1. Z čeho je vidět, že mezi sebou máme lásku?

BOŽÍ lid je velká duchovní rodina, ve které panuje láska. (1. Jana 4:16, 21) Ta se většinou neprojevuje několika heroickými činy, ale nesčetnými maličkostmi, jako jsou laskavá slova a skutky. Když jsme k druhým laskaví a ohleduplní, stáváme se „napodobiteli Boha jako milované děti“. (Ef. 5:1)

2. Jak dal Ježíš najevo, že miluje lidi tak jako Bůh?

² Jehovu dokonale napodoboval jeho Syn Ježíš. Řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím..., neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Mat. 11:28, 29) Když napodobujeme Kristův příklad a jednáme „ohleduplně s poníženým“, náš nebeský Otec z nás má radost a my cítíme hluboké štěstí. (Žalm 41:1) Podívejme se teď, jak můžeme brát ohled na druhé v rodině, ve sboru a ve službě.

3. Jak může být manžel ohleduplný k manželce? (Viz úvodní obrázek.)

³ Manželé by měli být k ostatním v rodině ohleduplní a tím jim dávat dobrý příklad. (Ef. 5:25; 6:4) Bible je mimo jiné vybízí, aby se svojí manželkou žili „podle poznání“. Toto slovní spojení se dá přeložit také jako „chovat se k ní ohleduplně, chápat ji“. (1. Petra 3:7) Pochopení a ohleduplnost jdou ruku v ruce. Chápavý manžel ví, že i když se od své manželky v mnoha ohledech liší, není lepší než ona. (1. Mojž. 2:18) Dává jí tedy najevo, že si všímá jejích pocitů a bere na ně ohled, a chová se k ní důstojně a s úctou. Jedna manželka z Kanady o svém manželovi řekla: „Nikdy moje pocity nezlehčuje ani neříká ‚Takhle by ses cítit neměla‘. Také mi pozorně naslouchá. Když mi pomáhá změnit názor na určitou věc, dělá to laskavě.“

4. Jak může manžel brát ohled na pocity svojí manželky, když jedná s jinými ženami?

⁴ Vnímavý manžel bere ohled na pocity své manželky také v situacích, kdy jedná s jinými ženami. Nikdy s nimi neflirtuje ani o ně neprojevuje nevhodný zájem, a to ani prostřednictvím sociálních sítí nebo jiných služeb na internetu. (Job 31:1) Je své manželce věrný – nejenom proto, že ji miluje, ale i proto, že miluje Boha a nenávidí, co je špatné. (Přečti Žalm 19:14; 97:10.)

5. Jak může manželka brát ohled na svého manžela?

⁵ Když manžel napodobuje Ježíše, který je jeho hlavou, bude pro manželku snazší mít k němu „hlubokou úctu“. (Ef. 5:22–25, 33) Pokud má k manželovi úctu, bude se k němu chovat ohleduplně – třeba v situacích, kdy se musí víc věnovat sborovým věcem nebo když má hlavu plnou starostí. Jeden manžel z Británie říká: „Občas manželka z mého chování pozná, že mě něco trápí. Pak se řídí zásadou z Přísloví 20:5, i když to někdy znamená, že musí počkat na vhodnou dobu, kdy si o tom popovídáme, pokud to tedy není něco důvěrného.“

6. Jak každý z nás může pomoct dětem, aby myslely na druhé a byly laskavé, a co dobrého to dětem přinese?

⁶ Když jsou rodiče ohleduplní jeden ke druhému, dávají tím pěkný příklad svým dětem. Zodpovědnost vést děti k ohleduplnosti mají především oni. Můžou je například učit, aby neběhaly v sále Království. Na nějakém společenském setkání můžou svým dětem říct, aby když si jdou nabrat jídlo, daly přednost starším bratrům a sestrám. Samozřejmě že úsilí rodičů můžou podpořit všichni ve sboru. Když dítě například udělá něco ohleduplného, třeba podrží někomu dveře, měli bychom ho pochválit. To na něj může mít dobrý vliv a naučí se tak, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Sk. 20:35)

7. Jak byl Ježíš ohleduplný k hluchému muži a co se z toho učíme?

⁷ Jednou, když byl Ježíš v Dekapoli, lidé k němu „přivedli muže hluchého a s vadou řeči“. (Mar. 7:31–35) Ježíš ho uzdravil, ale ne před ostatními. Proč? Protože ten muž byl hluchý a před tolika lidmi se nejspíš cítil nepříjemně. Ježíš jeho pocity chápal, vzal ho „stranou od zástupu“ a tam ho uzdravil. My  samozřejmě nedokážeme druhé zázračně léčit. Ale můžeme – a měli bychom – brát ohled na potřeby a pocity našich spoluvěřících. Apoštol Pavel napsal: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům.“ (Hebr. 10:24) Ježíš chápal, jak se ten hluchý muž cítí, a jednal s ním ohleduplně. Dal nám v tom nádherný příklad.

8., 9. Jak můžeme brát ohled na věkem starší a nemocné? Uveď příklady.

⁸ Buď ohleduplný k věkem starším a nemocným. Nejvýznačnějším rysem křesťanského sboru není efektivita, ale láska. (Jan 13:34, 35) Láska nás podněcuje k tomu, abychom se co nejvíc snažili pomáhat bratrům a sestrám, kteří už mají svůj věk nebo zdravotní omezení, a oni tak mohli být na shromáždění a ve službě. To platí i v případě, že toho, co zvládnou, není mnoho. (Mat. 13:23) Michael, který je na invalidním vozíku, si velmi váží pomoci od rodiny a bratrů z jeho služební skupiny. Říká: „Díky tomu, co pro mě všichni dělají, můžu být na většině shromáždění a pravidelně ve službě. Nejradši mám službu na veřejnosti.“

⁹ V mnoha betelech jsou staří a nemocní bratři a sestry. Starostliví dozorci berou na tyto věrné služebníky ohled například tím, že pro ně organizují službu prostřednictvím dopisů a telefonu. „Vážíme si toho, že můžeme psát dopisy,“ říká Bill, kterému je 86 let a který píše dopisy do odlehlých oblastí. Nancy, které je skoro 90, říká: „Na psaní dopisů se nedívám jenom jako na zalepování obálek. Je to kazatelská služba. Lidé potřebují znát pravdu!“ Ethel, která se narodila v roce 1921, říká: „Bolest je součást mého života. Některé dny mám co dělat, abych se vůbec oblékla.“ Přesto ráda slouží prostřednictvím telefonu a několika lidem volá pravidelně. Barbara, které je 85, říká: „Jsem hodně nemocná, a tak je pro mě opravdu těžké chodit pravidelně do služby. Díky tomu, že sloužím po telefonu, se to dá zvládnout. Děkuju ti, Jehovo!“ V jednom betelu naši milovaní bratři a sestry pokročilého věku strávili ve službě za necelý rok 1 228 hodin, napsali 6 265 dopisů, uskutečnili víc než 2 000 telefonických hovorů a rozdali 6 315 publikací. Jehova měl z jejich úsilí určitě velkou radost. (Přísl. 27:11)

10. Jak můžeme přispět k tomu, aby bratři a sestry měli ze shromáždění co největší užitek?

¹⁰ Buď ohleduplný na shromáždění. Svou ohleduplností přispíváme k tomu, aby bratři a sestry měli ze shromáždění co největší užitek. Jak ji můžeme dávat najevo? Třeba tak, že přijdeme včas, abychom druhé zbytečně nerušili. Někdy se samozřejmě může stát, že kvůli nepředvídané situaci přijdeme pozdě. Ale pokud patříme k pravidelným opozdilcům, měli bychom se zamyslet nad tím, jak být ohleduplnější. Měj také na mysli, že těmi, kdo nás na shromáždění zvou, jsou Jehova a jeho Syn. (Mat. 18:20) A ti si určitě zaslouží, abychom k nim měli hlubokou úctu.

11. Proč by se bratři, kteří vyučují na shromáždění, měli řídit vybídkou v 1. Korinťanům 14:40?

¹¹ Když jsme ohleduplní k bratrům a sestrám, řídíme se vybídkou „ať se všechno děje slušně a uspořádaně“. (1. Kor. 14:40) Bratři, kteří mají nějaký  bod programu, tento pokyn poslouchají tím, že skončí včas. Projeví tak ohled nejen dalšímu řečníkovi, ale i celému sboru. Některé naše spoluvěřící čeká po shromáždění ještě dlouhá cesta domů. Jiní jsou závislí na veřejné dopravě. A ještě další mají nevěřícího manželského partnera, který na ně netrpělivě čeká.

12. Proč si starší zaslouží, abychom na ně brali „mimořádný ohled v lásce“? (Viz rámeček „ Ber ohled na ty, kdo poskytují vedení“.)

¹² Starší tvrdě pracují pro sbor a ve službě, a tak si zaslouží naši úctu a lásku. (Přečti 1. Tesaloničanům 5:12, 13.) Za to všechno, co pro tebe dělají, jsi určitě velmi vděčný. Můžeš to dát najevo tak, že je budeš poslouchat a podporovat, protože „oni stále dávají pozor na [naše] duše jako ti, kteří se budou zodpovídat“. (Hebr. 13:7, 17)

13. Co se můžeme naučit z toho, jak se k lidem choval Ježíš?

¹³ Prorok Izajáš o Ježíšovi předpověděl: „Nalomený rákos nedolomí; a pokud jde o pohasínající lněný knot, ten nezhasí.“ (Iz. 42:3) Ježíš lidi miloval, a proto k nim byl soucitný. Chápal pocity těch, kdo byli jako nalomený rákos nebo pohasínající knot. Díky tomu byl ohleduplný, laskavý a trpělivý. I děti ho měly rády. (Mar. 10:14) My pochopitelně nedokážeme lidem rozumět tak dobře jako Ježíš ani nejsme tak dobrými učiteli. Ale můžeme – a měli bychom – být ohleduplní k lidem v našem obvodu. Patří k tomu tři věci: jak, kdy a jak dlouho s nimi mluvíme.

14. Proč by nám mělo velmi záležet na tom, jak s lidmi mluvíme?

¹⁴ Jak bychom s lidmi měli mluvit? Na světě jsou miliony lidí, kteří jsou  „sedření a ... zmítáni sem a tam“ zkorumpovanými a bezcitnými obchodníky a politickými nebo náboženskými vůdci. (Mat. 9:36) V důsledku toho jsou mnozí lidé cyničtí a cítí beznaděj. Je proto velmi důležité, aby z našich slov i tónu hlasu byla patrná laskavost a soucit. Hodně lidí zaujme dobrá zpráva nejenom proto, že dobře známe Bibli nebo dokážeme logicky argumentovat, ale také proto, že se o ně upřímně zajímáme a chováme se ohleduplně.

15. Jak můžeme brát ohled na lidi ve službě?

¹⁵ Ohleduplnost můžeme ve službě dávat najevo mnoha způsoby. Skvělou vyučovací pomůckou jsou například otázky, ale měly by být taktní a uctivé. Jeden průkopník měl obvod, kde mnozí lidé byli nesmělí a rezervovaní, a tak se naučil pokládat jim takové otázky, které je neuváděly do rozpaků. Neptal se na to, na co by lidé možná neuměli odpovědět nebo na co by odpověděli nesprávně. Místo otázek typu „Znáte Boží jméno?“ nebo „Víte, co je Boží království?“ říkal něco jako „Z Bible jsem se dozvěděl, že Bůh má jméno. Můžu vám ukázat, jak se jmenuje?“. Samozřejmě že kultury i lidé se liší, a tak není třeba vytvářet nějaká pravidla. Vždycky bychom ale měli být ohleduplní a uctiví. K tomu je zapotřebí místní lidi dobře poznat.

16., 17. Jak může naše ohleduplnost k lidem v obvodu ovlivnit to, a) kdy zazvoníme u jejich dveří? b) jak dlouho se u nich zdržíme?

¹⁶ Kdy bychom měli sloužit dům od domu? Při této službě jsme nezvanými hosty. Je proto důležité, abychom zvonili u dveří v době, kdy je pravděpodobnější, že lidé si budou chtít povídat. (Mat. 7:12) Je to například tak, že lidé ve tvém obvodu si o víkendu rádi pospí? Pokud ano, možná bude lepší, když začneš službou na ulici nebo na veřejnosti anebo zajdeš na opětovnou návštěvu k někomu, o kom víš, že to na něj není brzo.

¹⁷ Jak dlouho bychom se měli zdržet? Hodně lidí má nabitý časový plán, a tak může být dobré zdržet se jen krátce, zvlášť při prvním rozhovoru. Je lepší odejít dřív než zůstat příliš dlouho. (1. Kor. 9:20–23) Když lidé vidí, že jsme vnímaví k jejich okolnostem nebo k tomu, že mají hodně práce, možná nás rádi uvidí i příště. Pokud projevujeme vlastnosti, které jsou ovocem Božího ducha, budeme skutečně Božími spolupracovníky, a možná prostřednictvím nás Jehova někoho dokonce přitáhne k pravdě. (1. Kor. 3:6, 7, 9)

18. Když jsme k druhým ohleduplní, jaká odměna nás čeká?

¹⁸ Co nejvíc se tedy snažme být k druhým ohleduplní – v rodině, ve sboru a ve službě. Díky tomu budeme bohatě odměněni teď i v budoucnosti. Zažijeme to, o čem se píše v Žalmu 41:1, 2: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým; v den neštěstí mu Jehova opatří únik. ... Bude prohlášen za šťastného na zemi.“