Ctěte ty, kdo nad vámi dostali autoritu
Ctěte ty, kdo nad vámi dostali autoritu
„Ctěte lidi všeho druhu, mějte lásku k celému společenství bratrů, mějte bázeň před Bohem, mějte úctu ke králi.“ (1. PETRA 2:17)
1, 2. Jak dnes lidé pohlížejí na autoritu? Proč to tak je?
„DĚTI si mohou dovolit všechno. Vůbec nemají úctu k rodičům,“ naříká si jistá matka. „Nedbejte na autoritu,“ uvádí jedna reklamní nálepka na auto. To jsou jen dva příklady, z nichž je patrné, jaký stav, jak sami dobře víte, dnes převládá. Neúcta k rodičům, učitelům, zaměstnavatelům a vládním činitelům je rozšířena po celém světě.
2 Někdo možná pokrčí rameny a řekne: ‚Ale ti, kdo mají autoritu, si zkrátka nezaslouží, abych jim projevoval úctu.‘ Často může být obtížné proti takovému výroku něco namítat. Neustále nás totiž zaplavují zprávy o zkorumpovaných vládních činitelích, o chamtivých zaměstnavatelích, o neschopných učitelích a o násilnických rodičích. Je však dobře, že tímto způsobem jen málo křesťanů pohlíží na ty, kdo mají nějakou autoritu ve sboru. (Matouš 24:45–47)
3, 4. Proč by křesťané měli projevovat úctu těm, kdo mají nějakou autoritu?
3 My, křesťané, máme „naléhavý důvod“ respektovat ty lidi, kteří mají autoritu ve světě. Apoštol Pavel vybízel křesťany, aby ‚se podřizovali nadřazeným autoritám, neboť není žádná autorita kromě od Boha; existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem‘. (Římanům 13:1, 2, 5; 1. Petra 2:13–15) Pavel také ukázal pádný důvod, proč máme poslouchat ty, kdo mají autoritu v rodině: „Manželky, podřizujte se svým manželům, jak se to sluší v Pánu. Děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to příjemné v Pánu.“ (Kolosanům 3:18, 20) Naši úctu si zaslouží i sboroví starší, protože je ‚svatý duch ustanovil jako dozorce, aby pásli Boží sbor‘. (Skutky 20:28) K tomu, abychom ctili lidské autority, by nás měla podněcovat úcta k Jehovovi. Je ale samozřejmé, že ctít Jehovu jakožto autoritu by v našem životě mělo být prvořadé. (Skutky 5:29)
4 Až tedy nyní budeme uvažovat o některých lidech, kteří neměli úctu k těm, kdo zastávali určitou autoritu, a o lidech, kteří takovou úctu projevovali, mějme na paměti, že nejvyšší autoritou je Jehova.
Kdo neprojevuje úctu, nemá Boží schválení
5. Jaký neuctivý postoj k Davidovi projevila Mikal a jaké to mělo následky?
5 Ze zpráv o životě krále Davida je patrné, jak Jehova pohlíží na ty, kdo se na autoritu od Boha dívají přezíravě. Když David přenášel do Jeruzaléma truhlu smlouvy, jeho manželka Mikal „uviděla krále Davida, jak poskakuje a tančí před Jehovou; a začala jím ve svém srdci pohrdat“. Mikal měla Davida uznávat nejen jako hlavu rodiny, ale také jako krále své země. Své pocity však vyjádřila těmito jízlivými slovy: „Jak slavným se dnes učinil král Izraele, když se dnes odkrýval očím otrokyní svých sluhů, právě jako se vyloženě odkrývá jedna z prázdných hlav!“ Kvůli tomuto postoji Mikal nemohla mít děti. (2. Samuelova 6:14–23)
6. Jak Jehova pohlížel na Korachovu neúctu k Božím pomazaným?
6 Odstrašujícím příkladem člověka, jenž neprojevoval úctu k teokratickému vedení, které ustanovil Bůh, byl Korach. Byl jedním z Kehatovců, a díky tomu měl výsadu sloužit Jehovovi u svatostánku. Přesto mluvil kriticky o Mojžíšovi a Áronovi, které Bůh pomazal jako izraelské vůdce. Korach se spolčil ještě s dalšími izraelskými náčelníky, a Mojžíšovi a Áronovi bezostyšně řekl: „Všichni, celé shromáždění, jsou svatí, a Jehova je v jejich středu. Pročpak byste se měli pozvedat nad Jehovův sbor?“ Jak se na postoj, který projevil Korach a jeho podporovatelé, díval Jehova? Pro Jehovu to bylo stejné, jako by zneuctili jeho samotného. Korach a 250 náčelníků nejprve viděli, jak všechny ty, kdo se postavili na jejich stranu, pohltila země, a oni sami pak byli zničeni ohněm od Jehovy. (4. Mojžíšova 16:1–3, 28–35)
7. Měli „nejznamenitější apoštolové“ důvod kritizovat Pavlovu autoritu?
7 Také v křesťanském sboru v prvním století se vyskytli lidé, kteří neprojevovali úctu k teokratické autoritě. Neuctivý postoj k Pavlovi měli „nejznamenitější apoštolové“ v korintském sboru. Kritizovali jeho řečnické schopnosti a říkali: „Jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč opovrženíhodná.“ (2. Korinťanům 10:10; 11:5) Ať už Pavel byl nebo nebyl skvělým řečníkem, jakožto apoštol si úctu zasloužil. Ale byla jeho řeč skutečně opovrženíhodná? Jeho veřejné projevy zaznamenané v Bibli dokládají, že byl řečníkem, který mluvil opravdu přesvědčivě. Když například krátce rozmlouval s Herodem Agrippou II., který byl „znalcem všech . . . sporů mezi Židy“, zapůsobil na něho Pavel tak, že král řekl: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Skutky 13:15–43; 17:22–34; 26:1–28) A přesto ho nejznamenitější apoštolové v Korintu obvinili z toho, že mluví opovrženíhodně. Jak se na jejich postoj díval Jehova? V poselství adresovaném dozorcům v efezském sboru se Ježíš Kristus příznivě zmínil o křesťanech, kteří se nenechali odvést těmi, „kdo říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou“. (Zjevení 2:2)
Úcta projevována i přes nedokonalost
8. Jak David prokázal, že ctí autoritu, kterou dal Jehova Saulovi?
8 V Bibli najdeme mnoho příkladů lidí, kteří ctili ty, kdo měli autoritu, přestože ji možná uplatňovali nesprávně nebo ji zneužívali. Jedním z těchto znamenitých příkladů byl David. Sloužil králi Saulovi, který však Davidovi začal závidět jeho úspěchy a snažil se ho zabít. (1. Samuelova 18:8–12; 19:9–11; 23:26) David měl sice několik příležitostí Saula zabít, ale přesto řekl: „Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému!“ (1. Samuelova 24:3–6; 26:7–13) David věděl, že Saul jedná nesprávně, ale nechal na Jehovovi, aby ho soudil. (1. Samuelova 24:12, 15; 26:22–24) O Saulovi ani se Saulem nikdy nemluvil utrhačně.
9. (a) Co David pociťoval v době, kdy s ním Saul špatně zacházel? (b) Proč můžeme říci, že Davidova úcta k Saulovi byla opravdová?
9 Pociťoval David úzkost, když s ním Saul špatně zacházel? „Jsou . . . tyrani, kteří hledají mou duši,“ volal David k Jehovovi. (Žalm 54:3) A vylil mu své srdce: „Osvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože . . . Silní na mne podnikají útok, ne pro nějaké vzbouření z mé strany ani pro nějaký hřích z mé strany, Jehovo. Přestože není žádné provinění, běží a chystají se. Procitni přece na mé volání a viz.“ (Žalm 59:1–4) Měli jste i vy někdy pocit, že jste člověku, který má autoritu, neudělali nic špatného, ale on vám přesto působí těžkosti? David nepřestal Saulovi projevovat úctu. Když Saul zemřel, David nad tím nejásal, ale naopak složil žalozpěv: „Saul a Jonatan, ti milí a příjemní za svého života . . . Byli rychlejší než orli, byli silnější než lvi. Izraelské dcery, plačte nad Saulem.“ (2. Samuelova 1:23, 24) Saul sice Davidovi ubližoval, ale David projevoval Jehovovu pomazanému opravdovou úctu, a v tom je nám skutečně znamenitým příkladem.
10. Jaký znamenitý příklad v projevování úcty k autoritě, kterou od Boha dostal vedoucí sbor, dal Pavel, a k čemu to vedlo?
10 Vynikající příklady toho, jak lidé ctili autority ustanovené Bohem, máme také z křesťanské éry. Zmiňme se například o Pavlovi. Ten projevoval úctu k rozhodnutím vedoucího sboru v prvním století. Když Pavel naposledy navštívil Jeruzalém, dostal od vedoucího sboru radu, aby se obřadně očistil a tak dal najevo, že nemá negativní postoj k mojžíšskému Zákonu. Pavel si mohl myslet: ‚Když mi dříve hrozila smrt, dali mi tito bratři pokyn, abych odešel z Jeruzaléma. Nyní chtějí, abych dal veřejně najevo, že respektuji mojžíšský Zákon. Vždyť už jsem Galaťanům napsal dopis, ve kterém jsem jim radil, aby nelpěli na dodržování Zákona. Jestliže teď půjdu do chrámu, ostatní křesťané si mé počínání možná špatně vysvětlí a možná si budou myslet, že dělám ústupky třídě obřezaných.‘ Je však zřejmé, že Pavel takto neuvažoval. Nešlo o porušení žádné křesťanské zásady, a proto radu, kterou mu dal vedoucí sbor v prvním století, Pavel respektoval a uplatnil. To ale bezprostředně vedlo k tomu, že musel být zachráněn před židovským davem a nakonec strávil dva roky ve vězení. Z dlouhodobého hlediska se však děla Boží vůle. Pavel svědčil před vysokými úředníky v Cesareji a potom byl na státní útraty převezen do Říma, kde svědčil před samotným césarem. (Skutky 9:26–30; 21:20–26; 23:11; 24:27; Galaťanům 2:12; 4:9, 10)
Projevujete úctu i vy?
11. Jak můžeme projevovat úctu ke světské autoritě?
11 Projevujete i vy náležitou úctu lidem, kteří mají určitou autoritu? Křesťané dostali příkaz, aby ‚dávali všem, co jim patří: čest tomu, kdo vyžaduje takovou čest‘. Ano, být podřízeni „nadřazeným autoritám“ znamená nejen to, že platíme daně, ale také to, že autoritám projevujeme úctu, a to tím, jak jednáme a mluvíme. (Římanům 13:1–7) Jak tedy reagujeme, když stojíme před vládními činiteli, kteří s námi možná jednají drsně? Úřady v jedné obci v mexickém státě Chiapas zabraly 57 rodinám svědků Jehovových jejich zemědělskou půdu, protože se tito křesťané neúčastnili určitých náboženských slavností. Při schůzích, na kterých se tato záležitost řešila, byli svědkové vždy čistě a slušně oblečeni a vždy mluvili důstojně a uctivě. Asi o rok později bylo vyneseno rozhodnutí v jejich prospěch. Na některé pozorovatele jejich postoj tak zapůsobil, že se také chtěli stát svědky Jehovovými.
12. Proč je důležité projevovat ‚hlubokou úctu‘ nevěřícímu manželovi?
12 A jak můžeme projevovat úctu k autoritě, kterou Bůh ustanovil v rodině? Apoštol Petr poukázal na příklad, který dal Ježíš tím, jak snášel utrpení, a potom řekl: „Podobně se vy, manželky, podřizujte svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2; Efezanům 5:22–24) Petr zde ukázal, jak důležité je, aby manželka byla s „hlubokou úctou“ podřízena svému manželovi, i když někteří muži dělají jen málo pro to, aby si takovou úctu zasloužili. Svým uctivým postojem však může žena získat srdce svého nevěřícího manžela.
13. Jak může manželka ctít svého manžela?
13 V kontextu těchto veršů Petr obrací naši pozornost k příkladu Sáry, jejíž manžel Abraham byl vynikajícím vzorem víry. (Římanům 4:16, 17; Galaťanům 3:6–9; 1. Petra 3:6) Měla by snad manželka projevovat svému manželovi, který je věřící, menší úctu než žena, jejíž manžel je nevěřící? Co když v určité věci se svým manželem nesouhlasíš? Na tuto situaci je možné obecně uplatnit radu, kterou dal Ježíš: „Jestliže někdo s autoritou tě nutí ke službě na jednu míli, jdi s ním dvě míle.“ (Matouš 5:41) Ctíš svého manžela tím, že vycházíš vstříc jeho přáním? Jestliže se ti to zdá obtížné, sděl mu, co si o dané věci myslíš. Nepředpokládej, že ví, co cítíš. Když mu však sděluješ svá přání, buď přitom uctivá. Bible nás vybízí: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6)
14. Co to znamená ctít své rodiče?
14 A co vy, děti? Boží slovo přikazuje: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože toto je spravedlivé: ‚Cti svého otce a svou matku‘, což je první příkaz se slibem.“ (Efezanům 6:1–3) Děti, povšimněte si, že ‚ctít otce a matku‘ znamená, že máte rodiče poslouchat. Řecké slovo překládané jako „ctít“ má význam „vážit si“ nebo „určit hodnotu něčeho“. Poslušnost tedy není jen neochotné dodržování pravidel, která stanoví rodiče a která vám možná připadají nerozumná. Bůh vyžaduje, abyste si svých rodičů velmi vážily a abyste oceňovaly to, jak vás vedou. (Přísloví 15:5)
15. Co dětem pomůže, aby zůstaly uctivé, i když mají pocit, že rodiče udělali chybu?
15 Ale co když rodiče udělají něco, co by mohlo podkopat vaši úctu k nim? V takovém případě se snažte vidět věci z jejich pohledu. Cožpak ‚nezpůsobili vaše narození‘ a nestarají se o vás? (Přísloví 23:22) Není snad pohnutkou jejich jednání láska k vám? (Hebrejcům 12:7–11) Mluvte se svými rodiči uctivě, a v duchu mírnosti jim vysvětlujte, jak se cítíte. I když snad reagují způsobem, který se vám nelíbí, rozhodně s nimi nemluvte neuctivě. (Přísloví 24:29) Vzpomeňte si na to, jak si David uchoval úctu k Saulovi, i když král přestal poslouchat Boží rady. Proste Jehovu, aby vám pomohl vypořádat se s vašimi pocity. „Vylévejte před ním své srdce,“ řekl David. „Bůh je nám útočištěm.“ (Žalm 62:8; Nářky 3:25–27)
Ctěte ty, kdo poskytují vedení
16. Co se můžeme naučit z jednání falešných učitelů a andělů?
16 Sboroví starší jsou sice jmenováni svatým duchem, ale přesto jsou stále nedokonalí a dělají chyby. (Žalm 130:3; Kazatel 7:20; Skutky 20:28; Jakub 3:2) Někteří křesťané ve sboru tedy mohou být se staršími nespokojeni. Jak bychom se měli zachovat, když máme pocit, že ve sboru se něco nedělá úplně správně nebo se to tak alespoň zdá? Povšimněme si, jaký rozdíl byl mezi falešnými učiteli v prvním století a mezi anděly: „Opovážliví, umínění [falešní učitelé], nechvějí se před slavnými, ale mluví utrhačně, zatímco andělé, ačkoli mají větší sílu a moc, nevznášejí proti nim obžalobu utrhačnými výrazy, a to z úcty k Jehovovi.“ (2. Petra 2:10–13) Falešní učitelé mluvili utrhačně o ‚slavných‘, tedy o starších, kteří dostali autoritu v křesťanském sboru prvního století. Naproti tomu andělé nemluvili utrhačně o falešných učitelích, kteří mezi bratry působili nejednotu. Andělé, kteří jsou v nadřazeném postavení a mají hlubší smysl pro právo než lidé, věděli, co se ve sboru děje. Ale „z úcty k Jehovovi“ nechali na něm, aby vynesl soud. (Hebrejcům 2:6, 7; Juda 9)
17. Jak vám může pomoci víra, když se vypořádáváte s pocitem, že starší udělali nějakou chybu?
17 Některé záležitosti se možná opravdu nedějí tak, jak by měly. Ale neměli bychom snad i v takovém případě projevovat víru v Ježíše Krista, který je živou Hlavou křesťanského sboru? Cožpak neví o tom, co se v jeho celosvětovém sboru děje? Neměli bychom snad respektovat to, jak určitou situaci vyřeší, a neměli bychom uznávat jeho schopnost řídit záležitosti? Vždyť ‚kdo jsme my, že soudíme svého bližního‘? (Jakub 4:12; 1. Korinťanům 11:3; Kolosanům 1:18) Proč byste tedy to, co vás trápí, nepředkládali Jehovovi ve svých modlitbách?
18, 19. Co můžete udělat, jestliže máte pocit, že se starší dopustil nějaké chyby?
18 Lidé jsou nedokonalí, a proto někdy mohou vzniknout těžkosti a problémy. Může se dokonce stát, že nějakou chybu udělá starší, a některé křesťany to rozruší. Budeme-li za takových okolností jednat ukvapeně, nic tím nezměníme. Problém se tak spíše ještě zhorší. Ti, kdo mají v duchovním ohledu rozlišovací schopnost, počkají, až Jehova věci urovná a až ve svůj čas a svým způsobem poskytne ukázňování, jestliže je to zapotřebí. (2. Timoteovi 3:16; Hebrejcům 12:7–11)
19 A co když vás nějaká záležitost skličuje? Místo toho, abyste o ní mluvili s ostatními křesťany ve sboru, nebylo by snad lepší, kdybyste starší uctivě požádali o pomoc? Vysvětlete jim, jak na vás určitá situace působí, ale nebuďte přitom kritičtí. Když se jim svěřujete, vždy projevujte „soucítění“ a buďte uctiví. (1. Petra 3:8) Nebuďte jízliví, ale mějte důvěru v jejich křesťanskou zralost. Važte si každého povzbuzení, které vám s láskou a na základě Bible možná dají. A jestliže se zdá, že je nutné udělat další nápravná opatření, mějte důvěru v to, že Jehova pak starší povede, aby udělali, co je dobré a správné. (Galaťanům 6:10; 2. Tesaloničanům 3:13)
20. O čem bude pojednávat následující článek?
20 S úctou a respektem k těm, kdo mají nějakou autoritu, však souvisí ještě další věc, o níž bychom měli uvažovat. Neměli by snad ti, kdo jsou v postavení autority, projevovat úctu lidem, kteří jsou svěřeni do jejich péče? Tuto otázku budeme zkoumat v následujícím článku.
Jak byste odpověděli?
• Z jakého pádného důvodu bychom měli ctít ty, kdo mají autoritu?
• Jak Jehova a Ježíš pohlížejí na ty, kdo nerespektují autoritu danou Bohem?
• Kdo je pro nás znamenitým příkladem v projevování úcty lidem, kteří dostali autoritu?
• Co můžeme dělat, jestliže se zdá, že se ten, kdo nad námi má autoritu, dopustil chyby?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 12]
Sára měla hlubokou úctu k Abrahamově autoritě a byla šťastná
[Obrázek na straně 13]
Mikal nerespektovala autoritu, kterou měl David jakožto hlava rodiny a král
[Obrázek na straně 15]
„Je z mé strany nemyslitelné, abych napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému!“
[Obrázek na straně 16]
Proč bychom to, co nás trápí, nepředložili Jehovovi v modlitbě?