Proč lidstvo potřebuje pomocníka

‚BYL jsem nestoudným pronásledovatelem,‘ přiznal se jeden muž, který se kdysi choval jako pyšný násilník. V minulosti byl utrhačným rouhačem a nemilosrdně trápil a napadal bohabojné následovníky Ježíše Krista. „Nicméně mi bylo projeveno milosrdenství,“ řekl vděčně. Ačkoli se to snad zdá neuvěřitelné, ten zuřivý pronásledovatel se stal věrným křesťanským apoštolem Pavlem. (1. Timoteovi 1:12–16; Skutky 9:1–19)

Takových věcí, jaké dělal Pavel, se nedopustil každý. Ale Božím měřítkům neodpovídá nikdo z nás. Proč? Protože „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23) Je také velmi snadné zabřednout do beznaděje a možná podlehnout pocitu, že jsme příliš špatní, než aby se nám dostalo Božího milosrdenství. Sám apoštol Pavel si při úvaze o svých hříšných sklonech posteskl: „Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ Na svou otázku si odpověděl: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:24, 25)

Jak by mohl spravedlivý Stvořitel jednat s hříšníky? (Žalm 5:4) Povšimněme si, že Pavel řekl: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ Jiný muž, kterému Bůh prokázal milosrdenství, to vysvětlil: „Jestliže někdo . . . zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ (1. Jana 2:1, 2)

Proč je o Ježíšovi řečeno, že je ‚u Otce pomocníkem‘? A jak je Ježíš „usmiřující obětí“ za hříchy?

Proč potřebujeme pomocníka

Ježíš přišel na zemi, aby „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Výkupné je cena zaplacená za to, aby bylo něco koupeno zpět nebo aby byl někdo něčeho zproštěn. Slovesný tvar hebrejského slova, které se překládá slovem „výkupné“, vyjadřuje myšlenku pokrytí neboli smíření hříchů. (Žalm 78:38) Řecké slovo, které je uvedeno například  u Matouše 20:28, se používalo především v souvislosti s cenou zaplacenou za vykoupení válečných zajatců nebo za propuštění otroků. Za jednu věc je dána jiná věc odpovídající hodnoty, čímž je učiněno zadost spravedlnosti.

Lidstvo se dostalo do otroctví následkem toho, že se první člověk dopustil vzpoury proti Bohu. Třetí kapitola První Mojžíšovy ukazuje, že se dokonalý člověk Adam rozhodl jít cestou neposlušnosti vůči Jehovovi Bohu. Tím prodal sám sebe i své dosud nenarozené potomky do otroctví hříchu a smrti. Pro sebe i pro všechny své potomky tak ztratil dar v podobě dokonalého lidského života. (Římanům 5:12, 18, 19; 7:14)

Ve starověkém Izraeli Bůh ustanovil zvířecí oběti k usmíření neboli k pokrytí hříchů lidí. (3. Mojžíšova 1:4; 4:20, 35) Místo života hříšného člověka byl ve skutečnosti dán život obětního zvířete. (3. Mojžíšova 17:11) „Den smíření“ tedy mohl být stejně dobře označován jako „den výkupných“. (3. Mojžíšova 23:26–28)

Zvířata však mají nižší hodnotu než člověk, a proto nebylo „možné, aby krev býků a kozlů [zcela] odňala hříchy“. (Hebrejcům 10:1–4) Jestliže oběť měla mít dostatečnou hodnotu, aby mohla způsobit trvalé usmíření hříchů, neboli aby je mohla natrvalo odstranit, musela mít stejnou hodnotu jako to, co ztratil Adam. Aby bylo učiněno zadost spravedlnosti, bylo nutné, aby dokonalý člověk (Ježíš Kristus) poskytl protiváhu toho, co jiný dokonalý člověk (Adam) kdysi ztratil. Jedině dokonalým lidským životem mohla být zaplacena výkupní cena, aby mohli být Adamovi potomci vykoupeni z otroctví, do něhož je jejich první předek zaprodal. Pravé spravedlnosti bylo možno vyhovět jedině tím, že byla dána ‚duše za duši‘. (2. Mojžíšova 21:23–25)

V době, kdy se Adam dopustil hříchu a byl odsouzen ke smrti, jeho nenarozené potomstvo ještě bylo v jeho bedrech, a tak všichni zemřeli spolu s ním. Ježíš jako dokonalý člověk, „poslední Adam“, se dobrovolně vzdal možnosti vytvořit si vlastní rodinu. (1. Korinťanům 15:45) Když zemřel a obětoval svůj dokonalý lidský život, měl ve svých bedrech nenarozené potomstvo. Bylo by tedy možné říci, že lidský rod, který zde mohl být a který byl v jeho bedrech, zemřel s ním. Ježíš přijal Adamovu hříšnou, umírající rodinu za svou. Vzdal se práva mít svou vlastní rodinu. Celé lidstvo, které vzešlo z Adama, Ježíš vykoupil tím, že obětoval svůj dokonalý lidský život, aby se tito lidé mohli stát jeho rodinou a mohli ho učinit svým ‚Věčným otcem‘. (Izajáš 9:6, 7)

Díky Ježíšově výkupní oběti mohou poslušní lidé obdržet Boží milosrdenství a získat věčný život. Proto apoštol Pavel napsal: „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“ (Římanům 6:23) Můžeme tedy jedině chválit Jehovu za to, jakou lásku a jaký soucit projevil ve spojitosti s výkupným, za které zaplatil nesmírnou cenu jak on sám, tak i jeho vroucně milovaný Syn. (Jan 3:16) A když byl Ježíš vzkříšen k životu v nebesích a předložil tam Bohu hodnotu své výkupní oběti, jistě se prokázalo, že je ‚u Otce pomocníkem‘. * (Hebrejcům 9:11, 12, 24; 1. Petra 3:18) Ale jak Ježíš Kristus v dnešní době prokazuje, že je naším pomocníkem v nebi?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4]

Ježíšův dokonalý lidský život se stal cenou za vykoupení Adamova potomstva