Naděje na vzkříšení má moc
Naděje na vzkříšení má moc
„Strpěl [jsem] ztrátu všeho, ... abych znal [Ježíše Krista] a moc jeho vzkříšení.“ (FILIPANŮM 3:8–10)
1, 2. (a) Jak před mnoha lety popsal vzkříšení jistý duchovní? (b) Jak dojde ke vzkříšení?
ZAČÁTKEM devadesátých let 19. století vyšla v tisku zpráva o nebývalém kázání, které pronesl jistý duchovní v Brooklynu v New Yorku. Podle jeho slov má vzkříšení spočívat v tom, že se znovu spojí a oživí všechny kosti a všechny svaly, které kdy tvořily lidská těla, a to i tehdy, když byla zničena ohněm nebo následkem nějakého neštěstí, když byla sežrána nějakým zvířetem nebo se rozpadla a stala se hnojivem. Kazatel se domníval, že v určitém dni o 24 hodinách vzduch zčerná, protože ho naplní ruce, nohy, prsty, kosti, šlachy a kůže miliard mrtvých lidí. Každá z těch částí bude hledat další části stejného těla. Z nebe a z pekla potom vyjdou duše a usídlí se v těchto vzkříšených tělech.
2 Vzkříšení, kterého je dosaženo přeskupením původních atomů, je nelogické, a kromě toho lidé nemají nesmrtelnou duši. (Kazatel 9:5, 10; Ezekiel 18:4) Jehova, Bůh vzkříšení, nemusí znovu sestavovat atomy hmoty, které původně tvořily určité lidské tělo. Těm, kdo budou vzkříšeni, může vytvořit nové tělo. Svému Synovi, Ježíši Kristu, dal moc křísit mrtvé, a to s možností žít věčně. (Jan 5:26) Ježíš tedy řekl: „Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije.“ (Jan 11:25, 26) To je opravdu povzbudivý slib. Posiluje nás, abychom jakožto věrní svědkové Jehovovi vytrvávali ve zkouškách dokonce tváří v tvář smrti.
3. Proč musel Pavel obhajovat nauku o vzkříšení?
3 Vzkříšení se neslučuje s naukou, že lidé mají nesmrtelnou duši, což byl názor, který zastával řecký filozof Platón. Co se tedy stalo, když apoštol Pavel svědčil významným Řekům na Areopagu v Aténách? Tehdy se totiž zmínil o Ježíšovi a řekl, že ho Bůh vzkřísil. Zpráva nám říká: „A když slyšeli o vzkříšení mrtvých, někteří se začali posmívat.“ (Skutky 17:29–34) Mnozí z těch, kdo viděli vzkříšeného Ježíše Krista, ještě žili a navzdory posměchu svědčili o tom, že byl vzkříšen z mrtvých. Falešní učitelé, kteří byli spojeni se sborem v Korintu, však vzkříšení odmítali. Pavel tedy v prvním dopise Korinťanům v 15. kapitole předložil velmi působivou obhajobu této křesťanské nauky. Důkladné studium jeho argumentů dokazuje nade vší pochybnost, že naděje na vzkříšení je jistá a má moc.
Spolehlivý důkaz o Ježíšově vzkříšení
4. Jak Pavel na základě svědectví očitých svědků doložil Ježíšovo vzkříšení?
4 Povšimněme si, jak Pavel obhajobu nauky o vzkříšení začíná. (1. Korinťanům 15:1–11) Pokud se Korinťané nestali věřícími bezúčelně, měli se pevně držet dobré zprávy o záchraně. Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a potom byl vzbuzen. Vzkříšený Ježíš se objevil Kéfovi (Petrovi) a „potom dvanácti“. (Jan 20:19–23) Vidělo ho asi 500 lidí, a to možná tehdy, když přikázal: ‚Jděte a čiňte učedníky.‘ (Matouš 28:19, 20) Viděl ho Jakub a také všichni věrní apoštolové. (Skutky 1:6–11) Nedaleko Damašku se Ježíš objevil Saulovi, „jakoby předčasně narozenému“ — jako by i on už byl vzkříšen k duchovnímu životu. (Skutky 9:1–9) Korinťané se stali věřícími proto, že jim Pavel kázal a oni dobrou zprávu přijali.
5. Jakou argumentaci použil Pavel podle slov v 1. Korinťanům 15:12–19?
5 Sledujme Pavlovu argumentaci. (1. Korinťanům 15:12–19) Jak může někdo říci, že není vzkříšení, když očití svědkové kážou, že Kristus byl vzkříšen? Jestliže Ježíš nebyl vzbuzen z mrtvých, naše kázání a naše víra jsou marné a my jsme lháři, kteří svědčí proti Bohu tvrzením, že Bůh Krista vzkřísil. Pokud mrtví nejsou buzeni, ‚jsme ještě ve svých hříších‘, a ti, kdo zemřeli ve spojení s Kristem, zahynuli. A „jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování“.
6. (a) Co Pavel řekl, aby potvrdil Ježíšovo vzkříšení? (b) Co je „poslední nepřítel“ a jak bude přiveden vniveč?
6 Pavel potvrzuje, že Ježíš byl vzkříšen. (1. Korinťanům 15:20–28) Kristus je „první ovoce“ těch, kdo spí ve smrti, a proto mají být vzkříšeni i další mrtví. Smrt se objevila kvůli neposlušnosti člověka Adama, a stejně tak vzkříšení je možné prostřednictvím člověka — Ježíše. Ti, kdo mu patří, měli být vzkříšeni během jeho přítomnosti. Kristus přivede „vniveč všechnu vládu a všechnu autoritu a moc“, které jsou v odporu proti Boží svrchovanosti, a bude kralovat, dokud mu Jehova nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Dokonce i „poslední nepřítel“ — smrt, kterou lidé dědí po Adamovi — bude přiveden vniveč zásluhou Ježíšovy oběti. Kristus potom předá Království svému Bohu a Otci a sám se podřídí „Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším“.
Pokřtěni pro mrtvé?
7. O kom je řečeno, že jsou „křtěni proto, aby byli mrtví“, a co to pro ně znamená?
7 Odpůrci vzkříšení dostávají otázku: „Co ... budou dělat ti, kdo jsou křtěni proto, aby byli mrtví?“ (1. Korinťanům 15:29) Pavel tím nemyslel, že živí mají být pokřtěni ve prospěch mrtvých, protože každý Ježíšův učedník se musí sám učit, osobně uvěřit a dát se pokřtít. (Matouš 28:19, 20; Skutky 2:41) Pomazaní křesťané jsou „křtěni proto, aby byli mrtví“ v tom smyslu, že jsou ‚ponořeni‘ do života, který vede ke smrti a vzkříšení. Tento druh křtu začíná tehdy, když v nich Boží duch vzbudí nebeskou naději, a končí ve chvíli, kdy jsou ze stavu smrti přivedeni k nesmrtelnému duchovnímu životu v nebi. (Římanům 6:3–5; 8:16, 17; 1. Korinťanům 6:14)
8. Čím si mohou být křesťané jisti, i kdyby je Satan a jeho služebníci zabili?
8 Pavlova slova naznačují, že naděje na vzkříšení umožňuje křesťanům, aby každou hodinu, každý den, dokázali při svém díle kázání o Království čelit nebezpečí a smrti. (1. Korinťanům 15:30, 31) Vědí totiž, že Jehova — pokud připustí, aby je Satan a jeho služebníci zabili — může své svědky vzkřísit. Zahubit jejich duši neboli život v gehenně, která je symbolem věčného zničení, může pouze Bůh. (Lukáš 12:5)
Je nutná bdělost
9. Čeho se musíme vyvarovat, pokud chceme, aby naděje na vzkříšení měla moc pomáhat nám v životě?
9 Naděje na vzkříšení Pavlovi pomáhala. Když byl v Efezu, jeho nepřátelé ho nejspíš hodili do arény, kde musel bojovat s divokými zvířaty. (1. Korinťanům 15:32) Pokud k tomu došlo, pak byl Pavel vysvobozen podobně, jako byl Daniel zachráněn před lvy. (Daniel 6:16–22; Hebrejcům 11:32, 33) Pavel doufal ve vzkříšení, a proto neměl takový postoj jako judští odpadlíci v Izajášově době. Ti říkali: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme.“ (Izajáš 22:13; Septuaginta) Pokud chceme, aby naděje na vzkříšení měla moc pomáhat nám v životě, stejně jako pomáhala Pavlovi, pak se těm, kdo mají takový nezdravý postoj, musíme vyhýbat. „Nedejte se zavést na scestí,“ varoval Pavel. „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Tato zásada se samozřejmě týká různých stránek života.
10. Co musíme dělat, aby naše naděje na vzkříšení zůstala živá?
10 Těm, kdo pochybovali o vzkříšení, Pavel řekl: „Probuďte se ke střízlivosti spravedlivým způsobem a nepáchejte hřích, neboť někteří nemají poznání o Bohu. Mluvím, abyste se zastyděli.“ (1. Korinťanům 15:34) V tomto ‚čase konce‘ musíme jednat v souladu s přesným poznáním o Bohu a Kristu. (Daniel 12:4; Jan 17:3) Tak naše naděje na vzkříšení zůstane živá.
Vzkříšeni, ale s jakým tělem?
11. Jak Pavel znázornil vzkříšení pomazaných křesťanů?
11 Pavel se potom zabýval některými otázkami. (1. Korinťanům 15:35–41) Někdo by se, možná ve snaze zpochybnit vzkříšení, mohl zeptat: „Jak mají být mrtví vzbuzeni? Ano, s jakým druhem těla přicházejí?“ Pavel ukázal, že semeno zasazené do půdy vlastně umírá, když se z něj stane sazenice. Podobně i člověk zplozený duchem musí zemřít. A stejně jako ze semene vyrůstá rostlina jakožto nové tělo, tak se i vzkříšené tělo pomazaného křesťana liší od těla lidského. Tento křesťan má sice stejnou osobnost, jako měl před svou smrtí, ale je vzbuzen jako nový tvor s duchovním tělem, které je schopné života v nebi. Je přirozené, že ti, kdo budou vzkříšeni k životu na zemi, budou mít lidské tělo.
12. Co je myšleno výrazy „nebeská těla“ a „pozemská těla“?
12 Pavel řekl, že lidské tělo se liší od těla zvířat. Dokonce i těla zvířat se liší podle toho, o jaký druh zvířete se jedná. (1. Mojžíšova 1:20–25) „Nebeská těla“ duchovních tvorů se svou slávou liší od „pozemských těl“ z masa. Také mezi slávou slunce, měsíce a hvězd existují rozdíly. Ale vzkříšení pomazaní mají mnohem větší slávu.
13. Co je podle slov v 1. Korinťanům 15:42–44 zaseto a co je vzbuzeno?
13 Když Pavel mluvil o rozdílech, dodal: „Tak je také vzkříšení mrtvých.“ (1. Korinťanům 15:42–44) Řekl: „Zaseto je v porušenosti, vzbuzeno je v neporušenosti.“ Pavel zde možná myslel pomazané jakožto skupinu. Při smrti je zaseto v porušenosti, a je vzbuzeno v neporušenosti, bez hříchu. Je sice v necti u tohoto světa, ale je vzbuzeno k nebeskému životu a učiněno zjevným s Kristem ve slávě. (Skutky 5:41; Kolosanům 3:4) Při smrti je zaseto „hmotné tělo“ a vzbuzeno je „duchovní tělo“. Jestliže toto je možné v případě křesťanů zplozených duchem, můžeme si být jisti, že ostatní lidé mohou být vzkříšeni k životu na zemi.
14. Jak Pavel postavil do protikladu Krista a Adama?
14 Pavel potom postavil do protikladu Krista a Adama. (1. Korinťanům 15:45–49) První člověk Adam „se stal živou duší“. (1. Mojžíšova 2:7) „Poslední Adam“ — Ježíš — „se stal životodárným duchem“. Dal svůj život jako výkupní oběť, a to v první řadě ve prospěch svých pomazaných následovníků. (Marek 10:45) Dokud jsou lidmi, ‚nesou obraz toho udělaného z prachu‘, ale když jsou vzkříšeni, podobají se poslednímu Adamovi. Z Ježíšovy oběti bude mít ovšem užitek celé poslušné lidstvo, tedy i ti, kdo budou vzkříšeni k životu na zemi. (1. Jana 2:1, 2)
15. Proč pomazaní křesťané nejsou vzkříšeni v těle a jak jsou během Ježíšovy přítomnosti vzbuzeni?
15 Když pomazaní křesťané zemřou, nejsou vzbuzeni v těle. (1. Korinťanům 15:50–53) Porušitelné tělo z masa a krve nemůže zdědit neporušenost a nebeské Království. Někteří pomazaní nemusí dlouho spát ve smrti. Jestliže svůj pozemský život ukončí ve věrnosti během Ježíšovy přítomnosti, jsou „přeměněni ve chvíli, v okamžiku“. Jsou okamžitě vzbuzeni k duchovnímu životu v neporušenosti a slávě. Členů Kristovy nebeské ‚nevěsty‘ bude nakonec 144 000. (Zjevení 14:1; 19:7–9; 21:9; 1. Tesaloničanům 4:15–17)
Vítězství nad smrtí
16. Co se podle Pavla a dřívějších proroků stane se smrtí, která je dědictvím po hříšném Adamovi?
16 Pavel triumfálně prohlásil, že smrt bude navždy pohlcena. (1. Korinťanům 15:54–57) Až to, co je porušitelné a smrtelné, obleče neporušenost a nesmrtelnost, splní se tato slova: „Smrt je pohlcena navždy.“ „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“ (Izajáš 25:8; Ozeáš 13:14) Žihadlem, jež působí smrt, je hřích. Jeho silou byl Zákon, který hříšníky odsuzoval ke smrti. Ale díky Ježíšově oběti a Ježíšovu vzkříšení, smrt zděděná po hříšném Adamovi už nebude vítězit. (Římanům 5:12; 6:23)
17. Jaké uplatnění mají v dnešní době slova z 1. Korinťanům 15:58?
17 „Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná,“ napsal Pavel. (1. Korinťanům 15:58) Tato slova se dnes vztahují na pomazaný ostatek a na Ježíšovy „jiné ovce“, a to i v případě, že v těchto posledních dnech zemřou. (Jan 10:16) To, že namáhavě pracují jako hlasatelé Království, není marnost, protože je čeká vzkříšení. Buďme tedy my, Jehovovi služebníci, vždy velmi zaměstnáni v Pánově díle, zatímco čekáme na den, kdy budeme moci radostně zvolat: „Smrti, kde je tvé vítězství?“
Naděje na vzkříšení se vyplní!
18. Jak silná byla Pavlova naděje na vzkříšení?
18 Pavlova slova zapsaná v 1. Korinťanům v 15. kapitole jasně ukazují, že naděje na vzkříšení mocně působila na Pavlův život. Pavel si byl naprosto jist tím, že Ježíš byl vzbuzen z mrtvých a že i ostatní lidé budou vysvobozeni ze všeobecného hrobu lidstva. Je i vaše přesvědčení tak pevné? Pavel považoval sobecké výhody za „množství smetí“ a „strpěl ztrátu všeho“, aby mohl ‚znát Krista a moc jeho vzkříšení‘. Apoštol byl ochoten podstoupit smrt podobnou smrti Kristově, protože měl naději, že získá ‚dřívější vzkříšení‘. To je označováno také jako „první vzkříšení“ a zažívá ho 144 000 Ježíšových pomazaných následovníků. Ti jsou sice vzbuzeni k duchovnímu životu v nebi, ale „ostatní mrtví“ budou vzkříšeni k životu na zemi. (Filipanům 3:8–11; Zjevení 7:4; 20:5, 6)
19, 20. (a) Kteří jednotlivci, o nichž se píše v biblické zprávě, budou vzkříšeni k životu na zemi? (b) Na čí vzkříšení se těšíte?
19 Naděje na vzkříšení se stává slavnou skutečností pro pomazané, kteří jsou věrní až do smrti. (Římanům 8:18; 1. Tesaloničanům 4:15–18; Zjevení 2:10) Ti, kdo přežijí ‚velké soužení‘, zažijí uskutečnění naděje na vzkříšení k životu na zemi tehdy, až ‚moře vydá mrtvé, kteří jsou v něm, a smrt a hádes vydají mrtvé, kteří jsou v nich‘. (Zjevení 7:9, 13, 14; 20:13) Mezi vzkříšenými k životu na zemi bude Job, který přišel o sedm synů a tři dcery. Představte si, jakou bude mít radost, až je přivítá zpátky — a jaké oni pocítí štěstí, že mají ještě sedm bratrů a tři další krásné sestry! (Job 1:1, 2, 18, 19; 42:12–15)
20 Bude to opravdu nesmírné požehnání, až budou k životu na zemi vzkříšeni Abraham a Sára, Izák a Rebeka — a mnoho a mnoho dalších lidí, mimo jiné i ‚všichni proroci‘! (Lukáš 13:28) Jedním z těchto proroků byl Daniel, kterému bylo slíbeno vzkříšení pod vládou Mesiáše. Asi 2 500 let Daniel odpočívá v hrobě, ale díky moci vzkříšení brzy ‚vstane ke svému losu‘ jako jeden z ‚knížat po celé zemi‘. (Daniel 12:13; Žalm 45:16) Bude skutečně vzrušující, až budeme vítat zpět nejen věrné muže a ženy starověku, ale také svého otce, svou matku, svého syna, svou dceru a další své milované, které nám vzal nepřítel v podobě smrti.
21. Proč bychom neměli váhat s konáním dobra ostatním lidem?
21 Někteří naši přátelé a milovaní členové rodiny slouží Bohu snad po desetiletí a jsou již velmi letití. Kvůli pokročilému věku se možná obtížně vyrovnávají s problémy, které přináší život. Je velmi láskyplné, když jim už nyní poskytujeme potřebnou pomoc! Potom, kdyby snad zemřeli, si nebudeme muset vyčítat, že jsme je nějak zanedbali. (Kazatel 9:11; 12:1–7; 1. Timoteovi 5:3, 8) Můžeme si být jisti, že Jehova nezapomene na dobro, které konáme pro druhé, bez ohledu na jejich věk a na jejich životní situaci. „Pokud k tomu ... máme příhodný čas,“ napsal Pavel, „skutečně konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10; Hebrejcům 6:10)
22. Co bychom až do uskutečnění naděje na vzkříšení měli být rozhodnuti dělat?
22 Jehova je „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3, 4) Jeho Slovo utěšuje nás, a mocnou nadějí na vzkříšení nám pomáhá utěšovat i ostatní lidi. Než zažijeme splnění této naděje, ke kterému dojde vzkříšením mrtvých k životu na zemi, buďme jako Pavel, který věřil ve vzkříšení. Zejména však napodobujme Ježíše, jehož naděje v to, že Bůh má moc jej vzkřísit, se stala skutečností. Ti, kdo jsou v pamětních hrobkách, brzy uslyší Kristův hlas a vyjdou. Kéž je to pro nás zdrojem útěchy a radosti. Ale především buďme vděční Jehovovi, který prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista umožnil vítězství nad smrtí.
Jak byste odpověděli?
• Svědectví kterých očitých svědků použil Pavel jako důkaz Ježíšova vzkříšení?
• Co je „poslední nepřítel“ a jak má být přiveden vniveč?
• Co je v případě pomazaných křesťanů zaseto a co je vzbuzeno?
• Se kterými jednotlivci, o nichž se píše v biblické zprávě, byste se rádi viděli, až budou vzkříšeni k životu na zemi?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 16]
Apoštol Pavel mocně hájil vzkříšení
[Obrázky na straně 20]
Vzkříšení Joba, jeho rodiny a mnoha dalších lidí vyvolá obrovskou radost!