Ovlivnili vás kynikové?

„CYNIK je člověk, který nikdy na nikom nevidí dobré vlastnosti a nikdy nepřehlédne žádnou vlastnost špatnou. Takový člověk je jako sýček — je bdělý ve tmě, světlo ho oslepuje, slídí po všelijaké havěti, a vznešenou lovnou zvěř nikdy nevidí.“ Tento výrok se připisuje americkému duchovnímu, který se jmenoval Henry Ward Beecher a žil v 19. století. Mnoho lidí si myslí, že tato slova přesně vystihují postoj dnešních cyniků. Slovo „cynik“ však pochází ze starověkého Řecka a původně neoznačovalo pouze někoho, kdo projevoval výše popsaný postoj. Po celá staletí bylo uváděno v souvislosti s filozofickou školou kyniků.

Jak vznikla kynická filozofie? Co kynikové učili? Bylo by žádoucí, aby křesťan projevoval rysy, kterými se vyznačovali kynikové?

Starověcí kynikové — Jejich původ a názory

Starověké Řecko bylo semeništěm diskusí a debat. V průběhu několika posledních století před naším letopočtem předkládali své filozofické názory muži, jako byl Sokrates, Platón a Aristoteles, a jejich filozofie je proslavila. Jejich nauky působily na lidi hlubokým vlivem a v západní kultuře se s podobnými názory setkáváme až dodnes.

Sokrates (470–399 př. n. l.) zastával názor, že trvalé štěstí se nezíská úsilím o hmotné věci ani potěšením ze smyslových rozkoší. Tvrdil, že pravé štěstí je výsledkem života zasvěceného úsilí o dosažení ctnosti. Za nejvyšší dobro považoval ctnost. Aby tohoto cíle dosáhl, odmítal hmotný přepych a nepotřebné snahy, protože se domníval, že by ho rozptylovaly. Zastával se umírněnosti a sebezapření a žil jednoduchým, střídmým životem.

Sokrates uplatňoval způsob vyučování, který se stal známým jako sokratovská metoda. Zatímco většina myslitelů postupovala tak, že vyjádřili myšlenku a předložili pro ni důkazy, Sokrates postupoval obráceně. Vyslechl teorie jiných filozofů a snažil se odhalit v jejich názorech nedostatky. Na základě takového přístupu se vytvářel kritický a pohrdavý postoj k druhým.

Mezi Sokratovými následovníky byl filozof jménem Antisthenés (asi 445–365 př. n. l.). Společně s řadou dalších filozofů dovedl Sokratovo základní učení poněkud dále, když tvrdil, že ctnost je jediným dobrem. Úsilí o slast pro ně nebylo pouhým rozptylováním, ale považovali je za určitou formu zla. Stali se mimořádně nespolečenskými a velice pohrdali ostatními lidmi. Začali být známí jako kynikové. Označení kynik bylo možná odvozeno z řeckého slova (ky·ni·kosʹ), které vystihovalo jejich mrzuté a vyzývavé chování. Toto slovo znamená „psí“. *

Jak to zapůsobilo na jejich život

Je sice pravda, že některé prvky kynické filozofie, například odpor k materialismu  a k požitkářství, mohou být samy o sobě považovány za chvályhodné, ale kynikové zašli ve svých názorech do extrému. To je patrné na životě nejznámějšího kynika — filozofa Diogena.

Diogenés se narodil roku 412 př. n. l. v Sinopě, městě u Černého moře. S otcem se přestěhoval do Atén, a tam se dostal do styku s naukami kyniků. Diogenés byl Antisthenovým žákem a kynická filozofie ho plně zaujala. Sokrates vedl jednoduchý život a Antisthenés vedl život přísný. Diogenés však žil asketicky. Tvrdí se, že dokonce žil nějaký čas v sudu, aby tím zdůraznil, že zavrhuje hmotné pohodlí.

O Diogenovi se říká, že ve snaze najít absolutní dobro procházel za bílého dne Aténami s rozsvícenou lampou a hledal ctnostného člověka! Takové chování poutalo pozornost a Diogenés a ostatní kynikové tímto způsobem vyučovali. Říká se, že Alexandr Veliký se kdysi Diogena zeptal, jaké je jeho největší přání. Diogenés mu prý odpověděl, že si přeje pouze to, aby mu Alexandr trochu ustoupil ze slunce!

Diogenés a ostatní kynikové žili jako žebráci. Neměli čas na normální lidské vztahy a odmítali občanské povinnosti. Jednali s druhými velmi neuctivě, což byl možná důsledek sokratovské metody, kterou uplatňovali při diskusích. Diogenés byl znám svým kousavým sarkasmem. Kynikové získali pověst jako lidé, jejichž jednání je „psí“, a sám Diogenés dostal přezdívku Pes. Zemřel kolem roku 320 př. n. l. ve věku asi devadesáti let. Nad jeho hrobkou byl vztyčen mramorový pomník se znázorněním psa.

Některé myšlenky kynické filozofie byly převzaty i do jiných filozofických škol. Výstřednosti, jež byly spojovány s Diogenem a s pozdějšími stoupenci, však vedly k tomu, že kynická filozofie časem získala špatnou pověst. Nakonec zcela zanikla.

Dnešní cynikové — Měli byste projevovat jejich rysy?

The Oxford English Dictionary uvádí, že „dnešní cynik je člověk, který má sklon mluvit o druhých urážlivě nebo na nich hledat chyby. ... Člověk, který má sklon nedůvěřovat tomu, že by lidské pohnutky a jednání byly upřímné nebo dobré, a který je zvyklý dávat to najevo posměšky a sarkasmem; sarkastický rýpal.“ Tyto rysy se projevují ve světě kolem nás, ale je samozřejmé, že se neslučují s křesťanskou osobností. Zamysleme se nad těmito biblickými naukami a zásadami:

„Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. Nebude po všechen čas vyčítat ani nebude na neurčitý čas rozezlený.“ (Žalm 103:8, 9) Křesťanům je řečeno, že se mají stát „napodobiteli Boha“. (Efezanům 5:1) Jestliže Všemohoucí Bůh projevuje milosrdenství, je hojný v milující laskavosti a nemá „sklon mluvit o druhých urážlivě nebo na nich hledat chyby“, pak by se křesťané jistě měli snažit jednat stejně.

Ježíš Kristus, který je přesným znázorněním Jehovy, ‚nám zanechal vzor, abychom věrně následovali jeho šlépěje‘. (1. Petra 2:21; Hebrejcům 1:3) Při některých příležitostech Ježíš odhaloval náboženské lži a vydával svědectví o tom, že skutky světa jsou ničemné. (Jan 7:7) O upřímných lidech však mluvil pochvalně. O Natanaelovi například řekl: „Podívejte se, určitě Izraelita, v němž není žádný klam.“ (Jan 1:47) Když Ježíš vykonal nějaký zázrak, v některých případech se zmínil o tom, že člověk, v jehož prospěch byl zázrak vykonán, projevil víru. (Matouš 9:22) A když jedna žena dala najevo svou vděčnost darem a někteří z přihlížejících považovali tento dar za přemrštěný, Ježíš se o jejích pohnutkách nevyjadřoval cynicky, ale naopak řekl: „Kdekoli v celém světě se bude kázat tato dobrá zpráva, jistě se bude také vyprávět, co udělala tato žena, jako upomínka na ni.“ (Matouš 26:6–13) Ježíš svým následovníkům důvěřoval, byl pro ně přítelem a milujícím společníkem a „miloval je až do konce“. (Jan 13:1)

Ježíš byl dokonalý, a na nedokonalých lidech proto mohl lehce vidět chyby. On však neprojevoval  k lidem nedůvěru a nehledal na nich chyby, ale naopak se snažil lidi občerstvit. (Matouš 11:29, 30)

„[Láska] všemu věří.“ (1. Korinťanům 13:7) Tento výrok je v přímém protikladu k postoji cyniků, kteří pochybují o pohnutkách a činech druhých lidí. Ve světě je ovšem mnoho lidí, kteří jednají s postranními úmysly, a proto je opatrnost nutná. (Přísloví 14:15) Láska je však připravena věřit, protože je důvěřivá, a ne přehnaně podezřívavá.

Bůh své služebníky miluje a důvěřuje jim. Zná jejich omezení dokonce lépe než oni sami. Jehova však nikdy není vůči svým ctitelům podezřívavý a neočekává od nich víc, než co jsou v rozumné míře schopni vykonat. (Žalm 103:13, 14) Bůh kromě toho hledá na lidech to, co je dobré, a svým věrně oddaným služebníkům s důvěrou uděluje výsady a autoritu, i když jsou nedokonalí. (1. Královská 14:13; Žalm 82:6)

„Já, Jehova, zkoumám srdce, zkouším ledviny, ano abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ (Jeremjáš 17:10) Jehova může přesně číst v lidském srdci. My toho schopni nejsme. Musíme proto být velmi opatrní, abychom druhým lidem nepřipisovali určité pohnutky.

Kdybychom dovolili, aby v nás zakořenil cynický duch a aby nakonec ovládl naše myšlení, mohlo by mezi námi a našimi spoluvěřícími dojít k rozkolu. Mohlo by to narušit pokoj v křesťanském sboru. Řiďme se proto příkladem Ježíše, protože ten byl při jednání se svými učedníky realistický, ale přistupoval k nim pozitivně. Stal se pro ně přítelem, jemuž důvěřovali. (Jan 15:11–15)

„Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (Lukáš 6:31) Tuto radu Ježíše Krista můžeme uplatňovat mnoha způsoby. Například všichni si přejeme, aby s námi druzí mluvili laskavě a uctivě. Jistě bychom se tedy měli i my ve styku s druhými vyjadřovat laskavě a uctivě. Ježíš sice důrazně odhaloval falešné nauky náboženských vůdců, ale nikdy to nedělal cynicky. (Matouš 23:13–36)

Jak bojovat proti cynismu

Jestliže jsme prožili nějaká zklamání, cynismus by na nás mohl snadno působit. Proti tomuto sklonu však můžeme bojovat, pamatujeme-li na to, že Jehova svým nedokonalým ctitelům důvěřuje. To nám může pomoci, abychom brali jiné Boží ctitele takové, jací jsou — jako nedokonalé lidi, kteří se snaží jednat správně.

Někdo snad má bolestné zkušenosti, které ho vedou k tomu, že lidem nedůvěřuje. Bezmezně důvěřovat nedokonalým lidem opravdu není moudré. (Žalm 146:3, 4) V křesťanském sboru však mnozí lidé upřímně chtějí být pro druhé zdrojem povzbuzení. Jen si vzpomeňme na ty tisíce křesťanů, kteří jsou jako matky, otcové, sestry, bratři a děti pro ty, kdo svou vlastní rodinu ztratili. (Marek 10:30) Vzpomeňme si na to, kolik jich prokazuje pravé přátelství v dobách tísně. * (Přísloví 18:24)

Charakteristickým rysem Ježíšových následovníků není cynismus, ale naopak bratrská láska. Ježíš totiž řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Projevujme tedy lásku a soustřeďujme se na dobré vlastnosti spolukřesťanů. Budeme-li to dělat, pomůže nám to vyvarovat se rysů, kterými se vyznačovali kynikové.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Nejproslulejší kynik Diogenés

[Podpisek]

Z knihy Great Men and Famous Women