Bujný olivovník v Božím domě

V IZRAELI roste jeden strom, který je téměř nezničitelný. Přestože je podťat, z jeho pařezu brzy vyraší nové výhonky. A když majitel sklidí z tohoto stromu plody, má za odměnu hojnost oleje, který se využívá k vaření, svícení, při hygieně a v kosmetice.

V jednom starobylém proroctví zaznamenaném v biblické knize Soudci se vypráví o tom, že „jednou nad sebou stromy pomazávaly krále“. Který lesní strom si vybraly jako první? Vybraly si odolný a bujný olivovník. (Soudci 9:8)

Před více než 3 500 lety prorok Mojžíš popsal Izrael jako ‚dobrou zemi, zemi oliv‘. (5. Mojžíšova 8:7, 8) I dnes je krajina od úpatí hory Hermon na severu až k Beerševě na jihu poseta olivovými háji. Takové háje jsou až dodnes ozdobou pobřežní pláně Šaron, skalnatých horských úbočí v Samaří i úrodných údolí v Galileji.

Pisatelé Bible se o olivovníku často zmiňovali v symbolickém smyslu. Charakteristické rysy tohoto stromu sloužily ke znázornění Božího milosrdenství, slibu vzkříšení a šťastného rodinného života. Budeme-li se olivovníkem zabývat podrobněji, budeme moci lépe porozumět těmto místům v Písmu a prohloubí se tím naše ocenění pro tento jedinečný strom, který spolu s ostatním stvořením chválí svého Původce. (Žalm 148:7, 9)

Rozsochatý olivovník

Na první pohled není olivovník příliš impozantní. Nedosahuje až k nebi jako některé vznešené libanonské cedry. Jeho dřevo není jakožto stavební materiál tak ceněné jako dřevo jalovcové a jeho květy nejsou na pohled tak pěkné jako květy mandloně. (Šalomounova píseň 1:17; Amos 2:9) Nejdůležitější část olivovníku není vidět — je pod zemí. Jeho rozvětvené kořeny mohou sahat až šest metrů hluboko a horizontálně mohou mít rozpětí ještě daleko větší — a právě na nich závisí plodonosnost a odolnost olivovníku.

Díky takovým kořenům mohou olivovníky rostoucí na kamenitých horských úbočích snést sucho, zatímco stromy dole v údolí vyprahlostí téměř hynou. Díky svým kořenům může olivovník plodit olivy po celá staletí, i když se může zdát, že se  zkroucený kmen dá použít jen jako palivové dříví. Jediné, co tento rozsochatý strom potřebuje, je prostor k růstu a provzdušená půda, která mu umožní dýchat a ve které neroste plevel ani jiné rostliny, v nichž by se mohli ukrývat různí škůdci. Za těchto nenáročných podmínek může úroda z jednoho stromu poskytnout ročně až 57 litrů oleje.

Izraelité olivovník bezpochyby milovali kvůli jeho cennému oleji. K osvěcování jejich domácností sloužily lampy s knoty, do nichž se olivový olej vsakoval. (3. Mojžíšova 24:2) Olivový olej byl nepostradatelný při vaření. Chránil pokožku před sluncem a Izraelité jej používali jako složku mýdla k praní. Obilí, víno a olej byly hlavní plodiny jejich země. Kdyby se neurodily olivy, znamenalo by to pro izraelskou rodinu katastrofu. (5. Mojžíšova 7:13; Habakuk 3:17)

Olivového oleje však bylo obvykle dost. Mojžíš mluvil o Zaslíbené zemi jako o ‚zemi oliv‘ pravděpodobně proto, že olivovník byl v té oblasti nejčastěji pěstovaným stromem. Přírodovědec H. B. Tristram, který žil v devatenáctém století, o olivovníku napsal, že to je „strom charakteristický pro tuto krajinu“. Olivový olej byl velmi cenný a bylo ho dost, a proto sloužil dokonce i jako praktické mezinárodní platidlo v celém Středomoří. Sám Ježíš Kristus se zmínil o jednom dluhu, který se počítal v hodnotě „sto měr bat olivového oleje“. (Lukáš 16:5, 6)

„Jako odnože olivovníků“

Olivovník přináší velký užitek a vhodně znázorňuje Boží požehnání. Jakou odměnu dostane muž, který se bojí Boha? „Tvá manželka bude jako plodonosná réva v nejvnitřnějších částech tvého domu,“ zpíval žalmista. „Tví synové budou jako odnože olivovníků všude kolem tvého stolu.“ (Žalm 128:3) Co jsou tyto „odnože olivovníků“ a proč je žalmista přirovnává k synům?

Olivovník je pozoruhodný tím, že ze spodní části jeho kmene stále vyrážejí nové výhonky. * Když hlavní kmen zestárne a nepřináší již ovoce tak jako dříve, mohou pěstitelé nechat vyrůst několik odnoží neboli nových výhonků a ty se pak stanou nedílnou součástí stromu. Za nějaký čas má původní strom kolem sebe tři nebo čtyři mladé, statné kmeny, které jsou jako synové kolem stolu. Tyto odnože mají stejné kořeny a společně přinášejí dobrou úrodu oliv.

Touto charakteristickou vlastností olivovníku je vhodně znázorněna skutečnost, že synové a dcery mohou vyrůstat jako lidé s pevnou vírou, a to díky silným duchovním kořenům svých rodičů. Jak potomci rostou, mohou se během doby také podílet na přinášení ovoce a mohou podporovat své rodiče; ti se pak radují z toho, že jejich děti společně s nimi slouží Jehovovi. (Přísloví 15:20)

„I pro strom existuje naděje“

Otec, který již je v pokročilejším věku a slouží Jehovovi, má radost ze svých bohabojných dětí. Tyto děti však truchlí, když jejich otec nakonec ‚odejde cestou celé země‘. (1. Královská 2:2) Bible nám poskytuje pomoc, abychom se s takovou rodinnou tragédií vyrovnali, neboť nás ujišťuje, že nastane vzkříšení. (Jan 5:28, 29; 11:25)

Job, otec mnoha dětí, si byl dobře vědom toho, jak krátký je lidský život. Přirovnával jej ke květu, který rychle vadne. (Job 1:2; 14:1, 2) Job toužil po smrti, protože v ní viděl možnost, jak uniknout svému trápení, a hrob považoval za úkryt, z něhož se může vrátit. „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ zeptal se Job. Pak s přesvědčením odpověděl: „Všechny dny své povinné služby budu čekat, dokud mi nepřijde úleva. Zavoláš [Jehovo], a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:13–15)

Na jakém příkladu Job doložil své přesvědčení, že ho Bůh může zavolat z hrobu? Ukázal to na příkladu stromu, z jehož popisu lze usoudit, že jde patrně o olivovník. „I pro strom existuje naděje,“ řekl Job. „Když je podťat, dokonce znovu vyraší.“ (Job 14:7) Olivovník může být podťat, ale tím  není zničen. Strom zahyne jen tehdy, jestliže je vykořeněn. Pokud kořeny zůstanou nedotčené, strom opět vyraší, a to s novou silou.

I když se období sucha prodlouží a starý olivovník velmi seschne, může svraštělý kmen opět ožít. „Jestliže jeho kořen v zemi zestárne a jeho pařez odumře v prachu, při vůni vody vyraší a jistě vyžene větev jako nová rostlina.“ (Job 14:8, 9) Job žil v suché, prašné zemi, kde pravděpodobně viděl mnoho kmenů starých olivovníků, které vypadaly suché a neživé. Jakmile však přišly deště, takový „mrtvý“ strom opět ožil a z jeho kořenů vyrostl nový kmen, jako by to byla „nová rostlina“. O této pozoruhodné nezdolnosti se vyjádřil jeden tuniský zahradnický odborník takto: „Dá se říci, že olivovníky jsou nesmrtelné.“

Zemědělec touží po tom, aby jeho uschlé olivovníky opět vyrašily, a stejně Jehova prahne po tom, aby vzkřísil své věrné služebníky. Těší se na dobu, kdy budou věrní lidé, jako například Abraham a Sára, Izák a Rebeka a mnozí jiní, opět přivedeni k životu. (Matouš 22:31, 32) Bude to něco podivuhodného, až budou lidé, kteří zemřeli, vítáni zpět a bude možné je vidět, jak opět žijí plným a plodným životem.

Symbolický olivovník

Bůh projevuje své milosrdenství tím, že je nestranný, a také tím, že učinil opatření pro vzkříšení. Na příkladu olivovníku apoštol Pavel ukázal, jak Jehova prokazuje lidem milosrdenství bez ohledu na jejich rasu nebo původ. Židé se kdysi po celá staletí pyšnili tím, že jsou Božím vyvoleným národem, že jsou „Abrahamovo potomstvo“. (Jan 8:33; Lukáš 3:8)

K tomu, aby někdo obdržel Boží přízeň, nebylo samo o sobě nezbytně nutné, aby se narodil jako člen židovského národa. Všichni Ježíšovi první učedníci však byli Židé a měli výsadu, že je Bůh vybral jako první z lidí, z nichž se mělo skládat slíbené Abrahamovo semeno. (1. Mojžíšova 22:18; Galaťanům 3:29) Tyto židovské učedníky Pavel přirovnal k ratolestem symbolického olivovníku.

Většina přirozených Židů Ježíše zavrhla, a tito lidé tak přestali být způsobilými k tomu, aby se v budoucnosti mohli stát členy ‚malého stáda‘ neboli „Božím Izraelem“. (Lukáš 12:32; Galaťanům 6:16) Stali se tedy podobnými symbolickým ratolestem, které byly od olivovníku odťaty. Kdo měl zaujmout jejich místo? V roce 36 n. l. byli vybráni pohané, aby se stali součástí Abrahamova semene. Bylo to podobné, jako by Jehova narouboval na zahradní olivovník ratolesti z olivovníku planého. K těm, kdo měli tvořit slíbené Abrahamovo semeno, měli patřit lidé z národů. Křesťané, kteří pocházeli z pohanů, se nyní mohli stát ‚podílníky na tučném kořenu olivy‘. (Římanům 11:17)

Naroubování ratolesti planého olivovníku na zahradní olivovník by zemědělec považoval za něco nemyslitelného, za něco, co by bylo „proti přirozenosti“. (Římanům 11:24) „Naroubujte dobré na plané, a jak říkají Arabové, plané tím bude přemoženo,“ vysvětluje se v knize The Land and the Book, „ale jestliže postup obrátíte, nemůžete mít úspěch.“ Židovští křesťané byli také překvapeni, když Jehova „poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby  z nich vybral lid pro své jméno“. (Skutky 10:44–48; 15:14) Z toho však bylo jasně patrné, že splňování Božího záměru nezávisí na žádném jednotlivém národu, protože „v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Skutky 10:35)

Pavel ukázal, že když byly z olivovníku odťaty nevěrné „ratolesti“ židovské, může se totéž stát i komukoli jinému, kdo kvůli své pýše a neposlušnosti ztratí Boží přízeň. (Římanům 11:19, 20) Z toho je jasně patrné, že Boží nezaslouženou laskavost nesmíme nikdy považovat za něco samozřejmého. (2. Korinťanům 6:1)

Potírání olejem

V Písmu se pojednává o olivovém oleji jak v doslovném, tak i v obrazném smyslu. Rány a pohmožděniny se ve starověku ‚změkčovaly olejem‘, což napomáhalo hojení. (Izajáš 1:6) Podle jednoho z Ježíšových podobenství milosrdný Samaritán, který na cestě do Jericha narazil na zraněného člověka, polil rány toho muže olivovým olejem a vínem. (Lukáš 10:34)

Potírá-li se někomu hlava olivovým olejem, přináší to osvěžení a uklidnění. (Žalm 141:5) A když se křesťanští starší zabývají případy duchovního onemocnění, mohou člena sboru ‚potírat olejem v Jehovově jménu‘. (Jakub 5:14) Láskyplná biblická rada od starších a vroucí modlitby, které starší pronášejí za duchovně nemocného spoluvěřícího, jsou srovnávány s uklidňujícím olejem. Je zajímavé, že k označení dobrého člověka se v hebrejštině někdy používá idiomatický výraz, který znamená „čistý olivový olej“.

„Bujný olivovník v Božím domě“

Ve světle předcházejících myšlenek nijak nepřekvapuje to, že Boží služebníci mohou být přirovnáni k olivovníkům. David toužil po tom, aby byl jako „bujný olivovník v Božím domě“. (Žalm 52:8) Izraelské rodiny často mívaly domy obklopené olivovníky, a David si tedy přál být blízko Jehovy a přinášet ovoce k Boží chvále. (Žalm 52:9)

Dokud bylo dvoukmenné judské království věrné Jehovovi, bylo jako „bujný olivovník, hezký ovocem a tvarem“. (Jeremjáš 11:15, 16) Judský lid však toto své výsadní postavení ztratil, když ti, kdo k němu patřili, ‚odmítli poslouchat Jehovova slova a chodili za jinými bohy‘. (Jeremjáš 11:10)

Chceme-li se stát bujným olivovníkem v Božím domě, musíme poslouchat Jehovu a být ochotni přijímat ukázňování, kterým nás ‚prořezává‘, abychom mohli přinášet více křesťanských plodů. (Hebrejcům 12:5, 6) A stejně jako přirozený olivovník potřebuje mít rozvětvené kořeny, aby mohl přečkat období sucha, potřebujeme i my posilovat své duchovní kořeny, abychom vytrvali ve zkouškách a v pronásledování. (Matouš 13:21; Kolosanům 2:6, 7)

Olivovník je výstižným symbolem věrného křesťana, o kterém svět sice možná neví, ale kterého Bůh dobře zná. Kdyby snad takový člověk v tomto systému věcí zemřel, pak v budoucím novém světě bude opět žít. (2. Korinťanům 6:9; 2. Petra 3:13)

Olivovník je téměř nezničitelný strom, který rok co rok stále přináší ovoce, a proto nám připomíná Boží slib: „Dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:22) Tento prorocký slib se splní v Božím novém světě. (2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 25]

Starý zkroucený kmen v místě jménem Jávea ve španělské provincii Alicante

 [Obrázky na straně 26]

Olivové háje ve španělské provincii Granada

[Obrázek na straně 26]

Starý olivovník za jeruzalémskými hradbami

[Obrázek na straně 26]

Bible se zmiňuje o roubování ratolestí na olivovník

[Obrázek na straně 26]

Tento starý olivovník je obklopen mladými výhonky