Doporučujete se druhým?

‚Je mi úplně jedno, co si o mně lidé myslí!‘ Možná jste někdy takto reagovali i vy — snad ve chvíli rozčilení nebo duševního napětí. Ale jakmile vlna takové okázalé odvahy opadla, asi vás přemohl tísnivý pocit obavy. Proč? Protože většině z nás ve skutečnosti není jedno, co si o nás lidé myslí.

MÍNĚNÍ druhých bychom opravdu měli věnovat pozornost. Na tom, jak se na nás dívají druzí lidé, by nám mělo přiměřeně záležet především proto, že jsme křesťané, ordinovaní služebníci Jehovy Boha. Vždyť jsme „divadelní podívanou světu“. (1. Korinťanům 4:9) Ve druhém dopise Korinťanům 6:3, 4 nacházíme rozumnou radu apoštola Pavla: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo; ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci.“

Co to však znamená doporučovat se druhým? Znamená to snad drát se do popředí nebo na sebe a na své schopnosti obracet nepatřičnou pozornost? To rozhodně ne. Znamená to však, že máme uplatňovat slova zapsaná v 1. Petra 2:12: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby . . . oslavovali Boha . . . kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ Křesťané se doporučují tím, že o sobě vypovídají svým chováním. To nakonec přináší chválu ne nám samotným, ale Bohu. Jestliže se doporučujeme druhým, má to ovšem určité výhody i pro nás samotné. Podívejme se na tři oblasti, v nichž to může být prospěšné i pro vás.

 Jako případný manželský partner

Přemýšlejme například, jak to souvisí s manželstvím. To je darem od Jehovy Boha, toho, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. (Efezanům 3:15) Možná toužíte jednoho dne vstoupit do manželství. Jestliže to tak je, jak dalece se doporučujete pro úlohu případného manželského partnera? Ano, jakou pověst jste si jakožto křesťané udělali za svobodna?

V některých zemích na tom rodinám velice záleží. V Ghaně se například udržuje tradice, že když se dva lidé chtějí vzít, mají o tom říci svým rodičům. Ti potom informují ostatní členy rodiny. Mužova rodina pak začne zjišťovat, jakou má ta žena pověst v sousedství. Když se rodiče přesvědčí, že se ta žena pro manželství hodí, informují její rodinu o tom, že jejich syn má v úmyslu oženit se s jejich dcerou. Rodina ženy potom prozkoumá, jakou pověst má muž, a teprve pak souhlasí se sňatkem. Jedno ghanské pořekadlo proto vyjadřuje myšlenku: „Před sňatkem se ptej těch, kdo znají.“

A jak to je v západních zemích, kde si lidé obvykle mohou vybírat manželského partnera sami? I v takových zemích jednají zralý křesťan či zralá křesťanka moudře, jestliže si promluví s těmi, kdo případného manželského partnera dobře znají, například s jeho rodiči nebo zralými přáteli, a jestliže je požádají o upřímné vyjádření. Podle knihy Tajemství rodinného štěstí by se mladá žena mohla zeptat: „ ‚Jakou pověst má tento muž? Jaké přátele má? Projevuje sebeovládání? Jak jedná se staršími lidmi? Z jaké rodiny pochází? Jak jedná se členy své rodiny? Jaký postoj má k penězům? Pije přesmíru alkoholické nápoje? Je prudký, a dokonce výbušný? Jaké povinnosti má ve sboru a jak je plní? Mohla bych k němu mít hlubokou úctu?‘ (3. Mojžíšova 19:32; Přísloví 22:29; 31:23; Efezanům 5:3–5, 33; 1. Timoteovi 5:8; 6:10; Titovi 2:6, 7)“ *

Muž by měl také chtít získat informace o křesťance, se kterou by se rád oženil. V Bibli se píše o tom, že takový zájem projevil Boaz o Rut, ženu, kterou si později vzal za manželku. Když se ho Rut zeptala: „Jak to, že jsem našla přízeň v tvých očích, takže si mě všímají, když jsem cizinka?“, Boaz odpověděl: „Podali mi obšírnou zprávu o všem, co jsi učinila.“ (Rut 2:10–12) Ano, Boaz nejen sám pozoroval, že Rut je věrně oddaná, zasvěcená a pracovitá žena, ale také o ní dostal příznivé zprávy od druhých.

Podobně i vaše chování bude mít vliv na to, zda vás druzí budou považovat za osobu vhodnou pro manželství. Jak se tedy v tomto směru doporučujete druhým?

Jako zaměstnanec

Pracoviště je další sféra, kde vám může být dobré chování prospěšné. Na trhu práce může být velká konkurence. Zaměstnanci, o kterých se ví, že jsou neukáznění, že mají ve zvyku  chodit pozdě do práce a že jsou nepoctiví, bývají často propouštěni. Také se stává, že se firmy snaží snižovat náklady a vysadí z práce zkušené zaměstnance. Když nezaměstnaní hledají novou práci, zjistí možná, že firmy žádají od předcházejících zaměstnavatelů informace o jejich pracovních návycích, postojích a zkušenostech. Mnozí křesťané se úspěšně doporučili zaměstnavatelům svým uctivým chováním, slušným oblečením, příjemným vystupováním a vynikajícími křesťanskými vlastnostmi.

Jednou takovou vlastností je poctivost — vlastnost, které si mnozí zaměstnavatelé velmi cení. Přejeme si, podobně jako apoštol Pavel, „chovat se ve všem poctivě“. (Hebrejcům 13:18) V jedné důlní společnosti v Ghaně bylo nahlášeno rozkrádání. Mnozí zaměstnanci byli propuštěni, ale inspektor úpravny, který byl svědek Jehovův, o svou práci nepřišel. Proč? Vedoucí pracovníci této firmy se během mnoha let přesvědčili o jeho poctivosti. Také se o něm vědělo, že je pracovitý a že má úctu k nadřízeným. Ano, díky svému bezúhonnému chování nepřišel o práci.

Co jiného může křesťan dělat, aby se doporučil na trhu práce? Každou práci, kterou dostanete, se naučte dělat zručně. (Přísloví 22:29) Pracujte pilně a svědomitě. (Přísloví 10:4; 13:4) Se svým zaměstnavatelem a nadřízeným, který dohlíží na vaši práci, jednejte uctivě. (Efezanům 6:5) Přesnost, poctivost, výkonnost a pracovitost jsou vlastnosti, kterých si zaměstnavatelé váží, a jsou to vlastnosti, které vám mohou pomoci najít práci, i když je pracovních příležitostí málo.

Výsady ve sboru

Dnes je více než kdy dříve zapotřebí zralých mužů, kteří by poskytovali vedení v křesťanském sboru. Proč? Izajáš prorokoval: „Udělej místo svého stanu prostornějším. A ať roztáhnou stanové látky tvého velkolepého bydliště.“ (Izajáš 54:2) Jehovův celosvětový sbor neustále vzrůstá, a tím se toto proroctví splňuje.

Jestliže tedy jsi křesťanský muž, jak o sobě můžeš podávat doporučení, že splňuješ požadavky pro službu v postavení, k němuž je třeba jmenování? Podívejme se, jak to bylo v případě mladého Timotea. Lukáš píše, že o Timoteovi „bratři v Lystře a Ikoniu . . . podávali dobrou zprávu“. Ano, svým znamenitým chováním se tento mladý muž doporučoval druhým ve dvou městech. Proto Pavel Timotea pozval, aby se k němu připojil a sloužil s ním na cestách. (Skutky 16:1–4)

Jak může v dnešní době nějaký muž vhodným a bohulibým způsobem ‚usilovat o úřad dozorce‘? Jistě ne tak, že by v zájmu svého jmenování nějak agitoval, ale tak, že bude pěstovat duchovní vlastnosti, které jsou pro takovou odpovědnost třeba. (1. Timoteovi 3:1–10, 12, 13; Titovi 1:5–9) To, že „touží po znamenité práci“, může dokazovat také tím, že se plně podílí na kazatelské činnosti a na činění učedníků. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Muži, kteří se doporučují jako zodpovědní křesťané, projevují upřímný zájem o blaho svých duchovních bratrů. Řídí se radou apoštola Pavla: „Se svatými se dělte podle jejich potřeb. Jděte cestou pohostinnosti.“ (Římanům 12:13) Jestliže křesťan takové věci dělá, skutečně se ‚doporučuje jako Boží služebník‘.

V každé době

Doporučovat se druhým neznamená, že se máme nějak přetvařovat nebo chtít se „zalíbit lidem“. (Efezanům 6:6) V podstatě to znamená doporučovat se našemu Stvořiteli, Jehovovi Bohu, a to tím, že se svědomitě řídíme jeho zákony a zásadami. Jestliže upevňujete své duchovní smýšlení a posilujete svůj vztah k Jehovovi Bohu, bude se zlepšovat vaše jednání s členy rodiny, se spolupracovníky a se spolukřesťany, a druzí si toho povšimnou. Uvidí také, že jste pevní a vyrovnaní, máte dobrý úsudek, jste schopni plnit odpovědné úkoly a jste pokorní. Vysloužíte si tím jejich lásku a úctu, a — co je ještě důležitější — získáte schválení Jehovy Boha, protože se doporučujete druhým.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Mnozí rodiče jednají moudře, když se ptají, jakou pověst má ten, s kým by jejich syn nebo jejich dcera chtěli vstoupit do manželství

[Obrázek na straně 20]

Ohleduplností k druhým se bratr doporučuje k tomu, aby mu mohly být svěřeny služební výsady