Síla modlitby

Nad městem Nachor na Středním východě zapadá slunce. Syřan Eliezer přichází s karavanou deseti velbloudů ke studni za městem. Eliezer je jistě unavený a má žízeň, ale to, co potřebují druzí, je pro něj důležitější. Přišel z cizí země, aby pro syna svého pána našel manželku. A navíc, tu manželku musí najít mezi příbuznými svého pána. Jak tento obtížný úkol splní?

ELIEZER věří v sílu modlitby. Projevuje pozoruhodnou víru, jakou mívají děti, a s touto vírou vyjadřuje pokornou prosbu: „Jehovo, Bože mého pána Abrahama, prosím, způsob, ať se to dnes přede mnou stane, a projev milující laskavost mému pánu Abrahamovi. Postavil jsem se tady u pramene vody a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. Ať se stane, že mladá žena, které řeknu: ‚Spusť, prosím, svůj džbán na vodu, abych se napil‘, a která skutečně řekne: ‚Napij se, a napojím i tvé velbloudy‘, to je ta, kterou určíš svému sluhovi Izákovi; a podle toho mi dej poznat, že jsi projevil mému pánovi věrně oddanou lásku.“ (1. Mojžíšova 24:12–14)

Eliezer důvěřuje v sílu modlitby, a není to zbytečné. Podívejme, vždyť první žena, která přichází ke studni, je vnučkou Abrahamova bratra! Jmenuje se Rebeka, je svobodná, mravně čistá a krásná. Pozoruhodné je, že dává napít nejen Eliezerovi, ale laskavě nabízí, že uhasí žízeň i všech jeho velbloudů. Později po rodinné poradě Rebeka ochotně souhlasí s tím, že půjde s Eliezerem zpět do daleké země, aby se stala manželkou Abrahamova syna Izáka. V tehdejší době Bůh za určitých okolností zázračně zasahoval do událostí, a způsob, jak jednoznačně byla tehdy splněna Eliezerova modlitba, je opravdu neobyčejný.

Z Eliezerovy modlitby se můžeme mnohému naučit. Je z ní patrná jeho mimořádná víra, pokora a nesobecký zájem o to, co potřebují druzí. Svou modlitbou dal Eliezer také najevo, že se podřizuje způsobu, jak Jehova jedná s lidstvem. Bezpochyby věděl o tom, že Bůh má k Abrahamovi mimořádný vztah, a věděl také o Božím slibu, že prostřednictvím Abrahama se v budoucnosti dostane požehnání celému lidstvu. (1. Mojžíšova 12:3) Proto Eliezer uvedl svou modlitbu slovy: „Jehovo, Bože mého pána Abrahama.“

Tím Abrahamovým potomkem, jehož prostřednictvím mělo přijít požehnání celému lidstvu, byl Ježíš Kristus. (1. Mojžíšova 22:18) Jestliže chceme, aby v dnešní době byly vyslýchány naše modlitby, musíme dávat najevo, že pokorně uznáváme způsob, jímž Bůh jedná s lidstvem prostřednictvím svého Syna. Ježíš Kristus řekl: „Jestliže zůstanete ve spojení se mnou a mé výroky zůstanou ve vás, proste, o cokoli si přejete, a stane se vám to.“ (Jan 15:7)

 Jedním z Kristových následovníků, kteří se přesvědčili o pravdivosti těchto Ježíšových slov, byl apoštol Pavel. Jeho víra v sílu modlitby rozhodně nebyla zbytečná. Vybízel spolukřesťany, aby všechny své úzkostné starosti předkládali Bohu v modlitbě, a sám potvrdil: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:6, 7, 13) Znamená to, že byly vyslyšeny všechny prosby, s nimiž se Pavel v modlitbě obracel na Boha? Podívejme se na to.

Ne všechny prosby bývají splněny

Pavel nesobecky konal svou službu a trpěl přitom něčím, co označil jako ‚osten v těle‘. (2. Korinťanům 12:7) Mohla to být duševní a citová úzkost, kterou v něm vyvolávali odpůrci a ‚falešní bratři‘. (2. Korinťanům 11:26; Galaťanům 2:4) Nebo to mohlo být nějaké nepříjemné chronické oční onemocnění. (Galaťanům 4:15) V každém případě ho tento ‚osten v těle‘ oslaboval. Pavel napsal: „Třikrát [jsem] snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ Pavlova prosba však splněna nebyla. Bylo mu vysvětleno, že mu stačí duchovní dobrodiní, kterého se mu již od Boha dostalo — například síla vytrvat ve zkouškách. Bůh mu kromě toho řekl: „Má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ (2. Korinťanům 12:8, 9)

Jaké poučení získáváme z příkladu Eliezera a Pavla? Jehova Bůh opravdu naslouchá modlitbám těch, kdo se mu snaží pokorně sloužit. To však neznamená, že jejich prosby vždy splní; Bůh totiž vidí věci z dlouhodobého hlediska. Ví lépe než my, co je pro nás nejlepší. A ještě důležitější je to, že vždy jedná v souladu se svým výslovným záměrem, který je zaznamenán v Bibli.

Čas pro duchovní uzdravení

Bůh slibuje, že během Tisíciletého panování, kdy bude jeho Syn vládnout nad zemí, uzdraví lidstvo ze všech tělesných, duševních i citových onemocnění. (Zjevení 20:1–3; 21:3–5) Upřímní křesťané na tuto slíbenou budoucnost dychtivě čekají a plně přitom důvěřují, že Bůh má moc to vše uskutečnit. V dnešní době sice takové zázračné uzdravení nečekají, ale modlí se k Bohu o útěchu a posilu, aby mohli těžké okolnosti snášet. (Žalm 55:22) Jestliže onemocní, mohou se také modlit k Bohu o vedení, když jde o to, aby v rámci svých ekonomických možností získali co nejlepší lékařské ošetření.

V některých náboženstvích jsou nemocní lidé povzbuzováni, aby se modlili o uzdravení již v dnešní době, a poukazuje se při tom na případy, kdy zázračné uzdravení provedl Ježíš a jeho apoštolové. Takové zázraky však byly provedeny ze zvláštního důvodu. Sloužily jako důkaz toho, že Ježíš Kristus byl skutečným Mesiášem, a toho, že Bůh přenesl svou přízeň ze židovského národa na nově vzniklý křesťanský sbor. V tehdejší době byly zázračné dary nutné k tomu, aby byla posílena víra nově založeného křesťanského sboru. Křesťanský sbor byl ve svém dětském věku, ale jakmile se takříkajíc postavil na vlastní nohy a dosáhl zralosti, zázračné dary byly ‚odstraněny‘. (1. Korinťanům 13:8, 11)

V dnešní kritické době Jehova Bůh poskytuje svým ctitelům vedení v daleko důležitější činnosti, při které jde o uzdravování duchovní. Dokud je ještě čas, je nezbytně nutné, aby lidé uposlechli tuto výzvu: „Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud se prokazuje být blízko. Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ (Izajáš 55:6, 7)

Toto duchovní uzdravování kajícných hříšníků se provádí kázáním dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 24:14) K vykonávání tohoto díla, které vede k záchraně životů, Jehova Bůh zmocňuje své služebníky, a tím pomáhá milionům lidí ze všech národů, aby před koncem tohoto ničemného systému činili pokání ze svých hříchů a dostali se do stavu, v němž budou mít Boží přízeň. Modlitby všech, kdo se upřímně modlí o takové duchovní uzdravení, a všech, kdo se modlí o pomoc, aby mohli tuto práci vedoucí k uzdravení vykonávat, jsou rozhodně vyslýchány.

[Podpisek obrázku na straně 3]

Eliezer a Rebeka/The Doré Bible Illustrations/Dover Publications