Jsme takoví, kteří mají víru

Nabízejí poselství útěchy v Itálii

JEHOVA je „Bůh veškeré útěchy“. Jeho služebníci jsou „schopni utěšovat ty, kdo jsou v jakémkoli soužení“, protože se učí Boha napodobovat. (2. Korinťanům 1:3, 4; Efezanům 5:1) To je jeden z hlavních cílů kazatelského díla, které vykonávají svědkové Jehovovi.

Pomoc ženě v nouzi

Chudoba, válka a touha po lepším životě přiměla zvláště v posledních letech mnoho lidí k tomu, že se přestěhovali do bohatších zemí. Přizpůsobit se novým podmínkám ale není snadné. Manjola žila spolu s albánskými krajany ve městě Borgomanero. Protože žila v Itálii načerno, nechtělo se jí hovořit s Wandou, která je svědkem Jehovovým. Přesto si však Wanda s Manjolou nakonec dohodla schůzku. Záhy Manjola projevila o studium Božího slova velký zájem, i když studium bylo kvůli jazykové bariéře obtížné. Po několika návštěvách však již Wanda nemohla nikoho zastihnout doma. Co se stalo? Wanda se dozvěděla, že všichni obyvatelé domu uprchli, protože po jednom z nich — příteli Manjoly — bylo zahájeno pátrání kvůli vraždě!

O čtyři měsíce později Wanda Manjolu opět potkala. Wanda vzpomíná: „Byla bledá a hubená, vypadala jako někdo, kdo si opravdu prožil své.“ Manjola líčila, že její bývalý přítel je ve vězení a že přátelé, které poprosila o pomoc, ji hořce zklamali. Ze zoufalství se modlila k Bohu o pomoc. Pak si vzpomněla na Wandu, která s ní mluvila o Bibli. Manjola byla velmi šťastná, že ji zase vidí!

Biblické studium bylo obnoveno a Manjola brzy začala navštěvovat křesťanská shromáždění. Podařilo se jí získat zákonné povolení, a tak mohla v Itálii zůstat. Za rok se Manjola stala pokřtěným svědkem Jehovovým. Utěšena božskými sliby se vrátila do Albánie, aby mezi svými krajany šířila biblické poselství útěchy.

Kazatelská služba v přistěhovaleckých táborech

Mnoho sborů v Itálii podniklo kroky k tomu, aby zvěstovatelé mohli vydávat svědectví přistěhovalcům, jako je Manjola. Například sbor ve Florencii to zařídil tak, aby zvěstovatelé mohli navštěvovat přistěhovalecký tábor pravidelně.  Obyvatelé tábora, z nichž mnozí byli z Východní Evropy, Makedonie a Kosova, zakusili různé útrapy. Někteří měli problémy s drogami nebo alkoholem. Mnozí si přivydělávali drobnými krádežemi.

Kázat v tomto prostředí je náročný úkol. Celodobá kazatelka, která se jmenuje Paola, však nakonec oslovila Jaklinu, jednu paní z Makedonie. Po několika rozhovorech Jaklina povzbudila svou přítelkyni Susannu, aby prozkoumala Bibli. Susanna zase mluvila s dalšími příbuznými. Brzy pět členů rodiny pravidelně studovalo Bibli, navštěvovalo křesťanská shromáždění a všichni uplatňovali to, co se naučili. Přestože museli čelit problémům, čerpali útěchu od Jehovy a z jeho Slova.

Jeptiška přijímá útěchu od Jehovy

Ve městě Formia mluvila celodobá kazatelka, která se jmenuje Assunta, s ženou, jež měla potíže s chůzí. Ta žena byla jeptiška a byla členkou náboženského řádu, který pomáhal nemocným a starým lidem v nemocnicích i v soukromých domech.

Assunta jeptišce řekla: „Vy také trpíte, že? Je smutné, že všichni máme problémy, s nimiž se musíme vyrovnávat.“ Nato jeptiška propukla v pláč a vysvětlila, že má vážné zdravotní problémy. Assunta ji povzbudila tím, že by ji mohl utěšit Bůh Bible. Jeptiška přijala časopisy založené na Bibli, které jí Assunta nabídla.

Při příštím rozhovoru tato jeptiška, která se jmenovala Palmira, přiznala, že velmi trpí. Dlouhou dobu žila v ústavu, který provozovaly jeptišky. Ze zdravotních důvodů ho musela načas opustit, a když se tam chtěla vrátit, už jí to nedovolily. Palmira však cítila k Bohu závazek kvůli slibům, které jako jeptiška dala. Obrátila se na léčitele, aby ji „uzdravili“, ale tento zážitek jí způsobil trauma. Palmira souhlasila s tím, že bude studovat Bibli a rok navštěvovala křesťanská shromáždění. Pak se přestěhovala do jiné oblasti a svědkyně s ní ztratila spojení. Assunta ji znovu našla až po dvou letech. Palmira zakusila silný odpor od své rodiny a od duchovenstva. Přesto však obnovila biblické studium, dělala duchovní pokroky a dala se pokřtít jako svědek Jehovův.

Ano, mnoho lidí je povzbuzeno poselstvím od ‚Boha, který poskytuje útěchu‘. (Římanům 15:4, 5) Svědkové Jehovovi v Itálii jsou proto rozhodnuti nadále napodobovat Boha tím, že budou druhým nabízet nádherné poselství útěchy.