžou svoje děti v pozitivním i negativním smyslu slova silně ovlivnit, neznamená to, že výchova jednoznačně určuje, jak bude člověk žít. (Přísl. 22:6; Kol. 3:21) Jehova dal každému z nás vzácný dar – schopnost zvolit si, co budeme dělat a jací budeme. (5. Mojž. 30:19) Jak Ezekjáš tento dar využil?

Mnoho mladých lidí přijalo pravdu navzdory tomu, v jakém prostředí vyrůstali (9. a 10. odstavec)

11. Díky čemu byl Ezekjáš jedním z nejlepších judských králů?

11 Přestože Ezekjášovým otcem byl jeden z nejhorších judských králů, on sám se stal jedním z těch nejlepších. (Přečti 2. Královskou 18:5, 6.) Rozhodl se, že nebude jednat jako jeho otec. Naopak věnoval pozornost Jehovovým prorokům, jako byli Izajáš, Micheáš a Ozeáš. Naslouchal jejich slovům a bral si Jehovovy rady k srdci. To ho podnítilo, aby napravil ty hrozné věci, kterých se dopustil jeho otec. Očistil chrám, prosil Boha o odpuštění hříchů izraelského národa a podnikl intenzivní a rozsáhlé tažení proti modlářství. (2. Par. 29:1–11, 18–24; 31:1) Když Jeruzalému hrozil útok asyrské armády, Ezekjáš projevil velkou odvahu a víru. Spoléhal se na záchranu od Jehovy a slovy i příkladem dodával svým poddaným sílu. (2. Par. 32:7, 8) A když ho později Jehova pokáral za určitý projev pýchy, pokořil se a litoval toho. (2. Par. 32:24–26) Ezekjáš nedovolil, aby to, co zažil v minulosti, zničilo jeho další život. Vždy dával najevo, že je Jehovovým přítelem.

12. Navzdory čemu si mnozí křesťané vytvořili blízký vztah s Jehovou?

12 Žijeme v krutém světě, a proto řada dětí vyrůstá bez rodičovské lásky a péče. (2. Tim. 3:1–5) I mnozí křesťané vyrůstali v hrozných podmínkách, ale přesto si s Jehovou vytvořili blízký vztah. Podobně jako Ezekjáš jsou důkazem toho, že minulost člověka nemusí určovat jeho budoucnost. Bůh nás poctil tím, že nám dal svobodnou vůli, a tak se i my můžeme stejně jako Ezekjáš rozhodnout, že se budeme držet Jehovy a přinášet mu slávu.

„POHLEĎ! JEHOVOVA OTROKYNĚ!“

13., 14. Z čeho mohla mít Marie obavy, ale jak zareagovala na to, co jí řekl Gabriel?

13 Několik staletí po Ezekjášově smrti si pevné přátelství s Jehovou vytvořila i jedna pokorná židovská žena z Nazaretu. Dostala úkol, jaký nikdy žádný jiný člověk nedostal. Dozvěděla se, že počne, porodí a bude vychovávat Božího Syna. Dokážeš si představit, jakou důvěru musel Jehova k Marii mít, když jí svěřil tak velkou zodpovědnost? Jak na ni ale v první chvíli mohl tento úkol zapůsobit?

„Pohleď! Jehovova otrokyně!“ (13. a 14. odstavec)

14 Často mluvíme o tom, jaké cti se Marii dostalo. Někdy si ale neuvědomujeme, jaké mohla mít obavy. Anděl Gabriel jí řekl, že otěhotní zázračným způsobem. Nenabídl jí ale, že zajde za její rodinou a sousedy a vysvětlí jim to. Co si tedy budou myslet? Marie se také mohla bát, jak zareaguje její snoubenec Josef. Jak mu dokáže, že mu nebyla nevěrná, když čeká dítě? Navíc si uvědomovala, že vychovávat Božího Syna a starat se o něj bude obrovská zodpovědnost. Nevíme sice, čeho všeho se Marie možná obávala, ale víme, jak na Gabrielova slova zareagovala. Řekla: „Pohleď! Jehovova otrokyně! Kéž se to se mnou stane podle tvého prohlášení.“ (Luk. 1:26–38)

15. V čem byla Mariina víra mimořádná?

15 Marie měla opravdu mimořádnou víru. Byla ochotná udělat cokoli, o co ji Jehova požádá, jako by byla pouhá otrokyně. Věřila tomu, že se o ni Jehova postará a bude ji chránit. Díky čemu měla tak pevnou víru? S vírou se nikdo nerodí. Pokud ji chceme získat, musíme se o to snažit a prosit Jehovu, aby našemu úsilí žehnal. (Gal. 5:22) Marie se velmi snažila svou víru upevňovat. Jak to víme? Uvažujme o tom, jak naslouchala a o čem mluvila.

16. Z čeho je vidět, že Marie uměla dobře naslouchat?

16 Jak Marie naslouchala. Bible říká: „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení.“ (Jak. 1:19) Uměla Marie dobře naslouchat? Očividně ano. Lukáš se ve svém evangeliu dvakrát zmínil o tom, že Marie pozorně naslouchala slovům, která měla hluboký duchovní význam, a později si udělala čas na to, aby o nich přemýšlela. Když se narodil Ježíš, pastýři Marii vyprávěli, co jim oznámil anděl. Později, když bylo Ježíšovi teprve dvanáct let, řekl něco, co na Marii velmi zapůsobilo. V obou případech Marie naslouchala, zapamatovala si to, co slyšela, a do hloubky o tom přemýšlela. (Přečti Lukáše 2:16–19, 49, 51.)

17. Co o Marii poznáváme z toho, o čem mluvila?

17 O čem Marie mluvila. V Bibli nenajdeme mnoho Mariiných výroků. Nejdelší z nich je zaznamenaný v Lukášovi 1:46–55. Je z něj vidět, že velmi dobře znala Boží Slovo. To, co řekla, se nápadně podobá modlitbě Hany, matky proroka Samuela. (1. Sam. 2:1–10) Podle jednoho odhadu tehdy Marie přibližně dvacetkrát nepřímo citovala z Písma. Je vidět, že o duchovních věcech mluvila ráda. Ve svém srdci totiž uchovávala jako poklad drahocenné pravdy, které se dozvěděla díky svému největšímu příteli, Jehovovi.

18. Jak můžeme napodobovat Mariinu víru?

18 Podobně jako Marie můžeme někdy dostat od Jehovy úkol, který se nám zdá příliš náročný. Pokud se to stane, i my se pokorně svěřme do Jehovových rukou a důvěřujme mu, že nám pomůže. Mariinu víru můžeme napodobovat také tím, že Jehovovi pozorně nasloucháme, že přemýšlíme o tom, co se o něm a o jeho záměru dozvídáme, a že o tom rádi mluvíme s druhými. (Žalm 77:11, 12; Luk. 8:18; Řím. 10:15)

19. Na co se můžeme těšit, když napodobujeme víru Božích služebníků z minulosti?

19 Nemusíme vůbec pochybovat, že stejně jako Abraham byli také Rut, Ezekjáš a Marie Jehovovými přáteli. Totéž můžeme říct i o dalších Božích služebnících, kteří tvořili „velký oblak svědků“. Dál se snažme napodobovat jejich víru. (Hebr. 6:11, 12) Když to budeme dělat, můžeme se těšit na nádhernou odměnu – na to, že Jehovovými přáteli budeme věčně.