Přejít k článku

Přejít na obsah

37. STUDIJNÍ ČLÁNEK

PÍSEŇ Č. 118 „Dej nám víc víry“

Dopis, který nám pomůže věrně vytrvat až do konce

Dopis, který nám pomůže věrně vytrvat až do konce

„Až do konce [si] udržíme přesvědčení, které jsme měli na začátku.“ (HEBR. 3:14)

HLAVNÍ MYŠLENKA

Rady, které jsou v dopise Hebrejcům, nám pomůžou věrně vytrvat až do konce tohohle systému.

1., 2. a) Jaká byla situace v Judeji, když apoštol Pavel psal dopis Hebrejcům? b) Proč tenhle dopis přišel v tu pravou chvíli?

 HEBREJŠTÍ křesťané, kteří žili v Jeruzalémě a Judeji, měli po Ježíšově smrti spoustu problémů. Krátce potom, co byl založený křesťanský sbor, vypuklo kruté pronásledování. (Sk. 8:1) O nějakých 20 let později měli ekonomické problémy, možná kvůli hladomoru, který předtím sužoval zemi. (Sk. 11:27–30) Kolem roku 61 n. l. se situace uklidnila, jenže ne nadlouho. Někdy v té době Jehova vedl apoštola Pavla, aby Hebrejcům poslal dopis – dopis, který měl přijít v pravou chvíli. Jak to?

2 Ten klid, ve kterém žili, měl brzo skončit. Blížilo se totiž zničení židovského systému, které Ježíš předpověděl. (Luk. 21:20) A tak jim Pavel napsal praktické rady, které jim mohly pomoct tohle těžké období zvládnout. Samozřejmě ani on, ani křesťané v Judeji nevěděli, kdy přesně k tomu dojde. Ale ten zbývající čas mohli využít, aby se na to připravili. Mohli pracovat na vlastnostech, jako je víra a vytrvalost. (Hebr. 10:25; 12:1, 2)

3. Proč by nás měl zajímat dopis Hebrejcům?

3 My zažijeme ještě větší soužení než to, kterým si museli projít hebrejští křesťané. (Mat. 24:21; Zjev. 16:14, 16) Rady, které od Jehovy dostali, můžou pomoct i nám. A tak se pojďme na některé z nich podívat.

„SMĚŘUJME KE ZRALOSTI“

4. Co museli řešit Židé, kteří se stali křesťany? (Viz taky obrázek.)

4 Židé, kteří se stali křesťany, museli udělat obrovské změny a to rozhodně nebylo jednoduché. Určitou dobu totiž byli Židé Jehovův vyvolený národ. Jeruzalém bylo mimořádné místo. Vládli odtud králové, které Jehova dosadil, a byl tam i chrám, středisko pravého uctívání. Všichni věrní Židé se řídili Mojžíšovým zákonem, tak jak jim ho vysvětlovali jejich náboženští vůdci. Mělo to vliv na celý jejich život – na to, co jedli, jak vnímali obřízku, a dokonce jak se chovali k lidem z jiných národů. Ale po Ježíšově smrti už Jehova nepřijímal oběti, které se předkládaly v chrámu. Židé, kteří se stali křesťany, museli změnit způsob, jak Jehovu uctívali. (Hebr. 10:1, 4, 10) Vůbec to nebylo lehké. I takoví zralí křesťané, jako byl apoštol Petr, s tím občas bojovali. (Sk. 10:9–14; Gal. 2:11–14) Kvůli všem těmhle změnám se stali terčem pronásledování židovských náboženských vůdců.

Křesťané museli pevně věřit pravdě z Božího Slova a zavrhnout falešné učení židovských náboženských vůdců (4. a 5. odstavec)


5. Na koho si křesťané museli dávat pozor?

5 Hebrejští křesťané byli mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně byli židovští náboženští vůdci, kteří se k nim chovali jako k odpadlíkům. A na druhé byli někteří uznávaní křesťané, kteří dál prosazovali Mojžíšův zákon, možná proto, aby se vyhnuli pronásledování. (Gal. 6:12) Co mohlo křesťanům pomoct, aby zůstali věrní Jehovovi?

6. K čemu Pavel povzbuzoval spolukřesťany? (Hebrejcům 5:14–6:1)

6 V dopise Hebrejcům Pavel povzbuzoval bratry a sestry, aby studovali Boží Slovo a přemýšleli o něm. (Přečti Hebrejcům 5:14–6:1.) Citoval z Hebrejských písem a vysvětlil, proč je to, jak uctívají Jehovu křesťané, mnohem lepší, než jak ho uctívají Židé. a Pavlovi bylo jasné, že křesťané musí pravdu z Písma dál poznávat a líp jí rozumět, aby dokázali rozpoznat falešné učení a zavrhnout ho.

7. Na co si dneska musíme dávat pozor?

7 My jsme v podobné situaci jako křesťané v Judeji. Jsme obklopení informacemi a názory, které jdou úplně proti tomu, co si myslí Jehova. Někteří lidé říkají, že svědkové Jehovovi jsou mimo, protože se drží toho, co Bible říká o sexu. To, jak věci vnímá svět, se čím dál víc vzdaluje od Božích dokonalých norem. (Přísl. 17:15) A tak je hodně důležité, abychom dokázali nesprávné názory rozpoznat a zavrhnout. Nesmíme dovolit, abychom kvůli tomu, že s námi někdo nesouhlasí, ztratili odvahu a přestali Jehovovi sloužit. (Hebr. 13:9)

8. Co nám pomůže stát se duchovně zralými křesťany?

8 Pavel hebrejské křesťany vybízel, aby se z nich stali duchovně zralí lidé. A na tom samém musíme pracovat i my. Znamená to do hloubky studovat Bibli a snažit se přemýšlet tak jako Jehova. Tenhle proces rozhodně nekončí tím, že se mu zasvětíme a dáme se pokřtít. Bez ohledu na to, jak dlouho známe pravdu, všichni musíme Boží Slovo pravidelně číst a studovat. (Žalm 1:2) Dobré studijní návyky nám pomůžou posílit vlastnost, kterou apoštol Pavel v dopise Hebrejcům tak zdůrazňoval – víru. (Hebr. 11:1, 6)

„MAJÍ VÍRU A ZACHRÁNÍ SI ŽIVOT“

9. Proč křesťané potřebovali silnou víru?

9 Křesťané v Judeji potřebovali silnou víru, aby přežili extrémně náročné období, které je čekalo. (Hebr. 10:37–39) Ježíš svým následovníkům řekl, že až uvidí Jeruzalém obležený vojsky, mají utéct do hor. Jeho rada se týkala všech křesťanů, ať už žili ve městě, nebo na venkově. (Luk. 21:20–24) Jenže v takových situacích bylo běžné, že se lidé utíkali schovat do města, protože bylo chráněné hradbami. Takže utéct do hor se zdálo nelogické a chtělo to obrovskou víru.

10. K čemu by křesťany měla vést silná víra? (Hebrejcům 13:17)

10 Co dalšího hebrejští křesťané potřebovali, aby přežili? Důvěřovat těm, které Ježíš pověřil, aby je vedli. Tihle muži jim pravděpodobně dávali konkrétní pokyny, kdy a jak utéct. (Přečti Hebrejcům 13:17.) Řecký výraz z Hebrejcům 13:17, který je přeložený jako „poslouchejte“, v sobě nese myšlenku, že člověk s přesvědčením poslouchá ty, od kterých dostává pokyny, protože jim důvěřuje. Znamená to víc než poslechnout někoho jenom proto, že má právo nám dát nějaký pokyn. Takže křesťané se museli naučit důvěřovat starším ještě předtím, než se situace zhoršila. Pokud byli zvyklí poslouchat jejich pokyny v období klidu, bylo pro ně mnohem jednodušší dělat to v období krize.

11. Proč dnes křesťané potřebují silnou víru?

11 I my potřebujeme víru. Varování, že přijde konec, dneska většina lidí odmítá, a dokonce se mu vysmívá. (2. Petra 3:3, 4) A i když některé detaily o tom, jak bude velké soužení probíhat, Jehova odhalil, hodně toho nevíme. A tak musíme mít silnou víru, že konec tohohle světa přijde v tu správnou chvíli a že se o nás Jehova postará. (Hab. 2:3)

12. Co nám pomůže přežít velké soužení?

12 Taky musíme posilovat svoji víru v to, že nás Jehova vede prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) Židovští křesťané nejspíš dostali konkrétní pokyny, co dělat, když přitáhli Římané. Až začne velké soužení, i my možná dostaneme konkrétní pokyny, které nám zachrání život. Právě teď je čas, abychom posilovali svoji důvěru v bratry, kteří nás v Boží organizaci vedou. Nemůžeme čekat, že když jim nedůvěřujeme a neposloucháme je teď, tak nám to během velkého soužení půjde.

13. Proč byla rada z Hebrejcům 13:5 namístě?

13 Co dalšího mohlo židovským křesťanům pomoct, zatímco čekali na signál k útěku? Měli vést jednoduchý „život bez lásky k penězům“. (Přečti Hebrejcům 13:5.) Někteří z nich zažili hladomor a chudobu. (Hebr. 10:32–34) I když toho předtím byli ochotní pro dobrou zprávu hodně vytrpět, někteří si možná začali myslet, že je peníze ochrání. Ale bohatství je před blížící se zkázou ochránit nemohlo. (Jak. 5:3) Pro ty, kdo milovali hmotné věci, bylo nejspíš mnohem těžší utéct a nechat svůj dům a všechno ostatní za sebou.

14. Jak se silná víra projeví na našem vztahu k majetku?

14 Ve velkém soužení peníze nebudou mít žádnou hodnotu. Bible říká, že lidé „své stříbro vyhází do ulic“, protože jim dojde, že „ani jejich stříbro, ani jejich zlato je nezachrání v den Jehovovy zloby“. (Ezek. 7:19) Takže pokud budeme pevně věřit, že Jehova brzo zničí tenhle zkažený svět, nebudeme si myslet, že peníze jsou to nejdůležitější. Místo abychom se zaměřovali na to, mít jich co nejvíc, měli bychom se rozhodovat tak, abychom mohli žít jednoduše a vyrovnaně. Třeba se nebudeme zbytečně zadlužovat ani si pořizovat spoustu věcí, o které bychom se pak museli starat. Taky si musíme dávat pozor, abychom neměli silný citový vztah k věcem, které už máme. (Mat. 6:19, 24) S blížícím se koncem tohohle světa se budeme muset rozhodnout, jestli důvěřovat Jehovovi, nebo svému majetku.

„POTŘEBUJETE … VYTRVALOST“

15. Proč křesťané v Judeji potřebovali vytrvalost?

15 Jak se situace v Judeji zhoršovala, křesťané museli ve službě Jehovovi vytrvávat. (Hebr. 10:36) Někteří už silné pronásledování zažili, ale hodně jich přijalo křesťanství v období relativního klidu. Pavel jim řekl, že i když už si nějakými zkouškami prošli, musí s pronásledováním počítat a být připravení zůstat věrní až do smrti stejně jako Ježíš. (Hebr. 12:4) Nicméně jak křesťanů přibývalo, Židé, kteří jim odporovali, čím dál víc zuřili a byli fanatičtější. Pár let předtím, než Pavel napsal dopis Hebrejcům, byl v Jeruzalémě a napadl ho dav. Víc než 40 Židů se zapřisáhlo, „že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí“. (Sk. 22:22; 23:12–14) I během takového náboženského fanatismu a nenávisti se křesťané potřebovali scházet, aby společně uctívali Jehovu. Taky měli kázat dobrou zprávu a udržovat svoji víru silnou.

16. Jak nám může dopis Hebrejcům pomoct, abychom měli správný pohled na pronásledování? (Hebrejcům 12:7)

16 Co mohlo židovským křesťanům pomoct, aby během pronásledování vytrvali? Pavel věděl, že musí mít na zkoušky ten správný pohled. A tak jim vysvětlil, že když křesťané trpí, Bůh to může využít, aby je vyškolil. (Přečti Hebrejcům 12:7.) Můžou díky tomu pracovat na vlastnostech, které se mu líbí. Takže když se hebrejští křesťané zaměřovali na to, k čemu dobrému měly zkoušky vést, bylo pro ně jednodušší vytrvat. (Hebr. 12:11)

17. Co Pavel věděl o tom, jak zvládnout pronásledování?

17 Pavel vybízel židovské křesťany, aby byli odvážní a nevzdávali se, když zkoušky přijdou. Právě on jim k tomu měl co říct. Dřív křesťany pronásledoval, a tak věděl, co je může potkat. Taky věděl, jak pronásledování zvládnout. Vždyť potom, co se stal křesťanem, ho sám v různých podobách zažil! (2. Kor. 11:23–25) Takže když je vybízel, aby vytrvali, nebyla to pro něj jenom teorie. Taky jim připomněl, že se musí spoléhat na Jehovu, a ne na sebe. Pavel mohl s odvahou říct: „Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát.“ (Hebr. 13:6)

18. S čím musíme počítat a jak nám to pomůže vytrvat?

18 Někteří naši bratři jsou pronásledovaní právě teď. Jak jim můžeme ukázat, že je máme rádi? Tak, že se za ně budeme modlit, a když to půjde, pomůžeme jim prakticky. (Hebr. 10:33) Ale Bible jasně říká, že „všichni, kdo chtějí žít v oddanosti Bohu jako učedníci Krista Ježíše, budou pronásledováni“. (2. Tim. 3:12) Takže se na to, co je před námi, musíme připravit všichni. Dál naprosto důvěřujme Jehovovi a buďme přesvědčení, že s jeho pomocí zvládneme cokoli. V ten správný čas přinese úlevu všem svým věrným služebníkům. (2. Tes. 1:7, 8)

19. Co konkrétně můžeme dělat, abychom se připravili na velké soužení? (Viz taky obrázek.)

19 Dopis, který Pavel napsal Hebrejcům, určitě pomohl křesťanům v prvním století připravit se na extrémně náročné období, které je čekalo. Pavel vybízel svoje bratry, aby pravdu z Písma poznávali a ještě líp jí rozuměli. Díky tomu mohli rozpoznat učení, které by podkopalo jejich víru, a zavrhnout ho. Pavel je kromě toho povzbuzoval, ať svoji víru posilují, aby mohli rychle reagovat na pokyny od Ježíše a od bratrů, kteří vedli křesťanský sbor. A taky jim vysvětlil, že když se budou na zkoušky dívat jako na příležitost nechat se školit naším milujícím Otcem, pomůže jim to vytrvat. Když se těmihle radami z Bible budeme řídit i my, věrně vytrváme až do konce. (Hebr. 3:14)

Věrní křesťané byli za svoji vytrvalost odměněni. Potom co utekli z Judeje, se dál scházeli. Co se z toho můžeme naučit? (19. odstavec)

PÍSEŇ Č. 126 Buďme bdělí, zůstaňme pevní

a Jenom v první kapitole Pavel citoval z Hebrejských písem nejmíň sedmkrát, aby dokázal, že je křesťanství lepší než judaismus. (Hebr. 1:5–13)