‚Zůstaňte bdělí‘

„Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (MATOUŠ 24:42)

1. Jak lidé, kteří už dlouho slouží Jehovovi, pohlížejí na ta mnohá léta oddané služby? Uveďte příklad.

MNOHO lidí, kteří už dlouho slouží Jehovovi, poznalo pravdu, když byli ještě mladí. Tito dychtiví badatelé Bible jednali podobně jako muž, který objevil perlu vysoké hodnoty a prodal všechno, co měl, jen aby si ji mohl koupit. Vzdali se totiž sami sebe a zasvětili svůj život Jehovovi. (Matouš 13:45, 46; Marek 8:34) Co pociťují, když vidí, že na splnění Božího záměru se zemí musejí čekat déle, než předpokládali? Rozhodně ničeho nelitují. Ztotožňují se se slovy bratra A. H. Macmillana, který po téměř 60 letech oddané služby Bohu prohlásil: „Více než kdy předtím jsem rozhodnut, že se budu dál držet své víry. Díky ní stálo za to žít. Dodnes mi pomáhá hledět do budoucnosti bez obav.“

2. (a) Jakou aktuální radu dal Ježíš svým následovníkům? (b) Jakými otázkami se bude zabývat tento článek?

² A co vy? Bez ohledu na to, kolik vám je let, uvažujte o Ježíšových slovech: „Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Matouš 24:42) V tomto jednoduchém výroku je obsažena hluboká pravda. Nevíme, který den náš Pán přijde, aby vykonal rozsudek nad tímto ničemným systémem. Ani není nutné to vědět. Nutné však je žít tak, abychom v době Pánova příchodu nemuseli ničeho litovat. Které příklady, jež nám pomohou zůstat bdělí, nacházíme v Bibli? Jak Ježíš znázornil, že je nutné, abychom zůstali bdělí? A jaké doklady toho, že žijeme v posledních dnech tohoto bezbožného světa, dnes máme?

Výstražný příklad

3. V čem dnes mnoho lidí připomíná ty, kdo žili v Noemově době?

³ Lidé jsou dnes v mnoha ohledech stejní jako muži a ženy, kteří žili v Noemově době. Země tehdy byla naplněna násilím a každý sklon lidského srdce byl „po celou dobu jenom špatný“. (1. Mojžíšova 6:5) Většina lidí byla zcela zabrána do svých každodenních záležitostí. Než však Jehova způsobil velkou potopu, dal lidem příležitost činit pokání. Pověřil Noema, aby kázal, a Noe to poslušně dělal. Možná 40 či 50 let nebo ještě déle sloužil jako ‚kazatel spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Lidé však nedbali Noemova varovného poselství. Nebyli bdělí. Proto vykonání Jehovova rozsudku  nakonec přežil jen Noe se svou rodinou. (Matouš 24:37–39)

4. V jakém smyslu je možné Noemovu službu označit jako úspěšnou a proč je možné říci totéž o našem kazatelském díle?

⁴ Byla Noemova služba úspěšná? Neposuzujme to podle toho, že na ni příznivě reagovalo jen několik lidí. Noemova kazatelská činnost totiž splnila svůj účel bez ohledu na odezvu. Proč to můžeme říci? Protože lidem dala dostatečnou příležitost rozhodnout se, zda budou Jehovovi sloužit, nebo ne. A jak je to v obvodu, v němž kážete vy? Možná tam příznivě reaguje jen málo lidí, ale přesto jste velmi úspěšní. Proč? Protože svou kazatelskou činností necháváte zaznívat Boží varování, a tak plníte pověření, které svým následovníkům dal Ježíš. (Matouš 24:14; 28:19, 20)

Nedbali na Boží proroky

5. (a) Jaká situace byla v Judě v době Habakuka a jak lidé reagovali na jeho prorocké poselství? (b) Jak obyvatelé Judy projevovali nepřátelství k Jehovovým prorokům?

⁵ Staletí po potopě nastala velmi vážná situace v judském království. Na denním pořádku bylo modlářství, nespravedlnost, útlak, a dokonce i vraždy. Jehova tedy vzbudil proroka Habakuka, který měl Izraelity varovat, že pokud nebudou činit pokání, přijde na ně neštěstí z rukou Chaldejců neboli Babylóňanů. (Habakuk 1:5–7 ) Izraelité však odmítli naslouchat. Možná si říkali: ‚Vždyť před více než sto lety oznamoval podobné varování prorok Izajáš a ještě se nic nestalo!‘ (Izajáš 39:6, 7) Mnoho judských představitelů moci nejenže poselství přehlíželo, ale dokonce byli nepřátelští k poslům, kteří je přinášeli. Například se snažili usmrtit proroka Jeremjáše, a kdyby nezasáhl Achikam, možná by se jim to podařilo. Jiné prorocké poselství rozlítilo krále Jehojakima tak, že zabil proroka Urijáše. (Jeremjáš 26:21–24)

6. Jak Jehova posílil Habakuka?

⁶ Habakukovo poselství nebylo o nic méně smělé a bylo stejně nepopulární jako poselství Jeremjáše, kterého Bůh inspiroval k tomu, aby předpověděl sedmdesátileté zpustošení Judy. (Jeremjáš 25:8–11) Jistě tedy dokážeme pochopit, jakou tíseň Habakuk zažíval. Zvolal totiž: „Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc, a ty neslyšíš? Jak dlouho budu k tobě volat o přispění proti násilí, a ty nezachraňuješ?“ (Habakuk 1:2) Jehova Habakukovi vlídně odpověděl slovy, která posilovala víru: „Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3) Jehova tedy měl „ustanovený čas“ pro to, kdy skoncuje s nespravedlností a útlakem. I kdyby se snad zdálo, že se opožďuje, Habakuk tím neměl být sklíčen, ani neměl ve své činnosti polevovat. Naopak. Měl jej ‚stále očekávat‘ a každý den měl žít s vědomím naléhavosti. Jehovův den se totiž neměl opozdit!

7. Proč měl být v prvním století n. l. Jeruzalém znovu zničen?

 ⁷ Asi 20 let potom, co Jehova mluvil k Habakukovi, bylo judské hlavní město Jeruzalém zničeno. Později bylo obnoveno a mnohé špatné věci, které Habakuka tak skličovaly, byly napraveny. Ale v prvním století našeho letopočtu mělo být město znovu zničeno, protože jeho obyvatelé byli nevěrní. Jehova však milosrdně učinil opatření, aby lidé s upřímným srdcem přežili. K předání svého poselství tentokrát použil velmi význačného proroka, samotného Ježíše Krista. V roce 33 n. l. Ježíš svým následovníkům řekl: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.“ (Lukáš 21:20, 21)

8. (a) Co se po Ježíšově smrti časem možná stalo některým křesťanům? (b) Jak se splnila Ježíšova prorocká slova o Jeruzalému?

⁸ Léta však plynula, a věrní křesťané žijící v Jeruzalémě si možná kladli otázku, kdy asi se Ježíšovo proroctví splní. Ostatně, představme si, jaké oběti někteří křesťané nepochybně přinesli! Možná odmítli lákavé nabídky k obchodování, protože byli rozhodnuti zůstat bdělí. Ale byli z toho s postupem času unaveni? Usoudili snad, že marní čas a že se Ježíšova slova týkala nějaké budoucí generace, a ne té jejich? Ježíšovo proroctví se začalo plnit v roce 66 n. l., kdy římská vojska oblehla Jeruzalém. Ti, kdo zůstali bdělí, rozpoznali znamení, uprchli z města, a když byl Jeruzalém zpustošen, byli zachráněni.

Podobenství ukazuje, že musíme být bdělí

9, 10. (a) Jak byste shrnuli Ježíšovo podobenství o otrocích, kteří čekali, až se jejich pán vrátí ze své svatby? (b) Proč čekání na pána bylo pro otroky možná obtížné? (c) Proč bylo užitečné, aby otroci byli trpěliví?

⁹ Pro zdůraznění toho, že je nutná bdělost, Ježíš přirovnal své učedníky k otrokům, kteří čekají, až se jejich pán vrátí ze své svatby. Otroci věděli, že se vrátí během určité noci. Ale ve kterou hodinu to bude? Během první noční hlídky? Nebo snad během druhé? Nebo během třetí? To nevěděli. Ježíš řekl: „Jestliže [pán] přijde při druhé hlídce, jestliže dokonce při třetí, a nalezne je tak [tedy bdělé], jsou šťastní!“ (Lukáš 12:35–38) Představte si, v jakém očekávání tito otroci asi byli. S každým zvukem, který zaslechli, a s každým stínem, který se mihl, jejich očekávání jistě rostlo: ‚Že by to už byl náš pán?‘

¹⁰ Co kdyby pán přišel během druhé noční hlídky, která trvala přibližně od 21.00 hodin do půlnoci? Byli by všichni otroci — tedy i ti, kteří tvrdě pracovali už od časného rána — připraveni přivítat pána, nebo by někteří spali? A co kdyby se pán vrátil během třetí noční hlídky, která trvala od půlnoci asi do 3.00 hodin ráno? Odradilo by některé otroky nebo zklamalo by je to, že se jejich pán zdánlivě zpozdil? * Za šťastné měli být prohlášeni pouze ti otroci, které pán při svém příchodu našel bdělé. Na ně by se jistě vztahovala slova z Přísloví 13:12: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce, ale když vytoužená věc skutečně přijde, je stromem života.“

11. Jak nám modlitba může pomoci, abychom zůstali bdělí?

¹¹ Co v době, kdy se Ježíš zdánlivě zpozdil, mělo jeho následovníkům pomoci, aby zůstali bdělí? Krátce před svým zatčením v zahradě Getsemane Ježíš svým třem apoštolům řekl: „Zůstaňte bdělí a modlete se neustále, abyste neupadli do pokušení.“ (Matouš 26:41) Petr, který tam tehdy byl, dal  o řadu let později podobnou radu svým spolukřesťanům. Napsal: „Konec všech věcí se přiblížil. Buďte proto zdravé mysli a buďte bdělí vzhledem k modlitbám.“ (1. Petra 4:7) Je zřejmé, že úpěnlivá modlitba by měla být neoddělitelnou součástí našeho křesťanského života. Ano, neustále musíme Jehovu prosit, aby nám pomohl zůstat bdělými. (Římanům 12:12; 1. Tesaloničanům 5:17)

12. Jaký rozdíl je mezi spekulacemi a bdělostí?

¹² Povšimněme si, že Petr také řekl: „Konec všech věcí se přiblížil.“ Jak blízko vlastně je? Neexistuje žádný způsob, jak by lidé mohli přesný den a přesnou hodinu zjistit. (Matouš 24:36) Bible nás nepovzbuzuje, abychom o tom spekulovali, ale vede nás k tomu, abychom konec očekávali. A mezi těmito přístupy je rozdíl. (Srovnej 2. Timoteovi 4:3, 4; Titovi 3:9) Jak například můžeme konec stále očekávat? Tak, že věnujeme bedlivou pozornost dokladům, které svědčí o tom, že konec je blízko. Připomeňme si tedy šest různých dokladů, které potvrzují, že žijeme v posledních dnech tohoto bezbožného světa.

Šest přesvědčivých dokladů

13. Jak nás Pavlovo proroctví zapsané ve 2. dopise Timoteovi 3. kapitole přesvědčuje, že žijeme v „posledních dnech“?

¹³ Za prvé, jasně vidíme, jak se splňují slova apoštola Pavla o „posledních dnech“. Pavel napsal: „V posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha, ti, kdo mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej. Ale ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu a budou zavádět na scestí a budou na scestí zaváděni.“ (2. Timoteovi 3:1–5, 13) Nejsme snad svědky toho, že se toto proroctví v dnešní době splňuje? To mohou popřít jen ti lidé, kteří přehlížejí skutečnosti. *

14. Jak se dnes splňují slova o Ďáblovi zapsaná ve Zjevení 12:9 a co se s ním brzy stane?

¹⁴ Za druhé, vidíme, jaké účinky má vypuzení Satana a jeho démonů z nebe, čímž se splňuje Zjevení 12:9. Čteme tam: „Velký drak byl . . . svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ Pro zemi to znamená velkou bědu. A od roku 1914 lidstvo rozhodně nemalou bědu zažívá. Ale proroctví ve Zjevení dodává, že když je Ďábel svržen k zemi, ví, „že má krátké časové období“. (Zjevení 12:12) Během tohoto období vede Satan válku s Kristovými pomazanými následovníky. (Zjevení 12:17) Dnes jsou následky tohoto útoku jasně patrné. * Satan však bude brzy uvržen do propasti, „aby již nezaváděl na scestí národy“. (Zjevení 20:1–3)

15. Jak Zjevení 17:9–11 dokládá, že žijeme v čase konce?

¹⁵ Za třetí, žijeme v době osmého a posledního ‚krále‘, o kterém se zmiňuje proroctví zapsané ve Zjevení 17:9–11. Apoštol Jan zde mluví o sedmi králích, kteří představují sedm světových velmocí — Egypt, Asýrii, Babylón, Médo-Persii, Řecko, Řím a anglo-americkou světovou dvojvelmoc. Jan vidí také ‚osmého krále‘, který „pochází z těch sedmi“. Osmý  král, tedy poslední král z Janova vidění, představuje Organizaci spojených národů. Jan říká, že tento osmý král „odchází do zničení“. Po tomto králi se však už o žádných dalších pozemských králích nemluví. *

16. Jak skutečnosti související se sochou z Nebukadnecarova snu ukazují, že žijeme v posledních dnech?

¹⁶ Za čtvrté, žijeme v období, které je symbolizováno chodidly sochy, kterou ve snu spatřil Nebukadnecar. Tento tajemný sen o obrovské soše v lidské podobě vyložil prorok Daniel. (Daniel 2:36–43) Čtyři kovové části sochy představují různé světové velmoci. První částí sochy je hlava (Babylónská říše), pak pokračují další části a poslední jsou chodidla a prsty (vlády, které panují v dnešní době). Všechny světové velmoci znázorněné touto sochou se už objevily. My nyní žijeme v období vlád, které jsou představovány chodidly sochy. O tom, že by měly přijít další mocnosti, není zmínka. *

17. V jakém smyslu je naše kázání o Království dalším dokladem toho, že žijeme v čase konce?

¹⁷ Za páté, vidíme, jak probíhá celosvětové kazatelské dílo, o němž Ježíš řekl, že bude konáno těsně před koncem tohoto systému. Ježíš prohlásil: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Toto proroctví se dnes splňuje v nevídané míře. Je pravda, že stále ještě existují území, na které se dobrá zpráva nedostala, a je možné, že Jehova ve svém čase otevře velké dveře, které povedou k větší činnosti. (1. Korinťanům 16:9) Nicméně Bible neříká, že Jehova bude čekat tak dlouho, dokud svědectví nebude vydáno osobně každému člověku na zemi. Ne, dobrá zpráva musí být kázána v takové míře, jakou Jehova bude považovat za uspokojivou. Potom přijde konec. (Srovnej Matouše 10:23.)

18. Jak to nepochybně bude s některými pomazanými, až vypukne velké soužení, a jak to můžeme zjistit?

¹⁸ Za šesté, počet pravých Kristových pomazaných učedníků klesá, ale je zřejmé, že až začne velké soužení, budou někteří z nich ještě na zemi. Většina členů pomazaného ostatku už je pokročilého věku a počet těch, kdo jsou skutečně pomazáni, se během let zmenšuje. Když ale Ježíš mluvil o velkém soužení, řekl: „Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ (Matouš 24:21, 22) Až tedy vypukne velké soužení, budou někteří z Kristových ‚vyvolených‘ nepochybně ještě na zemi. *

Co je před námi?

19, 20. Proč je dnes naléhavější než kdykoli dříve, abychom zůstali bdělí?

¹⁹ Co přinese budoucnost? Před námi je vzrušující doba. Pavel varoval, že „Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci“. Pavel potom mluví o lidech, kteří se zdají být  znalí světa, a říká: „Když řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení.“ Pavel tedy své čtenáře vybízí: „Proto tedy dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a buďme střízliví.“ (1. Tesaloničanům 5:2, 3, 6 ) Ano, lidé, kteří spoléhají na to, že lidské instituce přinesou mír a bezpečnost, přehlížejí skutečný stav věcí. Tito lidé opravdu tvrdě spí.

²⁰ Zničení tohoto systému věcí přijde překvapivě náhle. Stále tedy očekávejme Jehovův den. Samotný Bůh řekl Habakukovi: „Neopozdí se.“ To, abychom zůstali bdělí, ještě nikdy nebylo tak naléhavé.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Které biblické příklady nám mohou pomoci, abychom zůstali bdělí?

• Jak Ježíš znázornil nutnost být bdělí?

• Kterých šest dokladů potvrzuje, že žijeme v posledních dnech?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 9]

A. H. Macmillan sloužil Jehovovi věrně téměř šest desetiletí

[Obrázek na straně 10]

Ježíš své učedníky přirovnal k otrokům, kteří zůstávají bdělí