Radostné svatby přinášející čest Jehovovi

Welsh a Elthea se brali v roce 1985 v Sowetu v Jižní Africe. Občas si se svou dcerou Zinzi prohlížejí svatební fotografie a znovu ve vzpomínkách prožívají ten radostný den. Zinzi ráda zkouší rozpoznávat jednotlivé svatební hosty a zvláště se jí líbí snímky, na nichž je její maminka tak překrásně oblečena.

SVATBA byla zahájena svatebním proslovem v jednom společenském sále v Sowetu. Po proslovu zpíval sbor mladých křesťanů čtyřhlasně písně chvály Bohu. Hosté pak byli pozváni k jídlu, během něhož tvořily jemnou hudební kulisu melodie Království nahrané na magnetofonovém pásku. Nepodávaly se žádné alkoholické nápoje a nebyla tam žádná hlasitá hudba ani tanec. Hosté se místo toho těšili ze vzájemného společenství a blahopřáli novomanželům. Všechno dohromady trvalo asi tři hodiny. Raymond, jeden křesťanský starší, říká: „Byla to svatba, na kterou budu vždycky rád vzpomínat.“

Když se Welsh a Elthea brali, byli v té době dobrovolnými pracovníky odbočky Watch Tower Bible and Tract Society v Jižní Africe. Mohli si dovolit jen skromnou svatbu. Někteří křesťané se rozhodli zanechat celodobé služby a přijmout nějaké zaměstnání, aby měli prostředky na nákladnou svatbu. Avšak Welsh a Elthea ani v nejmenším nelitovali, že se rozhodli pro skromnou svatbu, protože jim to umožnilo, aby dál pokračovali ve službě Bohu jako celodobí služebníci, a to až do doby, kdy se narodila Zinzi.

Co když se ale nějaká dvojice rozhodne, že na jejich svatbě bude hrát světská hudba a že se tam bude tancovat? Co když se snoubenci rozhodnou, že se bude podávat víno nebo jiné alkoholické nápoje? Co když si velkou a nákladnou svatbu mohou dovolit? Jak mohou zajistit, že to bude radostná událost, která je vhodná pro Boží ctitele? Tyto otázky vyžadují důkladnou úvahu, protože Bible nás nabádá: „Ať . . . jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. Korinťanům 10:31)

Vyvarujme se hýření

Je těžké představit si svatbu, která by nebyla radostná. Existuje však mnohem větší nebezpečí, totiž že by situace mohla zajít do opačného extrému a sklouznout k nevázanému hýření. Na mnohých svatbách, kterých se neúčastní svědkové Jehovovi, dochází k věcem, které zneuctívají Boha. Běžně se tam například pije tolik alkoholu, že se lidé opijí. Je smutné, že se to stalo dokonce i na některých křesťanských svatbách.

Bible upozorňuje na to, že „opojný nápoj je bouřlivý“. (Přísloví 20:1) Hebrejské slovo přeložené jako „bouřlivý“ znamená „dělat velký hluk“. Jestliže tedy alkohol může způsobit, že je jeden člověk hlučný, představte si, co může udělat s velkou skupinou lidí, kteří se sejdou a přespříliš pijí. Je zřejmé, že takové situace se mohou snadno zvrhnout v „pitky, hýření a podobné věci“, které Bible zahrnuje mezi „skutky těla“. Takové jednání pak každého, kdo nečiní pokání, připravuje o možnost zdědit věčný život pod vládou Božího Království. (Galaťanům 5:19–21)

Řecké slovo přeložené jako „hýření“ se používalo k popisu hlučného pouličního průvodu  podnapilých mladých lidí, kteří zpívali, hráli na hudební nástroje a tancovali. Pokud na svatbě alkohol teče proudem a pokud je tam hlasitá hudba a divoký tanec, existuje reálné nebezpečí, že se situace změní v něco, co se podobá hýření. V takové atmosféře mohou slabí jednotlivci snadno upadnout do pokušení a dopustit se dalších skutků těla, jakými jsou například „smilstvo, nečistota, nevázané chování“, nebo mohou podlehnout ‚výbuchům hněvu‘. Jak je možné zabránit tomu, aby takové skutky těla nezkazily radost z křesťanské svatby? Abychom na tuto otázku našli odpověď, uvažujme o tom, co říká Bible o jedné svatbě.

Svatba, které se zúčastnil Ježíš

Ježíš a jeho učedníci byli pozváni, aby se zúčastnili jedné svatby v galilejské Káně. Pozvání přijali, a Ježíš dokonce přispěl k radostné náladě při této příležitosti. Když došlo víno, zázračně opatřil další, které mělo znamenitou kvalitu. To, co zbylo, vděčný ženich a jeho rodina nepochybně používali ještě nějakou dobu po svatbě. (Jan 2:3–11)

Ze zprávy o svatbě, které se Ježíš zúčastnil, se můžeme naučit několik věcí. Za prvé, Ježíš a jeho učedníci se nevetřeli na svatební hostinu bez pozvání. Bible výslovně uvádí, že byli pozváni. (Jan 2:1, 2) Rovněž ve dvou podobenstvích o svatební hostině Ježíš o přítomných hostech opakovaně řekl, že byli pozváni. (Matouš 22:2–4, 8, 9; Lukáš 14:8–10)

V některých zemích je zvykem, že svatební hostina bývá volně přístupná veřejnosti, takže se jí může zúčastnit každý, ať byl nebo nebyl pozván. To však může vést k finančním těžkostem. Dvojice, která není bohatá, se proto kvůli tomu, aby zajistila dost jídla a pití pro neomezené množství lidí, může zadlužit. Jestliže se tedy křesťanská dvojice rozhodne, že uspořádá skromné pohoštění pro určitý počet hostů, spolukřesťané, kteří nejsou pozváni, by to měli chápat a respektovat. Jeden muž, který se ženil v Kapském Městě v Jižní Africe, si vzpomíná, že na svou svatbu pozval dvě stě hostů. Avšak k jeho překvapení se jich tam objevilo šest set a rychle spořádali všechno jídlo. Mezi těmi, kdo nebyli pozváni, byla i skupina návštěvníků, kteří se shodou okolností právě ten víkend, kdy se konala svatba, vydali autobusem na prohlídku Kapského Města. Průvodce tohoto zájezdu byl vzdáleným příbuzným nevěsty a domníval se, že má právo vzít s sebou celou skupinu, aniž by to s nevěstou nebo ženichem prodiskutoval.

Pokud není řečeno, že hostina je volně přístupná všem, praví následovníci Ježíše by se jí bez pozvání neměli účastnit a neměli by jíst nebo pít to, co bylo připraveno pro pozvané hosty. Ti, kdo by chtěli bez pozvání přijít, by se měli zeptat sami sebe: „Nebyla by moje účast na této svatební hostině projevem nedostatku lásky k novomanželům? Nezpůsobil bych jim potíže nebo nepřipravil bych je o radost, kterou při této příležitosti prožívají?“ Místo toho, aby se urazil, že nebyl pozván, může rozumný křesťan dvojici novomanželů poslat upřímné blahopřání a popřát jim Jehovovo požehnání. Možná se dokonce rozhodne pomoci novomanželům tím, že jim pošle nějaký dar, čímž jejich radost ve svatební den bude ještě větší. (Kazatel 7:9; Efezanům 4:28)

Kdo nese odpovědnost?

V některých částech Afriky je zvykem, že starost o přípravy na svatbu přebírají starší příbuzní snoubenců. Snoubenci jsou za to možná vděční, jelikož je to zbavuje finančních závazků. Snad se domnívají, že je to také zbavuje odpovědnosti za všechno, co by se mohlo stát. Avšak dříve než snoubenci přijmou nějakou formu pomoci od příbuzných, kteří mají dobré úmysly, měli by se ujistit, že budou respektována jejich osobní přání.

Ačkoli Ježíš byl Boží Syn, který „sestoupil z nebe“, nic nenasvědčuje tomu, že by při svatbě v Káně převzal vedení nebo že by řídil většinu záležitostí spojených s touto událostí. (Jan 6:41) Naopak, biblická zpráva nám ukazuje, že byl určen někdo jiný, aby se ujal úlohy ‚vedoucího hostiny‘. (Jan 2:8) Tento muž byl pak odpovědný hlavě nové rodiny, totiž ženichovi. (Jan 2:9, 10)

 Křesťanští příbuzní by měli respektovat hlavu nové rodiny, protože je ustanovena Bohem. (Kolosanům 3:18–20) Ženich je tím, kdo by měl nést odpovědnost za všechno, co se na jeho svatbě děje. Pochopitelně, ženich by měl být rozumný, a pokud je to možné, měl by vyhovět přáním své nevěsty, svých rodičů i jejích rodičů. Nicméně jestliže příbuzní trvají na tom, aby určité záležitosti byly zařízeny jinak, než si přejí snoubenci, potom by dvojice mohla jejich pomoc taktně odmítnout a financovat si skromnou svatbu sama. Tak se nestane nic, co by v novomanželech zanechalo nepříjemné vzpomínky. Například na jedné křesťanské svatbě v Africe nevěřící příbuzný, který byl vedoucím hostiny, pronesl přípitek mrtvým předkům.

Dvojice novomanželů někdy odjíždí na svatební cestu před skončením svatební hostiny. V takovém případě by měl ženich zařídit, aby ti, kdo přebírají odpovědnost, zajistili, že budou dodržována biblická měřítka a že slavnost skončí v rozumnou hodinu.

Pečlivé plánování a vyrovnanost

Je zřejmé, že na svatbě, které se zúčastnil Ježíš, byla spousta dobrého jídla, protože Bible ji popisuje jako svatební hostinu. Jak již bylo řečeno, bylo tam také hodně vína. Svatebčané se nepochybně těšili rovněž ze vhodné hudby a důstojného tance, jelikož tyto věci byly běžným rysem židovského společenského života. To Ježíš ukázal ve svém známém podobenství o marnotratném synovi. Bohatý otec v tomto příběhu se tak radoval z návratu svého kajícného syna, že řekl: „Jezme a radujme se.“ Podle Ježíšových slov byl součástí oslavy i „koncert a tanec“. (Lukáš 15:23, 25)

Je však zajímavé, že Bible se o hudbě ani tanci ve spojitosti se svatbou v Káně výslovně nezmiňuje. O tanci dokonce není zmínka v žádné z biblických zpráv o svatbách. Zdá se, že mezi Božími věrnými služebníky, kteří žili v biblických dobách, byl tanec při svatbách jen vedlejším, ne hlavním rysem. Můžeme se z toho něco naučit?

Na některých křesťanských svatbách v Africe se používají výkonná elektronická zvuková zařízení. Hudba bývá tak hlasitá, že hosté mohou spolu jen stěží mluvit. Někdy je na takových svatbách očividně jídla jen málo, což se ale rozhodně nedá říci o tanci, který se snadno stává nevázaným. Takové příležitosti potom nejsou ani tak svatební hostinou, jako spíše jen záminkou pro taneční večírek. Hlasitá hudba navíc často přitahuje výtržníky a cizí lidi, kteří jednoduše přijdou bez pozvání.

Vzhledem k tomu, že biblické zprávy o svatbách nekladou důraz na hudbu ani tanec, nemělo by to snad být vodítkem pro dvojici plánující svatbu, která bude působit čest Jehovovi? Kromě toho, při přípravě několika svateb, jež nedávno proběhly v jižní Africe, někteří mladí křesťané, kteří byli vybráni, aby tvořili součást průvodu mládenců a družiček, věnovali řadu hodin tomu, že nacvičovali složité taneční kroky. Tímto způsobem v průběhu několika měsíců promrhali velmi mnoho času. Křesťané však musí ‚vykupovat čas‘ pro ‚důležitější věci‘, například pro evangelizační činnost, osobní studium a návštěvu křesťanských shromáždění. (Efezanům 5:16; Filipanům 1:10)

Z toho, jaké množství vína Ježíš opatřil, lze usoudit, že svatba v Káně byla velká a nákladná. Můžeme si však být jisti, že tato slavnost nebyla bouřlivá a že hosté při ní nepili alkohol přespříliš, jak to na některých židovských svatbách bývalo běžné. (Jan 2:10) Proč si tím můžeme být jisti? Protože mezi přítomnými byl Pán Ježíš Kristus. Ježíš ze všech lidí nejsvědomitěji poslouchal Boží příkaz týkající se špatné společnosti: „Neoctni se mezi silnými pijany vína.“ (Přísloví 23:20)

Jestliže se tedy nějaká dvojice snoubenců rozhodne, že se na jejich svatbě bude podávat  víno nebo jiné alkoholické nápoje, měla by zařídit, aby se to dělo pod důsledným dohledem někoho, kdo za to bude odpovědný. A pokud se snoubenci rozhodnou pro hudbu, měli by vybrat vhodné melodie a pověřit někoho, aby dohlížel na její hlasitost. Hostům by nemělo být umožněno, aby o melodiích sami rozhodovali a pouštěli nějakou pochybnou hudbu nebo aby zvyšovali hlasitost hudby na nerozumnou míru. Jestliže snoubenci plánují, že se na jejich svatbě bude tančit, měl by to být tanec důstojný a zdrženlivý. Pokud by někteří nevěřící příbuzní nebo nezralí křesťané tančili neslušným nebo smyslným způsobem, ženich by mohl změnit druh hudby nebo je taktně požádat, aby s tančením přestali. Jinak by svatba mohla sklouznout k prostopášnosti a mohla by být příčinou ke klopýtání. (Římanům 14:21)

Vzhledem k nebezpečí, které je spojeno s některými druhy moderního tance, hlasitou hudbou a nekontrolovanou konzumací alkoholu, se mnoho křesťanských ženichů rozhodlo, že tyto věci na své svatbě neumožní. Někteří z nich za to byli kritizováni, ale zaslouží si naopak pochvalu za to, že se chtějí vyhnout čemukoli, co by mohlo přivést pohanu na Boží svaté jméno. Naproti tomu jiní ženichové zařídili, aby na jejich svatbě byla vhodná hudba, určitý čas vyhrazený k tanci i alkohol podávaný v rozumné míře. V každém případě však ženich nese odpovědnost za to, co na své svatbě umožní.

Někteří nezralí lidé v Africe se na důstojné křesťanské svatby dívají svrchu a říkají, že je to na nich jako na pohřbu. To však není vyrovnaný názor. Hříšné skutky těla sice mohou přinést dočasné vzrušení, nicméně uvádějí pohanu na Boží jméno a působí tak, že křesťany později trápí svědomí. (Římanům 2:24) Boží svatý duch naproti tomu vede k opravdové radosti. (Galaťanům 5:22) Mnohé křesťanské dvojice vzpomínají na svůj svatební den s pocitem hrdosti, protože vědí, že to byla radostná událost, a ne ‚příčina ke klopýtání‘. (2. Korinťanům 6:3)

Welsh a Elthea dodnes vzpomínají na příznivá vyjádření nevěřících příbuzných, kteří se zúčastnili jejich svatby. Jeden z nich řekl: „Hlučné svatby, které jsou v této době běžné, nás unavují. Bylo velmi příjemné zúčastnit se pro změnu svatby, která měla úroveň.“

Nejdůležitější však je to, že křesťanské svatby, jež jsou radostné a důstojné, přinášejí čest Původci manželství, Jehovovi Bohu.

[Rámeček a obrázek na straně 22]

SEZNAM PODNĚTŮ PRO SVATEBNÍ HOSTINU

• Jestliže jste některého nevěřícího příbuzného požádali, aby pronesl nějakou řeč, ujistili jste se, že nebude prosazovat určité nekřesťanské zvyklosti?

• Jestliže bude hrát hudba, vybrali jste jen vhodné písně?

• Nebude hudba, kterou jste vybrali, hrát příliš hlasitě?

• Jestliže jste umožnili, aby hosté tančili, bude se tančit důstojným způsobem?

• Bude alkohol podáván jen v rozumné míře?

• Bude někdo dohlížet na podávání alkoholu?

• Stanovili jste rozumnou dobu, kdy svatební hostina skončí?

• Bude ten, kdo odpovídá za pořádek, přítomen až do konce?