Z kontextu vyplývá, že apoštol Pavel měl na mysli zprávu o Božím záměru, kterou nacházíme v Bibli.

Slova z Hebrejcům 4:12 často citujeme v našich publikacích v souvislosti s tím, že Bible má moc měnit lidské životy. A takový výklad je zcela namístě. Bude ale užitečné zamyslet se nad širším kontextem tohoto verše. Pavel hebrejské křesťany vybízel, aby jednali v souladu s tím, co Bůh zamýšlí udělat. O mnoha takových úmyslech se mohli dozvědět ze svatých spisů. Jako příklad uvedl záměr, který měl Bůh s Izraelity vysvobozenými z Egypta. Měli vstoupit do „země, která oplývá mlékem a medem“ a zažívat tam skutečný odpočinek. (2. Mojž. 3:8; 5. Mojž. 12:9, 10)

Tak tehdy Bůh vyjádřil svůj záměr. Jenže Izraelité později zatvrdili svá srdce a neprojevovali víru, a tak většina z nich takový odpočinek nezažila. (4. Mojž. 14:30; Jozue 14:6–10) Pavel ale dodal, že slib „o vstupu do [Božího] odpočinku stále platí“. (Hebr. 3:16–19; 4:1, Bible21) Tento slib je bezpochyby součástí Božího záměru. Tak jako hebrejští křesťané i my máme kde se o Božím záměru dočíst a můžeme jednat v souladu s ním. Aby Pavel zdůraznil, že tento slib se zakládá na Písmu, citoval z 1. Mojžíšovy 2:2 a Žalmu 95:11.

To, že slib „o vstupu do [Božího] odpočinku stále platí“, nás nepochybně ovlivňuje. Věříme, že vstoupit do Božího odpočinku je skutečně možné, a už jsme pro to něco udělali. Neznamená to, že dodržujeme Mojžíšův zákon nebo že děláme dobré skutky jenom proto, abychom získali Jehovovo schválení. Spíš na základě víry jednáme a dál chceme jednat v souladu s Božím záměrem. Studovat Bibli a učit se tak o Božím záměru už navíc začaly tisíce dalších lidí po celém světě. Mnozí z nich tak získávají motivaci k tomu, aby v životě dělali změny, projevovali víru a dali se pokřtít. Takové změny jsou jasným důkazem, že „slovo Boha je živé a vykonává moc“. Ano, v Bibli popsaný Boží záměr nás už ovlivnil a „vykonávat moc“ bude v našem životě i dál.