Choďme v moudrosti vůči světu
Choďme v moudrosti vůči světu
„Choďte dále v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně.“ — KOLOSANŮM 4:5.
1. Čemu museli první křesťané čelit a jakou radu dal Pavel sboru v Kolosech?
PRVNÍ křesťané, kteří žili ve městech římské říše, museli neustále čelit modlářství, nemravnému požitkářství a pohanským obřadům a zvykům. Ti, kdo žili v Kolosech, městě ve středozápadní Malé Asii, se nepochybně setkali s uctíváním bohyně matky a se spiritismem, které provozovali domorodí Frýgové, s pohanskou filozofií řeckých usedlíků a s judaismem židovské kolonie. Apoštol Pavel dal členům křesťanského sboru radu, aby chodili „dále v moudrosti“ vůči takovým lidem, kteří byli „vně“. — Kolosanům 4:5.
2. Proč svědkové Jehovovi musí dnes chodit v moudrosti vůči lidem, kteří jsou vně?
2 Svědkové Jehovovi se dnes setkávají s podobnými nesprávnými praktikami, a dokonce ještě ve větší míře. Proto i oni musí projevovat moudrost ve svém vztahu vůči lidem, kteří jsou vně pravého křesťanského sboru. Mnozí lidé z náboženských a politických organizací a také lidé pracující ve sdělovacích prostředcích se staví proti svědkům Jehovovým. Buď přímým útokem, anebo častěji narážkami se někteří z těchto protivníků snaží poskvrnit jejich pověst a snaží se proti nim vyvolat předsudky. Stejně jako byli raní křesťané neoprávněně pokládáni za fanatickou, a dokonce za nebezpečnou ‚sektu‘, stávají se i dnes svědkové Jehovovi často předmětem předsudků a mylných představ. — Skutky 24:14; 1. Petra 4:4.
Překonávejme předsudky
3, 4. a) Proč pravé křesťany nebude svět nikdy milovat, ale o co bychom se měli snažit? b) Co jedna spisovatelka napsala o svědkyních Jehovových vězněných v jednom nacistickém koncentračním táboře?
3 Praví křesťané neočekávají, že je bude milovat svět, který „leží v moci toho ničemného“, jak to uvádí apoštol Jan. (1. Jana 5:19) Bible však křesťany povzbuzuje, aby se snažili získat jednotlivé lidi na stranu Jehovy a jeho čistého uctívání. Děláme to jednak přímým vydáváním svědectví, a jednak svým dobrým chováním. Apoštol Petr napsal: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky.“ — 1. Petra 2:12.
4 V knize Forgive—But Do Not Forget (Odpusť, ale nezapomeň) se spisovatelka Sylvia Salvesenová vyjádřila o svědkyních, které s ní byly vězněny v jednom nacistickém koncentračním táboře: „Ty dvě, Käthe a Margarethe, a mnohé další mi hodně pomohly — nejen svou vírou, ale i v praktických záležitostech. Opatřily nám první čisté hadříky na naše zanícené rány. . . Stručně řečeno, byly jsme mezi osobami, které nám přály a které nám dávaly své přátelské pocity najevo svým jednáním.“ To je opravdu vynikající svědectví od lidí, „kteří jsou vně“!
5, 6. a) Jaké dílo dovršuje Kristus v současné době a na co bychom neměli zapomínat? b) Jaký postoj bychom měli mít vůči lidem ze světa a proč?
5 Předsudky můžeme do značné míry rozptýlit, když se chováme moudře vůči těm, kdo jsou vně. Jistě, žijeme v době, kdy náš panující Král, Kristus Ježíš, odděluje lidi z národů, „právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů“. (Matouš 25:32) Ale nikdy nezapomínejme, že Soudcem je Kristus; on rozhoduje, kdo jsou „ovce“ a kdo jsou „kozli“. — Jan 5:22.
6 To by mělo ovlivňovat náš postoj vůči lidem, kteří nepatří k Jehovově organizaci. Možná o nich smýšlíme jako o světských lidech, ale i oni patří ke světu lidstva, který „Bůh. . . tak velice miloval. . . , že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Je mnohem lepší lidi pokládat za případné ovce než opovážlivě rozhodnout, že jsou kozlové. Někteří lidé, kteří se kdysi ostře stavěli proti pravdě, jsou dnes oddanými svědky. A mnozí z nich byli nejprve získáni laskavým jednáním — ještě před tím, než reagovali na jakékoli přímé svědectví. Podívej se například na obrázek na straně 18.
Horliví, ale ne útoční
7. Jakou kritiku vyjádřil papež, ale jaká otázka se nám nabízí?
7 Papež Jan Pavel II. kritizoval sekty všeobecně, a svědky Jehovovy zejména, když se vyjádřil: „Téměř agresivní horlivost, s níž někteří vyhledávají nové přívržence, když chodí dům od domu anebo když na nárožích zastavují chodce, je sektářskou napodobeninou apoštolské a misionářské zanícenosti.“ Nabízí se otázka: Jestliže jsme „napodobeninou apoštolské a misionářské zanícenosti“, kde je tedy pak možné najít skutečnou evangelizační horlivost? Určitě ne mezi katolíky a ostatně ani mezi protestanty nebo mezi členy pravoslavných církví.
8. Jak bychom měli vykonávat naši svědeckou službu dům od domu a v jaký výsledek přitom můžeme doufat?
8 Chceme-li však vyvrátit jakékoli obvinění z agresivnosti v naší svědecké práci, měli bychom být ve svém přístupu k lidem vždy laskaví, uctiví a zdvořilí. Učedník Jakub napsal: „Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění? Ať projeví svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti.“ (Jakub 3:13) Apoštol Pavel nás vybízí, abychom „nebyli útoční“. (Titovi 3:2) Než otevřeně odsoudit přesvědčení člověka, jemuž vydáváme svědectví, nebylo by například lepší projevit o jeho názory upřímný zájem? Pak dotyčnému člověku sdělíme dobrou zprávu, která je obsažena v Bibli. Když získáme k lidem s jiným přesvědčením pozitivní přístup a budeme jim projevovat patřičnou úctu, pomůžeme jim k lepšímu myšlenkovému rozpoložení, takže budou naslouchat, a snad rozpoznají, jakou hodnotu má poselství Bible. Výsledkem může být, že někteří začnou ‚oslavovat Boha‘. — 1. Petra 2:12.
9. Jak můžeme uplatnit radu, kterou dal Pavel a) v Kolosanům 4:5? b) a v Kolosanům 4:6?
9 Apoštol Pavel předložil radu: „Choďte dále v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně, a vykupujte pro sebe příhodný čas.“ (Kolosanům 4:5) Když J. B. Lightfoot vysvětloval závěrečnou část uvedeného vyjádření, napsal: „Nevynechte žádnou příležitost, kdy je možné říci a udělat to, co může podpořit Boží věc.“ (Kurzíva od nás.) Ano, musíme být připraveni v příhodný čas mluvit i jednat. K takové moudrosti patří i to, že si pro vykonávání návštěv volíme příhodnou denní dobu. Pokud je naše poselství odmítnuto, stalo se to proto, že je lidé neoceňují, anebo proto, že jsme přišli v době, která pravděpodobně nebyla nejpříhodnější? Pavel také napsal: „Ať je váš výrok vždy líbezný, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6) To vyžaduje rozvahu a opravdovou lásku k bližnímu. Poselství o Království vždy předkládejme s vlídností.
Projevujme úctu a buďme „přichystáni ke každému dobrému dílu“
10. a) Jakou radu dal apoštol Pavel křesťanům žijícím na Krétě? b) Jaký dávají svědkové Jehovovi příklad v tom, jak se řídí Pavlovou radou?
10 V biblických zásadách se nemůžeme dopouštět kompromisů. Naproti tomu bychom neměli zbytečně dělat spornou otázku ze záležitostí, které se křesťanské ryzosti netýkají. Apoštol Pavel napsal: „Dále jim [křesťanům na Krétě] připomínej, aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli přichystáni ke každému dobrému dílu, aby o nikom nemluvili urážlivě, nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem.“ (Titovi 3:1, 2) Znalec Bible E. F. Scott o této pasáži napsal: „Křesťané měli autoritu nejen poslouchat, ale také museli být přichystáni k jakémukoli dobrému dílu. To. . . znamená, že když to okolnosti vyžadovaly, měli být křesťané mezi prvními, kdo projevovali zájem o věci týkající se života společnosti. Neustále propukaly požáry, morové rány a nejrůznější pohromy, kdy všichni dobří občané toužili pomáhat svým bližním.“ Na celém světě dochází k mnoha katastrofám a mezi prvními, kdo poskytují materiální a praktickou výpomoc jsou svědkové Jehovovi. Pomáhají nejen svým bratrům, ale také lidem vně.
11, 12. a) Jak by se měli křesťané chovat k autoritám? b) Co patří do podřízenosti vůči autoritám, pokud jde o stavby sálů Království?
11 Stejná pasáž z Pavlova dopisu Titovi rovněž zdůrazňuje, jak je důležité osvojit si uctivý postoj k autoritám. Zvláště mladí křesťané, kteří se kvůli svému neutrálnímu postoji dostanou před soudce, musí dbát o to, aby chodili v moudrosti vůči těm, kdo jsou vně. Mladí mohou pověst Jehovova lidu značně zlepšit, anebo ji také mohou poškodit — svým zevnějškem, chováním i tím, jakým způsobem s takovými autoritami mluví. Měli by dávat „čest tomu, kdo vyžaduje takovou čest“, a měli by se obhajovat s hlubokou úctou. — Římanům 13:1–7; 1. Petra 2:17; 3:15.
12 Mezi „autority“ patří i místní správní úředníci. Nyní se staví stále více sálů Království, a proto je nevyhnutelné jednat s místními úřady. Starší často narážejí na předsudky. Ale zjistilo se, že v případech, kdy zástupci sboru naváží s úřady dobrý vztah a spolupracují s odborem územního plánování, lze tyto předsudky rozptýlit. Často přitom dostanou pěkné svědectví lidé, kteří předtím o svědcích Jehovových a o jejich poselství věděli velmi málo anebo nevěděli vůbec nic.
‚Je-li to možné, buďte vůči všem pokojní‘
13, 14. Jakou radu dal Pavel křesťanům v Římě a jak ji můžeme uplatnit ve svých vztazích k lidem, kteří jsou vně?
13 Křesťanům žijícím v pohanském Římě dal Pavel následující radu: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí. Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem. Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; chci oplatit, říká Jehova.‘ Ale ‚je-li tvůj nepřítel hladový, nakrm ho; je-li žíznivý, dej mu něco napít; vždyť tímto jednáním nakupíš žhavé uhly na jeho hlavu.‘ Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ — Římanům 12:17–21.
14 Při styku s lidmi, kteří jsou vně, se jako praví křesťané nevyhnutelně setkáme s odpůrci. Ve výše uvedené pasáži Pavel ukazuje, že je moudré snažit se překonávat odpor laskavým jednáním. Takové laskavé jednání může jako žhavé uhly roztavit, oblomit nepřátelství a naklonit odpůrce k tomu, aby měl k Jehovovu lidu laskavější postoj, a snad u něj může dokonce vzbudit zájem o dobrou zprávu. Když se to stane, pak je zlo přemoženo dobrem.
15. Kdy by měli být křesťané zvláště dbalí, aby chodili moudře vůči lidem, kteří jsou vně?
15 Chodit v moudrosti vůči lidem vně je zvlášť důležité v domácnostech, kde jeden z manželů dosud nepřijal pravdu. Jestliže lidé zachovávají biblické zásady, stávají se lepšími manžely, lepšími manželkami, lepšími otci, lepšími matkami. Děti jsou zase poslušnější a ve škole studují usilovněji. Nevěřící člověk by měl jasně vidět, jaký blahodárný vliv mají biblické zásady na člověka věřícího. Proto mohou být někteří „získáni beze slova chováním“ Bohu oddaných rodinných příslušníků. — 1. Petra 3:1, 2.
„Konejme dobro všem“
16, 17. a) Jaké oběti se Bohu líbí? b) Jak bychom měli ‚konat dobro‘ našim bratrům a také lidem, kteří jsou vně?
16 Největší dobro, které můžeme pro svého bližního vykonat, je přinést mu poselství života a poučit ho o smíření s Jehovou Bohem prostřednictvím Ježíše Krista. (Římanům 5:8–11) Apoštol Pavel nám proto říká: „Jeho [Kristovým] prostřednictvím vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ (Hebrejcům 13:15) Pavel dodává: „A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ (Hebrejcům 13:16) Kromě toho, že veřejně vydáváme svědectví, neměli bychom zapomínat „konat dobro“. To je nedílnou součástí obětí, které se Bohu líbí.
17 Je jen přirozené, že konáme dobro pro své duchovní bratry, kteří možná strádají citově, duchovně, tělesně nebo hmotně. Pavel na to poukazoval, když napsal: „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10; Jakub 2:15, 16) Neměli bychom však opomíjet tato slova: „Konejme dobro všem.“ Nějaký laskavý skutek, který vykonáme pro příbuzného, pro souseda nebo spolupracovníka, by mohl ve velké míře rozptýlit předsudky onoho člověka proti nám a otevřít mu srdce vůči pravdě.
18. a) Jakým nebezpečím bychom se měli vyhýbat? b) Jak můžeme využívat křesťanskou dobrotu jako oporu při naší veřejné svědecké činnosti?
18 K tomu ovšem není nutné, abychom se s lidmi, kteří jsou vně, přátelili úzce. Taková společenství s sebou nesou možná nebezpečí. (1. Korinťanům 15:33) A nemáme v úmyslu být přáteli světa. (Jakub 4:4) Ale při kázání nám může být oporou naše křesťanská dobrota. V některých zemích je stále obtížnější mluvit s lidmi v jejich domácnostech. Některé činžovní domy jsou chráněny zařízeními, která nám brání v kontaktu s obyvateli. V rozvinutých zemích je možné ke kázání využít telefon. Ve většině zemí lze vydávat svědectví na ulicích. Jestliže jednáme příjemně a jsme zdvořilí, laskaví a nápomocní jiným, otvírá to ve všech zemích příležitosti k rozptýlení předsudků a k vydání znamenitého svědectví.
Umlčujme odpůrce
19. a) Co můžeme očekávat vzhledem k tomu, že se nechceme za každou cenu zalíbit lidem? b) Jak bychom se měli snažit, abychom následovali Danielův příklad a uplatňovali Petrovu radu?
19 Svědkové Jehovovi neusilují o to, aby se zalíbili lidem, ale ani se lidí nebojí. (Přísloví 29:25; Efezanům 6:6) Plně si uvědomují, že přes všechno své úsilí být příkladnými plátci daní a dobrými občany budou o nich odpůrci šířit zlomyslné lži a mluvit o nich pohrdlivě. (1. Petra 3:16) S tímto vědomím se snaží napodobovat Daniela, o němž jeho nepřátelé řekli: „Na tom Danielovi nenajdeme vůbec žádnou záminku, musíme ji proti němu najít leda v zákoně jeho Boha.“ (Daniel 6:5) Nikdy se nedopustíme kompromisu v biblických zásadách, abychom se zalíbili lidem. Na druhé straně neusilujeme o nějaké mučednictví. Snažíme se žít pokojně a dbát na apoštolskou radu: „Vždyť taková je Boží vůle, abyste činěním dobra umlčovali nevědomou řeč nerozumných lidí.“ — 1. Petra 2:15.
20. a) O čem jsme přesvědčeni a jaké povzbuzení nám dal Ježíš? b) Jak můžeme dále chodit v moudrosti vůči lidem, kteří jsou vně?
20 Jsme přesvědčeni, že náš postoj oddělenosti od světa je v plném souladu s Biblí. Nachází podporu v dějinách křesťanů prvního století. Povzbuzují nás Ježíšova slova: „Ve světě máte soužení, ale vzchopte se! Zvítězil jsem nad světem.“ (Jan 16:33) Nebojíme se. „Vskutku, který člověk vám uškodí, jestliže se stanete horlivými pro dobro? Ale i kdybyste měli trpět pro spravedlnost, jste šťastni. Nebojte se však předmětu jejich strachu, ani se neznepokojujte. Ve svém srdci však posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:13–15) Když budeme jednat takovým způsobem, budeme dále chodit v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně.
K opakování
□ Proč musí svědkové Jehovovi chodit v moudrosti vůči lidem, kteří jsou vně?
□ Proč praví křesťané nemohou nikdy doufat, že je bude milovat svět, ale o co by se měli snažit?
□ Jaký postoj bychom měli mít k lidem ve světě a proč?
□ Proč bychom měli ‚konat dobro‘ nejen našim bratrům, ale také lidem, kteří jsou vně?
□ Jak nám může v našem veřejném svědeckém díle pomáhat, když budeme chodit moudře vůči lidem, kteří jsou vně?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 18]
Vlevo: Praví křesťané ve Francii pomáhají po záplavě svým sousedům
[Obrázek na straně 20]
Laskavé křesťanské jednání může ve velké míře rozptýlit předsudky
[Obrázek na straně 23]
Křesťané by měli být „přichystáni ke každému dobrému dílu“