Co objevili v Jezreelu?

MÍSTO, kde leželo starověké město Jezreel, je po staletí pusté. Kdysi v biblických dějinách mělo velký význam. O svou někdejší slávu však přišlo, pokryly je vrstvy země a zbyl z něj pouhý pahorek neboli tell. V nedávných letech začali archeologové zbytky Jezreelu zkoumat. O čem svědčí tyto rozvaliny, pokud jde o biblické zprávy?

Biblické zprávy o Jezreelu

Jezreel ležel ve východní části jezreelského údolí, v jedné z nejúrodnějších částí starověké izraelské země. Přímo na protější straně údolí směrem na sever leží pahorek More, kde tábořili Midianité, když se připravovali, že zaútočí na soudce Gideona a jeho vojsko. Poněkud na východ, na úpatí hory Gilboa, je studna Charod. Právě zde Jehova snížil počet Gideonových vojáků z tisíců na pouhých 300 mužů, aby ukázal, že je schopen zachránit svůj lid bez použití mocné vojenské síly. (Soudci 7:1–25; Zecharjáš 4:6) Na nedaleké hoře Gilboa porazili Filištíni Saula, prvního izraelského krále; v této dramatické bitvě byl zabit Jonatan a dva další Saulovi synové, a sám Saul spáchal sebevraždu. (1. Samuelova 31:1–5)

Biblické zprávy o starověkém městě Jezreelu popisují různé události, které jsou v nápadném protikladu. Čteme zde o tom, jak izraelští panovníci zneužívali svou moc a dopouštěli se odpadlictví, a také o tom, jakou věrnost a horlivost projevovali Jehovovi služebníci. Král Achab — který ve druhé polovině desátého století př. n. l. vládl nad severním desetikmenným královstvím Izraele — si v Jezreelu vybudoval své královské sídlo, ačkoli oficiálním hlavním městem bylo Samaří. (1. Královská 21:1) Právě z Jezreelu dostal Jehovův prorok Elijáš od Achabovy cizozemské manželky Jezábel výhružnou zprávu, že ho zabije. Rozhněvala se kvůli tomu, že Elijáš neohroženě pobil Baalovy proroky potom, co provedl na hoře Karmel zkoušku, při které se prokázalo, kdo je pravým Bohem. (1. Královská 18:36–19:2)

Pak byl v Jezreelu spáchán zločin. Byl zavražděn Jezreelita Nabot. Král Achab Nabotovi záviděl jeho vinici. Když si král vyžádal tento pozemek, Nabot projevil věrnou oddanost a odpověděl: „Z Jehovova stanoviska je pro mne nemyslitelné, abych ti dal dědičné vlastnictví svých praotců.“ Tato odpověď byla založena na zásadách, ale Achab ji nesl velmi nelibě. Královna Jezábel viděla, že je král rozmrzelý, a proto uspořádala zinscenovaný soudní proces, při kterém byl Nabot obžalován z rouhání. Nevinný Nabot byl shledán vinným a byl ukamenován, a král se pak jeho vinice zmocnil. (1. Královská 21:1–16)

Tento ničemný skutek vedl k tomu, že Elijáš pronesl proroctví: „Právě psi sežerou Jezábel na kusu jezreelské země.“ Potom prorok prohlásil: „Toho, kdo z Achabových zemře  ve městě, sežerou psi . . . Nikdo bez výjimky se neprokázal být takovým jako Achab, který se zaprodal, aby činil to, co je špatné v Jehovových očích, jehož pobízela jeho manželka Jezábel.“ Achab se však pokořil, když mu Elijáš sdělil Jehovův soud, a kvůli tomu Jehova prohlásil, že tento trest nebude vykonán za Achabova života. (1. Královská 21:23–29) Biblická zpráva dále vypráví o tom, jak byl za dnů Elijášova nástupce Eliši pomazán za izraelského krále Jehu. Když Jehu přijel do Jezreelu, přikázal, aby byla Jezábel shozena z okna svého paláce, a koně ji pošlapali. Později se ukázalo, že mrchožraví psi z ní nechali jen lebku, chodidla a dlaně. (2. Královská 9:30–37) K poslední biblické události, která je přímo spojena s Jezreelem, došlo potom, co bylo popraveno sedmdesát Achabových synů. Jehu složil jejich hlavy na dvě velké hromady u brány města Jezreel a potom srazil ještě další předáky a kněze, kteří měli co dělat s Achabovou odpadlickou vládou. (2. Královská 10:6–11)

Co našli archeologové?

V roce 1990 se začal uskutečňovat společný projekt archeologického výzkumu na území Jezreelu. Podílel se na něm Archeologický ústav Telavivské univerzity (jehož představitelem byl David Ussishkin) a Britská archeologická škola v Jeruzalémě (kterou zastupoval John Woodhead). Po sedm sezón (z nichž každá trvala šest týdnů) pracovalo v letech 1990–1996 na tomto nalezišti 80 až 100 dobrovolníků.

Moderní archeologie zkoumá doklady v určité lokalitě na základě jejich objektivní podstaty, bez ohledu na předem dané názory nebo teorie. Pro archeologa, který provádí výzkum v biblických zemích, tedy v souvislosti s daným námětem není biblická zpráva rozhodující. Je třeba vzít v úvahu a pečlivě zvážit všechny ostatní prameny a hmatatelné doklady. Ale pokud jde o Jezreel, jak vysvětluje John Woodhead, kromě několika kapitol Bible žádný jiný psaný doklad neexistuje. Biblickými zprávami a biblickou chronologií se proto musí zabývat každý výzkum. Co tedy archeologové při své práci našli?

Když bylo objeveno opevnění a hliněné nádoby, bylo od začátku jasné, že rozvaliny pocházejí z takzvané doby železné, přesně z období biblického Jezreelu. Když se však ve vykopávkách pokračovalo, docházelo k celé řadě překvapujících zjištění. Především to byly rozměry areálu a jeho mohutné opevnění. Archeologové očekávali, že zdejší opevnění se bude podobat opevnění starověkého Samaří, hlavního města izraelského království. Když se však ve vykopávkách pokračovalo, ukázalo se, že Jezreel byl daleko větší. Celková plocha uvnitř opevnění měřila podél zdí asi 300 metrů na 150 metrů, takže byla více než trojnásobně  větší než plocha kteréhokoli tehdejšího města, jež kdy bylo v Izraeli objeveno. Město bylo obklopeno suchým příkopem, a tak vznikl jedenáctimetrový svah směrem od opevnění. Podle profesora Ussishkina byl takový příkop v biblických dobách něčím jedinečným. „Až do křižáckého období nic podobného v Izraeli nenacházíme,“ řekl.

Dalším neočekávaným význačným rysem je okolnost, že uprostřed města nebyly žádné rozsáhlé stavby. Velké množství červenohnědé zeminy, která sem byla přinesena při stavbě města, bylo použito k vybudování ohrazené vyvýšené roviny — jakéhosi velkého vyvýšeného pódia nebo plošiny. Podle komentáře ve Druhé předběžné zprávě o vykopávkách v Tel Jezreelu by existence tohoto nápadného pódia mohla svědčit o tom, že Jezreel nebyl jen pouhým královským sídlem. Ve zprávě se uvádí: „Chtěli bychom poukázat na to, že za vlády Omriovců [Omriho a jeho potomků] mohl být Jezreel ústřední vojenskou základnou izraelského královského vojska . . . a že zde bylo soustředěno a cvičeno královské vozatajstvo a jezdectvo.“ Z toho, jaké rozměry mělo toto vyvýšené pódium a také ohrazení samo o sobě, Woodhead usuzuje, že to mohlo být jakési místo pro vojenské přehlídky, při nichž se mohla vystavovat na odiv vojenská síla nejmohutnější vozby, jež tehdy na Středním východě existovala.

Pro archeology jsou mimořádně zajímavým nálezem objevené pozůstatky městské brány. Je zde vidět vchod brány, která měla nejméně čtyři strážnice. Mnoho kamenů však bylo během staletí z tohoto prostoru ukořistěno, a proto z nálezů není možno vyvodit jednoznačné závěry. Pan Woodhead se domnívá, že pozůstatky svědčí o tom, že brána měla šest strážnic a že měla podobné rozměry jako brány v Megiddu, Chacoru a Gezeru. *

Archeologické nálezy svědčí o tom, že i když město mělo tak ideální polohu — jak z hlediska vojenského, tak i zeměpisného —, existovalo jen překvapivě krátkou dobu. Pan Woodhead zdůrazňuje, že jako velké opevněné město existoval Jezreel jen v určitém období — používal se jen několik desetiletí. To je v příkrém protikladu k mnoha jiným významným biblickým místům v Izraeli — jakými byla například města Megiddo, Chacor a hlavní město Samaří, jež byla opakovaně obnovována a rozšiřována a jež byla obývána v různých dobách. Proč se toto ideální místo tak rychle přestalo používat? Pan Woodhead usuzuje, že Achab a jeho dynastie přivedli národ na pokraj hospodářského zhroucení, protože promrhali jeho bohatství. Mimořádné rozměry a mohutnost Jezreelu jsou toho dokladem. Je možné, že se nový vládní systém pod vedením Jehua chtěl distancovat od toho, co připomínalo Achaba, a proto bylo město opuštěno.

Všechny nálezy, které byly až dosud objeveny, potvrzují, že Jezreel byl v době železné důležitým izraelským střediskem. Jeho rozměry a opevnění odpovídají biblickému popisu, podle něhož bylo toto město prominentním královským sídlem Achaba a Jezábel. Známky toho, že město nemělo v té době mnoho obyvatel, souhlasí s biblickou zprávou. Za Achabovy vlády se rychle stalo městem velice významným a potom zřejmě na Jehovův příkaz upadlo do nemilosti, když Jehu „přikročil k tomu, aby srazil všechny, kdo zbyli z Achabova domu v Jezreelu, a všechny jeho význačné muže a jeho známé a jeho kněze, až mu neponechal žádného přežijícího“. (2. Královská 10:11)

 Chronologie Jezreelu

„V archeologii je opravdu obtížné najít přesný základ pro datování,“ připouští John Woodhead. Když tedy archeologové hodnotí výsledky svého sedmiletého výzkumu, porovnávají své vykopávky s nálezy objevenými v jiných archeologických lokalitách. To vede k přehodnocování a k diskusi. Proč? Protože od doby, kdy v Megiddu prováděl vykopávky izraelský archeolog Jigael Jadin, což bylo v šedesátých a začátkem sedmdesátých let našeho století, mnoho odborníků v archeologickém světě považovalo za potvrzenou skutečnost, že opevnění a městské brány, které objevil, pocházejí z doby krále Šalomouna. Nyní, když bylo objeveno opevnění, hliněné nádoby a brány v Jezreelu, někteří odborníci tyto závěry zpochybňují.

Například hliněné nádoby nalezené v Jezreelu jsou identické s nádobami nalezenými v Megiddu ve vrstvě, kterou Jadin uváděl do spojitosti s vládou Šalomouna. Struktura bran a rozměry obou míst jsou podobné, ne-li shodné. Pan Woodhead říká: „Podle všech dokladů je buď nutno datovat naleziště v Jezreelu zpět do doby Šalomounovy, nebo posunout datování těchto nálezů z ostatních míst [Megidda a Chacoru] až do doby Achabovy.“ Bible jednoznačně uvádí Jezreel do souvislosti s dobou Achabovou, a proto pan Woodhead považuje za rozumnější přijmout názor, že tyto vrstvy svědčí o době vlády Achabovy. David Ussishkin s ním souhlasí a říká: „Bible uvádí, že Šalomoun vybudoval Megiddo — neříká, že postavil právě tyto brány.“

Je možné poznat dějiny Jezreelu?

Je snad těmito nálezy a diskusí, která se kolem nich vede, zpochybněna biblická zpráva o Jezreelu nebo o Šalomounovi? Ve skutečnosti se archeologický spor přímo biblické zprávy téměř netýká. Archeologie vychází při zkoumání dějin z jiného základu než vyprávění Bible. Klade jiné otázky a zdůrazňuje jiné věci. Kdybychom chtěli vyjádřit, čím se badatel Bible liší od archeologa, mohli bychom je oba přirovnat k lidem, kteří cestují po přibližně souběžných cestách. Jeden z nich jede po silnici a druhý jde po chodníku. Soustřeďují se na různé věci a mají odlišné zájmy. To, co vidí, však nebývá protichůdné, ale jejich náhledy se často spíše doplňují. Porovnání dojmů, které tito dva cestovatelé mají, může vést k hlubšímu, vzrušujícímu pochopení skutečnosti.

Bible obsahuje psanou zprávu o starověkých událostech a lidech žijících v té době; archeologie se pokouší objevit informace o těchto událostech a lidech tím, že zkoumá veškeré stopy, které po nich zůstaly zachovány v půdě. Tyto pozůstatky však jsou obvykle velmi neúplné a umožňují různé výklady. O této skutečnosti pojednává Amihai Mazar ve své knize Archaeology of the Land of the Bible—10,000 − 586 B.C.E. (Archeologie biblické země — 10 000–586 př. n. l.), a uvádí v ní: „Archeologická práce v terénu . . . je z velké části uměním, a také kombinací odborné přípravy a profesionální zručnosti. Žádné strnulé pracovní postupy nemohou být zárukou úspěchu; osoby, jež práci v terénu vedou, se musí vyznačovat pružností a tvůrčím myšlením. Pokud jde o archeologa, jeho charakter, nadání a zdravý rozum jsou stejně důležité jako jeho odborná příprava a prostředky, které má k dispozici.“

Archeologie potvrdila, že v Jezreelu bylo významné královské a vojenské středisko, které však existovalo po překvapivě krátkou dobu v historickém období, jež odpovídá době vlády Achaba — přesně tak, jak o tom pojednává Bible. Vzniklo mnoho jiných velice zajímavých otázek, které budou archeologové možná studovat ještě mnoho let. Ale stránky Božího slova, Bible, dále promlouvají jasně a poskytují nám pohled na události v takové úplnosti, jaké nemohou archeologové nikdy dosáhnout.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 26]

Archeologické vykopávky v Jezreelu

[Obrázek na straně 28]

Kananejská modla nalezená v Jezreelu