Jsme takoví, kteří mají víru

Křesťanská naděje se rozšiřuje v Senegalu

RYBY patří odedávna k základním složkám lidské potravy. Lidé loví ryby v mořích, jezerech a řekách po celé zemi již tisíce let. Někteří z apoštolů Ježíše Krista se zabývali rybolovem v Galilejském moři. Ježíš jim však řekl, že se budou věnovat rybolovu jiného druhu. Šlo o duchovní rybolov, z něhož měli mít užitek nejen rybáři, ale i ryby.

Petrovi, který byl rybářem, o tom Ježíš řekl: „Od nynějška budeš chytat živé lidi.“ (Lukáš 5:10) Tento druh rybolovu se dnes provádí ve více než 230 zemích, k nimž patří i Senegal. (Matouš 24:14) Novodobí ‚rybáři lidí‘ se zde odvážně dělí s druhými o svou křesťanskou naději. (Matouš 4:19)

Senegal leží v nejzápadnějším cípu Afriky. Sahá od severních oblastí písečných pouští na rozhraní Sahary až k vlhkým lesům na území Casamance na jihu. Senegal je země, která je na jedné straně bičována vysušujícími větry z pouště a na druhé straně ovívána chladivým, osvěžujícím vánkem od Atlantiku. Žije zde přes devět milionů lidí. Obyvatelé Senegalu jsou známi svou pohostinností. Většina z nich nevyznává křesťanské náboženství. Mnozí z nich jsou pastýři, jiní mají stáda dobytka, velbloudů a koz. Jsou zde také zemědělci, a ti pěstují podzemnici olejnou, bavlník a rýži. A konečně zde jsou rybáři, kteří přivážejí sítě plné ryb, zejména z Atlantického oceánu a z několika velkých řek, které protékají zemí. Pro senegalské hospodářství má rybářský průmysl velký význam. Známé národní jídlo je ceebu jën, chutný pokrm z rýže, ryb a zeleniny.

‚Rybáři lidí‘

V Senegalu je 863 horlivých kazatelů Božího Království. Duchovní rybolov zde byl zahájen brzy po roce 1950. V roce 1965 byla v hlavním městě Dakaru otevřena odbočka Watch Tower Society. „Rybáři“ neboli misionáři, začali přicházet z mnoha vzdálených zemí. „Rybářské“ akce byly zahájeny a rozšiřování křesťanské naděje v Senegalu postupně pokračovalo. Nakonec byly v Almadies, na předměstí Dakaru, postaveny nové budovy odbočky a v červnu 1999 byly zasvěceny Jehovovi. To byl opravdu čas radosti!

Přijmout pravdu znamená přijmout výzvu

Běžně jsou navazovány kontakty s lidmi pocházejícími z nejrůznějšího prostředí a zpráva o naději z Božího slova začala některé z nich zajímat. Mnozí lidé Bibli vůbec neznají, ale mají velkou radost, když se dozvědí, že sliby, které Jehova Bůh kdysi dal věrným prorokům, se mají brzy splnit.

K tomu, aby se člověk pevně postavil za křesťanské zásady, je často třeba odvahy, zejména tehdy, když jde o rodinné tradice a zvyky. V Senegalu je například všeobecně rozšířená polygamie. Zamysleme se nad tím, v jaké situaci byl jeden muž, který začal studovat Bibli a měl v té době dvě manželky. Odváží se přijmout křesťanskou pravdu a přizpůsobit se biblickému požadavku být manželem pouze jedné manželky? (1. Timoteovi 3:2) A ponechá si manželku svého mládí, tedy ženu, kterou si vzal jako první? Udělal to, a nyní slouží jako horlivý starší v jednom z větších sborů v okolí Dakaru. Jeho první manželka také přijala pravdu a stejně i všech jeho dvanáct dětí, z nichž deset měl se svou první manželkou a dvě s manželkou, kterou měl kdysi jako druhou.

Další překážkou v přijetí křesťanské naděje může být negramotnost. Znamená to, že by negramotný člověk nemohl přijmout pravdu a žít podle ní? To rozhodně ne. Podívejme se na to, jak jednala Marie, pracovitá matka osmi malých dětí. Brzy pochopila, že je důležité každý den  mluvit s dětmi o biblickém textu, než jdou do školy a ona než jde do práce. Ale jak to dělat, když neumí číst? Každý den si časně ráno vzala brožuru Denně zkoumejme Písmo, postavila se před dům na písčitou ulici a ptala se kolemjdoucích, zda umějí číst. Když našla někoho, kdo to uměl, podala mu brožuru a naléhavě poprosila: „Neumím číst, mohl byste mi laskavě dnes přečíst tenhle odstavec?“ Při předčítání pozorně naslouchala. Pak tomu kolemjdoucímu poděkovala, rychle se vrátila do domu, a než šly děti do školy, vedla s nimi o textu živý rozhovor.

Příznivě reagují lidé všeho druhu

V Senegalu je možné vidět lidi, jak sedí na pouličním tržišti a prodávají ryby, zeleninu či ovoce, nebo odpočívají pod mohutným baobabem a popíjejí atayu, nahořklý zelený čaj. Dva bratři, kteří rozhodně chtěli sdělit dobrou zprávu každému, koho potkají, mluvili s jedním invalidou, který na ulici žebral. Pozdravili ho a řekli: „Mnoho lidí vám dá peníze, ale nezastaví se, aby si s vámi popovídali. My jsme vám přišli povědět něco velmi důležitého, co se týká vaší budoucnosti.“ Žebráka to překvapilo. „Chtěli bychom se vás na něco zeptat,“ pokračovali bratři. „Co myslíte, proč je na světě tolik utrpení?“ „Je to Boží vůle,“ odpověděl žebrák.

Bratři s ním potom rozmlouvali na základě Písma a vysvětlili mu slova ze Zjevení 21:4. Tato zpráva o naději ho velice zaujala a hluboce na něj zapůsobilo i to, že se o něj někdo zajímal natolik, že se u něj zastavil a mluvil s ním o Bibli. Dojetím mu vstoupily slzy do očí. Neprosil bratry o peníze, ale naopak na ně naléhal, aby si všechny mince, které měl v plechovce na almužnu, vzali oni! Byl tak neústupný, že to budilo pozornost všech kolemjdoucích. Bratři ho s velkými obtížemi přemlouvali, aby si ty peníze nechal. Nakonec souhlasil, ale trval na tom, aby za ním opět přišli.

K úlovku do rozsáhlé duchovní rybářské sítě přispívá i velká univerzita v Dakaru. Jean-Louis, jeden z tamních studentů medicíny, začal studovat Bibli. Brzy přijal pravdu, zasvětil svůj život Jehovovi a dal se pokřtít. Toužil po tom, aby mohl sloužit Bohu jako celodobý průkopník, ale medicínu také studoval rád. Toto studium musel dokončit, protože o tom ve své zemi podepsal smlouvu. Začal však přitom sloužit jako pomocný průkopník. Získal lékařský diplom a krátce nato byl pozván do jednoho velkého afrického betelu, aby tam sloužil pro rodinu betel jako lékař. Jiný mladý muž, s nímž byl navázán kontakt na dakarské univerzitě, nyní také slouží společně s rodinou betel v zemi, z níž pochází.

Duchovní rybolov v Senegalu je rozhodně úspěšný. Biblická literatura svědků Jehovových je velmi oceňována a vychází nyní ve wolofštině, což je jeden z místních jazyků. Když mnozí upřímní lidé slyší dobrou zprávu ve své mateřštině, jsou velmi vděční. S Jehovovým požehnáním bude jistě možné ulovit ještě mnoho dalších symbolických ryb, protože horliví senegalští ‚rybáři lidí‘ dále projevují víru a odvahu, když se dělí s druhými o svou křesťanskou naději.

[Mapa na straně 31]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SENEGAL

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek]

Křesťanská naděje se rozšiřuje v Senegalu