Hudba, která se líbí Bohu

Hudba je popisována jako „nejstarší a nejpřirozenější ze všech směrů krásného umění“. Hudba je podobně jako jazyk pozoruhodným darem, kterým se lidé odlišují od zvířat. Podněcuje lidské city. Může lahodit našemu uchu a může nám dlouho zůstávat v mysli. Především však může potěšit Boha.

JAK ukazuje Bible, Izraelité byli národem, který se hudbě velmi věnoval. Dílo Unger’s Bible Dictionary uvádí, že hudba byla „v dávných biblických dobách významným uměním“. Izraelité uctívali Boha jak vokální, tak instrumentální hudbou, která pro ně byla součástí každodenního života. Avšak významnějším způsobem byl používán právě lidský hlas.

Král David určil mezi Levity zástupce, aby v době, kdy ještě nebyl zasvěcen chrám, který postavil jeho syn Šalomoun, „vedli zpěv“ ve svatostánku. (1. Paralipomenon 6:31, 32) Když byla do Jeruzaléma přinesena truhla smlouvy, která představovala Jehovovu přítomnost, David zorganizoval některé z Levitů „k připomínání i k děkování a chválení Jehovy“. Kromě toho, že Jehovu chválili svým hlasem, doprovázely je také ‚nástroje strunného typu a harfy s nahlas hrajícími činely a s trubkami‘. Tito muži byli „jmenovitě určeni, aby děkovali Jehovovi, protože ‚jeho milující laskavost je na neurčitý čas‘ “. (1. Paralipomenon 16:4–6, 41; 25:1)

Refrén „[Jehovova] milující laskavost je na neurčitý čas“ se mnohokrát objevuje v Žalmech, biblické knize, která je s hudbou spojena nejtěsněji. Například ve 136. žalmu tvoří druhou část každého z 26 veršů, ze kterých se tento žalm skládá. „Stručnost [tohoto refrénu] svědčí o tom, že byl přizpůsoben tak, aby jej lid mohl snadno zpívat,“ říká jeden znalec Bible. „Každý, kdo jej slyšel, si jej mohl zapamatovat.“

 Nadpisy jednotlivých žalmů ukazují, jak rozšířené bylo používání hudebních nástrojů. Žalm 150 se kromě strunných nástrojů zmiňuje také o rohu, harfě, tamburíně, píšťale a činelech. Nicméně základní výzva tohoto žalmu se týká lidského hlasu. Verš 6 vybízí: „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“

Vzhledem k tomu, že hudba vyjadřuje naše pocity, v biblických dobách truchlivé myšlenky vedly ke vzniku žalozpěvů a určitého druhu monotónních zpěvů. Tato forma zpěvu se však v repertoáru izraelské hudby neobjevovala příliš často. „Pouze v případě žalozpěvu či nářku byl monotónní způsob zpěvu vhodnější než melodický nápěv nebo než mluvené slovo s modulací a zdůrazněním,“ uvádí biblická encyklopedie Hlubší pochopení Písma. *

Když Ježíš v noci před svou smrtí zpíval se svými věrnými apoštoly chválu Jehovovi, nepochybně zpívali slova žalmů Halel. (Žalmy 113–118) To Ježíšovy učedníky jistě velmi posílilo, aby se vyrovnali se ztrátou svého Pána. A co víc, když pětkrát zpívali refrén — „vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“ —, jistě to posílilo jejich odhodlání zůstat věrnými služebníky nejvyššího Svrchovaného Panovníka vesmíru, Jehovy. (Žalm 118:1–4, 29)

První křesťané z Efezu a Kolos zpívali ‚žalmy a chvály Boha‘ (doslova ‚hymny‘). Ve svém srdci zpívali rovněž ‚duchovní písně‘. (Efezanům 5:19; Kolosanům 3:16) Ať zpívali nebo mluvili, vhodně používali svá ústa k vyjadřování chvály. Vždyť Ježíš prohlásil, že „z hojnosti srdce mluví ústa“. (Matouš 12:34)

Hudba, která se Bohu nelíbí

Ne všechna hudba, o níž se Bible zmiňuje, se Bohu líbila. Uvažujme o události, k níž došlo u hory Sinaj, na které Mojžíš právě dostával Zákon, k němuž patřilo i Deset přikázání. Co Mojžíš slyšel, když sestoupil z hory? Nebyl to „zvuk zpěvu nad mocným výkonem“ ani „zvuk zpěvu porážky“, ale „zvuk jiného zpěvu“. Byla to hudba spojená s modlářstvím, jednáním, jež vyvolalo Boží nelibost a jež vedlo ke smrti asi 3 000 lidí, kteří se na této hudbě podíleli. (2. Mojžíšova 32:18, 25–28)

I když lidé mohou skládat a hrát všechny druhy hudby a těšit se z nich, neznamená to, že se to všechno Bohu líbí. Proč ne? Křesťanský apoštol Pavel vysvětlil: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23) Námětem hudebních skladeb často bývají pohanské rituály plodnosti, nauka o nesmrtelnosti lidské duše a uctívání Marie jako „matky Boží“. Avšak tyto náboženské názory a zvyklosti zneuctívají Boha pravdy, protože jsou v rozporu s tím, co je zjeveno v jeho inspirovaném slovu, Bibli. (5. Mojžíšova 18:10–12; Ezekiel 18:4; Lukáš 1:35, 38)

Vybírejme si hudbu moudře

Výběr hudby, která je dnes lidem dostupná, je ohromný. Obaly kompaktních disků s hudebními nahrávkami jsou navrženy tak, aby zákazníky podnítily ke koupi všech druhů hudebních nahrávek. Pokud se ale Jehovův ctitel chce Bohu líbit, bude opatrný a bude vybírat moudře, aby se vyhýbal vokální nebo instrumentální hudbě, která je inspirována falešnými náboženskými názory nebo která je zaměřena na nemravnost a démonismus.

Albert, který kdysi sloužil jako křesťanský misionář v Africe, připouští, že tam měl málo příležitostí hrát na klavír. Znovu a znovu však poslouchal několik dlouhohrajících gramofonových desek, které si vzal s sebou. Nyní je již zpátky ve své vlasti, kde navštěvuje křesťanské sbory jako cestující dozorce. Na poslech hudby nemá mnoho času. Říká: „Mým oblíbeným skladatelem je Beethoven. Během let jsem si shromáždil nahrávky jeho symfonií, koncertů, sonát a kvartetů.“ Poslech této hudby mu přináší velké potěšení. Pokud jde o hudbu, každý člověk má pochopitelně svůj vlastní vkus, ale jako křesťané máme na paměti Pavlovu radu: „Ať . . . jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. Korinťanům 10:31)

 Hudba a zasvěcení

Největší zálibou Susie byla hudba. „Na klavír jsem začala hrát v šesti letech, na housle v deseti a na harfu ve dvanácti,“ vypráví. Později Susie začala navštěvovat Royal College of Music v Londýně v Anglii, kde studovala hru na harfu. Čtyři roky studovala u jedné slavné španělské harfistky a další rok na pařížské konzervatoři. Zkoušky složila s vyznamenáním a získala diplomy v oboru hry na harfu a výuky hraní na klavír.

Susie se časem připojila k jednomu sboru svědků Jehovových v Londýně. Mezi svědky našla upřímný zájem a vzájemnou lásku. Její láska k Jehovovi postupně rostla a její horlivost pro službu Bohu ji podněcovala, aby vyhledávala příležitosti sloužit mu. To ji přimělo, aby se zasvětila Bohu a dala se pokřtít. Susie k tomu říká: „Hudební kariéra znamená vést způsob života zasvěcený hudbě, a tak žít s tím, že je člověk něčemu zasvěcen, pro mě nebylo ničím neznámým.“ Když se v souladu s Ježíšovým pokynem začala podílet na křesťanské službě, při níž se káže dobrá zpráva o Božím Království, netrávila již tolik času koncertními vystoupeními. (Matouš 24:14; Marek 13:10)

Jak se dívá na to, že nyní věnuje hudebním vystoupením jen omezené množství času? Přiznává: „Někdy jsem trochu zklamaná, že nemám více času cvičit, ale na své nástroje stále hraji a hudbu mám stále ráda. Hudba je dar od Jehovy. Nyní, když dávám službu Bohu na první místo ve svém životě, mám hudbu ještě raději.“ (Matouš 6:33)

Hudba, která přináší Bohu chválu

Albert i Susie spolu s téměř šesti miliony dalších svědků Jehovových pravidelně chválí Jehovu Boha hudbou. Tam, kde je to možné, svědkové Jehovovi svá křesťanská shromáždění, která se konají v sálech Království ve 234 zemích, zahajují a končí zpěvem písní Jehovovi. Slova založená na biblických textech doprovázejí nádherné melodie, ať už v durové nebo mollové tónině, a tak je Jehovovi Bohu přinášena chvála.

Všichni přítomní pozvedají svůj hlas a s vřelostí zpívají, že Jehova je Bůh, který pečuje o své služebníky. (Píseň 44) Zpívají píseň chvály Jehovovi. (Píseň 190) Jejich písně vyjadřují jak radost, jež plyne z křesťanského společenství bratrů, křesťanského způsobu života a uplatňování křesťanských vlastností, tak i vědomí odpovědnosti, jež s těmito věcmi souvisí. K jejich potěšení ze zpěvu přispívají také rozmanité hudební styly, ve kterých svědkové z Asie, Austrálie, Evropy i Severní a Jižní Ameriky tyto písně složili. *

Jeden velkolepý královský chorál zapsaný v žalmistově době začíná slovy: „Zpívejte Jehovovi novou píseň. Zpívejte Jehovovi, všichni lidé země. Zpívejte Jehovovi, žehnejte jeho jménu. Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně od něho. Oznamujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi lidmi jeho podivuhodná díla.“ (Žalm 96:1–3) Právě to dělají svědkové Jehovovi, kteří žijí v blízkosti vašeho bydliště, a proto vás zvou, abyste se k nim ve zpěvu této chvály připojili. Rádi vás uvidí v sále Království, kde se scházejí a kde se můžete naučit chválit Jehovu hudbou, která se mu líbí.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

Chvalme Jehovu zpěvem