Věříte tomu, co nevidíte?

KDYŽ někdo řekne: „Věřím jen tomu, co vidím,“ nemyslí to doslova. Všichni ve skutečnosti věříme věcem, které nevidíme.

Ve škole jste například možná prováděli pokus, který dokazuje existenci magnetického pole. Může probíhat následujícím způsobem: Vysypete železné piliny na list papíru. Potom papír umístíte nad magnet. Když budete listem papíru třást, železné piliny se jakoby nějakým  kouzlem seskupí v blízkosti pólů magnetu a vytvoří model magnetického pole. Jestliže jste to tak provedli, viděli jste opravdu magnetické pole? Ne, ale jasně jste viděli jeho účinek na železné piliny, a to vám poskytlo přesvědčivý důkaz o existenci magnetismu.

Bezpochyby přijímáme také další věci, které nevidíme. Když se díváme na nějakou nádhernou malbu nebo obdivujeme nějakou krásnou sochu, nepochybujeme o existenci určitého malíře nebo sochaře, který dané dílo vytvořil. Když tedy přemýšlíme o vodopádu nebo sledujeme západ slunce, nemělo by nás to přimět přinejmenším k tomu, abychom vzali v úvahu možnost, že tyto věci jsou dílem nějakého Velkého Malíře nebo Sochaře?

Proč někteří lidé nevěří

Je paradoxní, že někteří lidé přestali věřit v Boha kvůli tomu, čemu byli vyučováni ve své církvi. To byl případ jednoho muže z Norska, kterému bylo řečeno, že Bůh pálí ničemné v ohnivém pekle. Ten muž zkrátka nemohl pochopit, jaký by to byl Bůh, kdyby trápil lidi tímto způsobem — a tak se stal ateistou.

Později však souhlasil s nabídkou, aby prozkoumal Bibli s pomocí jednoho svědka Jehovova. Když se dozvěděl, že o trápení ničemných lidí v ohnivém pekle Bible neučí, byl ohromen. Bible naopak přirovnává smrt ke spánku. V hrobě člověk necítí žádnou bolest, neuvědomuje si naprosto nic. (Kazatel 9:5, 10) Ten muž se také dozvěděl, že ti lidé, které Bůh považuje za nenapravitelně ničemné, zůstanou v hrobě navždy. (Matouš 12:31, 32) Zbývající mrtví budou v Božím ustanoveném čase vzkříšeni, a to s vyhlídkou na věčný život v rajských podmínkách. (Jan 5:28, 29; 17:3) Toto vysvětlení dávalo smysl. Bylo v souladu s biblickým prohlášením, že „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) Ten upřímný muž pokračoval ve svém studiu Božího slova a časem si Boha Bible zamiloval.

Jiní lidé odmítají existenci milujícího Stvořitele kvůli převládajícím těžkostem a bezpráví. Mají stejný názor jako jistý muž ve Švédsku, který jednou ukázal na nebe a zeptal se: „Jak by tam nahoře mohl být nějaký všemohoucí, nanejvýš štědrý Bůh, když tady dole máme tolik korupce a ničemnosti?“ Jelikož mu nikdo nedokázal odpovědět, stal se také ateistou.  Později začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. Dozvěděl se, že Boží slovo poskytuje uspokojivou odpověď na dávnou otázku: „Proč Bůh připouští ničemnost?“ *

Tento upřímný muž zjistil, že existence ničemnosti sama o sobě nedokazuje, že Bůh neexistuje. Je možné si to znázornit následujícím způsobem: Nějaký člověk možná vyrobí nůž, který má být používán ke krájení masa. Nějaký zákazník si ten nůž možná koupí, ale nepoužije ho ke krájení masa, nýbrž ke spáchání vraždy. Skutečnost, že nůž byl zneužit, nijak nevyvrací existenci jeho výrobce. Podobně ani skutečnost, že země není používána v souladu se záměrem, k němuž byla určena, neznamená, že neměla svého Stvořitele.

Bible učí, že Boží dílo je dokonalé. U Boha „není bezpráví; je spravedlivý a přímý“. (5. Mojžíšova 32:4) Bůh dává člověku dobré dary, ale některé z těchto darů jsou zneužívány, což přináší nevýslovné utrpení. (Jakub 1:17) Bůh však utrpení ukončí. Potom ‚budou mírní vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy‘. (Žalm 37:11, 29)

Na toho muže ze Švédska, o němž už byla zmínka, silně působilo, když viděl utrpení ostatních lidí. Avšak jeho něžný zájem o druhé ve skutečnosti potvrzuje Boží existenci. Jak to?

Pro většinu lidí jedinou alternativou k víře v Boha je víra v evoluci. Evolucionisté učí o „přežití nejzdatnějšího“ — tedy o tom, že lidé i zvířata uvnitř svého druhu soupeří o přežití. Nejzdatnější přežívají a nejslabší umírají. Říkají, že to je přirozený řád. Ale jestliže je „přirozené“, že slabí umírají, aby bylo místo pro silné, jak je možné vysvětlit, že na některé silné lidi, jako například na toho muže ze Švédska, silně působí pohled na utrpení jejich bližních?

Poznejme Boha

Boha nemůžeme vidět, protože nemá lidskou podobu. Přesto ale Bůh chce, abychom jej poznali. Jedním ze způsobů, jak jej můžeme poznat, je všímat si jeho pozoruhodných děl — „maleb“ a „soch“ stvoření. V Římanům 1:20 Bible uvádí: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou . . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství.“ Ano, stejně jako studium nějaké malby nebo sochy vám může pomoci pochopit osobnost umělce, rozjímání o Božích úžasných dílech vám může pomoci, abyste se lépe seznámili s osobností Boha.

Samozřejmě, že ne na všechny palčivé životní otázky můžeme nalézt odpověď tím, že budeme sledovat Boží stvořitelská díla. Na takové otázky ale můžeme najít odpověď tím, že budeme pátrat v Božím slově, Bibli. Právě díky tomu, že ti dva muži, o nichž byla zmínka v tomto článku, četli Bibli s otevřenou myslí, dospěli k závěru, že Bůh existuje a že se zajímá o to, co se s námi děje.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 28]

J. Hester a P. Scowen (AZ State Univ.), NASA ▸