Potřebujeme Jehovovu organizaci

UŽ JSTE někdy někoho slyšeli, jak říká, „Věřím v Boha, ale ne v organizované náboženství“? Podobný názor často vyjadřují lidé, kteří kdysi rádi chodili do kostela, ale kteří byli rozčarováni tím, že jejich náboženství neuspokojilo jejich duchovní potřeby. Ačkoli jsou zklamáni náboženskými organizacemi všeobecně, mnozí z nich tvrdí, že stále chtějí uctívat Boha. Myslí si však, že je lepší uctívat ho po svém než ve spojení s církví nebo jinou organizací.

Co říká Bible? Chce Bůh, aby křesťané byli ve spojení s nějakou organizací?

První křesťané měli užitek z toho, že byli organizováni

O Letnicích 33 n. l. Jehova svého svatého ducha nevylil na několik odloučených věřících, ale vylil ho na skupinu mužů a žen, kteří se sešli „na tomtéž místě“, konkrétně v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. (Skutky 2:1) V té době byl zformován křesťanský sbor, který se stal mezinárodní organizací. To bylo pro tyto první učedníky skutečným požehnáním. Proč? Kvůli jedné věci. Dostali důležité pověření — kázat dobrou zprávu o Božím Království nakonec „po celé obydlené zemi“. (Matouš 24:14) Nově obrácení křesťané se mohli od zkušených spoluvěřících ve sboru učit, jak kazatelské dílo vykonávat.

Brzy se poselství o Království rozšířilo daleko za zdi Jeruzaléma. Mezi roky 62 a 64 n. l. apoštol Petr napsal svůj první dopis křesťanům, kteří byli „rozptýleni v Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii“, což byly oblasti, které se rozkládaly na území dnešního Turecka. (1. Petra 1:1) Věřící byli také v Palestině, Libanonu, Sýrii, na Kypru, v Řecku, na Krétě a v Itálii. V letech 60–61 n. l. napsal Pavel Kolosanům, že dobrá zpráva byla „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23)

Druhý užitek ze spojení s organizací měli křesťané z povzbuzení, které si mohli navzájem předávat. Křesťané mohli ve spojení se sborem slyšet podnětné proslovy, společně studovat svaté Písmo, vzájemně si vyprávět zkušenosti posilující víru a společně se modlit. (1. Korinťanům, kapitola 14) A zralí muži měli ‚pást Boží stádo‘. (1. Petra 5:2)

Křesťané se jakožto členové sboru také poznávali a zamilovali si jeden druhého. Společenství se sborem první křesťané zdaleka necítili  jako břemeno, ale právě naopak — byli jím povzbuzováni a posilováni. (Skutky 2:42; 14:27; 1. Korinťanům 14:26; Kolosanům 4:15, 16)

Dalším důvodem, proč bylo potřeba sjednoceného celosvětového sboru neboli organizace, byla nutnost podporovat jednotu. Křesťané se učili ‚mluvit souhlasně‘. (1. Korinťanům 1:10) To bylo velmi důležité. Členové sboru měli odlišnou míru vzdělání a pocházeli z rozmanitého společenského prostředí. Mluvili různými jazyky a je jasné, že měli odlišné osobnosti. (Skutky 2:1–11) Občas vyjadřovali odlišné názory ve vší upřímnosti. Avšak při řešení takových rozporů křesťané dostali pomoc uvnitř sboru. (Skutky 15:1, 2; Filipanům 4:2, 3)

Závažné otázky, které nebyli schopni vyřešit místní starší, byly předneseny zralým cestujícím dozorcům, jako byl Pavel. Důležité naukové otázky se přednesly ústřednímu vedoucímu sboru, který sídlil v Jeruzalémě. Vedoucí sbor se zpočátku skládal z apoštolů Ježíše Krista, ale později byl rozšířen o starší muže jeruzalémského sboru. Každý sbor uznával Bohem danou autoritu vedoucího sboru a jeho zástupců, aby organizovali službu, jmenovali muže do služebních postavení a rozhodovali o naukových otázkách. Když byl nějaký problém vedoucím sborem vyřešen, sbory rozhodnutí přijaly a ‚zaradovaly se z povzbuzení‘. (Skutky 15:1, 2, 28, 30, 31)

Ano, v prvním století Jehova používal organizaci. Ale co dnes?

I dnes potřebujeme organizaci

Podobně jako křesťané v prvním století i svědkové Jehovovi dnes berou vážně pověření kázat dobrou zprávu o Království. Jedním způsobem, jímž tuto práci provádějí, je rozšiřování Biblí a biblických studijních pomůcek. A to vyžaduje organizaci.

Křesťanské publikace musí být pečlivě připravovány, kontrolovány, pokud jde o jejich přesnost, tištěny a pak dopravovány do sborů. A má-li se literatura doručit lidem, kteří ji chtějí číst, je třeba, aby zde byli dobrovolníci, kteří to udělají. Tímto způsobem se poselství o Království dostalo k milionům lidí. Zvěstovatelé dobré zprávy se snaží vykonávat kazatelskou činnost řádným způsobem a ujišťují se, že v žádné části obvodu se nepracuje příliš často, zatímco jiná část by se zanedbávala. To vše vyžaduje organizaci.

Jelikož „Bůh není stranický“, Bible a biblická literatura se musí překládat. (Skutky 10:34) Tento časopis je nyní k dispozici ve 132 jazycích a jeho přidružený časopis Probuďte se! se vydává v 83 jazycích. Proto je po celém světě potřeba dobře zorganizovaných překladatelských týmů.

Když se členové sboru účastní křesťanských shromáždění a sjezdů, povzbudí je to. Slyší zde podnětné biblické proslovy, společně studují Písmo, vyprávějí si povzbudivé zkušenosti a společně se modlí. A stejně jako jejich bratři v prvním století se i oni těší z návštěv milujících cestujících dozorců — z návštěv, které posilují víru. Dnešní křesťané tak jsou „jedním stádem jednoho pastýře“. (Jan 10:16)

Svědkové Jehovovi jsou samozřejmě stejně nedokonalí jako byli i první křesťané. Přesto pracují společně v jednotě. Výsledkem je, že dílo kázání o Království se vykonává po celé zemi. (Skutky 15:36–40; Efezanům 4:13)

[Obrázek na straně 31]

Dnešní křesťané jsou „jedním stádem jednoho pastýře“