1., 2. Jak se Davidova věrnost Bohu projevila, když chtěl Abišai zabít Saula? (Viz úvodní obrázek.)

JE NOC a David s Abišaiem se nepozorovaně plíží táborem spících vojáků. Uprostřed tábora nacházejí krále Saula, který také tvrdě spí. Vydal se sem do Judské pustiny s 3 000 muži, protože chce najít a zabít Davida. Když Abišai Saula vidí, šeptá Davidovi: „Dovol, ať ho teď tím kopím probodnu až do země. Stačí jedna rána, druhá nebude potřeba.“ (1. Sam. 26:8, Bible21) David mu ale odpoví: „Nenič ho, vždyť kdo napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému a zůstal nevinný? . . . Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému.“ (1. Sam. 26:9–12)

² David chápal, co to znamená být věrný Bohu. Nechtěl Saulovi ublížit, protože věděl, že ho za krále vybral Jehova. Věrní Jehovovi služebníci vědí, že lidem, kterým Jehova svěřil autoritu, musí projevovat úctu. Takové jednání považuje Jehova za projev věrné oddanosti, kterou  od svých služebníků vyžaduje. (Přečti Žalm 18:25.)

3. Jak se projevila Abišaiova věrnost Davidovi?

³ Když se David stal králem, Abišai mu projevoval úctu, protože věděl, že ho vybral Bůh. David se později dopustil vážných hříchů. Zcizoložil s Bat-šebou a pověřil Joaba, aby nechal zabít jejího manžela Urijáše. (2. Sam. 11:2–4, 14, 15; 1. Par. 2:16) Abišai byl Joabův bratr, a tak se o těchto hříších možná dozvěděl. Přesto zůstal vůči Davidovi loajální. Ani ho nenapadlo, že by Davida svrhl pomocí vojenské síly, které velel, a sám se stal králem. Naopak, dál Davidovi sloužil a bojoval proti jeho nepřátelům. (2. Sam. 10:10; 20:6; 21:15–17)

4. a) Proč můžeme říct, že David byl věrně oddaný Jehovovi? b) O čem budeme uvažovat?

⁴ David byl Jehovovi celý život věrně oddaný. V mládí bojoval proti obru Goliatovi, který bezostyšně urážel „bitevní linie živého Boha“. (1. Sam. 17:23, 26, 48–51) Když později už jako král vážně zhřešil a prorok Natan ho pokáral, kajícně svůj hřích přiznal. (2. Sam. 12:1–5, 13) Ve stáří věnoval mnoho prostředků na přípravu stavby Jehovova chrámu. (1. Par. 29:1–5) Přestože udělal v životě několik závažných chyb, nikdy nepřestal být Jehovovi věrný. (Žalm 51:4, 10; 86:2) V tomto článku budeme uvažovat o příkladu několika dalších postav z Bible. Zamyslíme se také nad situacemi, které můžou být zkouškou naší věrnosti Jehovovi, a ukážeme si, které vlastnosti nám v těchto situacích pomůžou.

5. Jaké poučení si můžeme vzít z Abišaiova chybného úsudku?

⁵ Tu noc, kdy se s Davidem vplížil do Saulova tábora, neměl Abišai správně seřazené priority. Chtěl Davidovi projevit svoji věrnost tím, že Saula zabije. David ale věděl, že by bylo špatné ublížit „Jehovovu pomazanému“, a proto mu to nedovolil. (1. Sam. 26:8–11) Z toho se můžeme naučit něco důležitého: Když stojíme před rozhodnutím, komu v dané situaci projevíme věrnost, musíme přemýšlet, co k tomu říká Bible.

6. Na co musíme pamatovat ve vztahu k naší rodině a přátelům?

⁶ Je přirozené, že ke členům rodiny nebo k přátelům cítíme silné pouto. Ale kvůli tomu, že jsme nedokonalí, by nás naše srdce mohlo vést k nesprávným rozhodnutím. (Jer. 17:9) Když například někdo z našich blízkých odejde od pravdy, pamatujme na to, že naše věrnost musí patřit především Jehovovi. (Přečti Matouše 22:37.)

7. Jak jedna sestra i v náročné situaci zůstala věrná Bohu?

⁷ Pokud je někdo z tvé rodiny vyloučený, můžeš svým postojem dát najevo, že Jehova je pro tebe důležitější než kdokoli jiný. Sestře Anne ^[1] jednou zavolala její vyloučená maminka, že by ji chtěla navštívit. Naříkala, jak je nešťastná, že s ní rodina nekomunikuje. Anne to bylo moc líto, a tak slíbila, že jí odpoví dopisem. Než se pustila do psaní, přemýšlela o biblických zásadách. (1. Kor. 5:11; 2. Jana 9–11) Potom mamince laskavě vysvětlila, že od rodiny se izolovala sama – tím, že hřešila a odmítla činit pokání. A že jediná cesta k tomu,  aby mohla být znovu šťastná, je vrátit se k Jehovovi. (Jak. 4:8)

8. O kterých vlastnostech budeme uvažovat v souvislosti s věrností Bohu?

⁸ Boží služebníci, o kterých v tomto článku uvažujeme, byli nejen věrní, ale také pokorní, laskaví a odvážní. Uvažujme teď o tom, jak tyto tři vlastnosti souvisí s naší věrností Jehovovi.

9. Proč chtěl Abner zabít Davida?

⁹ Když David přinesl hlavu obra Goliata králi Saulovi, přihlížel tomu kromě Jonatana také Abner, velitel izraelského vojska. (1. Sam. 17:57–18:3) Zatímco Jonatan se stal Davidovým věrným přítelem, Abner pomáhal králi Saulovi, když chtěl Davida zabít. (Žalm 54:3; 1. Sam. 26:1–5) Věděl sice, že Bůh Davida vybral za příštího krále, ale přesto po Saulově smrti podporoval vládu Saulova syna Iš-bošeta. Později měl poměr se Saulovou konkubínou, a tak je možné, že se sám chtěl stát králem. Proč měli Jonatan a Abner k Davidovi tak odlišný postoj? Protože Jonatan byl věrný Jehovovi a byl pokorný, zatímco Abner ne. (2. Sam. 2:8–10; 3:6–11)

10. Proč Absalom nebyl věrný Bohu?

¹⁰ Pokora scházela také Davidovu synu Absalomovi. Chtěl získat trůn sám pro sebe, a tak „si opatřil dvoukolý vůz s koňmi a s padesáti muži, kteří běhali před ním“. (2. Sam. 15:1) Získal si na svou stranu mnoho Izraelitů. Potom se dokonce pokusil Davida zabít, přestože věděl, že ho králem ustanovil Jehova. (2. Sam. 15:13, 14; 17:1–4)

11. Jaké poučení si můžeme vzít z biblických zpráv o Abnerovi, Absalomovi a Barukovi?

¹¹ Pro ctižádostivého, nepokorného člověka je těžké zůstat Jehovovi věrný. My bychom samozřejmě nikdy nechtěli jednat tak sobecky jako Abner a Absalom. Musíme si ale dávat pozor, abychom nezačali toužit po bohatství nebo po nějaké prestižní pozici. Takové touhy by totiž mohly pokazit náš vztah s Jehovou. Zamysleme se nad jiným příkladem. Jeremjášův spolupracovník Baruk zažil období, kdy kvůli nějaké nesprávné touze ztratil radost ze služby  Jehovovi. Jehova mu potom řekl: „Pohleď, co jsem postavil, to strhávám, a co jsem zasadil, vykořeňuji, dokonce celou zemi. Ale pokud jde o tebe, ty pro sebe stále hledáš velké věci. Dále nehledej.“ (Jer. 45:4, 5) Baruk si tato slova vzal k srdci. A pamatovat na ně musíme i my, pokud chceme přežít blížící se zničení tohoto špatného světa.

12. Uveď příklad toho, jak můžou sobecké touhy ohrozit naši věrnost Bohu.

¹² Daniel, který žije v Mexiku, se musel rozhodnout, jestli bude věrný Jehovovi, nebo dá přednost svým sobeckým touhám. Chtěl se oženit s jednou dívkou, která Jehovovi nesloužila. Vypráví: „Psal jsem si s ní i potom, co jsem začal s průkopnickou.“ Později si ale uvědomil, že to tak dál nejde a že si bude muset vybrat. Pokračuje: „Potlačil jsem svoji hrdost, zašel za jedním zkušeným starším a svěřil se mu, jaké dilema řeším. Řekl mi, že pokud chci mít na prvním místě Jehovu, tak jí musím přestat psát. Sice to pro mě bylo hrozně těžké a musel jsem se hodně modlit, ale nakonec jsem to udělal. Zanedlouho jsem už zase sloužil Jehovovi s radostí.“ Časem se Daniel oženil s jednou šikovnou sestrou a jsou spolu v krajské službě.

13. Jak dal Natan najevo, že je věrný Bohu a zároveň má rád Davida?

¹³ Věrnost Jehovovi nám také pomáhá, abychom se dokázali i v náročné situaci správně zachovat k někomu, koho máme rádi. Vynikajícím příkladem je pro nás Natan. Když se David dopustil cizoložství a vraždy, Jehova ho poslal, aby Davida pokáral. Ačkoli to pro Natana určitě nebylo lehké, protože David byl jeho blízký přítel, byl Bohu věrný, a proto odvážně poslechl. Jehovovo poselství ale Davidovi předal moudrým a laskavým způsobem. Vyprávěl mu příběh o boháči, který jednomu chudému muži ukradl jedinou ovečku, kterou měl. Když se David rozčílil nad tím, jak krutě ten boháč jednal, Natan mu řekl: „Ty sám jsi ten muž!“ David si hned uvědomil, jak vážného hříchu se dopustil. (2. Sam. 12:1–7, 13)

14. V jakých situacích můžeš projevit věrnost Jehovovi a zároveň laskavost?

 ¹⁴ Do situace, kdy je potřeba projevit věrnost Bohu a zároveň laskavost, se můžeš dostat i ty. Co když zjistíš, že se někdo z tvých spoluvěřících dopustil vážného hříchu? Možná je to tvůj blízký přítel nebo člen rodiny a chtěl bys za ním věrně stát, ať se bude dít cokoli. Zároveň ale víš, že kdyby ses snažil jeho hřích utajit, byl by to projev nevěrnosti vůči Jehovovi. Snaž se napodobit Natana – buď laskavý, ale pevný. Povzbuď svého přítele nebo příbuzného, aby poprosil o pomoc starší a aby to udělal brzy. Když to neudělá, zajdi za staršími sám. Tím projevíš věrnost Jehovovi a zároveň je to laskavé k tomu, kdo se provinil. Starší mu totiž můžou vlídným a ohleduplným způsobem pomoct, aby znovu získal dobrý vztah s Jehovou. (Přečti 3. Mojžíšovu 5:1; Galaťanům 6:1.)

15., 16. Proč potřeboval Chušai odvahu?

¹⁵ Jedním z těch, kdo potřebovali odvahu, aby dokázali zůstat věrní Bohu, byl Davidův přítel Chušai. Když naplno propukla Absalomova vzpoura a David byl nucen z Jeruzaléma utéct, Chušai se musel rozhodnout – postaví se na stranu Absaloma, nebo na stranu postaršího krále, který utíkal, aby si zachránil holý život? (2. Sam. 15:13; 16:15) Chušai se rozhodl, že bude věrně podporovat krále, kterého vybral Bůh. Proto odešel za Davidem a setkal se s ním na Olivové hoře. (2. Sam. 15:30, 32)

¹⁶ David Chušaie požádal, aby se vrátil do Jeruzaléma, předstíral, že je Absalomův přítel, a zmařil Achitofelovu radu. Chušai projevil svoji věrnost vůči Bohu a s nasazením života splnil úkol, který od Davida dostal. Přesně jak se David modlil, Absalom dal na Chušaie a Achitofel se svou radou neuspěl. (2. Sam. 15:31; 17:14)

17. V jakých situacích potřebujeme odvahu?

¹⁷ I my potřebujeme odvahu, abychom dokázali zůstat věrní Jehovovi. Mnozí z nás už zažili situace, kdy museli odvážně čelit nátlaku ze strany rodiny, kolegů nebo státních orgánů. Například Taro, který žije v Japonsku, se už od malička ze všech sil snažil dělat radost svým rodičům. Poslouchal je z lásky, ne jen z povinnosti. Když tedy začal studovat Bibli se svědky Jehovovými a rodiče byli proti, bylo pro něj velmi těžké jim říct, že bude chodit na křesťanská shromáždění. Taro vypráví: „Rodiče se na mě tak zlobili, že mě celá léta nechtěli vidět. Modlil jsem se, aby mi Jehova dal odvahu držet se svého rozhodnutí. Dnes už rodiče nemají tak nekompromisní postoj a můžu je pravidelně navštěvovat.“ (Přečti Přísloví 29:25.)

18. Co ses naučil z tohoto článku?

¹⁸ Stejně jako David, Jonatan, Natan a Chušai můžeme i my zažívat hlubokou radost z toho, že jsme věrní Jehovovi. Poučme se z chyb, které udělali Abner a Absalom. Kvůli své nedokonalosti se sice chybám nevyhneme úplně, ale můžeme prokázat, že věrnost Jehovovi je pro nás tím nejdůležitějším.