Pronásledovatel vidí velké světlo

SAUL soptil vzteky proti Ježíšovým následovníkům. Nestačilo mu, že proti nim již bylo rozpoutáno pronásledování v Jeruzalémě, které vedlo k ukamenování Štěpána, ale usiloval o to, aby byli utiskováni v ještě větší míře. „Saul však stále soptil hrozbami a vražděním proti Pánovým učedníkům, šel k veleknězi a vyžádal si od něho dopisy do synagog v Damašku, aby přivedl do Jeruzaléma spoutaného každého, koho najde, jenž patří k té Cestě, muže i ženy.“ (Skutky 9:1, 2)

Na cestě do Damašku Saul určitě přemýšlel o tom, jak by mohl svoje pověření splnit co nejlépe. Pravomoc, kterou dostal od velekněze, by mu bezesporu zajistila podporu vůdců tamní rozsáhlé židovské obce. Saul se chystal požádat je o pomoc.

Jak se Saul přibližoval ke svému cíli, jeho rozčilení určitě vzrůstalo. Cesta z Jeruzaléma do Damašku, která je dlouhá přibližně 220 kilometrů a pěšky se ujde za 7 až 8 dní, byla namáhavá. Asi v poledne kolem Saula náhle vyšlehlo světlo jasnější než slunce a on padl na zem. Slyšel hlas, jak mu v hebrejštině říká: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Vzpíráním proti bodcům si to ztěžuješ.“ „Kdo jsi, Pane?“ zeptal se Saul. „Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ,“ odpověděl hlas. „Ale vstaň a postav se na nohy. Proto jsem se ti totiž učinil viditelným, abych tě vyvolil jako sloužícího a svědka toho, co jsi viděl, i toho, co ti dám vidět ohledně sebe; přičemž tě osvobozuji od tohoto lidu a od národů, ke kterým tě posílám.“ „Co mám dělat, Pane?“ reagoval Saul. „Vstaň, jdi do Damašku a tam ti povědí o všem, co je ustanoveno, abys udělal.“ (Skutky 9:3–6; 22:6–10; 26:13–17)

 Ti, kdo cestovali se Saulem, slyšeli hlas, ale neviděli toho, kdo mluví, ani nerozuměli tomu, co říká. Kvůli silné záři přestal Saul vidět, a když vstal, museli ho vést za ruku. „Tři dny nic neviděl a nejedl ani nepil.“ (Skutky 9:7–9; 22:11)

Tři dny rozjímání

Saula pohostinně přijal Jidáš, který bydlel v ulici zvané Přímá. * (Skutky 9:11) Tato ulice, která má arabský název Darb al-Mustaqim, je dodnes důležitou třídou v Damašku. Představte si, o čem Saul přemýšlel, když byl v Jidášově domě. Měl za sebou ohromující zážitek, který ho připravil o zrak. Nyní měl čas rozjímat o významu toho, co se stalo.

Pronásledovatel byl postaven tváří v tvář tomu, co předtím odmítal jako nesmysl. Pán Ježíš Kristus — ten, kterého nejvyšší židovská autorita odsoudila a nechala přibít na kůl, ten, který „byl opovrhován a lidé se mu vyhýbali“ — byl naživu. A co víc, stál schválen po Boží pravici v „nepřístupném světle“! Ježíš skutečně byl Mesiášem. Štěpán a ostatní měli pravdu. (Izajáš 53:3; Skutky 7:56; 1. Timoteovi 6:16) Saul jednal naprosto nesprávně, protože Ježíš se zastával právě těch, které on sám pronásledoval. Jak by se mohl tváří v tvář tomuto dokladu dále ‚vzpírat proti bodcům‘? Vždyť i tvrdohlavý býk nakonec jde směrem, kterým ho pobízí jeho majitel. Kdyby tedy Saul odmítl poslechnout Ježíšovu pobídku, škodil by tím sám sobě.

Ježíš jako Mesiáš nemohl být odsouzen Bohem. Jehova však přesto připustil, aby Ježíš vytrpěl tu nejpotupnější smrt a aby na něm byl vykonán rozsudek Zákona: „Pověšený je něco prokletého Bohem.“ (5. Mojžíšova 21:23) Ježíš zemřel, když visel na mučednickém kůlu. Byl proklet; ne však za své hříchy, protože se žádných nedopustil, nýbrž za hříchy celého lidstva. Saul to později objasnil: „Všichni, kdo jsou závislí na skutcích zákona, jsou pod kletbou; neboť je napsáno: ‚Prokletý je každý, kdo nezůstává ve všech věcech, které jsou napsány ve svitku Zákona, aby je činil.‘ Nadto je zřejmé, že ze zákona není nikdo prohlášen u Boha za spravedlivého . . . Kristus nás koupí propustil z kletby Zákona tím, že se stal kletbou místo nás, protože je napsáno: ‚Prokletý je každý pověšený na kůlu.‘ “ (Galaťanům 3:10–13)

Ježíšova oběť měla výkupní hodnotu. Tím, že Jehova přijal tuto oběť, obrazně přibil Zákon s jeho kletbou na kůl. Když Saul tuto skutečnost pochopil, mohl ocenit ‚Boží moudrost‘, totiž mučednický kůl, který byl ‚Židům příčinou ke klopýtání‘. (1. Korinťanům 1:18–25; Kolosanům 2:14) Pokud tedy záchrana měla nastat ne skrze skutky zákona, ale skrze projev Boží nezasloužené laskavosti k hříšníkům, jako byl Saul, mohli být zachráněni i ti, kdo nebyli pod Zákonem. A Ježíš poslal Pavla právě za pohany. (Efezanům 3:3–7)

Nevíme, do jaké míry tomu Saul rozuměl, když došlo k jeho obrácení. Ježíš však s ním o jeho cestě k národům mluvil znovu, možná více než jednou. A uplynulo ještě několik let, než toto všechno Saul pod božskou inspirací zapsal. (Skutky 22:17–21; Galaťanům 1:15–18; 2:1, 2) Avšak po několika dnech Saul dostal od svého nového Pána další pokyny.

 Ananiášova návštěva

Potom, co se Ježíš objevil Saulovi, objevil se také Ananiášovi a řekl mu: „Jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a v Jidášově domě vyhledej muže jménem Saul, z Tarsu. Pohleď, modlí se totiž a ve vidění viděl muže jménem Ananiáš, jak přichází a vkládá na něj ruce, aby opět získal zrak.“ (Skutky 9:11, 12)

Ananiáš dobře věděl, kdo je Saul, a proto je pochopitelné, že ho Ježíšův pokyn překvapil. Řekl: „Pane, od mnohých jsem slyšel o tom muži, kolik škodlivého udělal tvým svatým v Jeruzalémě. A zde má autoritu od předních kněží, aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ Ježíš však Ananiášovi řekl: „Jdi, protože tento muž je pro mne vyvolenou nádobou, aby nesl mé jméno národům i králům a izraelským synům.“ (Skutky 9:13–15)

Ananiáš se uklidnil a šel na místo, které mu Ježíš určil. Když Saula našel a pozdravil, vložil na něj ruce. „A okamžitě,“ říká zpráva, „spadlo ze [Saulových] očí cosi, co vypadalo jako šupiny, a opět získal zrak.“ Saul byl nyní připraven naslouchat. Ananiášova slova potvrdila to, co Saul už pravděpodobně pochopil ze slov Ježíše: „Bůh našich praotců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, viděl Toho spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst, protože mu máš být svědkem před všemi lidmi o tom, co jsi viděl a slyšel. A proč nyní otálíš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy tím, že budeš vzývat jeho jméno.“ A jaký byl výsledek? Saul „vstal a byl pokřtěn, vzal si jídlo a posilnil se“. (Skutky 9:17–19; 22:12–16)

Když věrný Ananiáš splnil své pověření, zmizel z příběhu stejně rychle, jako se v něm objevil, a nemáme o něm žádnou další zprávu. Avšak Saul naplnil úžasem všechny, kdo ho slyšeli. Bývalý pronásledovatel, který přišel do Damašku proto, aby uvěznil Ježíšovy učedníky, začal kázat v synagogách a dokazovat, že Ježíš je Kristus. (Skutky 9:20–22)

‚Apoštol pro národy‘

Saulovo setkání na cestě do Damašku ho přimělo ukončit dráhu pronásledovatele. Když si Saul uvědomil, kdo je Mesiáš, mohl mnoho výroků a proroctví z Hebrejských písem uplatnit na Ježíše. Vědomí toho, že se mu Ježíš objevil a ‚uchopil ho‘ a ustanovil jako ‚apoštola pro národy‘, naprosto změnilo Saulův život. (Filipanům 3:12; Římanům 11:13) Nyní už jako apoštol Pavel dostal výsadu a postavení, které měly ovlivnit nejen zbytek jeho pozemského života, ale také dějiny křesťanství.

O mnoho let později, když se vedl spor o Pavlovo apoštolství, bránil Pavel své postavení tím, že se odvolal na svůj zážitek při cestě do Damašku. Zeptal se: „Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána?“ A když se Saul (Pavel) zmínil o tom, že se vzkříšený Ježíš objevoval druhým, řekl: „Poslednímu ze všech se objevil také mně, jakoby předčasně narozenému.“ (1. Korinťanům 9:1; 15:8) Tím, že Saul viděl Ježíše v nebeské slávě, byl jakoby poctěn předčasným narozením neboli vzkříšením k duchovnímu životu.

Saul si byl vědom své výsady a namáhal se, aby žil v souladu s ní. Napsal: „Jsem . . . nejmenší z apoštolů a nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor. Ale . . . [Boží] nezasloužená laskavost ke mně se neprokázala být marná, ale usilovně jsem pracoval víc než [všichni ostatní apoštolové].“ (1. Korinťanům 15:9, 10)

Snad si podobně jako Saul pamatujete na dobu, kdy jste si uvědomili, že k tomu, abyste měli Boží přízeň, potřebujete změnit některé zakořeněné náboženské názory. Bezpochyby jste byli velmi vděční, že vám Jehova pomohl přijmout pravdu. Když Saul uviděl světlo a uvědomil si, co se od něj vyžaduje, neváhal to udělat. A své pověření vykonával s horlivostí a odhodláním až do konce svého pozemského života. Pro všechny, kdo v dnešní době touží po Jehovově přízni, je Pavel vynikajícím příkladem.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 27]

Ulice, která se nazývá Přímá, v dnešním Damašku

[Podpisek]

Foto ROLOC Color Slides