1. Jaký vliv na nás může mít dnešní sobecký svět?

PROČ je těžké řídit se tím, co se učíme z Bible? Jedním důvodem je, že dělat, co je správné, vyžaduje pokoru. A to není vůbec lehké, protože žijeme v „posledních dnech“ a kolem nás je mnoho lidí, kteří „milují sami sebe, milují peníze, jsou sebejistí, domýšliví“ a jsou „bez sebeovládání“. (2. Tim. 3:1–3) Jako Boží služebníci víme, že takové chování je špatné, ale někdy nám může připadat, že je to cesta k úspěšnému a zajímavému životu. (Žalm 37:1; 73:3) Možná nás dokonce napadne: Má vůbec smysl dávat zájmy druhých před svoje vlastní? Když se budu chovat „jako menší“, nepřestanou si mě druzí vážit? (Luk. 9:48) Pokud světu dovolíme, aby nás sobeckostí nakazil, mohlo by to poškodit naše dobré vztahy s bratry a sestrami ve sboru a pro ostatní by bylo těžké poznat, že jsme křesťané. Když ale studujeme příklady pokorných Božích služebníků a napodobujeme je, přináší nám to mnoho dobrého.

2. Jaký vliv na nás můžou mít věrní Boží služebníci z minulosti?

² Jestliže chceme mít věrné Boží služebníky za vzor,  musíme zjistit, v čem tkvělo tajemství jejich úspěchu. Jak se stali Božími přáteli? Jak si vztah s Bohem udrželi? A kde získali sílu dělat, co je správné? Takové studium je nezbytnou součástí naší duchovní výživy.

3., 4. a) Jak nás Jehova vyučuje? b) Proč můžeme říct, že k duchovnímu pokrmu patří víc než jenom získávat informace?

³ Jehova nám dává mnoho dobrých rad a školí nás prostřednictvím Bible, našich publikací, webových stránek, JW Broadcastingu, shromáždění a sjezdů. Ježíš ale vysvětlil, že duchovní pokrm zahrnuje víc než jenom získávat informace. Řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34)

⁴ Pro Ježíše bylo duchovním pokrmem i to, že dělal, co si Bůh přeje. V jakém smyslu se to podobá jídlu? Stejně jako dobré jídlo dodá našemu tělu živiny a my se cítíme spokojeně, tak činění Boží vůle živí a posiluje naši víru. Kolikrát se ti už například stalo, že jsi šel na schůzku před službou unavený, ale ze služby ses vrátil šťastný a s novými silami?

5. K čemu dobrému vede to, když jsme moudří?

⁵ Pokud pokorně děláme to, co si Jehova přeje, jsme moudří. (Žalm 107:43) A moudrost vede jenom k dobrým věcem. „Všechna jiná tvá potěšení se jí nemohou vyrovnat. ... Je stromem života pro ty, kdo se jí chopí, a ti, kdo se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ (Přísl. 3:13–18) Ježíš svým učedníkům řekl: „Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ (Jan 13:17) Jejich štěstí tedy přímo souviselo s tím, jestli budou dodržovat to, co jim Ježíš řekl. Napodobovat Ježíšův příklad a řídit se jeho učením se mělo stát jejich způsobem života.

6. Proč se musíme stále řídit tím, co se učíme?

⁶ Stejně tak je i pro nás důležité dál se řídit tím, co se učíme. Představ si automechanika, který má nářadí, materiál i znalosti. Tyto věci mu pomůžou být dobrým automechanikem jedině v případě, že je používá. Možná už tuto práci dělá roky a má spoustu zkušeností, ale pokud ji chce dál dělat dobře, musí se stále řídit tím, co se naučil. S námi je to podobné. Když jsme Bibli začali poznávat a uvádět její rady do praxe, byli jsme z toho nadšení. Abychom ale byli šťastní i dál, musíme Jehovu pokorně poslouchat každý den.

7. V jakém případě nám biblické příklady pomůžou být moudřejší?

⁷ V následujících odstavcích budeme uvažovat o různých situacích, ve kterých může být těžké zůstat pokorný. Zároveň si ukážeme, jak pokoru projevili Boží služebníci v minulosti. Aby nás to ale duchovně posunulo, je potřeba víc než si jenom přečíst informace. Přemýšlej, jak je můžeš uplatnit, a pak to co nejdřív udělej.

8., 9. Co se o Pavlově pokoře dozvídáme ze Skutků 14:8–15? (Viz úvodní obrázek.)

⁸ Jehova si přeje, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:4) Jak  se díváš na lidi, kteří pravdu o Bohu ještě nepoznali? Apoštol Pavel kázal Židům, kteří o Jehovovi už něco věděli, ale mluvil i s těmi, kdo uctívali falešné bohy. A právě reakce těchto lidí prověřila Pavlovu pokoru. Jak?

⁹ Při Pavlově první misionářské cestě se k němu a Barnabášovi lidé z Lykaonie chovali jako k superhrdinům. Nazvali je Zeus a Hermes, což byla jména jejich bohů. Byli Pavel a Barnabáš v pokušení si tu popularitu užít? Říkali si, že to bude příjemná změna po tom všem pronásledování, které zažili v jiných městech? Měli pocit, že to bude dobrá reklama, která jim pomůže v kázání? Ani náhodou! Okamžitě dali najevo, že s tím nesouhlasí. Roztrhli si oděvy, vběhli do davu a volali: „Proč to děláte? I my jsme lidé, máme stejné neduhy jako vy.“ (Sk. 14:8–15)

10. V jakém smyslu Pavel a Barnabáš považovali Lykaoňany za sobě rovné?

¹⁰ Pavel a Barnabáš tím mysleli, že i oni jsou nedokonalí lidé. Neřekli ale, že jejich způsob uctívání Boha je stejný jako způsob, jakým své bohy uctívají lidé v Lykaonii. Vždyť Pavel a Barnabáš byli misionáři, které poslal Bůh! (Sk. 13:2) Byli pomazáni svatým duchem a měli úžasnou naději. Zároveň si ale uvědomovali, že pokud Lykaoňané přijmou dobrou zprávu, můžou od Boha dostat stejné požehnání.

11. Jak můžeme napodobovat Pavlovu pokoru, když jsme ve službě?

¹¹ Jak můžeme krásný příklad Pavlovy pokory napodobovat? Za prvé, ačkoli toho díky síle od Jehovy zvládáme spoustu, neměli bychom očekávat, že nás za to někdo bude vynášet do nebes. A pokud by k tomu došlo, neměli bychom to přijmout. Každý z nás by si měl položit otázky: Jak se dívám na lidi ve svém obvodu? Nepřijal jsem nevědomky předsudky, které jsou všeobecně rozšířené? Svědkové Jehovovi po celém světě ve svých obvodech hledají ty, kdo by ještě mohli na dobrou zprávu zareagovat. Někteří svědkové se učí jazyky a zvyky menšin, které společnost obecně považuje za méněcenné. V žádném případě se ale necítí nadřazení. Každého člověka berou jako jednotlivce a snaží se mu pomoct, aby přijal dobrou zprávu o Království.

12. Z čeho je vidět, že Epafrovi na druhých skutečně záleželo?

¹² Druhý způsob, jak můžeme ukázat, že jsme pokorní, je modlit se za ty, kdo „dosáhli stejně vzácné víry jako my“. (2. Petra 1:1, Český ekumenický překlad) Přesně to dělal Epafras. V Bibli je o něm zmínka jenom třikrát a pokaždé v dopisech apoštola Pavla. Když byl Pavel v domácím vězení v Římě, napsal o Epafrovi křesťanům v Kolosech: „Stále se ve váš prospěch ve svých modlitbách namáhá.“ (Kol. 4:12) Epafras tamní bratry dobře znal a hodně mu na nich záleželo. Pavel ho nazval „můj spoluzajatec“, takže Epafras byl také v těžké situaci. (Filem. 23) To ale neznamenalo, že se nezajímal o problémy druhých. A něco pro ně také dělal. Modlit se za bratry a sestry má obrovskou sílu, zvlášť když se  za ně modlíme jménem. (2. Kor. 1:11; Jak. 5:16)

13. Jak bys mohl napodobit Epafra?

¹³ Zamysli se, za koho by ses mohl jmenovitě pomodlit. Hodně bratrů a sester se stejně jako Epafras modlí za někoho ve svém sboru nebo za rodiny, které něco trápí, čeká je závažné rozhodnutí nebo bojují s nějakým pokušením. Můžeš se modlit i za ty, které neznáš osobně, ale jejichž jména jsou v článku „Svědkové Jehovovi uvěznění za svou víru“ na jw.org. (Najdeš pod ZPRAVODAJSTVÍ > VÝVOJ V PRÁVNÍ OBLASTI.) Také bychom měli pamatovat na ty, kterým někdo zemřel, kdo přežili nějakou katastrofu nebo válku nebo kdo mají finanční problémy. Mezi námi je opravdu mnoho bratrů a sester, kteří naše modlitby potřebují a kterým můžou pomoct. Když se za ně modlíme, ukazujeme, že nám nezáleží jenom na nás, ale i na ostatních. (Fil. 2:4) Jehova takové modlitby vyslýchá!

14. Jak nám Jehova dal ten nejlepší příklad v naslouchání?

¹⁴ Další oblastí, která ukazuje, jak jsme na tom s pokorou, je naše ochota vyslechnout si druhé. V Jakubovi 1:19 čteme, že člověk by měl „být rychlý k slyšení“. Sám Jehova nám v tom dal ten nejlepší příklad. (1. Mojž. 18:32; Jozue 10:14) Uvažuj o pasáži ve 2. Mojžíšově 32:11–14. (Přečti.) I když Jehova nepotřeboval znát Mojžíšův názor, dal mu možnost vyjádřit své pocity. Naslouchal bys trpělivě někomu, kdo dřív projevil špatný úsudek, a pak bys dokonce dal na jeho doporučení? Jehova ale přesně tak naslouchá lidem, kteří se k němu s vírou modlí.

15. Jak můžeme druhým dávat najevo, že si jich vážíme, a napodobovat tak Jehovu?

¹⁵ Každý z nás udělá dobře, když se sám sebe zeptá: Pokud Jehova pokorně naslouchá lidem takovým způsobem, jako naslouchal Abrahamovi, Ráchel, Mojžíšovi, Jozuovi, Manoachovi, Elijášovi nebo Ezekjášovi, neměl bych se snažit o totéž? Mohl bych ukázat, že si svých bratrů víc vážím, třeba tak, že si vyslechnu jejich návrhy, a pokud je to možné, uplatním je? Je v mém sboru nebo v rodině někdo, komu bych se mohl víc věnovat? Co bych s tím měl udělat? A udělám to? (1. Mojž. 30:6; Soud. 13:9; 1. Král. 17:22; 2. Par. 30:20)

16. Jak reagoval král David, když ho Šimei provokoval?

¹⁶ Pokora nám také pomáhá, abychom se ovládli, když nás někdo provokuje. (Ef. 4:2) To je dobře vidět z vynikajícího příkladu, který je zaznamenaný ve 2. Samuelově 16:5–13. (Přečti.) Šimei, příbuzný krále Saula, slovně i fyzicky napadl Davida a jeho služebníky. David mohl Šimeie zastavit, ale místo toho jeho urážky trpělivě snášel. Kde k tomu vzal sílu? To zjistíme, když prozkoumáme třetí žalm.

17. Díky čemu se David dokázal ovládat a jak ho můžeme napodobit?

¹⁷ Nadpis třetího žalmu ukazuje, že ho David složil, když „utíkal kvůli svému  synu Absalomovi“. První a druhý verš se vztahují k událostem, které jsou popsané v 16. kapitole 2. Samuelovy. A ze čtvrtého verše je vidět, komu David důvěřoval. Píše se v něm: „Svým hlasem budu volat k samotnému Jehovovi, a on mi odpoví ze své svaté hory.“ I my se můžeme modlit, když s námi někdo špatně zachází. Jehova nám dá svatého ducha, který nám pomůže vytrvat. Napadá tě nějaká situace, ve které se potřebuješ víc ovládat? Nebo víš o někom, kdo ti bezdůvodně ublížil, a ty bys mu měl odpustit? Věříš tomu, že Jehova vidí tvoje trápení a pomůže ti?

18. Co dobrého nám přinese, když se budeme dál řídit tím, co nám říká Jehova?

¹⁸ Když děláme to, co je správné, přináší to mnoho dobrého. Není tedy divu, že se v Příslovích 4:7 píše: „Moudrost je prvořadá věc.“ I když se moudrost neobejde bez poznání, nestačí jen znát fakta. Zásadní je, jak se rozhodujeme. Moudrost projevují dokonce i mravenci, a to tím, že si dělají zásoby na zimu. (Přísl. 30:24, 25) Kristus, „Boží moudrost“, vždycky dělá to, z čeho má jeho Otec radost. (1. Kor. 1:24; Jan 8:29) Jehova ví, že je rozdíl mezi tím, když nějaké rozhodnutí uděláme, a když podle něj skutečně jednáme. Ty, kdo se snaží zůstat pokorní a dělat to, co je správné, určitě odmění. (Přečti Matouše 7:21–23.) Proto stále přispívej k tomu, aby byl sbor místem, kde můžou všichni pokorně sloužit Jehovovi. Dělat to, o čem víme, že je správné, chce svůj čas a vyžaduje to trpělivost. Když se o to ale snažíme, je vidět, že jsme pokorní. A díky pokoře budeme šťastní teď i v budoucnosti.