KDY ses v životě cítil nejšťastnější? Bylo to ve svatební den? Když se ti narodilo první dítě? Nebo když ses dal pokřtít? Křest byl pravděpodobně tím nejdůležitějším a nejradostnějším okamžikem tvého života. I tvoji spoluvěřící byli v ten den šťastní, protože jsi dal najevo, že miluješ Boha celým srdcem, duší, myslí a silou. (Mar. 12:30)

Od té chvíle jsi ve službě Jehovovi nejspíš zažil hodně radosti. Některým zvěstovatelům se ale stalo, že časem jejich radost ze služby zeslábla. Čím to mohlo být? A jaké máme důvody k tomu, abychom Jehovovi dál sloužili s radostí?

Ve službě lidem vyprávíme o tom, že Jehova brzy zničí tento špatný svět a že jeho království udělá ze země ráj. Toto poselství přináší radost i nám samotným. V Sefanjášovi 1:14 se píše: „Jehovův velký den je blízko. Je blízko a velice spěchá.“ Pokud ale máme pocit, že na splnění Božích slibů čekáme už příliš dlouho, mohlo by nás to o radost připravit a mohli bychom ve službě Jehovovi zpomalit. (Přísl. 13:12)

Když trávíme čas se svými spoluvěřícími, dodává nám to motivaci, abychom Jehovovi dál sloužili s radostí. Možná to bylo právě dobré chování křesťanů, co nás k pravdě přitáhlo. (1. Petra 2:12) Když ale někdo z našich spoluvěřících udělá něco, co je v rozporu s Božími měřítky, někteří z nás by mohli radost ztratit.

O radost by nás mohla připravit také lákadla, která nabízí dnešní svět. Jeho panovník Satan se nás pokouší přesvědčit, že potřebujeme věci, které ve skutečnosti nepotřebujeme. Pamatujme proto na tato Ježíšova slova: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Mat. 6:24) Nemůžeme sloužit Jehovovi s radostí, pokud se zároveň snažíme získat co nejvíc z toho, co nabízí svět.

Pro ty, kdo Jehovu milují, není břemenem mu sloužit. (1. Jana 5:3) Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:28–30) Když se člověk stane křesťanem, přinese mu to radost a chuť do života. Důvodů, proč můžeme Jehovovi sloužit s radostí, máme spoustu. Pojďme se zamyslet nad třemi z nich. (Hab. 3:18)

Sloužíme šťastnému Bohu, který nám dal život. (Sk. 17:28; 1. Tim. 1:11) Uvědomujeme si, že život máme od Jehovy. Proto mu dál služme s radostí bez ohledu na to, kolik let už od našeho křtu uplynulo.

Héctor sloužil 40 let jako cestující dozorce. I dnes, když už je v pokročilých letech, mu služba Jehovovi přináší radost. (Žalm 92:12–14) Kvůli tomu, že je jeho manželka nemocná, už toho sice nemůže dělat tolik co předtím, ale radost neztratil. Vypráví: „Je velmi smutné pozorovat, jak se zdraví mojí manželky zhoršuje. A péče o ni je náročná. Nedovolil jsem ale, aby mě to připravilo o radost z toho, že můžu sloužit Jehovovi. Vědomí, že mu vděčím za život a že dává mému životu smysl, je pro mě dostatečným důvodem, abych ho z celého srdce miloval a sloužil mu. Snažím se chodit do služby, jak to jenom jde, a v myšlenkách se zaměřuju na dobu, kdy Bůh splní své sliby. To mi pomáhá neztrácet radost.“

Jehova za nás dal výkupné. Bůh „tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Nejsme snad vděční, že díky výkupnému nám můžou být odpuštěny hříchy a máme naději na věčný život? Taková vděčnost nám pomůže, abychom Jehovovi sloužili s radostí.

Bratr Jesús z Mexika řekl: „Propadl jsem svojí práci. Někdy jsem dobrovolně vzal i pět směn za sebou, abych vydělal co nejvíc. Pak jsem se dozvěděl o Jehovovi a o tom, že za nás obětoval svého milovaného Syna. Moc jsem  toužil mu sloužit, a tak jsem mu zasvětil svůj život. Ze zaměstnání, kde jsem pracoval 28 let, jsem odešel a vstoupil do celodobé služby.“ Jesús pak mnoho let s radostí sloužil Jehovovi.

Žijeme podle křesťanských měřítek. Pamatuješ si, jaký byl tvůj život, než jsi poznal Jehovu? Apoštol Pavel připomněl křesťanům v Římě, že dřív „byli otroky hříchu“, ale pak se stali „otroky spravedlnosti“. Díky tomu, že žili podle Božích měřítek, se mohli těšit na věčný život. (Řím. 6:17–22) I my se řídíme Božími měřítky a to nás chrání před problémy, které přináší nemorální nebo násilné chování. To je další věc, která nás může těšit.

Bývalý boxer Jaime byl ateistou a věřil v evoluci. Když začal chodit na shromáždění svědků Jehovových, silně na něho zapůsobila křesťanská láska, kterou mezi sebou měli. Aby dokázal opustit svůj dřívější způsob života, musel se modlit k Jehovovi, aby mu pomohl získat víru v něj. Jaime říká: „Krůček po krůčku mi docházelo, že Bůh existuje a že je mým milujícím Otcem. To, že se řídím jeho spravedlivými měřítky, mě chrání. Kdybych se nezměnil, byl bych už možná mrtvý, tak jako někteří z mých bývalých přátel, co jsem měl mezi boxery. Nejkrásnější roky mého života byly ty, které jsem strávil službou Jehovovi.“

Díky tomu, že sloužíme Bohu, můžeme konec tohoto špatného světa očekávat s vědomím, že je před námi věčný život. Proto se nevzdávejme „konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme“. (Gal. 6:8, 9) S Jehovovou pomocí dál vytrvávejme, tvrdě pracujme na vlastnostech, které budeme potřebovat pro přežití velkého soužení, a služme Jehovovi s radostí. (Zjev. 7:9, 13, 14; Jak. 1:2–4)

Můžeme si být jistí, že za svoji vytrvalost budeme odměněni, protože Bůh si je dobře vědom naší práce a lásky, kterou k němu a jeho jménu cítíme. Když mu budeme dál sloužit s radostí, budeme jako žalmista David, který řekl: „Jehovu si stále stavím před sebe. Je po mé pravici, a proto nebudu přiveden k potácení. Proto se mé srdce opravdu raduje, a má sláva je nakloněna k radosti. Také mé vlastní tělo bude přebývat v bezpečí.“ (Žalm 16:8, 9)