1., 2. a) Kdy pro nás může být zvlášť těžké někomu odpustit? b) Jak Denise ukázala, že odpustila muži, který ublížil její rodině?

 JE PRO tebe těžké někomu odpustit? Pro hodně z nás ano, hlavně když ten člověk udělal nebo řekl něco, co nás hluboce zranilo. Ale i takové pocity se dají překonat a odpustit můžeme. Je to vidět například z toho, co zažila sestra, která se jmenuje Denise. a To, co dokázala odpustit, je obdivuhodné. V roce 2017 se svojí rodinou navštívila nově otevřené světové ústředí svědků Jehovových. Když jeli domů, nějaký řidič ztratil kontrolu nad svým autem a naboural do nich. Denise upadla do bezvědomí. Když se probrala, dozvěděla se, že její děti byly vážně zraněné a manžel Brian zemřel. Vzpomíná: „Byl to šok. Úplně se mi zhroutil svět.“ Později zjistila, že ten řidič nebyl pod vlivem alkoholu ani drog a během jízdy ho nic nerozptylovalo. Modlila se k Jehovovi, aby jí dal vnitřní klid.

² Ten řidič byl obviněn z neúmyslného zabití. Kdyby ho soud uznal vinným, hrozilo mu vězení. Soudní úředník ale Denise řekl, že to, jak to s tím mužem dopadne, závisí na její výpovědi. Denise říká: „Když jsem si představila, že budu muset mluvit o nejtěžších chvílích svého života, měla jsem pocit, jako by mi někdo otevřel zašitou ránu a nasypal do ní tunu soli.“ O několik týdnů později seděla v soudní síni a připravovala se na výpověď před mužem, který její rodině způsobil tolik bolesti. Co řekla? Požádala soudce, aby ho zprostil viny. b  Když domluvila, soudce se rozplakal. Řekl: „Za celých 25 let jsem nic takového v soudní síni neslyšel. Ještě jsem nezažil, že by mě rodina oběti prosila, abych se nad obviněným slitoval. Nikdy jsem neslyšel taková slova plná lásky a odpuštění.“

 3. Co Denise pomohlo, aby dokázala odpustit?

³ Co Denise pomohlo, aby dokázala odpustit? Přemýšlela, jak lidem odpouští Jehova. (Mich. 7:18) To samé pomůže nám. Když jsme mu za to ze srdce vděční, bude nás to motivovat, abychom i my odpouštěli druhým.

 4. Co si Jehova přeje? (Efezanům 4:32)

⁴ Jehova si přeje, abychom druhým odpouštěli tak velkoryse, jako on odpouští nám. (Přečti Efezanům 4:32.) Očekává, že těm, kdo nám ublížili, odpustíme ochotně. (Žalm 86:5; Luk. 17:4) V tomhle článku se podíváme na tři věci, které nám s tím pomůžou.

SVOJE POCITY NEIGNORUJ

 5. Jak se možná cítíme, když nám někdo ublíží? (Přísloví 12:18)

⁵ Když nás někdo zraní tím, co řekne nebo udělá, může nás to hodně bolet. Zvlášť to platí, když je to náš přítel nebo někdo z rodiny. (Žalm 55:12–14) Ta bolest může být tak silná, jako by nás bodl nožem. (Přečti Přísloví 12:18.) Svoje emoce se možná snažíme potlačit nebo ignorovat. Ale bylo by to, jako bychom si ten nůž v ráně nechali. A tak nemůžeme čekat, že když budeme svoje pocity přehlížet, budeme se cítit líp.

 6. Jak možná zareagujeme, když nás někdo urazí?

⁶ Když nás někdo urazí, naše první reakce může být, že se rozčílíme. I v Bibli se píše, že se to může stát, ale taky je v ní varování, abychom se hněvem nenechali ovládnout. (Žalm 4:4; Ef. 4:26) Proč? Protože to, jak se cítíme, často ovlivní to, co uděláme. A hněv málokdy vede k něčemu dobrému. (Jak. 1:20) Pamatuj, že naštvat se je reakce, ale zůstat naštvaný je volba.

 7. Jaké další emoce můžou být spojené s tím, když nám někdo ublíží?

⁷ Když se k nám někdo špatně zachová, můžou s tím být spojené ještě další emoce. Sestra, která se jmenuje Ann, říká: „Když jsem byla malá, táta maminku opustil a vzal si moji chůvu. Cítila jsem se tak sama. A když se jim narodily děti, měla jsem pocit, že už mě nepotřebují. Vyrůstala jsem s tím, že mě nikdo nechce.“ Sestra, která se jmenuje Georgette, říká, jak se cítila, když ji manžel podvedl: „Byli jsme kamarádi už od dětství. Byli jsme spolu v průkopnické. Zlomilo mi to srdce.“ Jejich manželství nakonec skončilo rozvodem. A sestra Naomi říká: „Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi manžel ublíží. Takže když se přiznal, že potají sleduje pornografii, měla jsem pocit, že mě podvedl a zradil.“

 8. a) Například proč bychom měli druhým odpouštět? b) Co nám to přinese, když odpustíme? (Viz rámeček „ Co když nám někdo hodně ublížil?“.)

⁸ To, co řeknou nebo udělají druzí, nemůžeme ovlivnit. Ale můžeme se snažit  ovlivnit svoji reakci. A často je tou nejlepší reakcí odpustit. Proč? Protože milujeme Jehovu a on si to tak přeje. Když zůstaneme naštvaní a neodpustíme, pravděpodobně uděláme nějakou hloupost a možná ublížíme i sami sobě. (Přísl. 14:17, 29, 30) Všimni si, co k tomu řekla sestra, která se jmenuje Christine: „Když se naštvu nebo urazím, míň se usmívám. Mám sklon jíst nezdravé věci, míň spím a je pro mě o dost těžší mít svoje emoce pod kontrolou. Odrazí se to pak na tom, jak se chovám k manželovi i k druhým.“

 9. Proč je dobré se hořkosti a hněvu zbavit?

⁹ I když člověk, který nám ublížil, nikdy chybu neuzná, přesto můžeme svoji bolest zmírnit. Jak? Georgette, o které jsme už mluvili, říká: „Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec se mi podařilo překonat hořkost a přestat se na bývalého manžela zlobit. Cítila jsem potom obrovský klid.“ Když se negativních pocitů zbavíme, odrazí se to v tom, jak se chováme k druhým. Taky dáme dárek sami sobě – za tím, co se stalo, uděláme tlustou čáru a můžeme se zase ze života radovat. (Přísl. 11:17) Ale i když svoje pocity neignoruješ, možná se ti pořád nedaří odpustit. Co s tím?

SE SVÝMI POCITY PRACUJ

10. Proč potřebujeme čas, když nám někdo citově ublíží? (Viz taky obrázky.)

¹⁰ Co ti může pomoct, aby ses na toho, kdo ti ublížil, přestal zlobit? Dej tomu čas. Je to podobné, jako když se někdo vážně zraní. Kromě toho, že ho ošetří, potřebuje čas, aby se uzdravil. I my potřebujeme čas, aby se zahojily naše citové rány a dokázali jsme ze srdce odpustit. (Kaz. 3:3; 1. Petra 1:22)

11. Jak nám s odpouštěním může pomoct modlitba?

¹¹ Modli se k Jehovovi, aby ti pomohl odpustit. c Ann, o které jsme už mluvili, říká, jak modlitba pomohla jí: „Prosila jsem Jehovu, aby každému v naší rodině odpustil to, co jsme nezvládli. Potom jsem tátovi a jeho nové ženě poslala dopis, ve kterém jsem napsala,  že jsem jim odpustila.“ Pro Ann to nebylo vůbec jednoduché, ale říká: „Snažím se odpouštět tak jako Jehova a doufám, že to tátovi a jeho manželce pomůže, aby se o něm chtěli dozvědět víc.“

12. Proč bychom měli důvěřovat Jehovovi, a ne svým pocitům? (Přísloví 3:5, 6)

¹² Důvěřuj Jehovovi, ne svým pocitům. (Přečti Přísloví 3:5, 6.) On vždycky ví, co je pro nás nejlepší. (Iz. 55:8, 9) Nikdy by po nás nechtěl nic, co by nám ublížilo. Takže když říká, abychom odpouštěli, můžeme si být jistí, že je to k našemu dobru. (Žalm 40:4; Iz. 48:17, 18) Pokud bychom se totiž řídili svými pocity, možná bychom nikdy odpustit nedokázali. (Přísl. 14:12; Jer. 17:9) Naomi, o které jsme už taky mluvili, říká: „Nejdřív jsem si myslela, že nejsem povinná odpustit manželovi, že se díval na pornografii. Bála jsem se, že mi zase ublíží nebo zapomene, kolik bolesti mi tím způsobil. Říkala jsem si: Jehova to přece chápe. Ale časem mi došlo, že i když to chápe, neznamená to, že s tím souhlasí. Ví, co prožívám, a že potřebuju čas na uzdravení, ale zároveň si přeje, abych odpouštěla.“ d

VYTVOŘ SI POZITIVNÍ POCITY

13. Co musíme podle Římanům 12:18–21 dělat?

¹³ Když odpustíme někomu, kdo nám hodně ublížil, chceme udělat víc než jenom rozhodnout se, že o tom nebudeme mluvit. Pokud nás zranil náš bratr nebo sestra, naším cílem je mít s ním zase dobrý vztah. (Mat. 5:23, 24) Chceme nahradit hněv milosrdenstvím a zatrpklost odpuštěním. (Přečti Římanům 12:18–21; 1. Petra 3:9) Co nám s tím pomůže?

14. O co bychom se měli snažit a proč?

¹⁴ Na člověka, který nás urazil, se  chceme snažit dívat jako Jehova. On si na nás všímá toho dobrého. (2. Par. 16:9; Žalm 130:3) Většinou je to tak, že na lidech vidíme to, co chceme vidět, ať už je to dobré, nebo špatné. Když se ale zaměříme na jejich pozitivní stránky, bude pro nás jednodušší jim odpustit. Například bratr, který se jmenuje Jarrod, říká: „Když srovnám to, čím mi nějaký bratr ublížil, s tím dlouhým seznamem věcí, které se mi na něm líbí, je pro mě lehčí odpustit.“

15. Proč může být dobré říct tomu druhému, že jsme mu odpustili?

¹⁵ Další důležitá věc, kterou bys měl zvážit, je říct tomu druhému, že jsi mu odpustil. Proč? Naomi vzpomíná: „Manžel se mě zeptal: ‚Odpustila jsi mi?‘ Když už jsem se nadechovala, abych řekla ‚odpustila‘, nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Došlo mi, že jsem to hluboko uvnitř ještě neudělala. Časem jsem to ale dokázala. Když jsem mu řekla: ‚Odpouštím ti‘, oči se mu zalily slzami.  Nečekala jsem, že se mu tak uleví a že to spadne i ze mě. Znovu jsem mu začala důvěřovat a zase jsme nejlepší přátelé.“

16. Co ses o odpouštění naučil?

¹⁶ Jehova chce, abychom si odpouštěli. (Kol. 3:13) I tak to pro nás může být těžké. Ale podaří se nám to, když nebudeme ignorovat svoje pocity, budeme s nimi pracovat a vytvoříme si ty pozitivní. (Viz rámeček „ Tři kroky k odpuštění“.)

ZAMĚŘ SE NA TO, CO TI ODPUŠTĚNÍ PŘINESE

17. Co dobrého nám odpouštění přináší?

¹⁷ Máme hodně důvodů, proč druhým odpouštět. Tady jsou některé z nich: Zaprvé, napodobujeme našeho milosrdného Otce Jehovu a děláme mu radost. (Luk. 6:36) Zadruhé, ukazujeme mu tím, jak moc si vážíme toho, že on odpouští nám. (Mat. 6:12) A zatřetí, máme lepší zdraví a pevnější vztahy s druhými.

18., 19. K čemu může vést to, když druhým odpouštíme?

¹⁸ Když někomu odpustíme, možná budeme překvapení, k čemu to povede. Vraťme se k Denise, o které jsme mluvili na začátku. Když byla v soudní síni, nevěděla, že muž, který tu nehodu způsobil, si chtěl po přelíčení vzít život. Ale to, že mu odpustila, na něj tak zapůsobilo, že začal se svědky Jehovovými studovat Bibli.

¹⁹ Možná máme pocit, že odpustit někomu je jedna z nejtěžších věcí v životě. Ale zároveň to může být jedna z nejkrásnějších věcí. (Mat. 5:7) Proto se ze všech sil snažme odpouštět druhým tak jako Jehova.