Slyšte, co říká duch

„Tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“ (IZAJÁŠ 30:21)

1, 2. Jak Jehova v průběhu dějin komunikoval s lidmi?

NA OSTROVĚ Portoriko je instalován největší a nejcitlivější radioteleskop světa s jediným reflektorem. Po celá desetiletí vědci doufají, že za použití tohoto obrovského přístroje obdrží nějaké zprávy o mimozemském životě. Žádné takové zprávy však dosud nepřišly. Paradoxní ale je, že z oblasti mimo lidskou sféru pocházejí jasné zprávy, jež může každý z nás přijmout kdykoli a bez použití jakéhokoli složitého zařízení. Přicházejí ze Zdroje, který je daleko vyšší než kterýkoli mimozemský zdroj, jaký si lze představit. Kdo je Zdrojem těchto sdělení a kdo je dostává? Co tato poselství obsahují?

² Biblický záznam obsahuje několik zpráv o situacích, v nichž bylo poselství božského původu předáno tak, že je lidé mohli slyšet na vlastní uši. V některých případech předali tato poselství duchovní tvorové, kteří sloužili jako Boží poslové. (1. Mojžíšova 22:11, 15; Zecharjáš 4:4, 5; Lukáš 1:26–28) Ve třech případech byl slyšet Boží vlastní hlas. (Matouš 3:17; 17:5; Jan 12:28, 29) Bůh také mluvil prostřednictvím lidských proroků, a to, co tito proroci díky Boží inspiraci pronesli, mnozí z nich zapsali. Dnes máme Bibli, která obsahuje jak psané záznamy mnoha takových sdělení, tak učení Ježíše a jeho učedníků. (Hebrejcům 1:1, 2) Jehova skutečně svým lidským tvorům sděluje informace.

3. K čemu slouží všechna Boží poselství a co se od nás očekává?

 ³ O hmotném vesmíru nám tyto inspirované zprávy od Boha mnoho informací nedávají. Zaměřují se na důležitější věci, které mají význam pro náš život dnes a v budoucnosti. (Žalm 19:7–11; 1. Timoteovi 4:8) Jehova nám prostřednictvím těchto zpráv sděluje svou vůli a nabízí nám své vedení. Je to jeden ze způsobů, jimiž se splňují slova proroka Izajáše: „Tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“ (Izajáš 30:21) Jehova nás nenutí, abychom jeho ‚slovu‘ naslouchali. Je na nás, zda se budeme Božím vedením řídit a zda budeme chodit po Božích cestách. Proto nás Písmo nabádá, abychom naslouchali tomu, co Jehova sděluje. V knize Zjevení je výzva „ať slyší, co duch říká“ uvedena sedmkrát. (Zjevení 2:7, 11, 17, 29; 3:6, 13, 22)

4. Je rozumné očekávat, že Bůh bude v naší době komunikovat přímo z nebe?

⁴ Dnes k nám Jehova nemluví přímo z nebeské říše. I v biblických dobách byla taková nadpřirozená sdělení vzácná, a někdy je od sebe dělila celá staletí. V průběhu dějin Jehova nejčastěji komunikoval se svým lidem spíše nepřímo. Totéž platí o dnešní době. Uvažujme nyní o třech způsobech, jak s námi Jehova komunikuje dnes.

„Celé Písmo je inspirováno“

5. Co je dnes Jehovovým hlavním sdělovacím prostředkem a jak z něj můžeme mít užitek?

⁵ Hlavním nástrojem komunikace mezi Bohem a lidmi je Bible. Je inspirována Bohem a všechno, co je v ní obsaženo, může pro nás být prospěšné. (2. Timoteovi 3:16) Bible obsahuje množství příkladů skutečných lidí, kteří uplatňovali svou svobodnou vůli a rozhodovali se, zda Jehovovu hlasu budou, nebo nebudou naslouchat. Takové příklady nám připomínají, proč je nezbytně nutné naslouchat tomu, co Boží duch říká. (1. Korinťanům 10:11) Bible také obsahuje praktickou moudrost a poskytuje nám rady pro situace, kdy musíme v životě činit rozhodnutí. Je to podobné, jako kdyby Bůh byl za námi a do uší nám říkal: ‚To je ta cesta. Choď po ní.‘

6. Proč Bible daleko předčí všechny ostatní spisy?

⁶ Abychom slyšeli, co duch říká prostřednictvím stránek Bible, musíme Bibli číst pravidelně. Není to pouhá dobře napsaná populární kniha, jedna z mnoha knih, jež jsou dnes k dostání. Bible je inspirována duchem a obsahuje Boží myšlenky. V Hebrejcům 4:12 je řečeno: „Slovo Boha je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ Když Bibli čteme, její obsah proniká jako meč do našich nejvnitřnějších myšlenek a pohnutek a zjevuje, do jaké míry náš život odpovídá Boží vůli.

7. Proč je nezbytně nutné Bibli číst, a jak často to podle doporučení máme dělat?

⁷ „Myšlenky a úmysly srdce“ se mohou měnit, protože čas plyne a na nás působí to, co prožíváme — zážitky příjemné i nepříjemné. Jestliže Boží slovo nestudujeme soustavně, naše myšlenky, postoje a naše cítění již nebudou odpovídat Božím zásadám. Bible nás proto vybízí: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5) Máme-li stále slyšet, co duch říká, musíme se řídit radou, abychom četli Boží slovo denně. (Žalm 1:2)

8. Která slova apoštola Pavla nám pomáhají, abychom sami sebe zkoumali, pokud jde o čtení Bible?

 ⁸ Čtenářům Bible je určena tato důležitá připomínka: Dopřejte si dost času, abyste to, co čtete, mohli vstřebat! Ve snaze řídit se radou, že máme číst Bibli každý den, bychom se nechtěli dostat do situace, že bychom zběžně pročetli několik kapitol, a přitom by nám unikl smysl toho, co jsme četli. Číst Bibli pravidelně je nutné, ale naší pohnutkou by nemělo být jen to, abychom dodrželi rozvrh. Měli bychom si upřímně přát poznávat Jehovu a jeho záměry. V tomto směru můžeme použít k sebezkoumání slova apoštola Pavla. Svým spolukřesťanům napsal: „Klekám na kolena před Otcem, aby vám   . . . dopřál,  . . . aby Kristus prostřednictvím vaší víry přebýval s láskou ve vašem srdci; abyste byli zakořeněni a pevně založeni, abyste byli plně schopni pochopit se všemi svatými, jaká je šířka a délka a výška a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, abyste byli naplněni veškerou plností, kterou dává Bůh.“ (Efezanům 3:14, 16–19)

9. Jak můžeme pěstovat a prohlubovat svou touhu učit se od Jehovy?

⁹ Je pravda, že někteří z nás přirozenou radost ze čtení nemají, zatímco jiní čtou s velkým potěšením. Ale bez ohledu na naše osobní sklony můžeme všichni pěstovat a prohlubovat toužebné přání učit se od Jehovy. Apoštol Petr vysvětlil, že bychom měli mít touhu po biblickém poznání, a byl si vědom toho, že bude možná zapotřebí takové toužebné přání si vypěstovat. Napsal: „Jako novorozená děťátka si vytvořte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abyste jím rostli k záchraně.“ (1. Petra 2:2) Chceme-li si ‚vytvořit touhu‘ po biblickém studiu, nezbytně k tomu potřebujeme sebekázeň. Stejně jako si můžeme vypěstovat oblibu pro nějaké nové jídlo, když jsme je několikrát ochutnali, může se zlepšit i náš postoj ke čtení a ke studiu, jestliže si vytvoříme zvyk dělat to pravidelně.

„Pokrm v pravý čas“

10. Z koho se skládá „věrný a rozvážný otrok“ a jak dnes Jehova používá tyto osoby?

¹⁰ Na další způsob, jímž k nám Jehova dnes mluví, poukázal Ježíš slovy zaznamenanými u Matouše 24:45–47. Mluvil zde o duchem pomazaném křesťanském sboru — o ‚věrném a rozvážném otroku‘, který byl ustanoven k tomu, aby opatřoval duchovní „pokrm v pravý čas“. Jako jednotlivci jsou členové této skupiny Ježíšovou ‚čeledí‘. Dostávají povzbuzení a vedení společně s ‚velkým zástupem‘ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Velké množství tohoto pokrmu v pravý čas přichází v tištěné podobě, například v časopisech Strážná věž a Probudte se! a v jiných publikacích. Další duchovní pokrm je poskytován v podobě přednášek a názorných předvedení na krajských a oblastních sjezdech a při sborových shromážděních.

11. Jak dáme najevo, že vnímáme to, co duch říká prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘?

¹¹ Informace, které poskytuje „věrný a rozvážný otrok“, jsou určeny k tomu, aby se  posílila naše víra a aby byla školena naše vnímavost. (Hebrejcům 5:14) Takové rady jsou možná v podstatě všeobecné, takže je může každý uplatnit podle svých osobních okolností. Někdy také dostaneme rady, které se týkají určitých rysů našeho chování. Jaký postoj bychom měli mít, jestliže tomu, co duch říká prostřednictvím třídy otroka, skutečně nasloucháme? Apoštol Pavel odpovídá: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní.“ (Hebrejcům 13:17) Je pravda, že všichni, kdo se podílejí na tomto procesu, jsou nedokonalí lidé. Jehova však tyto své lidské služebníky s potěšením používá, ačkoli jsou nedokonalí, a v nynější době konce nám jejich prostřednictvím poskytuje vedení.

Vedení prostřednictvím našeho svědomí

12, 13. (a) Jaký další zdroj vedení nám Jehova dal? (b) Jak může svědomí příznivě ovlivňovat i lidi, kteří nemají přesné poznání Božího slova?

¹² Jehova nám dal ještě další zdroj vedení — naše svědomí. Stvořil člověka s vnitřním smyslem pro to, co je správné a co nesprávné. Svědomí patří k naší přirozenosti. Apoštol Pavel to vysvětlil ve svém dopise Římanům: „Kdykoli   . . . lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ (Římanům 2:14, 15)

¹³ Mnozí lidé, kteří nejsou obeznámeni s Jehovou, mohou do jisté míry uvádět své myšlenky a činy do souladu s božskými zásadami týkajícími se toho, co je správné a co nesprávné. Je to, jako by slyšeli slabý vnitřní hlas, který je vede správným směrem. Jestliže to tak je u lidí, kteří nemají přesné poznání Božího slova, oč více by měl tento vnitřní hlas mluvit v případě pravých křesťanů! Křesťanské svědomí, vytříbené přesným poznáním Božího slova a působící v souladu s Jehovovým svatým duchem, jistě může poskytovat spolehlivé vedení. (Římanům 9:1)

14. Jak nám může biblicky školené svědomí pomáhat, abychom se řídili vedením, které poskytuje Jehovův duch?

¹⁴ Dobré svědomí, školené na základě Bible, nám může připomínat, kterou cestou máme podle Božího ducha jít. Někdy se může stát, že k určité situaci, ve které snad právě jsme, Písmo ani naše biblické publikace výslovně nic neříkají. A přece nám naše svědomí může dát nějakou výstrahu a varovat nás před nějakým jednáním, které by mohlo být škodlivé. Kdybychom v takových případech přehlíželi to, co nám naše svědomí diktuje, vlastně by to znamenalo přehlížet, co nám říká Jehovův duch. Jestliže se naproti tomu učíme spoléhat se na své školené křesťanské svědomí, můžeme se dobře rozhodovat i v případech, kdy nemáme žádné psané vodítko. Musíme však pamatovat na to, že v případech, kdy neexistuje žádná zásada, pravidlo nebo zákon od Boha, nebylo by správné, abychom závěry, k nimž nás vede naše vlastní svědomí a které se týkají čistě osobních záležitostí, vnucovali spolukřesťanům. (Římanům 14:1–4; Galaťanům 6:5)

15, 16. Jak se může stát, že naše svědomí přestane správně pracovat, a jak tomu můžeme zabránit?

¹⁵ Čisté, biblicky školené svědomí je dobrým darem od Boha. (Jakub 1:17) Jestliže však má v morální oblasti tento dar správně působit jako bezpečnostní opatření, musíme jej chránit před škodlivými vlivy. Jestliže se řídíme nějakými místními obyčeji, tradicemi a zvyky, které jsou v rozporu s Božími měřítky, může se stát, že naše svědomí přestane pracovat správně a nebude nás podněcovat správným směrem. Může se ukázat, že nejsme schopni posuzovat věci správně, a mohli bychom dokonce klamat sami sebe, takže bychom věřili, že to, co je špatné, je ve skutečnosti dobré. (Srovnej Jana 16:2.)

 ¹⁶ Jestliže trvale přehlížíme varování, které nám poskytuje naše svědomí, jeho hlas stále více slábne, až naše morální citlivost či vnímavost zcela zanikne. Žalmista o takových lidech napsal: „Jejich srdce se stalo necitelným jako tuk.“ (Žalm 119:70) Jestliže se někteří lidé neřídí tím, k čemu je podněcuje jejich svědomí, ztrácejí schopnost správně uvažovat. Přestanou se řídit Božími zásadami a nejsou schopni se správně rozhodovat. Chceme-li se takové situace vyvarovat, musíme citlivě vnímat, k čemu nás naše křesťanské svědomí vede, a to i ve věcech, které se zdají nezávažné. (Lukáš 16:10)

Šťastní jsou ti, kdo naslouchají a poslouchají

17. Jaké požehnání dostaneme, jestliže nasloucháme ‚slovu za námi‘ a řídíme se svým biblicky školeným svědomím?

¹⁷ Jestliže si vytvoříme zvyk naslouchat ‚slovu za námi‘ — jež přichází prostřednictvím Písma a věrného a rozvážného otroka — a jestliže se řídíme připomínkami, které nám poskytuje naše biblicky školené svědomí, bude nám Jehova žehnat svým duchem. Působením svatého ducha se pak bude zlepšovat naše schopnost přijímat a chápat to, co nám Jehova říká.

18, 19. Jak nám může být Jehovovo vedení prospěšné ve službě i v našem osobním životě?

¹⁸ Jehovův duch nám také dodá odvahu, abychom dokázali moudře a statečně čelit obtížným situacím. Podobně jako působil Boží duch v případě apoštolů, může podněcovat i naše myšlenkové schopnosti a může nám pomáhat, abychom stále jednali a mluvili v souladu s biblickými zásadami. (Matouš 10:18–20; Jan 14:26; Skutky 4:5–8, 13, 31; 15:28) Činíme-li nějaká důležitá životní rozhodnutí, bude Jehovův duch napomáhat našemu úsilí a přinese nám úspěch, protože nám dodá odvahu, abychom svá rozhodnutí uskutečnili. Možná uvažujete o tom, jak si upravit svůj způsob života, abyste měli víc času na duchovní věci. Nebo stojíte před důležitým rozhodováním, které změní váš život — uvažujete například o volbě manželského druha, o nabídnutém zaměstnání nebo o koupi domu. Jediným činitelem při takovém rozhodování by pro nás neměly být naše lidské city, ale měli bychom spíše naslouchat, co říká Boží duch, a jednat v souladu s jeho vedením.

¹⁹ Opravdu si vážíme laskavých připomínek a rad, které dostáváme od spolukřesťanů včetně starších. Nemusíme však vždy čekat, až nás na něco upozorní druzí. Jestliže víme, jaké jednání je správné a jak máme upravit svůj postoj a své chování, abychom se líbili Bohu, pak jednejme. Ježíš řekl: „Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ (Jan 13:17)

20. Jaké požehnání dostávají ti, kdo naslouchají ‚slovu za sebou‘?

²⁰ Je zřejmé, že k tomu, aby křesťané věděli, jak se líbit Bohu, nepotřebují slyšet doslovný hlas z nebe ani není nutné, aby je navštívili andělé. Mají požehnání v podobě Božího psaného slova a láskyplného vedení prostřednictvím jeho pomazané třídy na zemi. Jestliže bedlivě dbají na toto ‚slovo za sebou‘ a řídí se vedením svého biblicky školeného svědomí, budou úspěšně plnit Boží vůli. Potom jistě uvidí, jak se splní slib apoštola Jana: „Ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17)

Stručný přehled

• Proč Jehova komunikuje se svými lidskými tvory?

• Jak můžeme mít užitek z programu pro pravidelné čtení Bible?

• Jak bychom měli reagovat na vedení, které poskytuje třída otroka?

• Proč bychom neměli přehlížet příkazy biblicky školeného svědomí?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 13]

K přijetí poselství od Boha člověk nepotřebuje žádné složité přístroje

[Podpisek]

S laskavým svolením Arecibo Observatory/David Parker/Science Photo Library

[Obrázek na straně 15]

Jehova k nám mluví prostřednictvím Bible a prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘