Příkladný muž, který přijal pokárání

„KROKODÝLI v Zambii sežerou za měsíc třicet lidí.“ Tato zpráva se objevila před několika lety v jedněch afrických novinách. Jistý zoolog, který tyto plazy chytal v rámci svého odborného výzkumu, napsal, že „jednoho krokodýla muselo přidržovat dvanáct mužů“. Krokodýl má mohutný ocas a silné čelisti, a může proto opravdu vzbuzovat hrůzu.

Když Stvořitel mluvil o ‚leviatanovi‘ a říkal o něm, že „je králem nad všemi majestátními divokými zvířaty“, poukazoval patrně právě na krokodýla a v souvislosti s ním dal svému služebníku Jobovi důležité poučení. (Job 41:1, 34) Stalo se to asi před 3 500 lety v zemi Uc, pravděpodobně někde v severní Arábii. Bůh Jobovi tohoto tvora popisoval a řekl o něm: „Nikdo není tak troufalý, aby ho popudil. A kdo si může stát na svém přede mnou?“ (Job 41:10) To je pravda. Jestliže se bojíme krokodýla, oč více bychom se měli bát mluvit proti Tomu, kdo ho stvořil! Job si vzal toto poučení k srdci a vyznal se ze svého provinění. (Job 42:1–6)

Když mluvíme o Jobovi, připomeňme si, s jakou příkladnou věrností vytrvával ve zkoušce. (Jakub 5:11) Jehova však měl z Joba radost ještě před tím, než byla Jobova víra vystavena těžké zkoušce. Bůh tehdy poukázal na to, že „na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného“. (Job 1:8) To by v nás mělo vzbudit přání dozvědět se o Jobovi víc, protože nám to pomůže pochopit, jak se můžeme také my líbit Bohu.

Nejdůležitější pro něj byl vztah k Bohu

Job byl bohatý muž. Měl nejen zlato, ale také 7 000 ovcí, 3 000 velbloudů, 500 oslic, 1 000 kusů dobytka a velmi početné služebnictvo. (Job 1:3) Job se však spoléhal na Jehovu, a ne na bohatství. Říkal si: „Jestliže jsem postavil zlato jako svou důvěru, nebo jsem řekl zlatu: ‚Ty jsi mé spolehnutí!‘, jestliže jsem se radovával,  protože mého majetku bylo mnoho, a protože má ruka našla hodně věcí . . . , i to by bylo provinění hodné pozornosti soudců, vždyť bych byl zapřel pravého Boha nahoře.“ (Job 31:24–28) Měli bychom jednat podobně jako Job a blízkého vztahu k Jehovovi Bohu si vážit daleko víc než hmotných věcí.

Spravedlivé jednání s lidmi

Jak jednal Job se svými sluhy? Považovali ho za spravedlivého a přístupného, což je patrné z Jobových slov: „Jestliže jsem odmítal soud svého otroka nebo své otrokyně v jejich soudním sporu se mnou, co potom mohu dělat, když Bůh povstane? A co mohu odpovědět, až bude žádat vyúčtování?“ (Job 31:13, 14) Job si vážil Jehovova milosrdenství, a proto sám jednal se svými otroky milosrdně. To je znamenitý příklad zejména pro ty, kdo zastávají v křesťanském sboru postavení, v němž mají dozor. Také oni musí jednat čestně, nestranně a musí být přístupní.

Job se zajímal také o ty, kdo nepatřili k jeho domácnosti. Jeho zájem o druhé je patrný z jeho slov: „Jestliže jsem zdržoval ponížené od jejich potěšení a působil jsem, aby selhaly oči vdovy, . . . jestliže jsem mával rukou sem a tam proti chlapci bez otce, když jsem v bráně vídal, že je zapotřebí mé pomoci, ať mi má vlastní lopatka odpadne od ramene, a ať se mi má vlastní paže odlomí od své horní kosti.“ (Job 31:16–22) Buďme stejně ohleduplní k těm ve sboru, kdo jsou v nepříznivé situaci!

Job měl nesobecký zájem o lidi ve svém okolí a byl pohostinný k cizím lidem. Proto mohl říci: „Žádný cizí usedlík netrávil noc venku; své dveře jsem nechával otevřené k stezce.“ (Job 31:32) To byl opravdu znamenitý příklad pro dnešní Boží služebníky. Když přijdou do sálu Království lidé, kteří se teprve nedávno začali zajímat o biblickou pravdu, a my je přátelsky přivítáme, může to přispět k jejich duchovnímu pokroku. Naši láskyplnou pohostinnost ovšem potřebují i cestující dozorci a jiní křesťané. (1. Petra 4:9; 3. Jana 5–8)

Job měl správný postoj i ke svým nepřátelům. Neradoval se, jestliže snad někoho, kdo ho nenáviděl, potkalo nějaké neštěstí. (Job 31:29, 30) Chtěl naopak takovým lidem prokazovat dobro, což se zdá patrné i z toho, že byl ochoten modlit se za své tři falešné těšitele. (Job 16:2; 42:8, 9; srovnej Matouše 5:43–48.)

Mravný v sexuálním ohledu

Job byl věrný své manželce a nikdy nepřipustil, aby v jeho srdci vznikl nevhodný vztah k jiné ženě. Řekl: „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima.  Jak bych tedy mohl projevit pozornost panně? Jestliže bylo mé srdce zlákáno k nějaké ženě a číhal jsem přímo u vstupní cesty svého druha, ať má manželka mele pro jiného muže, a ať nad ní klekají jiní muži. Vždyť to by bylo nevázané chování a to by bylo provinění hodné pozornosti soudců.“ (Job 31:1, 9–11)

Job nedovolil, aby nemravné žádosti zkazily jeho srdce. Naopak, jednal přímým způsobem. Je zcela pochopitelné, že se tento muž, který bojoval proti nemravným svodům, Jehovovi Bohu líbil. (Matouš 5:27–30)

Pečoval o duchovní stav své rodiny

Jobovi synové občas pořádali hostiny, kterých se účastnili všichni jejich bratři a sestry. Když tyto dny hostin skončily, Job měl starost, zda snad jeho děti nějak nezhřešily proti Jehovovi. Proto podnikl určité kroky. Biblická zpráva totiž říká: „Když dny hostin oběhly dokola, stávalo se, že Job posílal a posvěcoval je; a vstával časně ráno a obětoval zápalné oběti podle počtu jich všech; Job totiž říkal: ‚Možná, že moji synové zhřešili a v srdci prokleli Boha.‘ “ (Job 1:4, 5) Job měl starost o to, aby členové jeho rodiny měli uctivou bázeň před Jehovou a aby chodili po jeho stezkách, a způsob, jak to dával najevo, v nich jistě zanechal hluboký dojem.

Dnes je také nutné, aby ti, kdo jsou hlavou rodiny, poučovali svou rodinu o Božím slovu, Bibli. (1. Timoteovi 5:8) A jistě je vhodné se za členy rodiny modlit. (Římanům 12:12)

Ve zkoušce věrně vytrval

Většina čtenářů Bible ví, jaké těžké zkoušky Joba postihly. Satan Ďábel tvrdil, že když se Job dostane do obtížné situace, prokleje Boha. Jehova tuto výzvu přijal, a Satan vzápětí způsobil Jobovi neštěstí. Job přišel o všechen dobytek. Nato utrpěl ještě větší ztrátu, když byly usmrceny všechny jeho děti. Krátce potom Satan postihl Joba zhoubným bolákem od hlavy až k patě. (Job, kapitoly 1, 2)

K čemu to vedlo? Když ho manželka podněcovala, aby proklel Boha, Job řekl: „Jako mluví jedna z bláznivých žen, tak mluvíš i ty. Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“ Biblická zpráva dodává: „V tom všem Job nezhřešil svými rty.“ (Job 2:10) Ano, Job ve zkoušce věrně vytrval a tím dokázal, že Ďábel je lhář. Kéž také my vytrváváme ve zkouškách podobným způsobem a dokazujeme, že sloužíme Jehovovi Bohu z čisté lásky. (Matouš 22:36–38)

Pokorně přijal pokárání

Job byl sice v mnoha směrech příkladným mužem, ale nebyl dokonalý. Sám řekl: „Kdo může zplodit někoho čistého z někoho nečistého? Ani jeden.“ (Job 14:4; Římanům 5:12) Když tedy Bůh řekl, že Job je bezúhonný, odpovídalo to skutečnosti v tom smyslu, že Job žil v souladu s tím, co Bůh očekává od svých nedokonalých a hříšných služebníků. Z toho opravdu můžeme čerpat povzbuzení!

Job ve zkoušce vytrval, ale ukázala se přitom jedna vada. Navštívili ho tři takzvaní těšitelé, kteří se doslechli o jeho neštěstí. (Job 2:11–13) Tvrdili, že se Job dopustil nějakých těžkých hříchů, za které ho Jehova trestá. Je přirozené, že se Job usilovně snažil hájit, protože se ho tato falešná obvinění dotkla. Pokoušel se dokázat, že je v právu, ale ztratil přitom vyrovnanost. Dokonce tvrdil, že je spravedlivější než Bůh! (Job 35:2, 3)

Bůh Joba miloval, a proto použil jednoho mladého muže, aby Jobovi poukázal na jeho provinění. Zpráva říká: „Rozpálil se však hněv Elihua. . . . Jeho hněv vzplál proti Jobovi kvůli tomu, že prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha.“ Elihu prohlásil: „Job řekl: ‚Jsem rozhodně v právu, ale Bůh odvrátil můj soud.‘ “ (Job 32:2; 34:5) Elihu se však nepřipojil k těm třem ‚těšitelům‘, kteří nesprávně tvrdili, že Bůh trestá Joba za jeho hříchy. Naopak vyjádřil důvěru v to, že Job zůstane věrný, a doporučil mu: „Právní pře je před [Jehovou], a tak bys měl na něho s úzkostí čekat.“ Job měl skutečně čekat na Jehovu a neměl mluvit ukvapeně  na svou obranu. Elihu Joba ujistil: „[Bůh] nezlehčí právo a hojnost spravedlnosti.“ (Job 35:14; 37:23)

Job potřeboval napravit svůj způsob uvažování. Proto mu Jehova dal poučení o tom, jak maličký je člověk ve srovnání s Boží velikostí. Jehova poukázal na zemi, moře, hvězdnaté nebe, na zvířata a na mnoho jiných podivuhodných věcí, které stvořil. Nakonec Bůh mluvil o leviatanovi — krokodýlovi. Toto pokárání Job pokorně přijal, a také v tom je pro nás příkladem.

Ve službě Jehovovi si možná počínáme dobře, ale přece jistě děláme chyby. Jestliže je některá chyba vážná, Jehova nás možná nějak pokárá. (Přísloví 3:11, 12) V mysli nám pravděpodobně vyvstane nějaký biblický text, který v nás vyvolá výčitky svědomí. Je možné, že se ve Strážné věži nebo v některé jiné publikaci Watch Tower Society dočteme o něčem, co nás na naše provinění upozorní. Nebo nám možná některý spolukřesťan laskavě poukáže na to, že jsme neuplatnili nějakou biblickou zásadu. Jak budeme na takové napomenutí reagovat? Job svůj kajícný postoj projevil slovy: „Odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:6)

Jehova jej odměnil

Jehova Joba odměnil, když tomuto svému služebníkovi dovolil, aby žil ještě sto čtyřicet let. Během té doby Job obdržel mnohem víc, než co předtím ztratil. Nakonec sice zemřel, ale zcela jistě bude v Božím novém světě vzkříšen. (Job 42:12–17; Ezekiel 14:14; Jan 5:28, 29; 2. Petra 3:13)

My si také můžeme být jisti, že nám Bůh projeví svou přízeň a poskytne nám požehnání, jestliže mu věrně sloužíme a jestliže přijímáme každé biblické pokárání, které dostaneme. Pak budeme mít spolehlivou naději na život v Božím novém systému věcí. Ještě důležitější je, že budeme ctít Boha. Naše věrné chování bude odměněno a my svým dílem přispějeme k důkazu, že Boží lid slouží Bohu z upřímné lásky, a ne ze sobeckých důvodů. Je opravdu velkou výsadou, že můžeme rozradostňovat Jehovovo srdce, stejně jako to dělal věrný Job, který pokorně přijal pokárání. (Přísloví 27:11)

[Obrázky na straně 26]

Job se láskyplně staral o sirotky, vdovy a jiné lidi

[Obrázky na straně 28]

Job byl bohatě odměněn za to, že pokorně přijal pokárání